sobota 29. května 2010
Svobodné dolby..
středa 26. května 2010
Nebezpečně bezpečně

úterý 25. května 2010
Oslavy
Květen byl vždycky velmi slavící. To jsme chodili s mávátky do průvodu (vždycky jsem toužila jít na Letnou a chtěla jsem mít to velké mávátko ve tvaru kytky :-D) a v obchodě se dali koupit banány a mandarinky. Pak se taky slavil konec války - to jsme malovali každý rok ve škole tématické obrázky k Osvobození - tanky a šeříky jsem měla později zmáklé do dokonalosti. To není agitační okénko před volbami, spíš naopak. Jen to to dítě vnímá jinak. Dnes mě dojímá, že od konce války uběhlo 65 let a že jsme generace, která měla obrovské štěstí a nezažila jí a moc doufám, ani nezažije. Je mi proto líto, že si spousta lidí neváží takové zdánlivé "prkotiny", ale asi je to tím,že nám to do té hlavy hustili tak dlouho, až se nám řeči o míru totálně zprotivily.A krom ofiko státních svátků se taky slaví spousta narozenin a svátků. Andulína, ač dubnová, z oslav rovněž nevyjde. Nějak bylo to jaro fakt úrodné. :-) Nejdřív měla oslavu ve Skalici s rodinou, potom byla na veliké oslavě Aničky Chalupecké a pak jsme se domluvily s dalšíma 3 maminkama na společné oslavě našich dětí, protože mají plus mínus narozky za sebou a stejně zvou stejné děti. Dáša to tedy domluvila v pizzerii na Palmovce, kam chodíváme na schůzky kvůli Justu. Je fakt, že dětský koutek je tam pěkný a velký a i domluva byla příznivá. Jen ta akustika. Nechápu, jak tam mohou ti zaměstnanci pracovat, zejména když se tam sejde víc dětí, jedině, že jsou hluší :-). Místo dortu jsem objednala čokoládovou fontánu, ale bohužel nám pan kuchař přepálil čokoládu, takže fontána nefontánila :-(. Na druhou stranu - aspoň děti nikde necintaly a i tak si ovoce chodily zdatně namáčet, respektive namatlávat a byly z toho takové improvizované fondue.
Na poslední chvíli vypadla z oslavenců Emáda, páč údajně měla opět angínu. Bohužel se jí paní doktorka na pohotovosti nepodívala pořádně do krku a neposlouchala Míšu, která jí hlásila, že dvoje ATB v rozsahu 2 měsíců už měli a že teda třetí moc nechce. Naštěstí Míša zavolala na Bulovku a tam jí řekli, že pokud Emáda nemá teplotu, ať jí ty prášky nedává a přijde s ní v pondělí na výtěry. Jenže stále hrozilo, že je vlastně infekční a tak dostala na oslavu stopku. V podstatě se z toho zhroutila, protože už oslavu Aničky Chalupecké musela vynechat kvůli spále. A nejvíc na budku bylo, že v úterý ráno výsledky prokázaly, že je čistá a nic jí není.. Ať žije naše zdravotnictví!
Další oslavu absolvovala Andulína v neděli odpoledne u Jirky Strejčka - tam to bylo takové velmi komorní, ale prý si to taky užili. Andulka pak hlásila v kolika soutěžích vyhrála - měli to na zahradě venku :-).
No a aby toho nebylo málo, čekala nás ještě oslava v Chýši s Aničkou a Štěpánkem a samozřejmě i s Emičkou. Jenže pro změnu to málem odvolala Jana, že jí volaly pančelky ze školky, že Aničce strašně hnisají oči a ať si pro ní přijede, tak aby nenakazila i nás. Nakonec jsme se s ní domluvily, že se rozhodne až Aničku uvidí. Ze strašlivého zánětu bylo lehce zarudlé očko a tak holky dorazily rovněž.

