sobota 29. května 2010

Svobodné dolby..

Možná přijde i kouzelník - určitě je tu dost pamětníků, kteří tento pořad sledovali, páč nic jiného v televizi stejně sledovat nešlo.. A hlavně si myslím, že to v budoucnosti těžko překonala jiná "estráda". Dodnes se používají hlášky, dodnes mě baví sledovat na TruPce ukázky. Jedna je velmi aktuální - mluví se v ní o volbách v roce 2010..
Chodím volit pokaždé a někdy bych i moc ráda škrtala, ale to, bohužel, nelze. Tentokrát jsem z toho všeho měla zvláštní pocit, opravdu už to chtělo změnu. Procesí, která jsem viděla z okna, mě mile překvapila, stejně tak fronta na zástěnu. To jsem snad naposledy zažila, když byly první opravdu svobodné volby. Nicméně konečné výsledky ukázaly, že účast nebyla až tak vysoká, na druhou stranu - je vidět, že se dostavili lidé, kterým není jedno, co se tu děje. Měly jsme na tohle téma i rozhovor s Andulkou.
- Mami, a proč jdeš volit?
- Protože je to moje právo a protože chci rozhodovat o svojí budoucnosti.
- A co to znamená "rozhodovat o svojí budoucnosti?"
- Ufff.. Chci, abysme se měli dobře nejen my, ale i vy, děti, až budete velké. Abyste měli kde bydlet, co jíst, abyste mohli studovat, ale i třeba cestovat.
Snad jsem jí tou odpovědí jakž takž uspokojila, je fakt složité to vysvětlit. Já volby prožívám vždycky tak nějak zvláštně slavnostně až dojímavě. Mívám taková ta očekávání, že se to třeba konečně změní k lepšímu a politici se nám nebudou smát do ksichtu. Letos dostaly velké strany snad za vyučenou - ODS volilo o 800 tisíc lidí míň, ČSSD o 600 tisíc míň - to už mi připadá jako docela slušné číslo, aby si z toho pánové vzali ponaučení. Paroubek odstoupil, ačkoliv jeho strana vyhrála. Hurá. Vůbec mi nevadí, že ten jeho obličej nebudu vídat všude kam se podívám. Do parlamentu se dostaly dvě nové strany - TOP09 a Věci veřejné a bohužel i komouši, kteří už měli být dávno v rezervaci (viz ta scénka).

středa 26. května 2010

Nebezpečně bezpečně

Uff.. málem jsem ten titulek nebyla schopná napsat, nějak se mi pletla písmenka :-).

Čirou náhodou jsem narazila na webu naší budoucí školy, že v úterý proběhne Den bezpečnosti na školním hřišti. Je to pod záštitou Besipu a Hl.města Prahy. To byla jediná zmínka, jinak ticho po pěšině. Škoda, myslím, že by to zajímalo i školkové děti, ale bylo to prý hlavně zaměřené na 4. třídy a celkově základku. Odpoledne mohla přijít široširá veřejnost a také si vyzkoušet znalosti.


Vyzvedla jsem holčičky z nápravného zařízení, došly jsme pro kola a pro batoh do Sokola a vyrazily se dopravně-bezpečně vzdělat. Skoro nikdo na hřišti už nebyl, což bylo docela příjemné. Andulka si vyzkoušela jízdu na dopravním hřišti, kdy jí jeden z asistentů navigoval a probíral s ní značky a předpisy. Adélka samozřejmě jet podle pokynů nechtěla :-). Také jsme zkoušely test - obrázek a na něm různé situace a Andulka měla zaškrtnout, které jsou rizikové. No nezvládly jsme to úplně bez chybky, kapánek jsem přehlídla, že kolo by rovněž nemělo jezdit do jednosměrky v protisměru.. A co se týče povinné výbavy na kole, to jsem taky lehce pohořela, páč se toho už víc zas nemusí než musívalo.

Zajímavou atrakcí byly alkoholové brýle. To odmítly obě holčičky, já to naopak zkusit chtěla. Alkoholové brýle jsou podobné potápěčským, jen s tím rozdílem, že simulují určité promile alkoholu v krvi. Já měla brýle s 1,5 a stačilo mi to! Absolutně jsem nebyla schopná projít slalomem mezi kužely a ve finále jsem se ani nepokoušela házet míčkem na cíl. A když jsem je sundala, připadala jsem si jak s pořádnou kocovinou. Ty dvoupromilové jsem pak s díky odmítla. :-)


Nejzajímavější byla ale zdravověda a to nejen kvůli záchranáři, který byl u tohoto stanoviště. Shodly jsme se mamkou, že to byl fakt koloušek :-). Žádný extra prvoplánovitý krasavec, ale to charisma!! Hmmmmm.. :-) Dostala jsem za úkol jako volat na záchranku, že jsem našla někoho v bezvědomí. Zblblá masmédii "vytočila" jsem 112. Chybka! To jsou právě hlavně hasiči a než by mě přepojili na doktora, ztratila bych minimálně drahocennou minutu nebo dvě. Takže rychle lovit v hlavě to správné číslo, abych se totálně neztrapnila. Měla jsem se představit a sdělit svůj věk, což mě teda dost překvapilo, ale bylo mi vysvětleno, že by mohl můj hlas znít třeba velmi mladistvě a dispečerka pak neodhadne, jestli mluví s dítětem nebo dospělým a neví, co může zadat za úkoly v rámci oživování.

Kámen úrazu nastal, když jsem měla popsat, kde vlastně jsem. Což o to, tady bych to zmákla, přece jen na školní hřiště chodíme každou chvíli, ale někde mimo dosah?? Existuje na to super fígl - stačí dojít k nejbližší lampě veřejného osvětlení a nahlásit její číslo. Podle něj pak velmi přesně lokalizují, kde se volající nachází. To mi přijde jako bombička a absolutně jsem o tom neměla tušení.

Pak jsem se učila zjišťovat, jestli je dotyčný opravdu v bezvědomí anebo třeba měl jen silnější alkoholové brýle :-). Dřív se štípalo do ucha, ale mnohem účinnější je ukazováky stisknout měkké místo za ušima. Dost to bolí,takže ožrala zareaguje. Pokud to nepomůže, je potřeba zkontrolovat dech a to tak, že přiložíme ušní lalůček ke rtům zraněného a zároveň sledujeme, zda se hýbe hrudní koš. Pokud se nic z toho neděje, je potřeba zaklonit hlavu, zkontrolovat ústa a zahájit resuscitaci. Byla jsem překvapená, jak velkou sílu musím při masáži srdce vynaložit, aby mi na měřáku ukázala ryska úspěšný pokus. Je to cca 5 cm do hloubky a udělat těch stlačení 30 dá fakt zabrat.

Rovnou jsem se ptala i na praktickou záležitost - když byla mamka na Maltě u ségry, tak se tam stala tragická příhoda - partička grilovala a jednomu klukovi (asi kolem 25 let) zaskočilo. Nikdo mu nedokázal pomoct, takže se udusil. Zachránit lze člověka tak, že ho zezadu obejmeme, spojíme ruce, zkusíme ho nadzvednout a lehce předklonit a zatlačíme na to měkké místo těsně pod žebry. Většinou se prý poblije, ale radši tohle než když to nerozchodí.

Každopádně jsem byla plna dojmů, což bylo ještě umocněno, když nám pan záchranář půjčil stetoskop a mohly jsme si s Andulkou poslechnout jeho srdce a dech :-).

Pořádají prý kurzy první pomoci a pak může člověk dělat třeba zdravotníka na táboře apod. To by mě dost zajímalo, chodila jsem na takový kurz už na základce. A vzhledem k tomu, jak je to příšerně dávno, tak si toho pamatuju jen málo. Škoda, že není nějaká motivace, aby první pomoc zvládali všichni.

úterý 25. května 2010

Oslavy

Květen byl vždycky velmi slavící. To jsme chodili s mávátky do průvodu (vždycky jsem toužila jít na Letnou a chtěla jsem mít to velké mávátko ve tvaru kytky :-D) a v obchodě se dali koupit banány a mandarinky. Pak se taky slavil konec války - to jsme malovali každý rok ve škole tématické obrázky k Osvobození - tanky a šeříky jsem měla později zmáklé do dokonalosti. To není agitační okénko před volbami, spíš naopak. Jen to to dítě vnímá jinak. Dnes mě dojímá, že od konce války uběhlo 65 let a že jsme generace, která měla obrovské štěstí a nezažila jí a moc doufám, ani nezažije. Je mi proto líto, že si spousta lidí neváží takové zdánlivé "prkotiny", ale asi je to tím,že nám to do té hlavy hustili tak dlouho, až se nám řeči o míru totálně zprotivily.



A krom ofiko státních svátků se taky slaví spousta narozenin a svátků. Andulína, ač dubnová, z oslav rovněž nevyjde. Nějak bylo to jaro fakt úrodné. :-) Nejdřív měla oslavu ve Skalici s rodinou, potom byla na veliké oslavě Aničky Chalupecké a pak jsme se domluvily s dalšíma 3 maminkama na společné oslavě našich dětí, protože mají plus mínus narozky za sebou a stejně zvou stejné děti. Dáša to tedy domluvila v pizzerii na Palmovce, kam chodíváme na schůzky kvůli Justu. Je fakt, že dětský koutek je tam pěkný a velký a i domluva byla příznivá. Jen ta akustika. Nechápu, jak tam mohou ti zaměstnanci pracovat, zejména když se tam sejde víc dětí, jedině, že jsou hluší :-). Místo dortu jsem objednala čokoládovou fontánu, ale bohužel nám pan kuchař přepálil čokoládu, takže fontána nefontánila :-(. Na druhou stranu - aspoň děti nikde necintaly a i tak si ovoce chodily zdatně namáčet, respektive namatlávat a byly z toho takové improvizované fondue.


Na poslední chvíli vypadla z oslavenců Emáda, páč údajně měla opět angínu. Bohužel se jí paní doktorka na pohotovosti nepodívala pořádně do krku a neposlouchala Míšu, která jí hlásila, že dvoje ATB v rozsahu 2 měsíců už měli a že teda třetí moc nechce. Naštěstí Míša zavolala na Bulovku a tam jí řekli, že pokud Emáda nemá teplotu, ať jí ty prášky nedává a přijde s ní v pondělí na výtěry. Jenže stále hrozilo, že je vlastně infekční a tak dostala na oslavu stopku. V podstatě se z toho zhroutila, protože už oslavu Aničky Chalupecké musela vynechat kvůli spále. A nejvíc na budku bylo, že v úterý ráno výsledky prokázaly, že je čistá a nic jí není.. Ať žije naše zdravotnictví!



Další oslavu absolvovala Andulína v neděli odpoledne u Jirky Strejčka - tam to bylo takové velmi komorní, ale prý si to taky užili. Andulka pak hlásila v kolika soutěžích vyhrála - měli to na zahradě venku :-).



No a aby toho nebylo málo, čekala nás ještě oslava v Chýši s Aničkou a Štěpánkem a samozřejmě i s Emičkou. Jenže pro změnu to málem odvolala Jana, že jí volaly pančelky ze školky, že Aničce strašně hnisají oči a ať si pro ní přijede, tak aby nenakazila i nás. Nakonec jsme se s ní domluvily, že se rozhodne až Aničku uvidí. Ze strašlivého zánětu bylo lehce zarudlé očko a tak holky dorazily rovněž.



Mláďata se nemohla dočkat dárečků a sfoukávání svíček, což se nakonec dělo na několik pokusů, protože než se oslavenci rozkoukali, Adélka s Jáchymkem měli sfouknuto :-). Jak jsme si to užívali, je vidět na http://skalaci.rajce.idnes.cz/. A taky je vidět, které fotky fotil Standa a které já ... fňuk... opět se projevilo těch 90 tisíc rozdílu ve fotografickém vybavení...





