Zobrazují se příspěvky se štítkemDeníček 2013. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDeníček 2013. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 10. března 2014

Na Lochkově

Letos nám nevyšly oslavy založení republiky na Lochkově, tak jsme se domluvili na povánočním termínu. Nakonec jsme zůstali dvě noci a bylo to tradičně úžasné! Holt když má někdo podobný velmi pozitivní vztah k jídlu a pití, je to hned lepší! :-)

Děti se taky vyblbnou dosytosti, plus nesmí chybět návštěva bazénu - ještěže už tam nemusíme lézt my :-).Člověk by řekl, že se utahají, ale opak je pravdou. Ještě hodně dlouho strašily.

Vyzkoušeli jsme i různé hry - jak s dětmi, tak pak sami a dost jsme se pobavili. Dokonce i Skaly hrál! Zírám! :-)

Nevynechali jsme ani procházku po okolí, i když Cecelkovic děti nejsou zrovna vyznavači pohybu po vlastní ose :-). Omrkli jsme Lochkov zase z jiné strany - i s pohledem na radotínskou vápenku a hlavně jsme si důkladněji prohlédli lochkovský tunel. Škoda, že není vidět celý most, to bysme ale asi museli ještě o kus dál.

Silvestra jsme strávili sami doma, ale vůbec to nevadilo. Byli jsme nějak všichni unavení a tak nám ten klidový režim prospěl. Andulína měla navíc trochu teplotu, takže polehávala víc než je u ní obvyklé. Ale do školy už pak šla normálně.

Vánoce

A jsou tu po roce Vánoce, Vánoce..teď zas přemýšlím, jestli to "v" je velké nebo malé.. To je jedno.

Opět přišel tajemný dopis, takže program na sváteční dopoledne byl jasný. Sraz v 10 hodin na červeném hřišti s ostatními rodinami a náloží svařáku. Den předem jsme si daly ještě poslední letošní Chýši s holkama, tak se úplně nechtělo stávat, ale to bysme Áčkům nemohli udělat! 

Děti byly rozděleny na jednotlivé týmy - vždy namícháni mladší a starší a tentokrát báječně kooperovaly a nehnaly jak šílenci :-). Dostaly fotomapu a musely se v ní zorientovat - to byl celkem oříšek, ale s drobnou nápovědou to zvládly a po cca 2 hodinách jsme společně dospěli k cíli, kde opět čekal obrovský poklad plný dobrot a blbůstek a také pamětních triček.

Bylo to zas moc fajn a naše znalosti se rozšířily o bájného ptáka Gryfa. Klasicky, od té doby jsou o něm zmínky opravdu všude :-).

Odpoledne jsme vyrazili ještě na tradiční svařákovou procházku s Dráčkovejma a pak už jen rychle do vany a načančat se pro Ježíška. Je to zvláštní, ale zas se nám pod stromečkem nějak objevily dárky a vůbec netušíme kdy a jak.

Dojedli jsme a konečně zazvonil Ježíšek :-) Ba ne, u nás zvoní holčičky. A opět byl pod stromečkem jeden velikááááánskýýý dárek a na něm Baruška Miláček. Holčičky usoudily, že je tedy pro maminku a pro tatínka :-). Ale ten se směl rozbalit až na konec. Mezitím jsme vybalili spoustu jiných věcí, mimo jiné vstupenky na Noc na Karlštejně. No a v tom velikánském dárku byl náš nový pomocník - Deepooo aneb robotický vysavač. U nás se opravdu nudit nebude :-). Červený koberec vypadá pěkně, ale ta údržba! Takže Deepoo nám hned ukazoval, co umí. Bylo to lepší než HBO a ty jeho kecy! Tady toho je! To smetí musí zmizet! Tady už to znám! To je ale bludiště atd. atd. :-)

Druhý den jsme se přesunuli do Skalice, ale na dárečky jsme museli počkat ještě jeden den, až dorazí i Novačky a Irča s Adámkem a Radkem. Docela mě překvapuje, že  holky chodí kolem těch dárků s klidem, sice si je rády prohlížejí, osahávají, ale mám pocit, že my jsme bývali nedočkavější a zvědavější :-).

Zato když jsme je na to pustili - všech pět - tak to lítalo! :-D Během chvilky byly dárky rozdány, papíry roztrhány a spokojenost veliká :-).

Z Malty se mezitím vrátila mamka a čekaly nás třetí Vánoce - tentokrát v Braníku. I tady byla hromada dárků a hromada radosti. 

Tak zase za rok :-)

pátek 14. února 2014

Perličky

Andulka - mami, představ si, že na tom soustředění si žádná holka neuměla rozkrojit housku, aby si jí namazala!

****************************************************
Adélka si občas upravuje skutečnosti tak, jak se jí hodí. Když jsem se s ní zlobila, že lže a ptala se jí, proč to dělá, tak mi štkajíc odpověděla: Když já nevím, co to do mě vjelo..

****************************************************
Adélka si přivezla z výletu do Kouřimi sádrového oslíka - Mami, podívej, to jsme si vyráběli ze sádla!

****************************************************
Kontrolovala jsem úkol Adélce v matematice a najednou  mi něco bylo divného. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že Adélka vygumovala dvojku, co dostala a místo ní si napsala jedničku. Byly to tři sloupečky příkladů a původně měla jedničku, dvojku a jedničku. Asi jí ta dvojka neladila..

Nicméně vygumovala i ty špatné výsledky a opravila je na správné, jen ty červené vidličky od paní učitelky tam zůstaly..

************************************************************

Aňa doplňovala souhlásky, co se pletou a hádejte, jak doplnila - Děti rozbily porcelánovou so.ku? Dala tam "p" :-)

**************************************************************************************************

Adélku zajímají i věci kolem vaření a chce vědět co se jak jmenuje a na co se to používá. A protože občas máme krůtí a občas krkovici, vznikla krůtovice.

***************************************************************************************

Chceme, aby se Adél naučila hodiny, takže jí průběžně necháváme určovat čas. 

Adél, kolik je hodin? 
Následoval dlouhý pohled na hodiny a po chvíli odpověď - Odpoledne.

*****************************************************************************************

Ve škole měli konzultace, Áďa si to spletla a tvrdila, že jdu na konzervy.

***************************************************************************************
Andulka po mně chtěla, abych s ní procvičila slovní druhy. Adél přiběhla s tím, že chce vidět ty sloní pruhy!
*******************************************************************************************

Áďa ráda sleduje přírodovědné dokumenty. Já seděla u počítače a něco jsem dělala, když slyším komentář své dcery - Tak. A má po srandě!

Zeptala jsem se tedy kdo a proč. A prý želvák lezl na želvu a ta ho shodila a on spadl na záda.

Zeptala jsem se, proč na ní lezl. 

No chtěl se přece pářit!

******************************************************************************************
Na obloze byly červánky a Adélka to okomentovala - to jsou krásné růžovánky!

*************************************************************************

Dnes je ve škole den otevřených dveří pro budoucí prvňáky - Adélka nám to vykládala s převahou mazáka, že tam přijdou děti ze školek, aby se podívaly, jak se v takové škole učí, ale že teda neví, co předvedou kluci, když pořád zlobí..

*****************************************************************************************

Adélka dopsala poslední stránku písanku. Zaklapla jí a povídá - tak to tak vypadá, že se s touhle písankou zítra už rozloučíme.. 

******************************************************************************

Mami, když máme zítra to vysvědčení, tak to znamená, že pak už půjdu do té druhé třídy? 
Bohužel jsem jí musela zklamat, ani po prázdninách (vánočních), ani po pololetním vysvědčení se do vyšší třídy většinou nepostupuje.. 

********************************************************************************

Adélka: Mami, tak konečně jsme dneska v té české hodině četli!

středa 29. ledna 2014

Opět Beskydy


V listopadu jsem slíbila, že dorazím na vánoční večírek do Beskyd a tak nás čekalo další cestování :-). Večírek byl naplánován na pátek a ve znamení hvězd a vesmíru. Trochu mi tím holky zamotaly hlavu, ale nakonec jsme to úspěšně vyřešili :-).

Abychom nemuseli řešit hlídání a Ondra se Skalym si taky mohli s námi užít, domluvili jsme se, že budeme spát v penzionu Obora - holčičky navíc měly už loni slíbený pokoj s rozhlednou a tenkrát to nevyšlo. Tak tedy letos:-). A byly nadšené!