Mláďata se nemohla dočkat dárečků a sfoukávání svíček, což se nakonec dělo na několik pokusů, protože než se oslavenci rozkoukali, Adélka s Jáchymkem měli sfouknuto :-). Jak jsme si to užívali, je vidět na http://skalaci.rajce.idnes.cz/. A taky je vidět, které fotky fotil Standa a které já ... fňuk... opět se projevilo těch 90 tisíc rozdílu ve fotografickém vybavení...
Další oslava čeká Andulku opět v pondělí - tentokrát si to snad užije pořádně konečně i Emáda, protože bude za hlavní oslavenkyni :-).
neděle 23. května 2010
1. liga
Na minulých závodech dostal Petr nabídku, která se neodmítá - chytat první ligu ve sponzorovaném družstvu. Volal mi s tím, že se musí do konce závodu rozhodnout, protože je potřeba doplnit soupisku a vypsat přihlášku. A co já jako na to? No co asi.. Šílím nadšením, jak jinak.. další minimálně 4 víkendy v háji. pátek 21. května 2010
Výletnice
Školka uspořádala výlet tentokrát do Kladrub a na Hrádek u Nechanic. První jely menší děti - Sluníčka a Berušky. Vstávali jsme brzo, příchod do školky byl nejpozději do 7:30. Ufff.. Schíza! Jak my budeme chodit do školy, to fakt netuším... Ale stihly jsme to relativně v pohodě. Adélka se děsně těšila, měla sbalený batůžek, v něm nějakou tu dobrotu a pak se sekla. Opět. Přilepila se na mě jak lepidýlko a nechtěla se pustit. Spustila šílený řev a já nemohla o
dejít. Tak jsem jí řekla, že teda nikam nepojede a to spustila další příval, že chce jéééét. Nakonec se jakž takž uklidnila, ještě jsem to konzultovala s učitelkou, jestli jo nebo ne a ta mě uklidnila, že jí tam fakt mám nechat, že to bude v poho. Šla jsem tedy předat Andulku do Medvídků a vrátila jsem se poslechnout si situaci. Zrovna i vylezla pančelka a uklidnila mě, že je to fakt dobré. Návrat měli mezi 16:30 - 17:00, ale když jsem šla Andulku vyzvednout před 16:00 hodinou, dozvěděla jsem se, že se dětem výlet moc líbí a teprve vyrážejí zpět. V šest tu byli jak na koni. Příjezd byl poměrně legrační - autobus měl tónovaná tmavá skla, takže všichni rodiče poctivě mávali netušíc, kde je zrovna jejich robátko. :-)
Dětem se z autobusu ani nechtělo, některé byly rozespalé a roztomile dezorientované. Adélka přijela nadšená, že to bylo moc fajn a že viděli koníky a hříbátka a jeli kočárem. Původně se teda naše holčička dožadovala růžových koníků, ale nakonec jí stačili i ti bílí a černí. :-) Každopádně to byl Adélčin první velký výlet bez rodičů a zvládla to na jedničku. Chvílema přemýšlím o tom, jak a kde asi tihle prckové čůrali, ale radši nad tím nebudu moc uvažovat :-)
Andulka odjížděla na ten samý výlet ve čtvrtek, takže opět ranní vstávání. Tentokrát jí vedl Petr, Adélku jsme nechali spát o trochu dýl. I Andulka přijela nadšená, navíc jsme jí zaúkolovali, aby přivezla turistická razítka a známky, tak to pěkně zvládla. Dokonce už víme, že z Kladrub byl Popelčin Jurášek a že na Hrádku se natáčela pohádka Princ a Večernice.

středa 19. května 2010
Divadlo
neděle 16. května 2010
Perličky našich holčiček
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Z Megasrazu:
Ohrada s koníkem, blížíme se s Adél, ta nasaje typickou vůni domova a začne mudrovat: "Teda, tady to ale pěkně smrdí! Hele, to je hromada! Asi to koník nestihl, že jo?"
xxxxxxxxxx
Andulka přišla za tátou: "Tati, půjč mi klíče, chci u nás na pokoji Vojtovi něco ukázat.. " (BTW, jestlipak je takhle bez poznámek tatínek půjčí i za 10 let??) :-)
xxxxxxxxxx
Teta Jaffi otvírala večer láhev vína "Dá se někdo?" A jediná Adélka se ozvala - "Já ne!"
sobota 15. května 2010
3D

Vyzvedla jsem holčičky ve školce - Andulku, Emičku i Adélku a odfrčely jsme do kina. Byla jsem zvědavá, jak to Adélka zvládne - ještě nikdy nebyla v kině, natož na 3D, kdy je zapotřebí mít na nosánku speciální brýle. Ale zmákla to na jedničku a ani nechtěla sedět na klíně :-)
Všem třem mladším dámám se film líbil, my s Míšou bysme to už vidět znovu nemusely :-).
pátek 14. května 2010
Zoubek

čtvrtek 13. května 2010
Tolik??
Pavlinda nás s mrňouskem napínala opravdu dlouho. Apolenka se narodila ve čtvrtek, 13.5.2010 v 4:04. Je tedy o 39 let a 24 minut mladší než já. (Na fotce je moje maličkost, aby nedošlo k mýlce :-)). 13.5. je všeobecně nějaké magické datum. Neznám žádné jiné datum, ve kterém by slavilo najednou tolik lidí narozeniny. I za mých studijních pobytů jsme ve třídě byli minimálně dva, kdo se tenhle den narodil.neděle 9. května 2010
MGS VI. - 3.den


bíhá hlasování holek o nejlepšího tanečníka. And winner is... Dovolím si dát ukradnout fotku z Jaffina rajčete, která dokazuje PROČ se vítězem stal zrovna Vojta :-). Nachomýtla jsem se k tomu číírou náhodou, ale o to víc mě to bavilo. Zbývající hoši byli trošku zklamaní, ale třeba je to motivuje příští rok k vyšším výkonům :-).Se všemi, kteří byli přítomni, jsme se olíbali a rozloučili a nabrali jsme směr Praha. Asi 200 metrů od hotelu zazvonil telefon a Uli, jestli prý jsme ještě na ubikaci, že Marcel si zapomněl telefon. Otáčíme tedy našeho tmavovomodrého oře a vracíme se zpátky. Uli si sice nepamatuje správně číslo pokoje, naštěstí naše prvorozená ano. Volám Uli, ať prozvoní Marcelovo číslo a po odstěhování nábytku nalézáme i zmiňovaný mobil. Opět projíždíme okolo hřiště, kde jsou ti, co čekají na oběd, opět nám, tentokrát už lehce v údivu, mávají a my opět razíme na Brno. Tišnovu a jeho objížďkám se zdaleka vyhýbáme :-)
Moc tímto děkujeme Bulik za naprosto super přípravu a organizaci a také všem dubňáčkovským rodinám za atmošku, kterou tradičně spáchali. V jakémsi deliriu jsem slíbila organizaci MGS číslo 7 a zdaleka se s tím nemíním, pardon za ten výraz, srát tak, jako Buli. :-) V tomhle případku má demokracie smůlu a vím, že po tomhle, na minutu přesně, perfektně zorganizovaném MGS, to bude asi pro všechny zúčastněné šok . :-)sobota 8. května 2010
MGS VI. - 2. den
Celou noc jsem hlídala mobil, abychom nezaspali a neujel nám vláček a neprošvihli jsme prohlídku Macochy, následně lanovku, oběd ve Skalním mlýně a Kateřinskou jeskyni :-). Prostě stresík. A do toho pořád něco šumělo.. to něco byl velmi hustý a vytrvalý déšť. Trošku ve stylu - Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram, náramnou.. Vyslala jsem si tedy objednávku na změnu počasí a s holčičkama jsme odešly na snídani. Budit Skalyho nemělo smysl, páč přišel kolem půl páté. :-)
Nakonec jsem ho z té postele ale přece jen už musela vystrnadit a od hotelu jsme odjeli včas a to dokonce tak včas, že jsme chytli i vláček o 20 minut dřív. Objednávka byla opravdu vyslyšena a pršet přestalo, dokonce se chvílema ukázalo i sluníčko. Všichn