Další oslava čeká Andulku opět v pondělí - tentokrát si to snad užije pořádně konečně i Emáda, protože bude za hlavní oslavenkyni :-).

neděle 23. května 2010

1. liga

Na minulých závodech dostal Petr nabídku, která se neodmítá - chytat první ligu ve sponzorovaném družstvu. Volal mi s tím, že se musí do konce závodu rozhodnout, protože je potřeba doplnit soupisku a vypsat přihlášku. A co já jako na to? No co asi.. Šílím nadšením, jak jinak.. další minimálně 4 víkendy v háji.
Vždycky čekám, až konečně zveřejní termíny závodů plavačkáři, aby následně mohli upravit termíny feedaři a hned vzápětí já.. I podle toho nám plánuju aktivity a holt je těch víkendů nějak pomálu a když tam vlezou další 4 akce, logicky nám to s něčím koliduje. Jenže - mohla bych mu upřít tu radost?? Vždyť i já jsem ráda, že ho to baví a hlavně, že má výsledky, na základě kterých dostal tuto možnost. Každý potřebuje nějaký ten relax a já si to vyberu jindy a jinde :-). On mě také podporuje ve všech mých šílených nápadech a když se tak zamyslím, tak mi nikdy neřekl, že nechce, abych jela tam a tam a dělala to a to, spíš naopak.

Takže mám doma opravdu závodního rybáře. O víkendu měli první závody ve Všenorech a jejich družstvo skončilo na 7. místě, což teda považuju za megaúspěch, protože je to fakt už jiná liga :-) A přeju mu, aby měl co nejvíc podobných fotek jako je ta z Roztockého poháru.


pátek 21. května 2010

Výletnice

Školka uspořádala výlet tentokrát do Kladrub a na Hrádek u Nechanic. První jely menší děti - Sluníčka a Berušky. Vstávali jsme brzo, příchod do školky byl nejpozději do 7:30. Ufff.. Schíza! Jak my budeme chodit do školy, to fakt netuším... Ale stihly jsme to relativně v pohodě. Adélka se děsně těšila, měla sbalený batůžek, v něm nějakou tu dobrotu a pak se sekla. Opět. Přilepila se na mě jak lepidýlko a nechtěla se pustit. Spustila šílený řev a já nemohla odejít. Tak jsem jí řekla, že teda nikam nepojede a to spustila další příval, že chce jéééét. Nakonec se jakž takž uklidnila, ještě jsem to konzultovala s učitelkou, jestli jo nebo ne a ta mě uklidnila, že jí tam fakt mám nechat, že to bude v poho. Šla jsem tedy předat Andulku do Medvídků a vrátila jsem se poslechnout si situaci. Zrovna i vylezla pančelka a uklidnila mě, že je to fakt dobré.



Návrat měli mezi 16:30 - 17:00, ale když jsem šla Andulku vyzvednout před 16:00 hodinou, dozvěděla jsem se, že se dětem výlet moc líbí a teprve vyrážejí zpět. V šest tu byli jak na koni. Příjezd byl poměrně legrační - autobus měl tónovaná tmavá skla, takže všichni rodiče poctivě mávali netušíc, kde je zrovna jejich robátko. :-)

Dětem se z autobusu ani nechtělo, některé byly rozespalé a roztomile dezorientované. Adélka přijela nadšená, že to bylo moc fajn a že viděli koníky a hříbátka a jeli kočárem. Původně se teda naše holčička dožadovala růžových koníků, ale nakonec jí stačili i ti bílí a černí. :-) Každopádně to byl Adélčin první velký výlet bez rodičů a zvládla to na jedničku. Chvílema přemýšlím o tom, jak a kde asi tihle prckové čůrali, ale radši nad tím nebudu moc uvažovat :-)


Andulka odjížděla na ten samý výlet ve čtvrtek, takže opět ranní vstávání. Tentokrát jí vedl Petr, Adélku jsme nechali spát o trochu dýl. I Andulka přijela nadšená, navíc jsme jí zaúkolovali, aby přivezla turistická razítka a známky, tak to pěkně zvládla. Dokonce už víme, že z Kladrub byl Popelčin Jurášek a že na Hrádku se natáčela pohádka Princ a Večernice.








středa 19. května 2010

Divadlo

Už SE zase sehnaly lístky na kultůůru. Ivana nám doporučila představení Bůh masakru a kupodivu jsem i stihla rezervovat lupeny před zahájením předprodeje. Klasicky proběhly šachy a maty ohledně přiobjednávání a následně rušení vstupenek, ale ve finále to logisticky klaplo a 12 nás navštívilo tento excelentní kousek.


Obsazení je naprosto hvězdné - Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Vladimír Kratina a Mirka Pleštilová. Zápletka? V parku švihne chlapeček klackem po hlavě kamaráda a rodiče se sejdou, aby to vyřešili. Bylo naprosto neskutečné, jak to ti herci zahráli. Místy mi až tekly slzy, jak jsem se smála, prostě celkově klobouk dolů! Někdy to bylo až drsně realistické a člověk se musel i zamyslet nad tím "nastaveným zrcadlem doby" :-)


Po úžasném kulturním zážitku jsme si dopřály ještě tradiční kulinářský zážitek v Coloseu a tentokrát jsme tramvaj nedobíhaly :-) S Míšou jsme si daly ještě v Chýši jedno zdravotní piFko a zakončily tak moc pěkný den.


V kulturním vyžívání máme v úmyslu pokračovat - teď jsem si vyhlídla Robina Hooda. Premiéru bude mít začátkem září a my jsme s Andulkou sledovaly casting na hlavní role. Navíc můžu jak Osvaldovou, tak Soukupa. Tak kdo se hlásí, že půjde taky?? :-)

neděle 16. května 2010

Perličky našich holčiček

Jely jsme pro Petra do práce. Okolo Jesenice je to komplet překopané a rozkopané kvůli novému okruhu. Adélka okoukne situaci a povídá: "Ty jo, tady je to pěkně rozkopaný! To je na dvě věci, viď, mami!"

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Z Megasrazu:

Ohrada s koníkem, blížíme se s Adél, ta nasaje typickou vůni domova a začne mudrovat: "Teda, tady to ale pěkně smrdí! Hele, to je hromada! Asi to koník nestihl, že jo?"

xxxxxxxxxx

Andulka přišla za tátou: "Tati, půjč mi klíče, chci u nás na pokoji Vojtovi něco ukázat.. " (BTW, jestlipak je takhle bez poznámek tatínek půjčí i za 10 let??) :-)

xxxxxxxxxx

Teta Jaffi otvírala večer láhev vína "Dá se někdo?" A jediná Adélka se ozvala - "Já ne!"

sobota 15. května 2010

3D



Garfielda si naše holčičky oblíbily už docela dávno, dokonce občas hrajeme na PC hry s tímhle oranžovým kocourem. Ve čtvrtek 13.5. se konala premiéra nového filmu - Garfield 3D. Dostaly jsme volnou vstupenku díky nákupu DVD, ale když jsme si to propočítaly s Míšou, vykašlaly jsme se na volnou vstupenku a šly do Ládví místo do Letňan, protože nás to vyšlo mnohem levněji i bez volňáska.

Vyzvedla jsem holčičky ve školce - Andulku, Emičku i Adélku a odfrčely jsme do kina. Byla jsem zvědavá, jak to Adélka zvládne - ještě nikdy nebyla v kině, natož na 3D, kdy je zapotřebí mít na nosánku speciální brýle. Ale zmákla to na jedničku a ani nechtěla sedět na klíně :-)

Všem třem mladším dámám se film líbil, my s Míšou bysme to už vidět znovu nemusely :-).

pátek 14. května 2010

Zoubek


V pondělí po Megasrazu jsme byly objednány k paní zubařce. Andulce se ulomil kousek stoličky a dělal jí neplechu. Jednou za čas jí i začal bolet, ale hlavně jí vadilo, jak jí tam zůstávaly kousky jídel. Dohodly jsme se tedy na vrtání. Byla jsem zvědavá, jak to Anče zvládne, protože já mám ze zubařů úplně panickou hrůzu a jedině díky přístupu právě naší paní doktorky, jsem tu fóbii jakž takž zvládla. Ale bez injekce ani ránu! Andulína se rozhodla, že to zkusí bez injekce.. uff...


Paní doktorka jí všechno pečlivě ukazovala a vysvětlovala, takže Aňa zhruba tušila, co jí čeká. Sestřička se snažila na stropní televizi naladit něco pro děti, ale jak na potvoru nic nedávali. No trpěla jsem za ní a ona ani necekla! Měly domluvené, že pokud to bude hodně bolet, zvedne ručičku. Nicméně Andulka ručičku nezvedla a držela jak přibitá. Jedinou pernou chvilku zažila, když jí paní doktorka musela propilovat prostor mezi zoubky, to začaly Andulce stékat slzičky, ale zase vydržela. Tak tohle teda po mně nemá.


Zvládla to na jedničku a dostala i nějaké dárečky. Adélka pak byla také vzorná, pěkně otevírala pusinku a nechala si svítit ozónem na stoličky, aby se jí nedělaly kazíky. Že jsem byla na obě pyšná snad ani nemusím psát! Za odměnu jsme si došly na zmrzku do Světozoru, tentokrát bez mamky, která si užívala zmrzku se ségrou na Maltě :-)
Večer ale došlo k nejpřevratnější události toho dne - Andulka si po večeři vytrhla první zoubek. Konečně se dočkala! Nesmírně totiž pořád řešila, že některým dětem už stihly narůst druhé zuby a ona má pořád ty první :-). Prý to byl její nejšťastnější den :-).

čtvrtek 13. května 2010

Tolik??

Pavlinda nás s mrňouskem napínala opravdu dlouho. Apolenka se narodila ve čtvrtek, 13.5.2010 v 4:04. Je tedy o 39 let a 24 minut mladší než já. (Na fotce je moje maličkost, aby nedošlo k mýlce :-)). 13.5. je všeobecně nějaké magické datum. Neznám žádné jiné datum, ve kterém by slavilo najednou tolik lidí narozeniny. I za mých studijních pobytů jsme ve třídě byli minimálně dva, kdo se tenhle den narodil.

Příští rok mi zmizí ta trojka vepředu.. ostatně.. trojky "vepředu" mi zmizly už dávno, co jsem přestala kojit :-(. Je zajímavé, jak člověk vnímá sám sebe a podle toho posuzuje i okolí. Ve filmu Eva tropí hlouposti je prastará babička, však se dožila úctyhodných šedesáti?? let.. Dnes bych jí tipla tak na 85.. Stejně tak mamičky a tatíčkové slavící kmetský věk - 40. Whoops.. takže příští rok ze mě bude úctyhodná matróna. Už se budu pohybovat jen pomalu, budu nosit krásné krepsilonové šaty neurčité barvy. Vlasy si pečlivě ulížu do drdolku, natáhnu punčochy proti křečovým žílám a nasadím pěkné pohodlné botky. Spát budu chodit se slepicemi a vstávat za ranního kuropění, tatíčka Skalyho budu vyhlížet s papučkami v ruce.. Ty Bejku... Barko.. už to nehul!

neděle 9. května 2010

MGS VI. - 3.den

Ráno nemusíme vstávat nijak tragicky brzo. Sýr nám fakt nevychladne. I tak honím rodinku, páč jsme naplánovali hromadné focení na 9.00 hod. Že to neklaplo, není naše chyba :-). Naštěstí. :-)

Poslední den megasrazu. Balíme a konečně jsou snad všichni vzhůru a při vědomí, teda až na světlé výjimky :-) a focení může začít. Nakonec rodiče nechtějí hromadnou fotku, že prý jen děti. Škoda, příště to musíme dát rozkazem :-). Naháníme potomky na schody, nejlépe v ještěrčích tričkách. Někteří situaci bojkotují - začíná Trollikovic Mates, odsedává si od davu. A Jaffíkovic Vojta se otáčí úplně zády. Snažíme se ho motivovat k otočení, ostatní děti z toho mají srandu. Vojta odolává. Já zírám, že Adélka stále sedí v davu, nemá tendenci zdrhat a evidentně se také výborně baví. Opravdu věc nevídaná! :-)

Cvak, cvak, cvak.. jaksi taksi se povedla hromadná fotka dubňáčků a jejich sourozenců. Je vidět, jak jsme pečliví a stále budujeme základnu budoucích platičů našich penzí. Ačkoliv tedy většina z nás už s tím rozmnožováním skončila a dál ani prd. Teda ne prd.. potomek, samozřejmě. A Pavlinda mrňouse stále drží v přísném utajení ve svém lůně a nedopřála nám ho zapít. :-). I tak si odváží Pavel od Rendy vzpomínky, které by raději asi neměl. :-)


A ještě malý výlet do historie - MGS DUPLO, rok 2006..






Jakmile děti zjistily, že je hotovo, rozpadly se opět na atomy. Odchytit ty vlastní dalo trošku fušku. Pak požádat někoho svéprávného, kdo zodpovědně zmáčkne spoušť a udělá family photo a můžeme jít zas balit. V průběhu nudné rodičovské činnosti probíhá hlasování holek o nejlepšího tanečníka. And winner is... Dovolím si dát ukradnout fotku z Jaffina rajčete, která dokazuje PROČ se vítězem stal zrovna Vojta :-). Nachomýtla jsem se k tomu číírou náhodou, ale o to víc mě to bavilo. Zbývající hoši byli trošku zklamaní, ale třeba je to motivuje příští rok k vyšším výkonům :-).



Se všemi, kteří byli přítomni, jsme se olíbali a rozloučili a nabrali jsme směr Praha. Asi 200 metrů od hotelu zazvonil telefon a Uli, jestli prý jsme ještě na ubikaci, že Marcel si zapomněl telefon. Otáčíme tedy našeho tmavovomodrého oře a vracíme se zpátky. Uli si sice nepamatuje správně číslo pokoje, naštěstí naše prvorozená ano. Volám Uli, ať prozvoní Marcelovo číslo a po odstěhování nábytku nalézáme i zmiňovaný mobil. Opět projíždíme okolo hřiště, kde jsou ti, co čekají na oběd, opět nám, tentokrát už lehce v údivu, mávají a my opět razíme na Brno. Tišnovu a jeho objížďkám se zdaleka vyhýbáme :-)

S Marcelem se snažíme domluvit na místě srazu, což je nadlidský výkon, páč ty končiny fakt neznáme, ale nakonec nás zachrání Agip těsně za brněnskými tunely a Marcel ví, kde nás najde a hlavně, kde najde svůj zapomenutý mobil :-). Zbytek cesty proběhne v pohodičce, Áčka, kupodivu, oka nezahmouří, s čímž teda já mám dost velký problém. Naštěstí je za volantem Skaly, který se na dálnici prospávat nemíní. Máme ještě mezipřistání ve Skalici, potřebuju posekat trávu, která po pohnojení Euronou roste jak na zjednaná.

Domů jsme dorazili bůhvíkdy, ale vytlemení, spokojení a jak Andulka zkonstatovala - chce zase sem, protože tam mohli běhat.. Holt máme fakt doma běhnu! :-)

Moc tímto děkujeme Bulik za naprosto super přípravu a organizaci a také všem dubňáčkovským rodinám za atmošku, kterou tradičně spáchali. V jakémsi deliriu jsem slíbila organizaci MGS číslo 7 a zdaleka se s tím nemíním, pardon za ten výraz, srát tak, jako Buli. :-) V tomhle případku má demokracie smůlu a vím, že po tomhle, na minutu přesně, perfektně zorganizovaném MGS, to bude asi pro všechny zúčastněné šok . :-)
























Na rajčeti mám v horní části Oblíbená alba a v některých těchto albech jsou k vidění další fotky z MGS.





















sobota 8. května 2010

MGS VI. - 2. den


Celou noc jsem hlídala mobil, abychom nezaspali a neujel nám vláček a neprošvihli jsme prohlídku Macochy, následně lanovku, oběd ve Skalním mlýně a Kateřinskou jeskyni :-). Prostě stresík. A do toho pořád něco šumělo.. to něco byl velmi hustý a vytrvalý déšť. Trošku ve stylu - Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram, náramnou.. Vyslala jsem si tedy objednávku na změnu počasí a s holčičkama jsme odešly na snídani. Budit Skalyho nemělo smysl, páč přišel kolem půl páté. :-)

Nakonec jsem ho z té postele ale přece jen už musela vystrnadit a od hotelu jsme odjeli včas a to dokonce tak včas, že jsme chytli i vláček o 20 minut dřív. Objednávka byla opravdu vyslyšena a pršet přestalo, dokonce se chvílema ukázalo i sluníčko. Všichni jsme byli nadšení, jen Pavla byla hoodně smutná, zapomněli na hotelu foťák a když se konečně někomu dovolali, aby ho vzal, už tam nebyl :-(. Naštěstí ho ale nevzal nikdo cizí, ale Kikušák, takže ve vláčku se hned rozsvítilo další sluníčko - nadšená Pavla :-).

U vstupu do Punkevních jeskyň jsme měli dostatek času na obhlídku místního obchůdku, kde byla naprosto výborná a děsně ukecaná paní. Skaly konečně posnídal - párek v rohlíku s medovníkem - my jsme s Andulkou zatím utrácely penízky za turistické deníčky, známky a jiné nezbytnosti :-). Nakonec si nás paní pozvala všechny do obchůdku a ukázala nám pravé krápníky. Prý byly nalezeny v nějaké nedaleké jeskyni, která byla určena k těžbě a tohle se objevilo. Ale nebylo to v nějak velkém množství, i přesto se spustila záchranná akce a tak jsme si mohli sáhnout na takový unikát.

Na fotkách mají někteří z nás na čele kolečko - to byla značka, že jsme si zaplatili focení :-). Je fakt, že skupina, která se kterou jsme se potom střídali, na nás koukala celkem vyjeveně :-). V jeskyních byla docela kosa, ale teplotní rozdíl oproti venku nebyl zas tak velký a navíc jsme přijeli vybaveni, tak nám to ani nevadilo. Nicméně je fakt, že člověk opravdu zírá, co ta příroda dokáže. Je to nádhera! A když jsme se octli na dně propasti Macochy, spadlé čelisti jsme mohli téměř hrabat hrablem. Je to fakt neskutečně impozantní a tím, že tu byla mlha z předchozího deště, vypadalo to trochu jako na Seychelech. :-) Děti zvládly prohlídku na jedničku, opravdu je musím moc pochválit!

Po "suché" prohlídce následovala "mokrá" nebo-li na lodičkách po Punkvě (čti Pankva, jak pravila teta Jaffi :-)). Plavba byla zkrácena kvůli zvedlé hladině, což byla sice škoda, ale pro děti to už bylo tak akorát. Během plavky se Skaly ohrazoval proti tvrzení průvodce, že s(S)kály se nemáme dotýkat ani hlavou ani rukama. :-) Místy to totiž i o tu hlavu bylo. Ale nikdo se ani neutopil, ani nevykoupal, jen Pegovic prováděli výlov lahvičky, kterou do vody zahodil Jonášek. :-)

Po této prohlídce jsme se přesunuli k lanovce, kde jsme ještě vyplnili nějaké anketní otázky a počkali si na kabinku, abychom nemuseli vyšlápnout ten příšerný krpál. Nehledě na ten úžasný zážitek! Nahoře jsme odlovili hromadně kešku - ta byla dost bídná - a s Andulkou jsme se šly podívat na Dolní můstek, odkud je vidět do propasti. Opět nás ohromila propast svou velikostí, z Horního můstku to totiž není až tak patrné, když člověk nemá s čím srovnání. Petr s Adélkou zatím počkali u stánků s občerstvením a bylo jim tam evidentně dobře :-). Adélka totiž házela šutry do obrovské louže a Skaly se občerstvoval. Lehký zádrhel však nastal ve chvíli, kdy si kousek od louže sedla partička znavených turistů... :-). Následně jsme sjeli lanovkou zase dolů, nasedli do vláčku a přesunuli se na oběd do restaurace Skalní mlýn. Tam to bylo trošku chaotické při vydávání oběda, ale nakonec se to zmáklo. Na odpoledne byla naplánována ještě návštěva Kateřinské jeskyně, a protože svítilo sluníčko, plácali jsme se před restaurací, děti se rasili u plastového domečku a bylo nám fajn. Odlovili jsme tu i moc pěknou kešku.

Kateřinská jeskyně má překrásnou výzdobu, které vévodí úchvatná čarodějnice s perníkovou chaloupkou. To je fakt neuvěřitelné, co příroda dokáže! (ehm, nepsala jsem podobnou větu už před chvílí?? :-D) Ke konci už to začalo být trošku napjaté, protože Adélce se začalo chtít čůrat, ale vydržela to, holka šikovná!

Od jeskyně to byl kousek k další kešce u Čertova mostku. To je zrovna místo, které by člověk jinak minul, protože most je tvořen skálou a musí se hooooodně zvednout hlava, aby si toho člověk nahoře na kopci všiml. Tady nás chytil drobný deštík, ale netrval moc dlouho a pláštěnky byly rovněž součástí batohu, takže se nikdo z nás nerozpustil :-)

Po návratu někteří jedinci padli za vlast, atomy většinou, stále s nezměrnou vervou, běhaly po hotelu. Já jsem "hlídala" Adélku v autě a byla jsem pak jak praštěná. I když.. proč vlastně "jak", že..

Část výpravy neodradil po večeři ani znovuspustivší se déšť a snažili se opéct buřty. Samozřejmě se vzpomínalo na MGS II., kdy při opékání přišla šílená bouře a z buřtů byly utopenci :-).


Jinak ale nechápu, kde ty děti berou pořád tu energii? Zahnat je spát byl opět téměř nadlidský výkon! Nicméně my jsme se lehce rozpařili, přestože, světe div se, opět došlo pivo. Tohle je opravdu nad moje chápání! Hovoří za vše, že jsme měli rodinnou útratu za dva dny v baru 380,- Kč..


I tak jsme se ale královsky pobavili a asi hooodně dlouho budu vzpomínat na Sagvana Tofiho a jeho svetr pod košilí na pláži uprostřed léta :-), kdy jsme se dohadovaly s Vergelkou o slovech a Vergi pak rozhodla, že jsme se vlastně vsadily a kdo prohraje, jeho muž se svlékne z trička :-). Vzhledem k tomu, že to byla jednostranná sázka a i přesto, že Mára nakonec našel písničku a potvrdil Vergelčinu verzi, Petr (můj) ani Pavel (Rendy) se svlíknout nechtěli. Nakonec sundal triko paradoxně právě Džašek, za což sklidil velký aplaus! :-)

I přes tričko okomentovala Vergelka Skalyho hrudník pojmem bochník buchet a to už jsme téměř ležely pod stolem. Já jsem si to navíc blbě zapamatovala, takže jsem ve finále z bochníku udělala pecen anebo to bylo naopak?? :-D

Dalším velmi světlým okamžikem večera bylo, když jsme s Jaffi vymyslely, že z tácků, které zapomněla Vergelka dát k ohni na buřty, bysme mohly udělat velmi pěkná přáníčka ke Dni Matek. Dokonce jsme jednotlivé tácky začaly tunit nejen mastnotou z buřtů, ale i vínem a pivem. Tahle zábava nám vydržela taky hodně dlouho :-D.