Abychom jen neseděli, nepili a nemluvili, nachystaly pro nás holky i zábavu. Nejprve pantomimu - měli jsme předvádět vylosovaný výrobek z Eurony. Neskutečná zábava a předváděla i Adélka a Andulka. Pak nám přišly zazpívat dětičky - nejprve Brončiny a Ivčiny. Korunu tomu nasadila Amálka, když dozpívali, uklonili se a ona povídá - to je hezké, že tleskáte, ale možná by to chtělo pizzu nebo kino :-D. No, neztratí se!

Následovalo vystoupení místního tatínka/učitele s dětmi - on si vyrábí sám různé hudební nástroje alá Austrálie, takže ač vánoční večírek v Beskydech, přenesli jsme se na chvíli k domorodcům na druhý konec světa. Úžasný zvuk, úžasný rytmus. A samozřejmě jsem si chtěla také zkusit zahrát na didgeridoo :-D Pak se odvážili i ostatní. No není to tak jednoduché, jak to vypadá.

Následoval tanec asi dvanáctiletého "robota", který se pak pokoušel nás to marně naučit, to byla taky prča a zlatým hřebem byl Eurona Star Dance. Pánové navíc dostali jiné partnerky než ty své a Andulka s Adélkou byly za porotu, já dělala paparazzi. Všichni se do tance vrhli s naprostým nadšením - zírala jsem i na Skalyho, jak s Broňkou trsali a ani neremcal, že nebude :-). Všechny páry dostaly nakonec nějakou vtipnou odměnu.

A pak už se tančilo neorganizovaně, šampaňské a slivovice tekla proudem a naše dámy šly spát asi v půl jedné, hned po ohňostroji :-).

Druhý den jsme se přesunuli k Vergelkovcům, děti už naštěstí byly navzájem otrkané z pátku, takže hned začaly zkoušet na další vystoupení.

Odpoledne jsme se ale šli aspoň trochu vyvětrat, i když byla dost zima. Nicméně ve skanzenu probíhal zrovna Vánoční jarmark a Broňa tam byla u jednoho stánku. Původně jsme to chtěli jen obejít zvenku, ale vypadalo to natolik zajímavě, že jsme neodolali a šli dovnitř. Po skanzenu chodil Mikuláš a Lucie a běhala tam spousta čertů. Ale ti čerti byli úplně příšerní! Neustále se tam rvali, přetahovali, řvali.. normálně jsem se docela i bála.

Největší úspěch však měly stánky s jídlem a pitím, frčely svařáky, horká čokoláda atd. Přece jen bylo hodně frišno.

Jak jsme toho moc nenaspali, šli jsme tentokrát spát docela brzo a  časně ráno nás už zase budil papoušek Pako. Neustále pokřikoval nějaké hlášky, takže jsem si vzpomněla na Cimrmana - Hoďte na něj deku nebo ho zabiju.. :-)

Dopoledne jsme pobalili saky paky a ještě jsme chtěli dětem ukázat inverzi - takže vyjedeme nahoru na Pustevny. Autem se to celkem objíždí, není to jako lanovkou přímo vzhůru, tak mě ještě napadlo mrknout na internet na kameru. Na té bylo vidět, že není nic vidět a že to tedy nemá smysl. Otočili jsme auto a přejeli do Frenštátu na oběd a hlavně pozdravit se s našimi milými příbuznými. Už jsme se zas s nimi nějakou chvíli neviděli, tak to bylo moc příjemné. No a odsud opět tradá na Prahu - lehce v obavách, jak dojedeme, protože už po cestě do Beskyd nám auto zahlásilo chybu a omezilo rychlost. Nakonec se to během cesty zpátky zas srovnalo a dalo se jet normálně i přes svítící ikonku a v servise na nic nepřišli, jen prostě vymazali diagnostiku a je zas klid :-).

Opět moc děkuji Vergelkovcům za azyl a těšíme se na ně v Praze!


sobota 11. ledna 2014

Přelom listopadu a prosince

Při jedné zastávce si Andulka vyráběla perníčky
Dopisovat zpětně není žádný med, s mojí pamětí, respektive nepamětí :-). Ale v listopadu jsem ještě stihla kurz z naučmese.cz od Daniela a to tentokrát na Evernote. To se mi moooc líbí! Je to takový archivační systém, kdy si člověk může fotit, zapisovat, namlouvat apod. různé poznámky, zajímavé části knih atd.. Čtu hodně zajímavých knížek a vždycky si říkám, že tahle myšlenka by se mi hodila, jenže jí zas statečně zapomenu. Evernote mi umožňuje, aby se tak ale nestalo. 

Po školení jsem upadla do lehké depréze - fakt nikdy nebudu tak organizovaná jako Daniel a neskutečně mu to závidím, ale aspoň maličkato se z něj pokouším nasát.. 

Skaly byl s holčičkama ve Skalici - však si je taky musí užít, když je tam celý týden a maká. Holt máme už nějaký pátek lehce odloučené manželství. V neděli jsme měly mít setkání bloggerek, ale nakonec většina dala přednost pečení cukroví, úklidu a podobným nesmyslům, takže odvolávám, co jsem odvolal a nic se nekonalo. Na jednu stranu mi to bylo hodně líto, chtěla jsem se konečně face to face potkat s Ivou, na druhou stranu jsem byla ráda, že si odpočinu.

Čekal mě totiž výlet do Beskyd. Školení Eurony, kde jsem nechtěla chybět - byla tam spousta lidí z mojí skupiny a těm jsem chtěla poděkovat za to, že jsem rubín :-). Na byt a stravu jsem se vetřela k Vergelce do nového domečku.

Cesta vlakem ubíhala fajn, přestupovala jsem "jen" 4x :-). Chvílema to byl celkem adrenalin, jestli dojedeme včas a návazný spoj neujede, ale vše klaplo. A jak jsem se vzdalovala od Prahy, přibývalo sněhu. Nejprve tak nesměle - sem tam a v Rožnově už toho bylo fakt hodně a padal další! Krása!

Vergi na mě už čekala a přesunuly jsme se na oběd do pizzerie. Odsud jsem musela poslat MMS Andulce, aby viděla, jak je to v Beskydech nádherné! Po o jsme se přesunuly k Vergelkovcům, absolvovala jsem exkurzi a musím říct, že domeček mají moc hezký! Následovaly fasádnické práce a převlékání a mohly jsme se přesunout do Jánoštíka, kde mělo probíhat školení. Tam už byla Vlasta s Jirkou z GrowUp Academy - Vlasta mě požádala o rozhovor pro jejich web - ufff - takže proto ten časový předstih.

Rozhovor byl síla! Znervózňoval mě zapnutý diktafon, připadala jsem si neskutečně trapně :-D. Uvidíme, co z toho chuděra Vlasta vytvoří :-). Mezitím se zaplnil sál a holky vymyslely, že mám zůstat ukrytá na galerii, že to bude překvápko, že jsem přijela :-). Takže finální antré nebojaksetopíše bylo velkolepé - ehm.. :-) - vždycky jsem si přála sestupovat ze schodů jako hvězda. No měla jsem z toho neskutečnou prču a jen jsem se bála, abych se z těch schodů nakonec nehvězdně nezřítila. :-D

Dostala jsem další dárky - mimo jiné přenádherný náramek s rubíny! A také dárečky od lidí, od kterých mě to víc než mile překvapilo.  Hanka z toho udělala klasicky předávání Oskarů :-), tak jsem byla ráda, když si pak převzal slovo Daneš a vrátili jsme se do civilnější podoby. Během školení jsme se s Hankou přesunuly na bar, abychom probraly zásadní věci u ginu s tonikem :-). A měli jsme i kulturní vložku - omdlela nám tam slečna. Letěla jsem tedy pro led na ochlazení a ona pak říkala, že se jí to stává... no nevím, asi bych si sedla ke dveřím nebo k oknu a ne do druhé řady.. Ale průběžně se chodila nalokat čerstvého vzduchu, takže zbytek školení už proběhl v pohodě a klidu.

Po skončení jsme měli jít na bowling, ale nějak se nám nechtělo opustit rozjetou konverzaci, tak jsme to nechali "na příště" :-). Když nás z baru vyhodili, pokračovali jsme u Vergelků do ranních hodin :-).  Chudák Ondra, nevstávalo se mu asi úplně lehce. :-)

To my jsem si s Vergi pospaly a po snídani mě odvezla na vlak a zas hurá do Prahy. Skaly byl naštěstí v Praze a holčičky vyzvedl, takže jsem nebyla nervózní, že nestíhám. Do kupé si ke mně přisedla taková starší paní a začala konverzovat. Já pak jen prohodila, jak je to krásné, že je tam sníh a že jsem to fotila dětem a že mě překvapuje, kolik je všude na stromě jmelí, jak to, že ho někdo nezpeněží.

Paní se ušklíbla, že na TOHLE nevěří, že ona věří jen v Boha. A pak mi začala vyprávět, jak jsou Vánoce vlastně špatně a že Panna Marie těžko mohla porodit 24.12., když otěhotněla 8.11. (nebo 12.?? to už si teď nepamatuju) a že když rodila, rozhodně nebyl sníh. A že jediný správný Bůh je Jehova. Uf.. A pak jsem se ještě dozvěděla, že má tři děti a dvě naštěstí poznaly Pravdu, ale nejstarší syn, ten ne, tak ho přejel kamion a vzal ho čert. To jsem teda kapánek třeštila oči a těšila jsem se, až paní vystoupí.. Zakončila to tak, že byla kdysi závislá na sexu a že kdyby jí Jehova nezachránil, je z ní dnes ku..a. Tak na to se už nedalo víc říct a i tohle se přihodí při cestování vlakem. :-D

Školení bylo v úterý, uzávěrka v sobotu. A Romča mi slíbila, že dotáhne na 15 %. Chybělo jí ještě fakt hodně, ale ona se prostě ROZHODLA! A ač to byl pak v sobotu lehce adrenalin, prostě to fakt dala! Stejně tak Broňa rubína - té jsem řekla, že když ho dá, dorazím za 14 dnů na vánoční večírek :-). A nakonec se to povedlo! :-) 

Lehce pikantní nádech získal ten můj výlet tím, že mi po týdnu dala Adélka notýsek, kde bylo 5 !!!! poznámek od paní učitelky, že Adélka nemá, ale opravdu nemá, v pořádku písmenka a bez nich opravdu, ale opravdu nemůže pracovat.. Naše šikulka to vyřešila tak, že si některá písmenka napsala vystříhala sama, ale stejně.. a to se jí každý den ptáme, jestli nemá něco v notýsku.. ehm.... takže bylo trošku hlučno, písmenka si srovnala a následně dostala pochvalu, že má písmenka v krásném pořádku.. No jo no, občas nám to rodičovství kapánek nevyjde :-).

Bronzový víkend jsme strávili opět rozděleně - Skaly s Adélkou odjeli do Skalice, já jela v sobotu školit s Tiinou k Plzni a Andulka odfrčela s mamkou na adventní trhy do Grazu. 

Skaly byl s Adélkou na rybách - vytáhla ho s tím, že "dneska se zaměří na oukleje" :-)) Ale mrchy nebraly. 
Já jela za Tiinou vlakem do Řevnic, pak mě nabrala do auta a díky navigaci jsme si udělaly výlet po vlastech českých :-). Ne že by mě to překvapovalo, také jsme měli podobou pomocnici (než nám jí ukradl ten tydýt).

Školení bylo v jedné malé vesničce - trošku jsme se bály pětkové hospody, ale nakonec to bylo mnohem mnohem lepší. Dorazilo asi 20 lidí, což je teda taky úspěch a odjížděly spokojené, což jsem ráda. Tiina tak s přehledem obhájila svou 21 všechny tři měsíce a získala nárok na odměnu 300 Euro. Věřím, že to vydrží i nadále, odmítám se vzdát svého rubínového titulu :-).

Andulka si to s mamkou taky užila - místo osmé večerní, dorazily až kolem 23 hodiny.. průvodce pan Žíla prostě nemohl připustit, aby minuli jakékoliv zajímavé místo :-). Andulína byla jediné dítě zájezdu a všichni byli překvapení, že neprudí, není otrávená, není nesnesitelná, že tu cestu vydrží a naopak si to užívá a všechno jí zajímá. Tak mě napadá - jsou ty děti opravdu tak hrozné, když je standardní chování tak překvapivé?










čtvrtek 9. ledna 2014

Školení v Praze

21 - tohle je velmi silná čtyřka!
Po Velké Kunratické jsem byla lehce zavirovaná. Rýmy jsem se zbavila záhy - to teda velebím náš SOS sprej - stačilo si 2x vytřít nos a bylo hotovo! Ale kašel se mě držel urputně. Jenže na čtvrtek jsme měli naplánované školení na novinky v Praze a tak jsem prostě MUSELA být fit!

Přijela totiž vzácná návštěva - moje milé holky z Beskyd a s nimi i Boudovka. Měla jsem z toho velkou radost a byl to krásný dárek k tomu rubínovému titulu. V podstatě jsem to chtěla na tomto školení oslavit a všechny pozvat na skleničku sektu. Objednala jsem dopředu opět i nealko a po zkušenostech se Standou jsem opravdu důrazně specifikovala, že fakt nechci Rychlé špunty, ale Bohemku :-).

Sebrala jsem všechny síly a zlepšila svůj zdravotní stav :-).Školení jsme měli kousek od Vyšehradu v jedné moc fajn chorvatské restauraci. Jen teda tam bylo trošku hlučněji, chudák Daneš při prezentaci. Ale dělal si z toho legrácky, že ho pak rovnou ošetří naše nová 21 - Tiina jakožto doktorka ORL. :-)

A zlatým hřebem byl příjezd Lukáše. Tajně jsem doufala, jestli třeba náááhodou, ale je mi jasné, že na konci roku toho mají strašně moc, takže když se neobjevoval, vlastně jsem nebyla ani zklamaná. O to větší překvápko to nakonec bylo :-). Čelist jsem hledala pod stolem. Moc mě potěšilo, že přijel, i to, co mi řekl, když mi gratuloval.

Tiině jsem udělala, po vzoru Vergelky, fotoknihu z její historie Eurony - trošku mě zaskočilo, že to nakonec bylo tak rychle rychle - když v září byla 18, v říjnu jí k ní gratulovali na galavečeru a během pár dnů bylo všechno jinak. :-) Ale vůůůůbec si nestěžuju, naopak! Jsem nadšená a jen houšť! Nicméně fotoknihu jsem dělala do 3 do rána a myslím, že se mi povedla. Skoro jsem si ji chtěla nechat :-D. A když jsem pak viděla tu její radost a to překvapení, co všechno mám za fotky, stálo to za veškerou námahu.

Lukáš Černý, Hanka Boudová, Tiina, já, Vergi


Lukáš nakonec s námi zůstal skoro do zavíračky, takže jsme pokecali, do toho jsme se z něj snažily vytáhnout nějaké novinky a on prostě neřekne a neřekne.. Nakonec se přece jen nechal trošku nahlodat a prozradil, že za týden vybuchne bomba :-). Že chystá něco opravdu nového a napověděl - co se u nás nejvíc prodává? A že ho zajímá astrologie, takže to bude o lásce a hvězdách. Tipovaly jsme všechno možné, včetně parfémů, které jsme pak i zavrhly, a ejhle, ejhle, bylo to ono! A že k nim udělá navíc takovou akci, kdy si člověk zajistí na rok praní a parfémy dostane zdarma jako vánoční dárek, to jsme fakt nečekaly!

Domů jsem dorazila ověšená taškami s dary a hromadou květin a moc krásně jsem si to užila!.

čtvrtek 2. ledna 2014

Osmdesátá!

Začátek listopadu byl velmi hektický - měla jsem setkání Smart Community, nějaké schůzky a prezentace a do toho klasický frkot. Naštěstí mi holčičky vyzvedla v pondělí mamka a pak ve středu s nimi byla, když jsem měla schůzku na Andělu. Ony si to stejně s babičkou užívají parádně! :-)

Ale všechno směřovalo k vrcholu sezóny - 80. Velké Kunratické! Můj stanovený cíl byl na dosah, těch 10 a půl měsíce od památné silvestrovské noci uběhlo jako voda. Ve čtvrtek jsem se, samozřejmě, vzbudila s kašlem a únavou. Sobotu jsem tedy prorelaxovala, protože v neděli v 11:19:30 jsem prostě nutně musela stát na startu! Úplně neskutečně jsem se těšila, objednala jsem si i zlepšení zdravotního stavu a příjemné počasí. Co ale člověk může chtít v půlce listopadu, že?

Probudilo nás sluníčko a kašel byl taky na ústupu. Nabalili jsme náhradní oblečení, svačiny, čaj, deku, no prostě dvě IKEA tašky krámů, protože letos běžela poprvé i Adélka. Cecelkovi byli na místě dřív - Ondra totiž startoval celkem brzo a tak Adélku přihlašoval Martin. Až ve výsledkové listině jsme zjistili, že běžela za SK Chýše :-D. 

Na místě byly stovky aut, zaparkovat bylo opravdu nesnadné, ale zadařilo se. Já jsem ještě objevila kompresní běžecké podkolenky a návleky, tak jsem si to zkoušela a jak jsem měla zmrzlé prsty, povedlo se mi ho ukopnout. Paráda. Bolelo to jak sfiňa. Říkala jsem si, jestli vůbec budu moct běhat, ale adrenalin bolest rychle zahojil :-). Následně jsem mohla frajeřit, že mám krásný trvalý černý lak na palci.. 

Potkali jsme se s Cecelkovejma a já si slavnostně vyzvedla své číslo 835 a čip na nohu. Vyhlížela jsem i šéfredaktora Petra Casanovu z FirstClassu, který mě měl přijít podpořit, když nakonec kvůli očkování běžet nemohl. A opravdu dorazil! Udělal mi obrovskou radost, že své slovo dodržel. Tomu říkám nadstandardní péče o své čtenáře :-). Ale i tak bych ten jeho časopis četla dál, moc se mi líbí!
Kdo by se nesmál s Casanovou po boku.. :-)

Pak už byl čas se jít rozcvičit a rozběhat, přece jen nebylo úplně nejtepleji. Skaly šel s mamkou a Adélkou na její dětský start - bohužel běžela zrovna v době, kdy jsem startovala já. Andulka se tedy ujala role fotodokumentaristky. Snažila se parádně, jen tedy budeme muset ještě trošku vypilovat techniku. Ale fotit v lese běžce není zrovna jednoduché.

To jsou ti mí hecíři!
Ale vyfotila nás parádně s klukama před startem, já pořád vysmátá a neskutečně natěšená. Hlavní iniciátor Petr mi dával technické rady, jak to zvládnout a nechcípnout a neustále opakoval - "...hlavně buď v pohodě! Petře, já jsem v pohodě.. Nenervuj se! .. Já se ale nenervuju.. Ne, fakt buď v pohodě a užij si to!.. Ale kvůli tomu tady jsem. Opravdu jsem v klidu, těším se a fakt si to užiju a fakt se nenervuju!"
Fakt mě to pobavilo :-).

A tři, dva, jedna .. píííp.. a už jsem viděla jen Martinova záda :-D. Hned za startem byla neskutečně zabahněná cesta, takže první zkouška, jak se v tom nevyválet a neztratit botu a po pár metrech následoval potok. To mě rozesmálo ještě víc - tím spíš, že jsem viděla, jak mi tam fandí Cecel s dětma a Andulka fotí. Následuje první kopeček - začínají mě předbíhat ti, co startovali za mnou, spořádaně uhýbám a culím se na prvního fotografa.  Petr říkal - nepřepálit start - fakt jsem ho nepřepálila :-D.
Právě jsem překonala první potok :-D

Následuje sešup dolů a opět přes potok - tady došlo trochu ke zradě, potoky jsou vlastně dva za sebou. Jeden takový bahňáček a ten druhý už normální, s vodou asi po kolena - tentokrát to není na jeden mezikrok, ale fakt tak na dva na tři - dostávám záchvat smíchu - přijde mi fakt neskutečné, že ve dvaačtyřiceti běžím !!!!, navíc v listopadu a vrhám se dobrovolně do potoka, ačkoliv bych jinak hulákala na děti, jen by se k vodě přiblížily! Čumily to ohromně pobaví, takže mě povzbuzují o to víc, abych se vrhla "do vln". Kapánek to klouže při výlezu, ale nepadám a dostávám další záchvat smíchu. Abych viděla, co mě čeká, musím hodně zaklonit hlavu - ano, je tu pověstný Hrádek a.. a lano :-D. 

Hrádek
Petr říkal - tahej to rukama, šetři nohy! No jo, ale zapomněl jaxi na to, že mám ty ruce faaakt slabé a i když jsem v poslední době poskočila z jednoho kliku až na 18 a v prkně vydržím minutu bez pádu do koberce na ústa, stále to jaksi nestačí. Asi nejhorší ale bylo, když se přiřítila další skupina ohařů a každý rval to lano podle sebe. Vycukaná jsem byla jak z tramvaje, takže jsem se rozhodla zachovat ve stylu fairplay a vlezla za lano, aby mohli makat rychleji (že jsem při tom aspoň popadla dech asi psát ani nemusím :-D). Ještě jsem byla tak fikaná, že jsem uhla až za fotografem :-). Ohaři se prohnali, já našla dech a mohla jsem se plazit směle nahoru dál. 

Kousek rovinky, zas spousta fanoušků a ano, ti, co znají základy geografie, jistě už pochopili, že stejný krpál nás čekal dolů. To bylo teda hodně o ústa a lituju ty, co šli mezi posledními, kdy začalo pršet - muselo to příšerně klouzat. A jako bonus - opět potok :-) Tentokrát už poslední a stejně mi už tak čvachtalo, že to bylo jedno.

Následuje běh po rovince kolem lesní minizoo, takže jsem stihla obdivovat jakéhosi jelena a zvolna si vyklusávám dál a je tu třetí kopec a opět lana. A pozor, tady nastává historický okamžik celého závodu! Poprvé jsem předběhla já někoho! A byl to mladý kluk a fakt mě pak už nedohonil - to sice moc nechápu, ale potěšilo to :-). Já jsem zas určitě potěšila ty mraky závodníků, co startovali až po mně :-D.

Vyšplhat nahoru, zas najít plíce a svým tempíčkem jsem pokračovala téměř po rovince. Diváci krásně povzbuzovali, chválili mě, že se usmívám - no aby ne! Je to tam fakt krásné - podzimní les, ještě občas problesklo sluníčko a k tomu dělám naprosto neuvěřitelnou věc - běžím :-D. Tady se měří i mezičas - bohužel není vidět, kolik to je. Neměla jsem ani hodinky, takže mě nic nestresovalo. 

V těhle místech mě předbíhal jeden z mnohých, ale tenhle mě ještě povzbudil a stihnul si se mnou plácnout. To bylo moc pěkné! A už jsem zas u Hrádku a prý je cíl na dosah. Užžž??? Jsem skoro zklamaná!  Já si celou dobu šetřím síly a prý je to jen kousek. Takže seběhnout opět dolů (není to magořina - běhat nahoru a dolů??? ) a tady už to bylo opět kapánek o ústa - hodně úzká cesta a jak mě předbíhali (kruci, není to nějaké moc časté slovo??? ) rychlíci, sice jsem uhýbala, ale bála jsem se, aby někomu nepodjela noha a nesrazil nás dolů oba z toho krpálu. Ale dopadlo to dobře, cílovou rovinku jsem si z radosti zasprintila s hubou od ucha k uchu :-). Cílem jsem vítězně proskočila, endorfiny stříkaly všude okolo a byla jsem nadšená, nadšená, nadšená! Prostě jsem
Joooo!!!! (Cíl)
to dala!!!!!

Ten pocit, když člověk udělá něco takového, to je fakt k nezaplacení a jsem moc ráda, že jsem se nechala vyhecovat. Andulka se snažila fotit, pak mi udělala ještě cílovou fotečku, kde jsem jak sestra Vinetoua, ale to nadšení tam prostě je!
Ladím do barvy trička..

Jaký jsem měla čas - to jsem se jaksi v té euforii nestihla podívat :-). Potkala jsem pak Petra v cíli (ten už tam byl notnou chvíli :-)) a prý by tipnul, že pod 30 minut. To mě rozesmálo a připadalo mi to nemožné - spíš jsem čekala nějakých 35 - 37 minut, ale holt jsem si musela počkat. Teď rychle přesun za Adélkou a najít Andulčiného trenéra, aby se připravila na její běh.

Adélka měla svůj závod už za sebou, to načasování mě mrzí, ale co se dá dělat. Říkal Skaly, že vypálila děsně rychle a pak jí zaskočilo, že nemůže dýchat, takže do cíle došla. Byl to její první závod a je super, že to nevzdala a do cíle aspoň došla! Nakonec byla 171. :-) Někteří rodiče tam prý na ty malé děti hrozně řvali, ať makají - Skaly prý měl sto chuť dát jim do huby. :-( O tom to přece vůbec není!

Adélka čeká na start
Vypálila.. přepálila....

... a do cíle došla :-)


Historický okamžik
mám na hlavě i čepici!
Než se Andulína rozcvičila, já jsem se komplet převlékla a prolévala se čajem. Během asi půl hodiny se mi spustila neskutečná rýma - prostě šlo ven všechno, co jsem tam před závodem držela silou vůle a Vesmíru :-).

Pak už šla Aňa na start a začalo mírně pršet. My jsme s Adélkou fandily kousek od startu s tím, že ještě přeběhneme, v cíli už čekal Skaly s mamkou. Tak přeběhnout jsme stihly, ale do cíle jsme neměly šanci se tak rychle dostat :-). Andulína byla nakonec 37., takže naprosto úžasný výsledek. A nejúžasnější bylo, že už nedobíhala s pláčem a promodralá, protože už začíná myslet na dech. Za to jsem atletice opravdu vděčná!
Andulka je prostě rychlík.. 

Závodnice v cíli

Ještě jsme si koupily za odměnu trička (teda já ho měla objednané už předem) a za vytrvalého deště a vytrvalého proudu z mého nosu jsme se přesunuli k autu a jeli k mamce na čaj, kafe a čokoládu :-). Tam už jsem lovila výsledky a byla jsem úplně v šoku, když jsem zjistila, že Petr měl pravdu a já to fakt uběhla pod 30 minut - dokonce za 27:50! Krásné 218. místo z 239 žen, které se přes Hrádek odvážily. :-) Chlapů bylo 2.062.  Prostě mazec! A hlavně vím, jaké jsem měla rezervy, jen jsem se prostě důsledně držela hesla - hlavně to nepřepal! :-D Takže na příště víc zamakám na rukách a i na té fyzičce, ale v tuto chvíli mám splněný plán, který jsem si dala do Zdi cílů ve FirstClassu a je čas na nové cíle a nové plány :-).

Moc mě pak potěšil článek od Petra Casanovy.

Na tahle trička jsme patřičně hrdé!



pondělí 23. prosince 2013

Předvánoční čas

Přijeli jsme z Beskyd a byl tu poslední školní týden roku 2013. Andulka od konce listopadu nacestovala neskutečné množství kilometrů - s mamkou byla v Grazu, Mikuláš na Šumavě, večírek v Beskydech a do toho ještě výlet s družinou a výlet se školou. Na družinový i školní výlet jela i Adélka - ta byla ve skanzenu v Kouřimi.

Sníh nikde a vánoční nálada se tímpádem taky moc nedostavovala. Obecně odmítám podléhat jakémukoliv stresu, takže co bude, bude, co nebude, nebude :-). 

Na atletice jsme měli vyhodnocení uplynulé sezóny - ono se to týká spíš už starších dětí, které jezdí po závodech, ale všichni si odnesli nějaký diplom a odměnu. Vtipné pak bylo promítání fotek z toho uplynulého roku a nejvíc bylo mých :-). Foťák beru na všechny závody, na které jezdíme a snažím se nefotit jen Aňu, ale i ostatní. Trenér je za to rád a prosil i ostatní, jestli by mu pak nemohli ty fotky posílat, že na závodech nemá vůbec čas, protože běhá od disciplíny k disciplíně. Stejně tak jsme se potom domluvili, že mu občas pomůžu, stejně tam jezdím, tak si můžu vzít nějakou skupinu na povel.

Měli jsem i představení Adélky s baletem - zas jen takové menší, u nás v gymnastickém sále. Bylo to spojené i s těmi nejmenšími a musím říct, že to bylo celkem náročné. Obdivuji lektorku, že má s těmi mrňaty takovou trpělivost. Fotky jsou, bohužel, opět hrozné - byla tam tma. No.. já byla nakonec za to pološero ráda, protože jsem zjistila, že si Adélka roztrhla punčocháče na kolenou a měla tam příšernou díru. Do toho jí neustále padala sukýnka, takže vypadala fakt jak dítě z chudé rodiny. Milosrdné šero to částečně zakrylo.. 

V pátek dostaly děti ředitelské volno, tak se Andulka vypravila do bývalé školy za spolužáky a paní učitelkou. Bohužel tam paní učitelka nebyla - měla po nějaké operaci a kvůli komplikacím zůstala doma déle než původně předpokládala. Ale aspoň s dětmi si to Aňa užila - byla takové malé předvánoční překvapení. 

Na sobotu jsme si s holkama ještě domluvily vánoční večírek v Chýši, což bylo moc fajn, ale jak byla Chýše narvaná k prasknutí, slyšely jsme se vždycky spíš jen v rámci nejbližšího okolí.

Mamka odfrčela za ségrou, aby si užila s Emičkou její první Vánoce, kdy je bude konečně pořádně vnímat :-), takže tentokrát bylo dělání bramborového salátu čistě na mně. Zvolila jsem zdravější variantu bez majolky. Bylo to dobré, nicméně se těším, až si dáme u mamky pak ten pravý :-).

čtvrtek 5. prosince 2013

Je to TAAAMMM!!

Závěr října byl po pracovní stránce naprosto neuvěřitelný. Přestože byly podzimní prázdniny a státní svátek, objednávky se hrnuly jak na běžícím páse. Stále jsem sledovala hlavně Tiinu, jestli obhájí 18 anebo se posune dál, což by znamenalo i můj významný kariérní posun. 

Od úterka jsem o tom už vůbec nepochybovala, protože jí zbývalo fakt docela málo na tu 21. Ona si sedí x let na 15 - pěkně v pohodě, v klídku, žádný stres a pak jsem jí začala kapánek pracovat v síti, koučovat některé lidi, plánovat s nimi a vyhodnocovat a ejhle - ono se to hnulo k té 18. Taky jsem Tiině po vyhodnocení v Hradci řekla, že ať jí ani nenapadne zůstat na 18 zas tak dlouho! Že si zasloužím ten její posun na 21 %! A Tiina si to vzala k srdci a hooops, zaútočila na 21!

Byla jsem jak feťák - neustále jsem sledovala nezaúčtovanou produkci, jak to s ní vypadá, kolik chybí bodů, kdo objednal a konečně v půl třetí 31.10. bylo jasno! Já jsem se, díky tomu, stala rubínovým leadrem. :-). Tak nějak jsem celou dobu úplně netušila, co od tohoto titulu můžu čekat. Když jsem pak viděla bonusy, klepu si na čelo, proč jsem s tím tak dlouho otálela a nezamakala víc :-D. Ale holt všechno má svůj smysl a všechno má svůj čas. Radši budu mít ten titul stabilní než vytlačený a pak zase neobhájený.

To, co to obnáší, jsem se dozvěděla až při večerním překlápění produkce. Máme totiž v Osobních přehledech i tabulku 4 diamantů a mně se točí už ten první s Eurona bonusem a holčičky pořád chtěly vědět, KDY se budou točit ty další :-). Točení = splněno. Když jsem tedy přišla pro holky do školy, už jsem věděla, že to večer uvidím, a Andulíně stačilo jen na mě kouknout a hned hlásila - už se točí, že jo! :-)

Na večer jsme si nachystaly šampáňo - Bohemku, ale nealko, aby si mohly ťuknout se mnou a netrpělivě jsme sledovaly hodiny, aby už padla ta sedmá, překlopilo se a my viděly, jak se točí! Nebyla jsem schopná nic dělat, byla jsem neskutečně nervózní. Mezitím naskakovaly další a další body a já šla radši udělat večeři, aby to rychleji uteklo. 

Jára mi to zatím odpočítával po skypu -). A když konečně nastala ta hodina H, neměla jsem najednou odvahu kliknout a nechat si načíst ten přehled. Jára mi psala, že už to viděl, ať to konečně otevřu a tak jsem to otevřela a rozbrečela jsem se tu jak Amina :-D. Červený rubín se točil, naskočily nádherné bonusy a mně se hlavou honila všechna ta práce i to, že se mi plní mé cíle, které jsem si dala. 

Na facebooku i skypu mi naskakovaly gratulace, stejně tak to bylo jak v telefonní ústředně a já nebyla schopná ani mluvit :-). S holčičkama jsem si připila a bylo mi jen líto, že tu s námi není Skaly a že to prožívá jen zprostředkovaně po telefonu. Ještěže mě holčičky nefotily, to by byly skutečně ukázkové fotky :-D. Ale stálo a stojí to za to a už z toho rubína neslevím, naopak - mám vykročeno k safírovi :-).


Myšlenkové mapy

Původně jsme měli tradičně slavit výročí založení Československa u Cecelků, ale oni, opět tradičně, lehli. Zvracení s horečkama - nic o co by člověk stál. Cecel mi to naštěstí dala vědět dopředu, takže jsem mohla ze školy zadat patřičné pokyny a holčičky odjely s tatínkem do Skalice na celé podzimní prázdniny.

Najednou mi vyvstalo tolik volného času :-). V sobotu jsem měla naplánovaný již zmíněný kurz myšlenkových map s Danielem Gamrotem.  Říkala jsem si, co tam tak budeme čtyři hodiny dělat, ale uteklo to tááák rychle, že jsem se nestačila divit!

Myšlenkové mapy znám už docela dlouho, občas jsem je použila, ale neuměla jsem využít úplně jejich potenciál. Daniel nám ukázal spoustu tipů a mě to totálně nadchlo. Je to přehledné, jasné, stručné, fakt super!

Naučili jsme se i plánovat projekty, zapisovat poznámky a vůbec celkově dát tomu řád. Daniel to má velmi příjemně zmáklé, dostali jsme i krásný sešit a pastelky. Já osobně teda preferuju nakonec elektronickou verzi, protože u pastelek hrozí těžká prokrastinace :-).

Kdo by se chtěl trošku poučit o myšlenkových mapách nebo GTD, tak kuk sem.

Zbytek prázdnin jsem strávila doháněním restů a hloubkovou debordelizací včetně umytí všech oken. Musím říct, že jsem z toho měla radost, jen nechápu, že to prostě nevydrží :-(.

A ve středu jsem si dojela pro holčičky do Skalice, protože ve čtvrtek už nás zas čekaly školní povinnosti.

sobota 23. listopadu 2013

Školení v Olomouci

Aby toho cestování nebylo málo, měli jsme domluvené ještě závěrečné manažerské školení - tentokrát dvoudenní. Zajistila jsem velmi příjemný penzion v Olomouci a těšila jsem se na zajímavý program. V průběhu půlročního školení se vyselektovala skupina lidí - shodou okolností většina z mé skupiny :-).

S Katkou jsme zas vyrazily vlakem - naštěstí jsem jízdenky objednávala s předstihem, jinak byl RegioJet totálně vyprodaný. Cesta uběhla opět velmi rychle, máme si prostě pořád co povídat :-). Jediné, co nás trošku zaskočilo, bylo zpoždění, ale naštěstí ne až tak markantní, takže jsme operativně požádaly Inku, aby nám koupila jízdenky na autobus a rovnou jsme z vlaku přeskočily k nim. Autobus nás odvezl až před penzion a krásně včas.

Tentokrát jsme dělali osobnostní typologii. Já už jsem to kdysi absolvovala v Youngu, tak jsem byla zvědavá, jestli se to časem změní nebo ne, protože u sebe určitý posun jinam vidím velmi jasně. Ve finále ty výsledky nebyly natolik markantně rozdílné a když jsem to pak rozebírala s Jirkou a Vlastou, došli jsme k názoru, že navenek se člověk může chovat trochu jinak než jak je to ve skutečnosti.

A to je pravda - pokud jdu totiž někam školit a vystupuji jako top manažerka, chovám se prostě jinak než když jdu někam čistě jen za Báru. A také hodně záleží na tom, jestli je to skupina známých či neznámých a jestli se tedy projeví spíš ten můj exhibicionista nebo introvert. Prostě na tu diagnózu introvertního exhibicionisty ten papír mám a je to občas boj! :-D

Tentokrát nám navíc ještě Jirka s Vlastou představili nového kolegu Davida, který se zabývá myšlenkovými mapami. To bylo vtipné, protože jsem k němu byla zrovna objednaná na kurz přes Naučmese.cz :-).

Večer jsme poseděli a já nakonec většinu času strávila mentorováním :-). A kdyby to aspoň byly holky z mé skupiny, ale byly to ty výjimky potvrzující pravidlo :-). No neva, stejně si pořád myslím, že bysme měli předávat ty své zkušenosti mnohem víc nejen do své sítě, ale všem, kteří o to mají zájem. Jen jsem trošku alergická na stesky typu - ale já musím všechno sama a mně nikdo nic neřekne, mně nikdo nepomůže.. taky mi tenkrát nikdo nepomáhal a všechno jsem si musela načíst sama. Takže jsem byla na tu jednu holčinu dost ostrá a vypadá to, že to mělo účinek - ona i její kolegyně poskočily v kariéře výš a i bych řekla, že to naše vztahy utužilo :-).

Druhý den jsme pokračovali v typologiích a do toho se mi vlastně omylem povedla vypustit fáma, že došly deky. Deky jsou totiž úplně úžasným dárkem k vánočním sadám. Jsou měkoučké, hřejivé a voňavé a všichni je chtějí. Abych to dotáhla do dokonalosti, psala jsem Danešovi sms, jestli by tu zprávu jako přivezl z firmy. Daneš nezklamal a když dorazil na závěr našeho školení, tak oznámil, že má špatnou zprávu - došly deky.

Já se na něj nemohla ani podívat, cukaly mi koutky neskutečně a musela jsem se fakt strašně, strašně držet, abych se nepočůrala smíchy. Po očku jsem pozorovala ty reakce - údiv, šok, nevíra.. Až pak ho někdo odhalil, takže jsme smíchy bouchli oba dva a na vítězství jsme si plácli :-). Miluju, když se žertíky dotahují do konce :-D

Neradi jsme se všichni rozloučili, Broňa se Sylvou nás hodily k vlaku a my měly s Katkou ještě čas na jedno pivko před odjezdem. Vlak byl totálně našlapaný a my měly poslední místa v Bussines třídě. Byly jsme zvědavé, s kým pojedeme a nakonec to byl starší, moc příjemný pár. No musím říct, že kupé pro čtyři je paráda! Když to srovnám s ČD, jak jsem jela tenkrát do Žďáru a míst tam bylo tabulkově osm.. Jen stewardka byla hoooodně uměla a hooodně v křeči. Hned na začátku se nás chodila pořád ptát, jestli máme všechno a jestli je všechno OK a když jsme si chtěli objednat, tak jsme se jí nemohli dočkat. 

Já jsem si navíc objednala ovocný čaj - byla to nějaká luxusní značka v rámci teda té byznys třídy - a ještě jsem obdivovala černý obal, čtu tam Noir Thea a Black Tea a pořád mi nic nedocházelo. Sáček jsem tedy vložila do horké vody, nechala louhovat, rozvoněl se nádherně - ještě to komentovala ta paní, že by na něj zrovna měla chuť, jak jí to voní pod nos a já jí na to povídám, že vlastně nevím, jestli mi ten čaj chutná.. no nechutnal! Měla jsem buňky nastavené na ovocný čaj a tohle byl černý čaj s vůní ovoce.. Připadala jsem si jak pako tím spíš, že jsem takovou dobu obdivovala ten krásný sáček Black Tea a vůůůůbec mi nedocvaklo, co by to mělo znamenat :-D. No jo no, občas se i mistr tesař utne. Když jsem to konečně pochopila, i ten čaj jsem si vychutnala.

Cesta opět utekla neskutečně rychle, jak už to tak v milé společnosti bývá. Venku mezitím padla dost šílená mlha a tak jsem si libovala, že nemusím přes celou republiku jezdit autem, ale pěkně sednu do vlaku a za poměrně krátkou dobu jsem v Praze. Katce opět děkuji za velmi milou společnost.


Na vlně

To, co se děje v poslední době je prostě nádhera. Jedu na vlně euforie. :-)

Eurona slaví 10 let od založení a to prostě chtělo oslavu! Sjeli jsme se proto do Hradce Králové, opět do Černigova. Já jsem věděla dopředu, že budu několikrát vyhlašovaná, takže jsem se rozhodla, že si to prostě maximálně užiju a to tak, že velmi a se vším všudy.

Došla jsem si na pedi i na mani a řešila dilema, které šaty - černé nebo červené? :-) Samozřejmostí byla i kosmetika a kadeřnice, se kterou jsem byla už předem domluvená, že v den D přijde kvůli mně v sobotu do práce, abych byla po Sněhurce nejkrásnější :-). No a rovnou jsem si tam domluvila i vizážistku, přece jen jsem měla v úmyslu hodně tančit a nerada bych, aby mi v průběhu večera stékal obličej z přední části hlavy.

Milé dámy, které toto čtete - vřele doporučuju! Určitě by si to každá z nás měla dopřávat častěji! To je taková nádhera, když o vás někdo pečuje! Fakt jsem si to užívala už takhle plnými doušky. :-) Na plesy nechodíme, svatbu už mám za sebou, tak vlastně není pořádná jiná příležitost.

Rovnou z kadeřnictví jsem frčela na Hradec se zastávkou na Čerňáku, kde jsem nabírala Tiinu. V Hradci jsem zajistila ubytování hned naproti hotelu, takže jsme se ještě doladily a mohly jsme vyrazit. Moc jsem si užívala toho, jak byli všichni překvapení, že můžu vypadat i takhle :-D.

V Hradci bylo k vidění spousta moc krásných žen, kterým to opravdu slušelo a když jsem jim řekla, že jim to moc sluší, že mají krásné šaty apod. nejčastější odpovědí bylo - ale ty šaty jsou staré anebo to jsem koupila ve výprodeji! Jakoby se styděly za to, že mají něco hezkého a že jsou za krásky. Proč nestačí jen se hezky usmát a poděkovat a prostě si to užít?? Docela mě mrzelo, že nejsme zvyklé na poklony a neumíme je přijímat.

Po představení novinek nás čekali speciální hosté - doktor Radim Uzel a režisér Magnusek. Bylo to opravdu překvapení, přišli totiž zadem a celou dobu byli schovaní za paravány :-). Měli spoustu vtipných historek i hlášek, něco bylo chvílemi už hodně na hraně - tak přece jen to sexuologické téma je kapánek ošemetné, ale pobavili jsme velmi dobře.

Následovalo vyhlašování nejlepších :-). Kolikrát jsem tam byla, to jsem vlastně ani nebyla schopná spočítat :-). Ještěže jsem přijela autem, všechny ty odměny bych odnášela těžko a i takhle mi s tím do penzionu pomáhala Tiina a Vergi. Ale důležité je, že jsem nebyla vyhlašována jen já, ale hlavně lidé z mojí skupiny. Prostě jsme brali ceny ve všech kategoriích, takže je vidět, že ten můj úspěch není jen tak náhoda, ale je za tím docela dost společné práce :-). Těším se, že to příští rok bude ještě víc o nich, protože to bude znamenat, že i já jsem ještě lepčejší :-).

Po večeři (Černigov se tedy opět nevytáhl, čekali jsme na jídlo hodinu a to bylo dopředu objednané stejné jídlo pro všechny) jsme se přesunuli zpět do sálu, kde už měl připravené nástroje náš oblíbenec Leoš. Taky neopomněl pozdravit svůj fanclub z manažerské akce ve Žďáru :-). Tentokrát měl s sebou i zpěvačku a občas se připojil za bubny i Daneš a na závěr nám zazpíval i Lukáš s Verčou. A samozřejmě, jakmile začali hrát, už jsme se vrhly do víru tance :-). Ony to pak hodně ocení hlavně ty ženy, které se stydí a na parket by jako první nešly.

Večer byly vyhlášeny ještě speciální kategorie - nejkrásnější šaty, nejkrásnější účes a nejlepší tanečník či tanečnice. Takže aby toho nebylo málo, dostala jsem šampáňo i za nejkrásnější účes :-). Když to Daneš vyhlašoval, zeptal se - kdo by to měl vyhrát? A ze sálu se ozývalo Bára, Bára! Takže přestože jsem byla na tom pomyslném pódiu tolikrát, pořád ještě mi přáli i tuto výhru. Opravdu mě to moc potěšilo. Na druhou stranu - pokud tam byl někdo, kdo mi to nepřál, je mi to vlastně jedno, je to jeho problém :-D. Jen jsem tam pak v Černigovu nechala památku - připravila jsem šáňo na otevření a než dovyhlásili ostatní kategorie, tak samo bouchlo a zůstala díra ve stropě. :-) Hned jsem se cítila jako doma! :-D

Krásná chvíle nastala, když jsme nechali přivézt dort, který vyrobila Broňa jakože od nás TOP manažerů a všichni jsme měli buď ohňové fontány nebo fontány, ze kterých lítaly dolary a konfety :-). Lukáš byl dojatý opravdu hodně. A ani Eurona se nenechala zahanbit a tak přivezli ještě jeden velký dort :-).

Tančili jsme a juchali až do té doby než nám to místní policie zakázala :-), což bylo nějak lehce po půlnoci. Je škoda, že to není nějak ošetřené, abychom nerušili noční klid a přitom si to mohli užít. Prý je na nás zavolali nějací důchodci odnaproti. No jo no, ale i tak jsme si to užili. Nejvíc jsme se vyblbli s těmi penězi, kterých bylo po zemi opravdu hodně :-).

Bohužel nás kolem půlnoci opustila moravská sekce - jejich autobus už čekal. My jsme tam pak krafali s vedením a s hudebníky ještě dlouuuuho do noci a pak v úzkém kroužku až do doby, kdy někteří začali chodit na snídani :-). To, a kručící žaludek, byl signál, že bysme asi měli náš debatní kroužek rozpustit. Já se šla podívat do sálu, jestli tam nezbyly nějaké dobroty :-) a zrovna tam šla paní uklízečka, taková starší velmi milá paní. Zeptala jsem se, jestli jí nebude vadit, že se tam najím, že mám hlad a taky jsem čekala, že se zhrozí z toho bordelu, ale ona jen okoukla situaci a zkonstatovala, že na to vysavač nestačí a že si jde pro smeták a prej: "Jen se, děvenko, pěkně v klidu nabaštěte, ať nemáte hlad!". Děvenka se tedy nabaštila a vyrazila vzbudit Tiinu, aby stihla autobus (Tiina) a zapadla ještě na chvíli do peřin (děvenka), když už jsem teda za to ubytování zaplatila :-).

Spánek byl velmi osvěžující, i když se mi původně vůbec nechtělo usínat. Do Skalice jsem dojela pomalu a v pohodě a tam jsem ještě nějakou tu hodinku dospávala :-). Holčičky byly stejně zatím ještě v Sázavě u Novaček, tak to vůbec nevadilo. 

A ještě dlouho dlouho po akci jsem měla úsměv na tváři, kdykoliv jsem si vzpomněla na nějakou příhodu. Bylo to báječné i díky báječným lidem, kteří tu byli.


středa 20. listopadu 2013

Básnička

Ve škole probíraly děti báseň Jana Nerudy a následně měly také napsat dopis mamince. Andulka to zbásnila. Když jsem to viděla poprvé, myslela jsem, že mi ukazuje, jak to hezky opsala a pak mi konečně doputovala do mozku ta informace, že to neopsala, ale opravdu vymyslela a napsala. No že jsem uronila nějakou tu kroupu asi ani nemusím psát..


pondělí 4. listopadu 2013

Jesus Chris podruhé..

Jesus Chris Superstar u našich Áček stále frčí. Holky si pouštějí CD pořád dokola, umějí zpaměti všechny písničky a trénují prý na Vánoce, že nám udělají představení. Už si domlouvaly s tátou, jak by mohl být v obýváku instalován kříž a jiné podobné rekvizity :-). Jediné, při čem mi poměrně dost zatrnulo, když mi nadšená Anička přišla ukázat, jak to vymyslela s Jidášem..

Vzala švihadlo, přivázala k palandě a udělala smyčku, aby mohla předvést i Jidášovu smrt. Uff.. sprdla jsem jí na tři doby, protože jsem se fakt vyděsila a ona se pak, chudinka, rozplakala, že to myslela dobře.. to vím, ale prostě někdy nedomyslí úplně do důsledku, co by se mohlo stát.

