čtvrtek 30. prosince 2010

Závěr roku a tudíž i deníčku 2010

O víkendu před Ježíškem jsem šla ještě do školy, takže si holčičky domluvily pobyt u babičky , v neděli je tam naložil brácha do "autobusu" a jeli všichni do Plzně na Andrejčiny závody. Tentokrát to nebylo na celý den, proto jeli všichni. Andrejka nakonec skončila třetí, ale bylo to prý hodně zvláštní, ta první dvě místa dostaly snad místní či co a bylo to dost hrozné... To už je holt ten neobjektivní a neměřitelný aerobic. Po skončení mi brácha Áčka přivezl, konečně jsme mu mohli popřát dodatečně k svátku a za chvíli zas pokračovali směr Kostelec.


Dárek pro bráchu:


Holčičky odpočítávaly dny do Ježíška, poctivě každý den vybíraly sladkůstky, když náhodou Ježíšek zapomněl, okamžitě to reklamovaly, takže do odpoledne byla většinou učiněna náprava :-).

Poslední školní den k nám přišli Andulčini spolužáci ještě na mejdánek a kupodivu se to obešlo bez hádek a nepříjemností, naopak to bylo moc příjemné.



Všechno jsme zvládali v klidu a v pohodě, sehnali jsem krásnou jedličku za pár peněz "ve výprodeji", Skaly opatřil kapry (tradičně i pro Dráčkovce, páč vyhazují vnitřnosti a my je chceme na polívku) a s mamkou jsme nadělaly hromadu salátu (mami, příště musíme v tom množství fakt ubrat :-)), zatímco holčičky plnily vosí hnízda. Whoops.. to je teda souvětí.. :-D

Na Štědrý den ráno objevily holčičky první dárečky pod stromečkem a na poledne jsme navíc měli naplánovanou jednu speciální kešku kousek od blázince, ale tak strašně lilo, že jsme nešli ani na tradiční procházku. Pozvali jsme proto Dráčkovce k nám na vánoční punč, děti si mohly rozbalit dárečky a chvíli si pohrát, ale pak už chtěly, aby přišel konečně ten Ježíšek.

Naše dámské 3/4 rodiny ho šly vyhlížet z posledního patra paneláku, Petr zatím myl nádobí :-) a když jsme se vrátily, bylo z bytu cosi cítit a ony tam visely velké prskavky a pod stromečkem byly dárečky. Takže jsme ho zase prošvihly!




Letos jsme trošku změnili pořadí - dali jsme si přípitek, pak polévku a už zvonil Ježíšek, protože holčičky byly nervózní a nemělo smysl je dál natahovat, aby byly protivné a uječené. To bylo radosti z dárečků! Adélka dostala vytouženého "pa"koně a Andulka zas mikrofon na její vystoupení se skupinou Černý jestřáb. :-) Skalymu přinesl Ježíšek dvouměsíční kurz kick boxu, což se trošku zkomplikovalo, páč uklouzl a hnul si se zádama. Já jsem dostala vysněné hodinky s trenérem, takže jsem vlastně taky nemohla dospat, jestli jako joooo :-). Jen Andulka byla taková rozlítostněná, že nedostala úplně nejvíc chtěný twister Hannah Montana.. Dárků nám přinesl Ježíšek opravdu hodně a další dávka čekala ještě u mamky a pak ve Skalici.

Dokonce i na toho twistera došlo! No a já dostala úžasnou, rozkošnou, báječnou kabelku, z čehož jsem byla dost vedle, až si brácha dělal srandu alá seriál Dokonalý svět, kdy má jedna z představitelek úchylku na předrahé značkové kabelky a přijde do obchodu a prodavačka povídá: "Seznamte se - Michell, Lock it, Lock it - Michell.." Ta scénka je fakt výborná a je k vidění tady od cca 6:44 minuty, ale ono to stojí za zkouknutí celé. :-)



A jedna vzpomínková.. :-)




Partička ve Skalici:

Na Silvestra jsme měli jet k Cecelkovejm, ale jak už tak s nimi bývá - když si nevymyslí nějakou chorobu oni, vymyslíme si jí my, takže Andulína dostala ve středu vysokou horečku, tudíž jsme do Nového roku vstoupili v klidu a v pohodě v bezpečí domova. :-)

Všem přejeme do roku 2011 jen samé dobré zprávy a děkujeme za přízeň! :-)

pondělí 20. prosince 2010

Prosinec


Mám "trošku" skluz, já vím.. Ale stalo se toho tolik.. Tak aspoň to základní.

Ve škole byly vánoční trhy - děti měly přinést stovku na materiál a pak vyráběly různé dárečky, které se následně prodávaly na školním jarmarku, aby získaly peníze pro třídu. Připadá mi to fajn, že se od mala učí, že bez práce nejsou koláče. Paní učitelka si nakonec stáhla Andulku s Adélkou Pejcharovic z ručních prací a holky jí pomáhaly. Byly natolik úspěšné, že prodaly všechno :-D.

Další týden jsem měla večírek s Justem - byli jsme v jedné restauraci v Karlíně. Podle webovek byla několikrát oceněná Gurmánem a hodně se tam pyšnila vysokým hodnocením. Šla jsem tam evidentně s přehnaným očekáváním a slibované labužnické těstoviny chutnaly stejně jako v jakékoliv obyčejné hospodě. Navíc některé kombinace zněly jak Polhreichova noční můra :-). Možná to bylo i tím, že nás nacpali k jednomu stolu tak natěsno, že bylo jediným štěstím jídlo na etapy. Navíc jsme nebyli v salónku sami a i to se trošku podepsalo na atmošce. Nicméně bylo to příjemné hlavně kvůli lidem, kteří přišli a o to šlo.

Adélka měla ve školce vánoční besídku ve středu. Letošní podzim a zima byly ve znamení vysoké nemocnosti, takže ochořely nejen děti, ale i pančelky a na besídku nakonec nedorazila ani Jůlinka. Paní učitelka Dáša z toho byla nešťastná, protože vlastně nezvládli secvičit nějaký program a tak spoléhala na Adélku. Ta hrála všechny "hlavní role" a táhla ostatní děti v písničkách a básničkách a jak je jejím dobrým zvykem - v půlce se sekla a odmítla pokračovat. Pančelka se z toho málem zhroutila, protože ostatní děti to téměř neuměly a navíc tak nějak ani moc nemluví. Ale rodiče byli nadšení i tak, vždyť nejde o Oskary. Já to považovala za obrovský úspěch, že Adél dala aspoň tu půlku, když to srovnám s besídkou loni, kdy odmítla jakékoliv zapojení :-D.

Pak jsme vyráběnkovali a jak nás bylo opět málo, užili jsme si to maximálně, až nás pak pančelky musely vyhazovat, že je potřeba zavřít školku :-).

Před Vánocemi jsem stihla ještě medovou masáž - koupila jsem si jí na nějakém slevovém serveru a až pak jsem se dočetla, že to je dost nepříjemné a bolí to.. Šla jsem tedy s mírnými obavami, ale paní byla hodně šikovná a jak už jsem čekala trochu něco jiného než je klasika, nebyla jsem překvapená a naopak mě to hodně nadchlo. Kůžičku jsem měla jak miminko :-). Na jiném severu jsem, pro změnu, zakoupila voucher na pedikúru a brazilskou depilaci, takže Ježíška jsem mohla očekávat jak nová :-).

No a do toho všeho škola a chystání na Vánoce.

středa 8. prosince 2010

Perličky Adélky

Psaly jsme Ježíškovi. Holčičky nakreslily obrázky a já to pak Andulce ještě popisovala. Adélka stála způsobně "v řadě" a ptala se: Mami, napřeješ mi to taky?:-)


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Něco jsem hledala a Áďa to našla. Neopomněla se pochválit: To jsem ale dobrá naševka!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Na Šumavě byl v koupelně odsavač par. Hučelo to téměř neustále, bylo to celkem protivné, ale holt se s tím nedalo nic dělat. Adélka seděla na posteli, koukala do té koupelny a najednou povídá: Mami, už vidím ten sáček! Já - Jaký sáček?? No ten, co pořád hučí!

úterý 7. prosince 2010

Opět kadeřnické úpravy...


Vzhledem k tomu, že jsem po dlouhé době dala fotky na rajče a je tam vidět i Adélčin nový účes, dovolím si upřesnit, co mu předcházelo.

To jsem šla takhle na zumbu, dala jsem do Actifry hranolky s tím, že až do zapípá, má Andulka říct tátovi, který "koukal" na televizi.. Skaly samozřejmě vytuhnul, protože přišel vymrzlý, Andulka pípání neslyšela a z hranolek bylo uhlí i bez přesličky a miliónů let.

A Adélka také nezahálela, vzala nůžky a opět si ustříhla ofinu. Tentokrát ne tak cool jako minule, ale na blbečka. Vlásky zabalila do ubrousku a dala je Andulce na památku :-).

Já přišla po hodině a nechápala jsem, co všechno se za tu dobu přihodilo. Jako třešnička na dortu už je pak Adélčino hlásání ve školce, že maminka šla cvičit a ony byly samy doma s Aňou a tak spálily večeři a ona si ostříhala vlasy.. Že tatínek spal na sedačce, to jaksi pominula.. Co si o nás pomyslej, je druhá věc :-)

pondělí 6. prosince 2010

Červená se..


line záře.. Je frišno a já mám potřebu tepla. A tak nějak mě už nebavilo koukat pořád dokola na tu samou Báru, tím spíš, že když jsem šla ke kadeřníkovi, nechala tam krvavý prachy a nikdo to stejně nepoznal. Už jsem zkoušela nějaké virtuální proměny na jednom serveru, ale pořád mi časově nevycházelo jít k odPorníkům a tak jsem neodPorně zakoupila šampon a šla do toho. Po hlavě. :-)

Výsledkem je hlava ohnivá, pekelná. Jak příhodné v tento čertovský čas i nečas. :-) Ono se to vymyje (snad) a pak už to přenechám na fundovaných osobách, ať se mnou něco udělají. :-)

Ale je to sranda, když potkávám známé a ti na mě zírají a nechápou :-). Stejně tak, když jsme přijeli na Šumavu a pan správce nahlásil, že přijela nějaká rusovláska, tak holky netušily, kdo by to mohl být :-)

Mikuláš, ztratil plášť a já zas hlas..

Už popáté vyrazilli dubňáčci na Mikuláše na Šumavu. Pravda - my máme o jeden zářez míň, loni jsme na poslední chvíli museli účast odvolat kvůli vysokým horečkám. Nejdřív jsme jezdili na Hojsovku, ale jak se stále rozrůstáme, už nám to začalo být malé a tak, tuším, že Uli, našla Pension Modrava. Prostředí nádherné, majitelé víc než ochotní, fakt paráda!

Původně to ale vypadalo velmi zajímavě. Kupodivu se vyplnily předpovědi a opravdu sněžilo a sněžilo, jakoby už nemělo nikdy přestat. Praha byla v totálním kolapsu, takže Petr třeba přijel ve středu z práce po 4 hodinách postávání v kolonách. Ve čtvrtek tam radši ani nejel, to prostě nemělo cenu. Odpoledne jsme poslouchali rádio a nějaká holka tam volala, že v půl osmé vyjela z Barrandova a už se blíží k Černému mostu. Bylo půl třetí odpoledne.. Holt tu napadlo fakt hodně sněhu a navíc dopravu zablokovaly kamiony a to tak, že velmi. Sypače nevyjely prý proto, aby nezůstaly v koloně.. Co na to říct, že?

Jenže to je prostě klasika - za prvé je v Praze hodně hustá doprava a za druhé tu nějak sněžilo víc než jinde - Jaffi říkala, že u nich na horách je tak 10 cm sněhu. I proto jsme se odvážně v pátek pustili na cestu na Šumavu, doufajíc, že všude jinde bude situace lepší. Po cestě Prahou jsme si ukazovali různé památky a musím říct, že holčičky už mají fakt dost dobrý přehled, co co je. Jen teda Žofín si nepamatovaly a Adél to ještě nějak špatně slyšela, takže se pak ujišťovala - To se jmenuje Užofín??

Bylo docela legrační pozorovat i teploměry po cestě - v Praze bylo -8,5 C a postupně to šlo nahoru, takže někde ve Strakonicích, ač bylo už po setmění bylo "jen" -5 C. Prostě jsme jeli na jih :-).

Adélka si pěkně pochrupala a ve Vimperku jsme Andulce ukazovali osvícený zámek, načež se zezadu ozvalu - No jo, to je pěkný! Já na to - Jéé, kdo se nám to probudil? A Adél - Já jsem vůbec nespala! :-)

Kapánek jsme zakufrovali, což není nic neobvyklého, ale vlastně jsme si projeli končiny, kde jsme se pohybovali před rokem a půl. Kdyby bylo vidět, zamáváme Boubínu. Nedalo se sice jet nijak rychle, ale uhrabané silnice byly, takže to nebylo nic hrozného. Dojeli jsme jako třetí. Děti se neskutečně vítaly a hned lítaly po baráku sem a tam.

My jsme večer poseděli, popili a ráno u nás byla tichá domácnost. Ztratila jsem hlas. Anetka od Rendy se ptala, kde že jsem ho prý ztratila? Jo, milá holka, kdo ví.. A to jsem zpívala jen jednou Halelujáááá jako poděkování tetě Jaffi za dáreček k svátku :-D.

Skalymu zas nesedla klobáska, kterou zpráskal nad ránem a tak si blinknul a zůstal v posteli. Ostatní šli do místního Dřevařského centra, kde je jakási expozice a děti si tam mohou namalovat vlastního ptáčka. Adélka to odmítla rovnou, Andulka si vybrala sovu sněžnou. Jenže jak bylo málo místa, zůstala u stolečku s prťaty a ti malovali datla. Což se samozřejmě Andulce nelíbilo, když potřebovala na sněžnou sovu úplně jiné barvy! Takže tam ztropila scénku, vyšla uřvaná ven, kde jsme byly s Adélkou a že to dělat nebude a hotovo! No zlatíčko k pomilování. Ty její nafučenosti jí vydržely ještě nějakou chvíli, pak se konečně uvolila, že půjde bobovat. Bohužel ale nebyl nikde vhodný kopeček, všude to bylo dost prudké anebo svah končil v potoce, nehledě na to, že to nebylo uježděné, takže jsme se bořily do sněhu po kolena. Naštěstí kreativní děti domalovaly a vyhrnuly se ven a jelikož to tu ostatní znali z minula, přesunuli jsme se na jakousi lesní cestu, kterou jsme ujezdili a byla ideální na bobování.

Tady, pro změnu, chytla rapla Adéla. Nemohly se s Aňou dohodnout kdo pojede na bobech a začala se vztekat. To už bylo na mě moc, tak jsem jí popadla a řvoucí nesla zpátky na hotel, ať si s ní užije i tatínek. Ty scény fakt bytostně nesnáším a mám chuť pak ty děti vzít, někde zahodit a utéct. Takže jsem jí zahodila na pokoj (Aňa zůstala bobovat s ostatními) a utekla s tetou Jaffi do šumavských lesů ulovit dvě kešky. To byl balzám! Nádherné slunce, jiskřící sníh a TICHO! Alekorátže jak jsme krafaly a bylo fakt frišno, tak jsem přestala mluvit úplně.

Po výtečném Skalyho gulášku šly děti ještě jednou bobovat a já vystřídala Skalyho v posteli. A na pátou měl přijít Mikuláš s čertem a andělem. Malé děti se docela bály a plakaly, naše holčičky vypadaly pořád docela jakž takž. Jenže z ničeho nic je Mikuláš vyvolal jako první a bylo to tak rychlé, že jsme nestihli ani točit, ani fotit, do toho se do mě obě zavrtaly, takže neřekly ani básničku.. Mikuláš dětem ani nečetl hříchy a pochvaly z Knihy hříchů, ale pak si děti všimly, že to tam zapomněl. Tak jsem jim to přečetla já, byly pěkně zvědavé, co na ně ví! Sranda byla, že jsem to četla svým skřehotavým hláskem a ony byly ticho jak pěny,protože jinak by neslyšely :-).

Andulka zkonstatovala, že letos má jen jedno uhlí a Adélka mi věnovala bramboru, abych prý taky něco dostala..

Tentokrát jsme je zahnali do postele už kolem osmé, měli toho za ten den plné sněhule. Rodičovský večer probíhal v poklidu. Tím, jak jsem jen šeptala, tak se nikdo nepřekřikoval, aby bylo "slyšet" co říkám :-). Takhle tiché posezení jsme fakt ještě neměli :-).

V neděli šel Petr s holčičkama ještě do infocentra pro turistické známky a já balila. Bohužel jsem se nějak blbě ohnula a ruplo mi v zádech, takže jsem lehce lazaroidní. Na cestu do Prahy jsme vyráželi lehce po poledni se zastávkou ve Strakonicích, kde jsem potřebovala ještě něco vyzvednout.

Každopádně to bylo opět moc fajn i tím, že čerti jsou prostě na Šumavě a nelezou nám domů. Díky všem, kteří se podíleli na tom úžasném víkendu.