Hned 1.1.2011 jsme šli odlovit naší dvoustou jubilejní kešku, nejen holčičky už se potřebovaly vysmradit. Bylo frišno, ale poměrně hezky, takže procházka okolo blázince byla důstojným začátkem nového roku :-).
To bylo naposledy, co Skaly ušel vzdálenost delší než pár set metrů :-(. Záda ho bolela čím dál víc, že to nakonec nevydržel a druhý pracovní den vyrazil na Bulovku. Tam ho paní doktorka proklepala kladívkem - asi v domnění, že když hlásí brnění, tak to pomůže - a usoudila, že si možná hnul s plotýnkou. Dala mu nějaké bobule a kdyžtak se má přijít ukázat. Bobule nezabraly, bolest se stupňovala až tedy chca nechca, vypravil se můj rytíř s brněním znovu na neurologii. Tentokrát na něj vyšla jiná paní doktorka, ta mu prý byla sympatičtější od začátku a taky byla mnohem pečlivější a všechno mu vysvětlovala - dostal tedy předepsané kapačky, takže týden si jezdil do nemocnice poležet, naštěstí ambulantně. A protože to vypadalo, že je potřeba diagnózu upřesnit, kupodivu, poslali ho i na magnetickou rezonanci. Tam se zjistilo, že má hooodně velký výhřez, který tlačí na nerv.
Následně konečně mohl jet i k chiropraktikovi - objednací lhůty jsou více než dlouhé, ale aspoň nebyl už v tom nejhorším akutním stavu. Ten ho pěkně prolámal a prokřupal, až se Skaly divil, jak moc dokáže tělo zohybat. Úvodní vířivka ale prý byla podstatně příjemnější než když si na něj ten 130 kilový pořízek lehal :-). Záda bolet přestala, ale vystřelování do nohy a brnění prstů stále ne.
I vypravil se znovu na Bulovku (s výsledky z magnetické rezonance) a tam se paní doktorka poměrně zděsila a konzultovala stav s neurochirugií na Vinohradech. Operace je naplánována na 2.2... ufff..
A úplně nejlepší je pojišťovna, která spadá pod spořku. Petr tam má životku a taky pojištění všech možných rizik, nemocí, úrazů, deních dávek a jánevímčehovšehoještě. Psala jsem jim, co máme dělat, aby došlo k plnění a ejhle - toto není úraz, páč na zem nespadl, ale jen uklouzl a navíc - plotýnky jsou stejně ve výjimkách, takže smolík pacholík a miláček je doma zadáčo. Jo, jo, sladký život živnostníka! A pak si zas přečtu, jak ti podnikatelé se mají jak prasata v žitě, protože si "dají všechno do nákladů" a podobné nesmysly. Ale to, že si na sebe musí vydělat, že jim nikdo neproplácí ani dovolené, nemocenské a následně ani důchod, to už se tak moc neřeší.. Ne každý je tunelář a "podnikatel ve fialovém saku"... A samozřejmě je každého volba, jestli bude zaměstnanec nebo OSVČ.
No nic.. už jsem se trošku vyvztekala a už i komunikuju, což jsem teda fakt minulý týden absolutně neměla náladu. Jsou horší věci a pást se nemusíme.
Pro zlepšení nálady jsem se konečně objednala do jednoho salónu na údajně úžasný melírek. Poté, co jsem tam dorazila, tak kadeřnice jaksi nebyla, páč jí den předtím museli odvézt do nemocnice na kapačky. To už jsem si říkala, jestli si ze mě dělá někdo srandu. Naprosto chápu, že když se stane něco takového, tak se holt nedá nic dělat, ale ona tam byla od večera a navíc běžně komunikovala po telefonu, takže v kómatu fakt nebyla. Její kolega říkal, že možná místo ní dorazí jiná kolegyně, takže jsem si způsobně sedla a četla si časopis. Po 10 minutách jsem se optala, KDY ta kolegyně přijde a on, že neví, že si o zakázkách neříkají.. Volal tedy opět do nemocnice, jak to je, no a ve finále se zjistilo, že bych vlastně měla kolegyni zavolat a domluvit se s ní.. To bylo něco na moje pocuchané nervíčky, málem jsem se rozbrečela, že mám vlasy pořád jak debil a ještě jsem ztratila zbytečně celé dopoledne. Ale pěkně jsem jim poděkovala a jak jsem byla vytočená, tak jsem ani kešky nehledala a dorázovala od nemocnice na Františku až na Florenc v rekordním čase.
Po návratu jsem napsala na slevový server, odkud byl voucher, že teda takhle ne a vrátili mi prašule. Tak aspoň něco. Takže kadeřnictví přes slevomaty apod. už nikdy více.
Ale abych nepsala jen negativně. Před Vánocema jsem se nechala v rámci cvičení ve škole koučovat na téma Sladké a já a natolik mi to pomohlo, že jsem v podstatě sladkosti na 95 % odbourala. Navíc jsem si zaplatila na měsíc on-line trenéra a tak nějak jsem se rozhodla, že bych fakt měla ty letošní kulatiny oslavit v mnohem lepší formě než jsem doposud byla. A tak cvičím a začalo mě to i dost bavit a když mi váha ukázala, že dle BMI jsem se dostala z nadváhy do normálu, měla jsem fakt velkou radost a hlavně motivaci pokračovat dál. Máme i permici k nám do posilovny (nekup to, když to je za půlku, že.. :-)) a tu snad využije i Skaly, aby pak posílil ty svoje ochablé svaly a už se mu nepřihodilo něco tak ošklivého jako teď. Navíc teda ta "naše" posilovna je taková zvláštní - málokdy v ní někdo je :-D. Každopádně se chválím, že jsem našla odvahu tam jít sama. Zatím využívám jen cardio stroje, na ty posilovací koukám z povzdálí, posiluju zas jinde - na power-plate. :-)
No a ještě jedno chválící okénko :-) - měli jsme na koučinku takové cvičeníčko, že jsme si navzájem psali zpětné vazby a já jsem dostala spoustu krásných lístečků, které si založím a až zas budu mít nějaké chmury, budu si je pročítat :-).
A pak, že samochvála smrdí! Houbeles! Nic necítím! :-D
P.S.
Kauza vlasy - nakonec jsem zavolala svému kadeřníkovi, jestli by neměl čas (nejlépe teď hned) a měl. Chtěla jsem nějakou pěknou hnědou a do toho třeba i proužek, ale byla jsem kategoricky odmítnuta :-). A pak stříhal a stříhal, abych teda nevypadala furt stejně a já jen viděla, jak padají ty prameny.. Ale už jsem si zvykla a ve finále jsem docela i spokojená :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat