pátek 28. února 2014

Budapešť, pátek 28.2.

Po snídani jsme dobalili saky paky, vrátili klíče a tradá na Prahu. Rendovic šli ještě někam nakupovat, takže jsme se na sebe už nevázali. Domů jsme v pořádku dojeli odpoledne a velmi spokojení. Já o to víc, že jsem to bez prášků zvládla a příště si dám větší pozor.

Adélce, paradoxně, máchání v termálech také pomohlo na prstík, o dost se jí to zlepšilo.

Budapešť je opravdu nádherné město, všichni jsou tu ochotní a milí a lze se tu domluvit anglicky. Prostě se snaží. Byla jsem fakt překvapená, nedám dopustit na Prahu, ale tady opravdu musím smeknout. Tak nějak jsem si myslela, že je menší než Praha a fakt není. Jen metro jsme nestihli vyzkoušet, tak snad někdy příště.

Holčičky se už ptaly, kdy tam zas pojedeme :-). A musím říct, že takové jarní prázdniny se mi taky moc líbily a vyhovovaly víc našemu naturelu než hory.

čtvrtek 27. února 2014

Budapeš't, čtvrtek 27.2.

Poprvé jsme dnes použili zas auto - vyrazili jsme do Tropicária a Paláce zázraků. Je to v obchodním centru na kraji Budapešti a dostat se tam jinak by bylo zbytečně na dlouho. Ovšem značení nic moc a kdyby rovnou napsali, že je to v tom a tom obchodním centru, bylo by to asi jednodušší.

Zajeli jsme o kus dál, ale naštěstí nás pán nasměroval a bylo to rovně zpátky, takže jsme fakt narazili do velkého obchod'áku, kde se krčil název Tropicárium. Hurá!

Je to mnohem větší než náš Mořský svět, údajně má být největší ve Střední Evropě a když nám tedy nevyšlo Oceanárium v Lisabonu, toto byla aspoň částečná náhrada. K vidění tu jsou nejen exotické ryby, ale i ty "domácí" a mají tu i aligátory a každých 15 minut se spouští tropický déšť.

Po některých expozicích poletují barevní ptáčci, jen je potřeba dávat bacha, aby si člověk nepřinesl nechtěný suvenýr. Největší atrakcí je bezpochyby 13 metrů dlouhý prosklený tunel, kdy okolo nás proplouvali žraloci, rejnoci a různá další havěť. Tam jsme tedy vydrželi opravdu dlouho. Obsah tohoto akvária je 1,4 miliónů litrů.

Oblíbené je i otevřené akvárium s rejnoky, kdy si tito tvorečci připlouvají pro pohlazení. Expozici hadů, brouků a červů si neužije úplně každý, ale za zastávku také stojí.

V rámci obchodního komplexu jsme se naobědvali a přesunuli se na druhou stranu do Paláce zázraků. To byl tip od Jitty, jinak nevím, jestli bychom po tom vůbec pátrali. Palác zázraků je trochu na způsob IQ parku nebo Techmánie a děti si tu mohou zkoušet různé fyzikální a chemické pokusy v praxi. Zábava pro malé i velké a navíc je možné libovolně odcházet a přicházet, protože po zaplacení vstupného dostane každý pásku na ruku.

V jednu chvíli se tam nahrnulo ale mraky maďarských dětí, to bylo celkem o nervy, ten řev. Naštěstí to bylo proto, že cca každé dvě hodiny probíhal nějaký program - naše holky to zkusily absolvovat, ale v té maďarštině to prostě nedaly, takže si radši užívaly, že mají celý Palác pro sebe :-). No nemohli jsme je odtamtud dostat! Andulka mi pak ještě chtěla ukázat, jak zvládne transportovat kuličku do díry pomocí provázků, jenže tam zrovna byla nějaká paní, které to vysloveně nešlo.

V  domnění, že mi široko daleko nikdo nerozumí, povídám Andulce - Já tu nebudu čekat tři hodiny, než to ta paní zvládne! A paní se otočila a povídá - Máte pravdu, niesom taká šikovná.. :-D Pustila pak Andulku a ta to měla razdva. Paní se možná snaží dodnes.

Po návratu jsme se šli podívat ještě na noční Synagogu a tradičně večer zakončili u nás. Holky mezitím natočily na foťák film Jeptiška alá Ninja :-D.


středa 26. února 2014

Budapeš't , středa 26.2.

Konečně se holky dočkaly a vlastně se naplnil původní plán naší cesty - vyrazili jsme do lázní Gellért. Šli jsme pěšky, přece jen to není taková dálka a tašky jsme měli na kolečkách. Kapánek jsme se zamotali u vstupu - měli jsme vstupenky koupené z hotelu, protože to vyšlo o něco lépe, a posílali nás od čerta k ďáblu.

Lázně jsou původní, v secesním stylu, a mají proto nádech exotiky. Trošku nás zaskočilo, když nás plavčík vyhodil z bazénu (tam teda šel jen Petr s holkama, na mě to bylo moc studené) s tím, že nutně musíme mít čepice. No škoda, že tahle informace není nikde uvedená. Samozřejmě koupací čepečky (takové ty do sprchy) prodávají na recepci, nicméně karty zde neberou, ani to nefunguje tak, že by se útrata dala načíst na čip. Takže zpátky do skřínky pro peníze, zaplatit, udělat se sebe bandu neuvěřitelně přitažlivých návštěvníků a zpátky vrátit zas peněženku. Čepice jsou nicméně potřeba jen v tom větším a nejstudenějším bazénu, v těch teplých ne.

Vstupné je tu jen na den a jestli je tu člověk 10 minut nebo několik hodin, to nikoho nezajímá. Ale zas jsme si řekli, že jsme takhle v termálech ještě pořádně nebyli (krom v Alpách, ale to nebylo takhle historické), takže si to dopřejeme.

Běžně je to tu rozdělené, že některé dny se koupají jen na ženy a jindy zas jen muži. My si logicky vybrali den, kdy jsme mohli být společně. Jednotlivé bazény mají různé teploty a musím říct, že to bylo moc příjemné. K dispozici je i pítko s vodou, aby člověk srovnával tlak hlavně při výstupu z těch teplejších.

K jídlu se tam téměř nedá nic koupit, musí se ven, prostě nebyla sezóna. Nebyl k dispozici ani velký bazén s vlnobitím, jen jeden menší s 38C, to bylo parádní! A venku i sauna. Jinak páry a sauny jsou, samozřejmě, i uvnitř. Jen teda pak vždycky přeběhnout dovnitř v té zimě nebylo nic moc, ale když se člověk hned naložil do některého z těch teplejších, nikdo to zdravotně neodnesl.

V těch vyzdobených bazénech se, bohužel, nesmělo fotit, to by stálo za to, i když podle průvodce jsem čekala víc. Každopádně bych vůbec nebyla proti, kdyby Praha měla nějaké takové termálky.

Večer nás čekala noční prohlídka a Adélka si šla se Skalym "na chviličku" lehnout a oba vytuhli. Nakonec jsme tedy jely s Andulkou samy s Rendovic. Bylo to na dvě hodiny a fakt super. Navíc holky už občas i něco z té angličtiny pochytily a co jsme nechytli v angličtině, odhadli jsme z ruštiny :-). Seděli jsme v patrovém autobuse nahoře a hned v první řadě. Občas to bylo kapánek o nervy - zejména při příjezdu a odjezdu z Citadely :-).

Dokonce jsme se dozvěděli, že to, co jsme onehdá viděli z Citadely, byly opravdu tramvaje, přestože už to vypadalo skoro jako vlak. Mají totiž 54 metrů a nikde jinde snad tak dlouhé nejezdí. 

Také nám průvodkyně vyprávěla historii budapešťských trolejbusů - na počest 70. narozenin Stalina měly budapešťské trolejbusy číslo 70 a výš :-).


úterý 25. února 2014

Budapešť, úterý 25.2.

Nechat si ujít místní tržnici by byl hřích. Ta přemíra koření, klobásek, ale i zeleniny a ovoce je opravdu neskutečná. Dali jsme si tu i maďarské speciality - langoše. Holky s nutelou a banánem, jenže ten banán byl naložený ve šťávě s citronem, aby to nečernalo a pak jim to pořád teklo. Skaly měl jakýsi přeložený pikantní a já jsem chtěla taky speciál a oni se mě ptali, jestli tam chci tohle a támhleto a já kývala a pak jsem se nestačila divit, kolik jsem platila... To, že se platí každá přísada zvlášť, tam jaksi nebylo nikde napsané. Ale byl dobrý, to ne že ne!

Nakoupili jsme tu i nějaké ty suvenýry včetně Andulčiny vlajky (dělá si sbírku vlajek ze zemí, kde jsme byli) a tentokrát jsme si loď ujet nenechali.

Dostali jsme i sluchátka s českým výkladem, ale tak to šustilo, že se to nedalo poslouchat. Mnohem lepší bylo se prostě jen kochat. Nejvíc nás ale pobavilo, když kolem prosvištěl autobus. Ano, v Budapešti jezdí autobus přímo středem Dunaje :-). Je to vlastně obojživelník, takže jsme hned koukali, za kolik by vyjížďka byla - za 100 éček pro rodinu, ehm.. Tak do toho jsme nešli. 

Po vyjížďce jsme si dali domů nákupy z tržnice a přes most jsme se vydali k lázním Gellert okouknout ceny, přes kostel ve skále (kde zrovna asi byla nějaká akce, takže jsme dovnitř nemohli) no a ve finále jsme vyšplhali opět k Citadele. A pak znovu na hrad až k Rybářské baště a zpátky - prostě kochat se nádhernou noční Budapeští. Nicméně domů jsme dorazili docela hotoví, přesto jsme večer tradičně poseděli :-)

pondělí 24. února 2014

Budapešť - 24.2.2014

Ráno jsme se zastavili v obchodě pro čerstvé pečivo a vyrazili do ulic. Hned zkraje nás odchytil chlapík z autobusů Hop On - Hop Off a byl hrozně vtipnej a prostě nás ukecal, že to je přesně to, co potřebujeme. Sám si říkal Dany de Vitto, ale je fakt, že mu byl i podobný.

Protože jsme chvíli váhali a protože v Budapešti opravdu zdaleka nebyla sezóna, začal přihazovat bonusy - místo jednodenní jízdenky to byly 3 dny, děti zdarma, výlet lodí a noční projížďka Budapeští. Pro dospěláka sakum prdum za nějakých 600 Kč, kdo by odolal? :-)

A protože měl v brzké době zrovna jeden autobus projíždět kolem nás, zaběhla jsem ještě do lékárny prokonzultovat můj a Adélčin zdravotní stav. Mně poradili, že si mám dojít k doktorovi a z Adélčina prstu se celkem zhrozili a prodali jakousi antibiotikovou mastičku. Tak aspoň poloviční úspěch.

Od Synagogy jsme se projeli autobusem až nahoru do Budy k Citadele. To je přece jen celkem slušný krpálek, takže výjezd se hodil. Je to v nadmořské výšce 235 m n.m. na vrchu Gellért. Citadela je vlastně vojenská pevnost a z ní shlíží 14 metrová socha Svobody.  Nahoře jsou krásné výhledy na Pešť i na hrad, kam jsme se poté přesunuli pěšky. Chtěli jsme navštívit podzemí, jenže na webu psali, že je momentálně nepřístupné. A ejhle, bylo otevřeno. Je tu expozice s operními postavami a také hrabětem Dráculou. Docela pěkný labyrintek s mlhou a tajemnou atmosférou.

Další v plánu byla vyjížďka na lodi. Jenže jsme měli hlad a zasekli jsme se v KFC a loď nám ujela :-). Tady Anetka s Andulkou parádně zaimprovizovaly - poslaly jsme je pro ubrousky a ony si vyžádaly "paper on mouth" :-). Kupodivu je obsluha pochopila. Moc se nám líbilo, jak si holky poradily.

Pak jsme se rozdělili - my přece jen chodíme rychleji a já chtěla sehnat nabíječku k foťáku, která zůstala v batohu. To se nepovedlo, nicméně mají tu obchodní centrum Skala :-). 

Večer jsme se opět sešli u nás, Adélka dělala "topinkové lázně" - tzn. že se holky postupně válely po radiátorech :-) a měli k tomu prý specialitu - topinku s chlebem :-), my dali klasicky vínko a nějaké dobroty a spřádali jsme plány na další den.

neděle 23. února 2014

Budapešť - 23.2.2014

Skaly by zas uvítal pobyt v lázních, tak jsem pátrala, kdy bychom mohli vyrazit a vyšly mi jarní prázdniny. Jenže pak se to nějak zvrtlo, přece jen to není nejlevnější záležitost a ve většině lázní to je pro děti víc než nuda, protože na procedury stejně nesmí. Znamenalo by to je buď někde udat anebo se střídat tak, aby se jeden proceduroval a druhý babysittoval. To se nám moc nezamlouvalo.

Úplně náhodou jsem tu myšlenku nadhodila na dubňáčcích a Renda se toho chytla s tím, že by taky spíš jeli někam takhle, protože Pavel měl problémy s kotníkem a na horách stejně není sníh. A jak jsme tak brainstormovaly, vyšla nám Budapešť :-).

Našla jsem na booking.com apartmány přímo v centru města za super cenu a v neděli, 23.2. jsme vyrazili. Sraz byl u Kauflandu, ale tam přijeli Rendovic pozdě, protože Nikolka si zapomněla svého plyšáčka a museli se vracet zpátky :-).

Předali jsme si vysílačky pro snadnější komunikaci a mohli jsme vyrazit. Navzájem jsme se ztratili hned na první křižovatce :-D. Pavel stál v odbočovacím pruhu a pak se najednou rozhodl, že pojede rovně po Spojce a my už jsme holt přejet nestihli, takže magistrála to jistila. Nakonec byli u Průhonic asi o 2 minuty dřív.

Po cestě jsme měli pár zastávek, ale na ubytování to vlastně bylo pořád rovně, za Brnem trochu doleva a v Budapešti přes most a opět doleva :-). Tak to vypadalo na mapě, skutečnost byla trochu jiná. Ulice, kterou jsme měli přijet, byla totiž uzavřená a GPS tvrdila, že už jsme na místě. Následovalo tedy motání se v jednosměrkách.

Další zádrhel nastal, když jsme konečně přijeli na správné místo a tam závora na parkoviště. Pokyn zněl - až budete u závory, zavolejte nám. Tak jsme volali, ale absolutně jsme se nemohli domluvit, co teda máme dělat. Vyrazily jsme tedy s Rendou do office, kluci mezitím blokovali úzkou ulici našimi auty. Naštěstí to tam nějak vypytlíkovali a nepřekáželi celou dobu.

V kanceláři, která, mimochodem byla asi 200 metrů od závory, jsme se dozvěděli, že jsme měli vjet dovnitř a přinést tu parkovací kartu. A proč prý nám to neřekl kolega - jenže ten měl zřejmě delší dobu pauzičku a prostě tam nebyl. Ale konečně jsme zaparkovali, vyndali celý ten cirkus a šli zas zpátky na recepci. Postupně jsme se poskládali do výtahu, povyjížděli do prvního patra, abychom se dozvěděli, že náš apartmán je kousek od parkovacího domu :-D.

Takže jsme zas šli zpátky a lidi, co tam na dvorcích seděli v restauracích, měli ohromnou zábavu z naší bludné karavany :-). Dostali jsme apartmány naproti sobě, paráda. Andulka odemkla ten náš a ještě na chodbě jsme si říkali, že je to divné, že všude je to striktně nekuřácké a na té chodbě je strašný smrad z cigaret. 

Cpali jsme se dovnitř se všemi těmi zavazadly, ale Aňa se zasekla, že tam má někdo boty a bundu a počítač.. a že je to nějaké malé :-D. Normálně nám dal klíče od obsazeného apartmánu :-).

Opět tedy na recepci, chlapec tvrdil, že to není možné, že tam někdo už je, pak se podíval do papírů a ejhle, fakt že jo :-D. Když jsme se tedy konečně doplahočili do toho správného místa, zas nám chybělo povlečení na postele holek. Naštěstí Renda už zjistila, že je schované v gauči, uff.. jít znovu na recepci, no nevím,nevím :-D.

Malér nastal ve chvíli, kdy jsme zjistili, že doma zůstal nejdůležitější batoh. Nejenže tam byl počítač - to čert vem, ale byly tam hlavně moje prášky na štítnou žlázu a propriety na Adélčin zahnisaný prst. Řešili jsme tedy s pojišťovnou, jestli jsou schopni nám zajistit dovoz jiných prášků, ale holt to není akutní stav, takže smolík. Všechny přepravní společnosti by to přivezly cca ve čtvrtek - v pátek jsme se vraceli, takže jsme to riskli s tím, že kdyby se něco dělo, odfrčíme na české území.

Ještě nikdy jsem bez prášků takhle dlouho nebyla a vzhledem k tomu, že tu štítnou žlázu nemám, není to až taková sranda. Ale protože píšu dodatečně tenhle blog, je vidno, že jsem v pořádku přežila :-).

Po vyřešení, respektive nevyřešení problému jsme vyrazili aspoň na obhlídku okolí a večer jsme poseděli u nás v apartmánu, jako pak i každý následující den.


sobota 22. února 2014

Únor bílý...

Letos únor bílý opravdu není.. ani leden.. teploty jsou spíš nadprůměrné, mně osobně to vůbec, ale vůbec nevadí!

Zašla jsem si do OC Nový Smíchov na poradu k vizážistce Olze Rochowanské - spíš jsem se s ní chtěla orientačně seznámit, ač se virtuálně už známe zas přes Madlu. Oni to tu poměrně hodně dotují a za to Olga bere klienty po obchodech a doporučuje vhodné oblečení. Já potřebuji vyházet šatník, takže jsme domluveny na jaro :-). Už se moc těším!

Holčičky měly absťák po babičce, takže se k ní nasáčkovaly na víkend a my jsme tak konečně mohli s Cecelkovejma do Chýše. I oni povolali babičku k dětem a vyrazili sem k nám, na sever :-). Moc mě potěšilo, že jim v Chýši chutnalo a doufám, že zas někdy sladíme ty naše nabité kalendáře.

Ještě předtím jsme ale byli pozvaní k mamce konečně na ten její bramborový salát a také abychom popřáli našim lednovým oslavencům. Brácha, Lenka a hlavně Andrejka, která letos slaví patnáctiny.. ano, ano, ta naše malá holčička, co nosila boty s odpadkama, dávala si blesk na rty  a měla občas nějaké ty odřiny, je už velká slečna.. A hodně šikovná! Dostala se do výběrového týmu aerobiku, takže dojíždí do Prahy na tréninky. A do toho všeho se výborně učí.

Já jsem si zajela na školení do Plzně a také do Českého Krumlova (tam jsem školila jen já) a bylo příjemné, že silnice byla, navzdory kalendáři, suchá a tímpádem bezpečná.

Skaly s holčičkama strávili sobotu na brigádě u Labe - čistili břehy, aby se tu mohly konat závody. Naše holky tam byly jediné děti, ale opravdu hodně pomáhaly a parádně si to užily. Jak dostanou do ruky pilku a sekyrku, jsou prostě happy :-). Já jsem doma zatím balila na jarní prázdniny, které jsme se rozhodli strávit za hranicemi všedních dnů :-).

pátek 14. února 2014

Perličky

Andulka - mami, představ si, že na tom soustředění si žádná holka neuměla rozkrojit housku, aby si jí namazala!

****************************************************
Adélka si občas upravuje skutečnosti tak, jak se jí hodí. Když jsem se s ní zlobila, že lže a ptala se jí, proč to dělá, tak mi štkajíc odpověděla: Když já nevím, co to do mě vjelo..

****************************************************
Adélka si přivezla z výletu do Kouřimi sádrového oslíka - Mami, podívej, to jsme si vyráběli ze sádla!

****************************************************
Kontrolovala jsem úkol Adélce v matematice a najednou  mi něco bylo divného. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že Adélka vygumovala dvojku, co dostala a místo ní si napsala jedničku. Byly to tři sloupečky příkladů a původně měla jedničku, dvojku a jedničku. Asi jí ta dvojka neladila..

Nicméně vygumovala i ty špatné výsledky a opravila je na správné, jen ty červené vidličky od paní učitelky tam zůstaly..

************************************************************

Aňa doplňovala souhlásky, co se pletou a hádejte, jak doplnila - Děti rozbily porcelánovou so.ku? Dala tam "p" :-)

**************************************************************************************************

Adélku zajímají i věci kolem vaření a chce vědět co se jak jmenuje a na co se to používá. A protože občas máme krůtí a občas krkovici, vznikla krůtovice.

***************************************************************************************

Chceme, aby se Adél naučila hodiny, takže jí průběžně necháváme určovat čas. 

Adél, kolik je hodin? 
Následoval dlouhý pohled na hodiny a po chvíli odpověď - Odpoledne.

*****************************************************************************************

Ve škole měli konzultace, Áďa si to spletla a tvrdila, že jdu na konzervy.

***************************************************************************************
Andulka po mně chtěla, abych s ní procvičila slovní druhy. Adél přiběhla s tím, že chce vidět ty sloní pruhy!
*******************************************************************************************

Áďa ráda sleduje přírodovědné dokumenty. Já seděla u počítače a něco jsem dělala, když slyším komentář své dcery - Tak. A má po srandě!

Zeptala jsem se tedy kdo a proč. A prý želvák lezl na želvu a ta ho shodila a on spadl na záda.

Zeptala jsem se, proč na ní lezl. 

No chtěl se přece pářit!

******************************************************************************************
Na obloze byly červánky a Adélka to okomentovala - to jsou krásné růžovánky!

*************************************************************************

Dnes je ve škole den otevřených dveří pro budoucí prvňáky - Adélka nám to vykládala s převahou mazáka, že tam přijdou děti ze školek, aby se podívaly, jak se v takové škole učí, ale že teda neví, co předvedou kluci, když pořád zlobí..

*****************************************************************************************

Adélka dopsala poslední stránku písanku. Zaklapla jí a povídá - tak to tak vypadá, že se s touhle písankou zítra už rozloučíme.. 

******************************************************************************

Mami, když máme zítra to vysvědčení, tak to znamená, že pak už půjdu do té druhé třídy? 
Bohužel jsem jí musela zklamat, ani po prázdninách (vánočních), ani po pololetním vysvědčení se do vyšší třídy většinou nepostupuje.. 

********************************************************************************

Adélka: Mami, tak konečně jsme dneska v té české hodině četli!