S přibývajícím večerem se nám chtělo s Vergelkou víc a víc tančit, tak jsme se nerozpakovaly a šly jsme na "pódium" :-D. Přidala se i Peguš a daly jsme si takovou lehoučkou improvizovanou lekci zumby. A když tam Uli pustila Poupata - no můžu já se udržet??? I kdybych nemohla, prostě musím! Ale mám socialistický závazek dovzpomínat (samozřejmě pomocí YouTube) kroky.. se mi to nějak vyčoudilo z hlavy. BTW, letos je to 25 let, co jsem je cvičila.. No není lepší napsat, že mi bylo 14???

pátek 7. května 2010

MGS VI. - 1. den


Šestý megasraz s dubňáčky. Neuvěřitelné! Na prvním megasrazu uměly chodit jen výjimky, teď jsme měli problém ty naše malé atomy vůbec zahlédnout :-). A mladší sourozenci zdatně sekundovali těm starším.

Tentokrát jsme vyrazili na Moravu, kousek od Moravského krasu. Ještě předtím jsem ale musela holčičkám koupit nějaké pořádné botky, protože předpověď nebyla zrovna nejrůžovější. Na doporučení jsme zajely do Galerie Fénix pro Superfitky. Andulka má krásné goretexky, Adélka kožené kotníčkové. A Adélka si tam opět vyšvihla jednu ze svých oblíbených scének, takže změřit jí nožičku byl nadlidský výkon. Odtud jsme pokračovaly pro Petra do práce a pak už na D1 a fffrrrr na východ. GPS nás svedla z dálnice u Náměšti nad Oslavou a vedlá nás přes Tišnov, což jsme uvítali v domnění, že ušetříme čas a kilometry a nebudeme se muset prodírat špičkou v Brně.

Chyba lávky! K Tišnovu vedla 25 km objížďka a cesta někdy připomínala tankodrom. Nicméně panoramata byla krásná a tak jsme se aspoň kochali :-). Na hotel jsme, kupodivu, přijeli jako druzí. Zrovna se vytíralo, tak se na nás paní poměrně škaredila. Kapánek nechápu proč vytírá v 5 odpoledne, když ví, že jí tam v tuhle dobu začnou najíždět lidi. No nic.. Pokojíčky byly prostorné a čisté. Okolí moc hezké. Holčičky hned vyzkoušely místní hřiště, obhlídli jsme i koníky a postupně se vítali s ostatníma přijezdivšíma.

Dokonce i Kikušáci přijeli za světla! Jak někdo vtipně konstatoval - Kikušáky v pátek za světla viděti, jev nevídaný! :-)

Po večeři jsme šli odlovit ještě místní kešku k nedalekému rybníčku. Dětí s námi šla hromada, některé ještě netušily, co je čeká :-). Aňule našla poklad na první šáhnutí a pak nastal boj KDO krabici otevře, KDO se do ní první podívá, KDO si z ní první něco vezme. Vyřešila jsem to demokraticky, krabici jsem zabavila já :-). Poté jsem jí teprve pustila mezi děti a začal velký bazar - já chci tohle, ne já chci támhleto, tak si to vyměníme.. Ale dopadlo to dobře, děti byly nadšené, protože naštěstí krabička nebyla úplně prázdná.

Vrátili jsme se zpátky skoro za tmy a děti byly stále plny elánu i začalo se hromadně vyráběnkovat. Letošní trička byla červená, motiv ještěrky :-). Jakýmsi informačním šumem mi nedošumělo, že bych mohla objednat trička i mně a Petrovi a pak mi Jaffi s Peg říkaly, že si psaly po ICQ, jak jsem divná, že si je neobjednávám.. Kdyby do mně, místo pomlouvání, radši koply! Však jsem jim to pořádně vyčítala celý víkend, kdykoliv se naskytla i jen sebemenší příležitost :-).

V čase, kdy už se v televizi může mluvit sprostě, se konečně jakž takž povedlo rozprášit to hejno malých účastníků a zahnat je s větším či menším úspěchem do postelí. Ráno jsme velmi brzy vstávali a já z toho měla naprosto panickou hrůzu. Navíc si na nás většina sázela, že to nestihneme :-).

Chybkou tohoto rekreačního zařízení je, že klasicky nechce peníze, jak už jsme se na Moravě mohli několikrát přesvědčit. Přestože byl avizovaný nájezd žíznivé tlupy, měli jen jednu "bečku" a to evidentně 10 litrovou, takže v 9 večer prostě nebylo točené pivo! A to jsme ještě připláceli 500,- Kč za otevření baru s tím, že pokud uděláme tržbu 2.500,-, platit to nebudeme.. Ale jaksi nebylo čím tu tržbu udělat.. Naštěstí jsme měli dost svých vlastních zásob, takže Petrovi se ráno opravdu nechtělo vstávat .-).

čtvrtek 6. května 2010

Desítka


Na Pražského povstání nám děti připravily "desítku" pro maminku k nadcházejícímu Dni matek. Naštěstí jsou začátky a půl hodiny posunuté, tak jsem mohla absolvovat obě dvě. První se konala ve Sluníčkách. Byla jsem zvědavá, jak se Adélka zapojí a jak to celkově bude probíhat. No a klasika. Jen děti začaly, Adélka se kousla, chytla se topení a s nafouknutou pusinkou čekala, až děti odtančí a odzpívají celé pásmo. Jak paní učitelky, tak kamarádi se jí snažili zapojit, ale Adél si vystačila se svým důrazným NE! Nicméně jsem jí i přesto všechno pochválila, protože jsem čekala, že se na mě klasicky nalepí a nebude ani s dětmi na "jevišti".

Dětičky ve Sluníčkách nám přichystaly i občerstvení - napichované ovoce na piškotě a polité čokoládou, jenže my jsme spěchaly do Medvídků za Andulkou, tak jsme si každá vzala jedno párátko do ruky a to byla chybka, jinde už nám nic nenabídli. :-).

Jak velký rozdíl mezi dětmi je, se dá nejlépe poznat právě na takových akcích. Ti maličcí poskakují na písničky, občas zazpívají nějaké to slovo. Předškoláci naopak měli připravené Večerníčkové pásmo, zpívali jednu písničku za druhou, prokládali to básničkami a předváděli scénky. Fakt paráda!

Po skončení jsme se přesunuli do třídy Berušek, kde probíhal koncert - hoboj, klarinet, kytara. Pánové ve fraku a snažili se dětem trošku přiblížit tyto klasické nástroje. Bylo to moc pěkně připravené, jen děti už začínaly být unavené a mít žízeň a hlad. Ale užili jsme si to všichni moc pěkně!

Holčičky mi vyrobily i krásné dárečky - Adélka kapesníček a otisk ručičky a Andulka přáníčko, květinu a keramické mističky.

Fotky jsou na rajčeti.

pondělí 3. května 2010

Vítěz


Už nám to zase začalo. Sezóna rybářských závodů - feeder. První se tradičně koná v Roztokách a vždy na první májový víkend. Předpověď počasí nebyla nic moc - po krásném a teplém týdnu měl přijít chladný a propršený víkend. Naštěstí se to celé posunulo a prší až od nedělní noci.

Hned první den chytil Petr krásného tříkilového cejna a tak získal prvenství v sektoru (kvůli spravedlivějšímu hodnocení jsou soutěžící rozděleni na sektory a konečný výsledek se pak složitě počítá právě i podle umístění a počtu chycených ryb v konkrétních sektorech). Mohl se ale nesmazatelně zapsat do análů feeder cupu, protože navíc chytil i projíždějící remorker. Bohužel se mu nevešel do vezírku, tak měl Skaly smůlu :-).

Holčičky jsem odvezla k mamce, protože jsem si i já naplánovala program na neděli a tak jsem se těšila na romantický večer - přece jen 1. máje je jen jednou za rok. :-) Vytáhnout unaveného rybáře někam pod kvetoucí větev byla ale dost dřina. Nakonec jsem ho dostala ven lstí :-) - potřebovala jsem mu přendat něco z mého auta do jeho - ale dokonce jsme našli i ještě neodkvetlou třešeň. Takže neuschnu, ale těch keců okolo... :-D. A protože jsem chtěla svému vítězi udělat radost, koupila jsem mu v Globusu pěkný kus bejka na steak. Já teda dala přednost prasátku a Skaly tradičně vykouzlil výbornou večeřičku. Po ní se lehounce natáhl a z romantického večera mi zbyl akorát tak počítač a "tichounké" chrápání mého milého. Modří vědí.. Skalyho chrápání je totiž natolik pověstné, že díky tomu máme vždy separé pokoj na akcích, páč s námi, kupodivu, nikdo nechce spát :-).

Brzy ráno zas odfrčel na druhý břeh Vltavy a já vyrazila na zumba party. Tři hodiny velmi intenzivního tance. Byla jsem zvědavá, jestli už to udýchám a jestli vůbec přežiju :-). A jo! Začíná se mi trochu vracet fyzička, což mám radost. Nejdřív jsme měly klasickou zumbu s Terezou, která tančí i tady u nás, potom následoval nácvik svůdného tance s Agniezkou.. Tak to byla docela prča. Můj tanec byl všechno, jen ne svůdný :-D. Na tohle mě fakt neužije. Ona se na mě vždycky jen tak chápavě usmála a pak jakoby všeobecně prohazovala poznámky typu - pokud nestihnete kroky, tančete jakkoliv a s velkým úsměvem, jakože to tak má být a tímpádem se z vás stávají sólistky.. Ano, ano.. mně by díky tomu angažovali jako sólistku i v Národním divadle :-D.

No a pak přišel největší nářez - Michal Němeček, který kdysi tančil se Štěpánkou Hilgertovou ve StarDance. Teď si udělal taky licenci na zumbu, takže si to na nás přišel vyzkoušet. Uff.. Pot stříkal všude okolo a některé jeho taneční variace byly víc než šílené :-) Prostě se nezapře jeho latinsko-americký taneční původ a pořád tam do kroků přidával nějaké kudrlinky, čímž mě dokonale mátl. Nicméně - i když jsem chvílema nestíhala a motala kroky, respektive opět jsem byla za sólistku :-), prostě jsem si to užívala a o to víc se bavila, což byl účel. Na závěr jsme ještě dostaly igelitku plnou dárečků a mohla jsem si jít vyzvednout holčičky do Světozoru do cukrárny :-).

Tam se Adélka sekla, protože chtěla zmrzku, ale ve finále si usmyslela, že vlastně nechtěla do pohárku, ale taky "točící" jak říká Aňa a odmítla tu v pohárku jíst, ačkoliv byla úplně stejná jako Andulčina. Začala tam zkoušet ty svoje scénky, ale naštěstí tak na 30% kapacitu. I přesto mě tam sprdla babka, která seděla vedle u stolu, že jako kdo to má poslouchat, ať si koukám to dítě zklidnit. Měla štěstí, že moje hladina vyplavených endorfinů byla poměrně dost vysoká, takže jsem z toho měla srandu. A kupodivu, aniž bych stihla cokoliv říct, ozval se od jiného stolu jakýsi pán, že paní asi nikdy neměla děti a že to kolikrát s nimi není tak jednoduché. No fakt jsem nečekala od někoho zastání! Na druhou stranu jsem se bábě nedivila, mně taky leze na nervy, když někde vříská nějaké smrádě, natož moje vlastní.

Adéla z toho byla taky docela paf, že až přestala ječet :-). A já už netrpělivě čekala na zprávu od Petra, jak dopadl celkově a jestli bude bedna nebo ne. Jak zavolal, bylo mi jasné, že je velmi spokojený. Takže dostal malý pohár za sobotní vítězství v sektoru, štít pro Rytíře závodu - to bylo za největší ulovenou rybu - a hlavně velký pohár za celkové vítězství Feeder cupu! K tomu nový rybářský deštník, soudek Heinekenu a šunkové prasátko. Takže spokojenost obrovská a já mám radost spolu s ním.

Škoda, že neoceňují i největší baviče závodů, mohl si přivézt další ceny - za ten chycený remorkér a pak taky poté, co se snažil prakem nastřílet krmení do řeky a místo koule mu tam odlétl prak a koule se rozprskla o něj. :-)