i jsme byli nadšení, jen Pavla byla hoodně smutná, zapomněli na hotelu foťák a když se konečně někomu dovolali, aby ho vzal, už tam nebyl :-(. Naštěstí ho ale nevzal nikdo cizí, ale Kikušák, takže ve vláčku se hned rozsvítilo další sluníčko - nadšená Pavla :-).U vstupu do Punkevních jeskyň jsme měli dostatek času na obhlídku místního obchůdku, kde byla naprosto výborná a děsně ukecaná paní. Skaly konečně posnídal - párek v rohlíku s medovníkem - my jsme s Andulkou zatím utrácely penízky za turistické deníčky, známky a jiné nezbytnosti :-). Nakonec si nás paní pozvala všechny do obchůdku a ukázala nám pravé krápníky. Prý byly nalezeny v nějaké nedaleké jeskyni, která byla určena k těžbě a tohle se objevilo. Ale nebylo to v nějak velkém množství, i přesto se spustila záchranná akce a tak jsme si mohli sáhnout na takový unikát.
Na fotkách mají někteří z nás na čele kolečko - to byla značka, že jsme si zaplatili focení :-). Je fakt, že skupina, která se kterou jsme se potom střídali, na nás koukala celkem vyjeveně :-). V jeskyních byla docela kosa, ale teplotní rozdíl oproti venku nebyl zas tak velký a navíc jsme přijeli vybaveni, tak nám to ani nevadilo. Nicméně je fakt, že člověk opravdu zírá, co ta příroda dokáže. Je to nádhera! A když jsme se octli na dně propasti Macochy, spadlé čelisti jsme mohli téměř hrabat hrablem. Je to fakt neskutečně impozantní a tím, že tu byla mlha z předchozího deště, vypadalo to trochu jako na Seychelech. :-) Děti zvládly prohlídku na jedničku, opravdu je musím moc pochválit!
Po "suché" prohlídce následovala "mokrá" nebo-li na lodičkách po Punkvě (čti Pankva, jak pravila teta Jaffi :-)). Plavba byla zkrácena kvůli zvedlé hladině, což byla sice škoda, ale pro děti to už bylo tak akorát. Během plavky se Skaly ohrazoval proti tvrzení průvodce, že s(S)kály se nemáme dotýkat ani hlavou ani rukama. :-) Místy to totiž i o tu hlavu bylo. Ale nikdo se ani neutopil, ani nevykoupal, jen Pegovic prováděli výlov lahvičky, kterou do vody zahodil Jonášek. :-)
Po této prohlídce jsme se přesunuli k lanovce, kde jsme ještě vyplnili nějaké anketní otázky a počkali si na kabinku, abychom nemuseli vyšlápnout ten příšerný krpál. Nehledě na ten úžasný zážitek! Nahoře jsme odlovili hromadně kešku - ta byla dost bídná - a s Andulkou jsme se šly podívat na Dolní můstek, odkud je vidět do propasti. Opět nás ohromila propast svou velikostí, z Horního můstku to totiž není až tak patrné, když člověk nemá s čím srovnání. Petr s Adélkou zatím počkali u stánků s občerstvením a bylo jim tam evidentně dobře :-). Adélka totiž házela šutry do obrovské louže a Skaly se občerstvoval. Lehký zádrhel však nastal ve chvíli, kdy si kousek od louže sedla partička znavených turistů... :-). Následně jsme sjeli lanovkou zase dolů, nasedli do vláčku a přesunuli se na oběd do restaurace Skalní mlýn. Tam to bylo trošku chaotické při vydávání oběda, ale nakonec se to zmáklo. Na odpoledne byla naplánována ještě návštěva Kateřinské jeskyně, a protože svítilo sluníčko, plácali jsme se před res
taurací, děti se rasili u plastového domečku a bylo nám fajn. Odlovili jsme tu i moc pěknou kešku.Kateřinská jeskyně má překrásnou výzdobu, které vévodí úchvatná čarodějnice s perníkovou chaloupkou. To je fakt neuvěřitelné, co příroda dokáže! (ehm, nepsala jsem podobnou větu už před chvílí?? :-D) Ke konci už to začalo být trošku napjaté, protože Adélce se začalo chtít čůrat, ale vydržela to, holka šikovná!
Od jeskyně to byl kousek k další kešce u Čertova mostku. To je zrovna místo, které by člověk jinak minul, protože most je tvořen skálou a musí se hooooodně zvednout hlava, aby si toho člověk nahoře na kopci všiml. Tady nás chytil drobný deštík, ale netrval moc dlouho a pláštěnky byly rovněž součástí batohu, takže se nikdo z nás nerozpustil :-)
Po návratu někteří jedinci padli za vlast, atomy většinou, stále s nezměrnou vervou, běhaly po hotelu. Já jsem "hlídala" Adélku v autě a byla jsem pak jak praštěná. I když.. proč vlastně "jak", že..
Část výpravy neodradil po večeři ani znovuspustivší se déšť a snažili se opéct buřty. Samozřejmě se vzpomínalo na MGS II., kdy při opékání přišla šílená bouře a z buřtů byly utopenci :-).
Jinak ale nechápu, kde ty děti berou pořád tu energii? Zahnat je spát byl opět téměř nadlidský výkon! Nicméně my jsme se lehce rozpařili, přestože, světe div se, opět došlo pivo. Tohle je opravdu nad moje chápání! Hovoří za vše, že jsme měli rodinnou útratu za dva dny v baru 380,- Kč..
I tak jsme se ale královsky pobavili a asi hooodně dlouho budu vzpomínat na Sagvana Tofiho a jeho svetr pod košilí na pláži uprostřed léta :-), kdy jsme se dohadovaly s Vergelkou o slovech a Vergi pak rozhodla, že jsme se vlastně vsadily a kdo prohraje, jeho muž se svlékne z trička :-). Vzhledem k tomu, že to byla jednostranná sázka a i přesto, že Mára nakonec našel písničku a potvrdil Vergelčinu verzi, Petr (můj) ani Pavel (Rendy) se svlíknout nechtěli. Nakonec sundal triko paradoxně právě Džašek, za což sklidil velký aplaus! :-)
I přes tričko okomentovala Vergelka Skalyho hrudník pojmem bochník buchet a to už jsme téměř ležely pod stolem. Já jsem si to navíc blbě zapamatovala, takže jsem ve finále z bochníku udělala pecen anebo to bylo naopak?? :-D
Dalším velmi světlým okamžikem večera bylo, když jsme s Jaffi vymyslely, že z tácků, které zapomněla Vergelka dát k ohni na buřty, bysme mohly udělat velmi pěkná přáníčka ke Dni Matek. Dokonce jsme jednotlivé tácky začaly tunit nejen mastnotou z buřtů, ale i vínem a pivem. Tahle zábava nám vydržela taky hodně dlouho :-D.
S přibývajícím večerem se nám chtělo s Vergelkou víc a víc tančit, tak jsme se nerozpakovaly a šly jsme na "pódium" :-D. Přidala se i Peguš a daly jsme si takovou lehoučkou improvizovanou lekci zumby. A když tam Uli pustila Poupata - no můžu já se udržet??? I kdybych nemohla, prostě musím! Ale mám socialistický závazek dovzpomínat (samozřejmě pomocí YouTube) kroky.. se mi to nějak vyčoudilo z hlavy. BTW, letos je to 25 let, co jsem je cvičila.. No není lepší napsat, že mi bylo 14???
pátek 7. května 2010
MGS VI. - 1. den

Šestý megasraz s dubňáčky. Neuvěřitelné! Na prvním megasrazu uměly chodit jen výjimky, teď jsme měli problém ty naše malé atomy vůbec zahlédnout :-). A mladší sourozenci zdatně sekundovali těm starším.
Tentokrát jsme vyrazili na Moravu, kousek od Moravského krasu. Ještě předtím jsem ale musela holčičkám koupit nějaké pořádné botky, protože předpověď nebyla zrovna nejrůžovější. Na doporučení jsme zajely do Galerie Fénix pro Superfitky. Andulka má krásné goretexky, Adélka kožené kotníčkové. A Adélka si tam opět vyšvihla jednu ze svých oblíbených scének, takže změřit jí nožičku byl nadlidský výkon. Odtud jsme pokračovaly pro Petra do práce a pak už na D1 a fffrrrr na východ. GPS nás svedla z dálnice u Náměšti nad Oslavou a vedlá nás přes Tišnov, což jsme uvítali v domnění, že ušetříme čas a kilometry a nebudeme se muset prodírat špičkou v Brně.
Chyba lávky! K Tišnovu vedla 25 km objížďka a cesta někdy připomínala tankodrom. Nicméně panoramata byla krásná a tak jsme se aspoň kochali :-). Na hotel jsme, kupodivu, přijeli jako druzí. Zrovna se vytíralo, tak se na nás paní poměrně škaredila. Kapánek nechápu proč vytírá v 5 odpoledne, když ví, že jí tam v tuhle dobu začnou najíždět lidi. No nic.. Pokojíčky byly prostorné a čisté. Okolí moc hezké. Holčičky hned vyzkoušely místní hřiště, obhlídli jsme i koníky a postupně se vítali s ostatníma přijezdivšíma.
Dokonce i Kikušáci přijeli za světla! Jak někdo vtipně konstatoval - Kikušáky v pátek za světla viděti, jev nevídaný! :-)
Po večeři jsme šli odlovit ještě místní kešku k nedalekému rybníčku. Dětí s námi šla hromada, některé ještě netušily, co je čeká :-). Aňule našla poklad na první šáhnutí a pak nastal boj KDO krabici otevře, KDO se do ní první podívá, KDO si z ní první něco vezme. Vyřešila jsem to demokraticky, krabici jsem zabavila já :-). Poté jsem jí teprve pustila mezi děti a začal velký bazar - já chci tohle, ne já chci támhleto, tak si to vyměníme.. Ale dopadlo to dobře, děti byly nadšené, protože naštěstí krabička nebyla úplně prázdná.
Vrátili jsme se zpátky skoro za tmy a děti byly stále plny elánu i začalo se hromadně vyráběnkovat. Letošní trička byla červená, motiv ještěrky :-). Jakýmsi informačním šumem mi nedošumělo, že bych mohla objednat trička i mně a Petrovi a pak mi Jaffi s Peg říkaly, že si psaly po ICQ, jak jsem divná, že si je neobjednávám.. Kdyby do mně, místo pomlouvání, radši koply! Však jsem jim to pořádně vyčítala celý víkend, kdykoliv se naskytla i jen sebemenší příležitost :-).
V čase, kdy už se v televizi může mluvit sprostě, se konečně jakž takž povedlo rozprášit to hejno malých účastníků a zahnat je s větším či menším úspěchem do postelí. Ráno jsme velmi brzy vstávali a já z toho měla naprosto panickou hrůzu. Navíc si na nás většina sázela, že to nestihneme :-).
Chybkou tohoto rekreačního zařízení je, že klasicky nechce peníze, jak už jsme se na Moravě mohli několikrát přesvědčit. Přestože byl avizovaný nájezd žíznivé tlupy, měli jen jednu "bečku" a to evidentně 10 litrovou, takže v 9 večer prostě nebylo točené pivo! A to jsme ještě připláceli 500,- Kč za otevření baru s tím, že pokud uděláme tržbu 2.500,-, platit to nebudeme.. Ale jaksi nebylo čím tu tržbu udělat.. Naštěstí jsme měli dost svých vlastních zásob, takže Petrovi se ráno opravdu nechtělo vstávat .-).
čtvrtek 6. května 2010
Desítka

Na Pražského povstání nám děti připravily "desítku" pro maminku k nadcházejícímu Dni matek. Naštěstí jsou začátky a půl hodiny posunuté, tak jsem mohla absolvovat obě dvě. První se konala ve Sluníčkách. Byla jsem zvědavá, jak se Adélka zapojí a jak to celkově bude probíhat. No a klasika. Jen děti začaly, Adélka se kousla, chytla se topení a s nafouknutou pusinkou čekala, až děti odtančí a odzpívají celé pásmo. Jak paní učitelky, tak kamarádi se jí snažili zapojit, ale Adél si vystačila se svým důrazným NE! Nicméně jsem jí i přesto všechno pochválila, protože jsem čekala, že se na mě klasicky nalepí a nebude ani s dětmi na "jevišti".
Dětičky ve Sluníčkách nám přichystaly i občerstvení - napichované ovoce na piškotě a polité čokoládou, jenže my jsme spěchaly do Medvídků za Andulkou, tak jsme si každá vzala jedno párátko do ruky a to byla chybka, jinde už nám nic nenabídli. :-).
Jak velký rozdíl mezi dětmi je, se dá nejlépe poznat právě na takových akcích. Ti maličcí poskakují na písničky, občas zazpívají nějaké to slovo. Předškoláci naopak měli připravené Večerníčkové pásmo, zpívali jednu písničku za druhou, prokládali to básničkami a předváděli scénky. Fakt paráda!
Po skončení jsme se přesunuli do třídy Berušek, kde probíhal koncert - hoboj, klarinet, kytara. Pánové ve fraku a snažili se dětem trošku přiblížit tyto klasické nástroje. Bylo to moc pěkně připravené, jen děti už začínaly být unavené a mít žízeň a hlad. Ale užili jsme si to všichni moc pěkně!
Holčičky mi vyrobily i krásné dárečky - Adélka kapesníček a otisk ručičky a Andulka přáníčko, květinu a keramické mističky.
Fotky jsou na rajčeti.
pondělí 3. května 2010
Vítěz
Už nám to zase začalo. Sezóna rybářských závodů - feeder. První se tradičně koná v Roztokách a vždy na první májový víkend. Předpověď počasí nebyla nic moc - po krásném a teplém týdnu měl přijít chladný a propršený víkend. Naštěstí se to celé posunulo a prší až od nedělní noci.
Hned první den chytil Petr krásného tříkilového cejna a tak získal prvenství v sektoru (kvůli spravedlivějšímu hodnocení jsou soutěžící rozděleni na sektory a konečný výsledek se pak složitě počítá právě i podle umístění a počtu chycených ryb v konkrétních sektorech). Mohl se ale nesmazatelně zapsat do análů feeder cupu, protože navíc chytil i projíždějící remorker. Bohužel se mu nevešel do vezírku, tak měl Skaly smůlu :-).
Holčičky jsem odvezla k mamce, protože jsem si i já naplánovala program na neděli a tak jsem se těšila na romantický večer - přece jen 1. máje je jen jednou za rok. :-) Vytáhnout unaveného rybáře někam pod kvetoucí větev byla ale dost dřina. Nakonec jsem ho dostala ven lstí :-) - potřebovala jsem mu přendat něco z mého auta do jeho - ale dokonce jsme našli i ještě neodkvetlou třešeň. Takže neuschnu, ale těch keců okolo... :-D. A protože jsem chtěla svému vítězi udělat radost, koupila jsem mu v Globusu pěkný kus bejka na steak. Já teda dala přednost prasátku a Skaly tradičně vykouzlil výbornou večeřičku. Po ní se lehounce natáhl a z romantického večera mi zbyl akorát tak počítač a "tichounké" chrápání mého milého. Modří vědí.. Skalyho chrápání je totiž natolik pověstné, že díky tomu máme vždy separé pokoj na akcích, páč s námi, kupodivu, nikdo nechce spát :-).
Brzy ráno zas odfrčel na druhý břeh Vltavy a já vyrazila na zumba party. Tři hodiny velmi intenzivního tance. Byla jsem zvědavá, jestli už to udýchám a jestli vůbec přežiju :-). A jo! Začíná se mi trochu vracet fyzička, což mám radost. Nejdřív jsme měly klasickou zumbu s Terezou, která tančí i tady u nás, potom následoval nácvik svůdného tance s Agniezkou.. Tak to byla docela prča. Můj tanec byl všechno, jen ne svůdný :-D. Na tohle mě fakt neužije. Ona se na mě vždycky jen tak chápavě usmála a pak jakoby všeobecně prohazovala poznámky typu - pokud nestihnete kroky, tančete jakkoliv a s velkým úsměvem, jakože to tak má být a tímpádem se z vás stávají sólistky.. Ano, ano.. mně by díky tomu angažovali jako sólistku i v Národním divadle :-D.
No a pak přišel největší nářez - Michal Němeček, který kdysi tančil se Štěpánkou Hilgertovou ve StarDance. Teď si udělal taky licenci na zumbu, takže si to na nás přišel vyzkoušet. Uff.. Pot stříkal všude okolo a některé jeho taneční variace byly víc než šílené :-) Prostě se nezapře jeho latinsko-americký taneční původ a pořád tam do kroků přidával nějaké kudrlinky, čímž mě dokonale mátl. Nicméně - i když jsem chvílema nestíhala a motala kroky, respektive opět jsem byla za sólistku :-), prostě jsem si to užívala a o to víc se bavila, což byl účel. Na závěr jsme ještě dostaly igelitku plnou dárečků a mohla jsem si jít vyzvednout holčičky do Světozoru do cukrárny :-).
Tam se Adélka sekla, protože chtěla zmrzku, ale ve finále si usmyslela, že vlastně nechtěla do pohárku, ale taky "točící" jak říká Aňa a odmítla tu v pohárku jíst, ačkoliv byla úplně stejná jako Andulčina. Začala tam zkoušet ty svoje scénky, ale naštěstí tak na 30% kapacitu. I přesto mě tam sprdla babka, která seděla vedle u stolu, že jako kdo to má poslouchat, ať si koukám to dítě zklidnit. Měla štěstí, že moje hladina vyplavených endorfinů byla poměrně dost vysoká, takže jsem z toho měla srandu. A kupodivu, aniž bych stihla cokoliv říct, ozval se od jiného stolu jakýsi pán, že paní asi nikdy neměla děti a že to kolikrát s nimi není tak jednoduché. No fakt jsem nečekala od někoho zastání! Na druhou stranu jsem se bábě nedivila, mně taky leze na nervy, když někde vříská nějaké smrádě, natož moje vlastní.
Adéla z toho byla taky docela paf, že až přestala ječet :-). A já už netrpělivě čekala na zprávu od Petra, jak dopadl celkově a jestli bude bedna nebo ne. Jak zavolal, bylo mi jasné, že je velmi spokojený. Takže dostal malý pohár za sobotní vítězství v sektoru, štít pro Rytíře závodu - to bylo za největší ulovenou rybu - a hlavně velký pohár za celkové vítězství Feeder cupu! K tomu nový rybářský deštník, soudek Heinekenu a šunkové prasátko. Takže spokojenost obrovská a já mám radost spolu s ním.
Škoda, že neoceňují i největší baviče závodů, mohl si přivézt další ceny - za ten chycený remorkér a pak taky poté, co se snažil prakem nastřílet krmení do řeky a místo koule mu tam odlétl prak a koule se rozprskla o něj. :-)