Nehledě na tuto epizodu, chtěla i Adélka vidět Jesuse na živo a tak se obě rozhodly, že si budou přát k svátku vstupenky :-). Já jsem se obětovala jako doprovod :-).

Dnes tedy konečně nastal den D a vyrazily jsme za kulturou. Trošku nás zaskočilo, že Střihavka byl indisponován, takže hrál Michal Skořepa. Musí to být strašně těžké, když ví, že celé divadlo přišlo hlavně na Střihavku a ejhle, je tam někdo jiný. Hodně se snažil, chvílemi skoro až moc a pak se stalo, že po většině písniček následoval potlesk a po té jeho ne.. Bylo mi ho celkem líto, tak jsme se s Andulkou dohodly, že začneme příště tleskat jako první. Naštěstí to pak už nebylo potřeba a vysloužil si velký potlesk za své sólo a i pak na konci při děkovačce. Bylo vidět, jak si oddychl, že to má za sebou.

Máří Magdalénu hrála zase Bára Basiková - tajně jsme doufaly v Dashu, že by to bylo zajímavé vidět v jiné verzi a hlavně by se k mladému Skořepovi hodila o dost víc. Jidáš byl také stejný jako minule, takže už jsme si na něj trochu zvykly :-), Heroda hrál Jiří Korn, což byla příjemná změna, seděl mi víc než Ondřej Brzobohatý. No a Piláta oblíbený Noid, ach :-).

Celkově se nám to ale moc líbilo, i když to bylo jiné. Já teda moc nemusím takové ty parádičky, když zpěváci posouvají trochu nástup oproti hudbě apod., ale naše holčičky to natolik strhlo, že si chvílema začaly zpívat nahlas a musela jsem je trošku vrátit na zem :-).

Co mi teda vadilo hodně, to byla paní za námi. Myla se naposledy asi před týdnem a než šla do divadla, stavila se na nějakou ňamku v Mekáči, takže smrděla nejen potem, ale i smaženým, plus celé představení krkala česnek.. Fakt na poblinkání!

Nicméně - i tak to byl parádní zážitek a půjdeme znovu :-).

neděle 3. listopadu 2013

Workshop FirstClass

Můj oblíbený časopis vyhlásil workshop na téma multilevel. Hosté byli velmi zajímaví - pan Buksa a pan Hassmann. Míst bylo jen 30 a mně se povedlo se do Hiltonu na tuto akci dostat. Osobně jsem se tu konečně seznámila s Petrem Casanovou, když už mě teda podpoří na té Kunratické :-).

Workshop byl hodně zajímavý - oba pánové měli svůj systém, svou pravdu. Já jsem se s multilevlem seznámila teprve přes Euronu, takže jsem občas jen zírala, jak to mají nastavené jinde. Nejvíc zvědavá jsem byla na pana Buksu - předchází ho neskutečná pověst a to možná bylo na škodu. Ve finále jsem z něj byla vlastně zklamaná - čekala jsem tu sílu osobnosti a nějak nic se nedělo. Prostě starý pán, který na nás blýskal zlatými řetězy a chvílemi se ztratil v dotazu anebo se šťoural v zubech. Přesto má můj neskonalý obdiv za to, co dokázal v minulosti a na takovéto výstřelky má určitě právo :-). Firmu prodal, takže si teď užívá zaslouženého odpočinku na jachtách a ostrovech, na které létá soukromým letadlem. V posledním čísle FC byla o něm i reportáž a přesně to koresponduje s mými plány na "důchod", jen toho chci docílit dřív než on  :-). A moc se mi líbí, že za ty roky nevyměnil manželku.

Nicméně odnesla jsem si pár dobrých námětů a tipů, co bych mohla já nebo Eurona udělat jinak, lépe. My přece jen nemáme takové systémy školení jako Amway, což mě trochu mrzí, ale už se na tom pracuje. Na druhou stranu na Euroně neskutečně oceňuju svobodu - to, že nemáme žádné povinné odběry ani poplatky. Kdybych musela od začátku plnit nějaké plány apod., tak dneska nejsem tam, kde jsem, nesnáším, když něco musím :-). Takže jsem po tom workshopu napsala sáhodlouhý "milostný" mail Lukášovi :-).


Brno

Ve středu přiletěla ségra s Emičkou, takže jsem nejprve odvezla holky k mamce do práce a pak jsem se vrátila pro auto, abych se mohla přesunout na Ruzyň. Přijela jsem akorát chviličku předtím než vylezly ven. Naše holky se nemohly Emičky dočkat, tak pořád řešily, kdy si jí pořádně užijou až jsem to geniálně vymyslela :-).

V sobotu jsem totiž jela do Brna na Neurorestart a holky měl vzít Skaly do Skalice a sám měl teda naplánované závody. No a já jsem vymyslela, že by holky mohly na víkend k mamce, užít si pořádně Emičku a v neděli bych dorazila pro ně a popřály bysme tomu ročnímu smíškovi opožděně k narozeninám. Mamka souhlasila, tak jsme byli všichni rádi :-).

Andulka navíc dostala pozvání na pátek na narozeniny, to mě moc potěšilo, že jí holky ze třídy takhle vzaly mez sebe. Oslava se konala v Mekáči na Florenci, tak jsem se domluvila, že si jí tam přeberu a pak pofrčíme na Novodvorskou, kde na ně čekala mamka s Janou a Emičkou. Ta, když Áčka uviděla, málem radostí vyskočila z kočárku :-). Ségra šla zrovna někam pařit, tak jsme jely kus cesty spolu. Nejprve jsme dobíhaly autobus (ségra na podpatkách), abychom zjistily, že tímhle fakt nejedeme a pak jsme se málem počůraly v už tom správném, protože na místě pro kočárky stála jakási frajerka s nějakou šálou kolem krku. My jsme krafaly, takže jsme jí nevěnovaly pozornost, nicméně tu si vyžádala ve chvíli, kdy autobus zatáčel a frajerce ujel vysavač, který převážela :-). A šála nebyla šála, ale hadice..

Vysavač vyrazil ke schůdkům, ale pak to elegantně stočil pod sedačku, na které seděl jakýsi mladík. Slečna začala lovit vysavač, my se ségrou umíraly smíchy a kluk absolutně nechápal kam a proč mu šahá. Co nás totálně dostalo - ta holka za celou akci nehnula brvou, nezrudla, nezasmála se. Prostě je naprosto normální a běžné honit vysavač po autobuse.. No a tak jsme se pobavily se ségrou aspoň my dvě.. vydrželo nám to až na Pavlák, kde Jana vystupovala :-).

V sobotu ráno jsme se tradičně sešly s Katkou na nástupišti v metru a z Florence (teda původně jsme se cpaly do autobusu do Karlových Varů :-)) jsme odfrčely do Brna. Neurorestart živě měl být vyvrcholením jednoho on-line programu. Bylo to na Výstavišti a celkem bylo přítomno asi 4.000 lidí. Místo židlí každý nafasoval oranžové podprdelníky, což teda nebyla zrovna výhra - od země byla kapánek kosa a když se člověk nemá o co opřít..

Program zahajoval beatbox(er?) En.Dru a ten byl teda fakt dobrej! Moc se nám líbil :-). Pak už následovaly různé přednášky a moudré řeči - něco zajímavého, něco už méně. Občerstvení bylo čistě vegetariánské a kapánek tam nestíhali.

Mě asi nejvíc "pobavilo", že celý ten program měl být založen na uvědomění si sebe samého, zvýšení sebevědomí. Prostě dělat věci i jinak. V diskusích to velmi žilo, lidé si navzájem sdělovali své báječné pocity a co všechno se děje za změny. Já jsem to až tak necítila, prostě se mám výborně pořád :-), takže nějaké posuny nejsou až tak markantní jako u lidí, kteří jsou zahrabaní v problémech. Nicméně celou tu dobu se tam mluví i o tom, že se máme chovat jako králové a královny, takže někteří si přivezli i koruny (na hlavy). Nám, Bohyním, takové počínání připadalo poměrně úsměvné, nepotřebujeme podobné vnější znaky :-).

A když jsme měli na programu dynamickou meditaci, u které se cvičilo, tak stejně zas zafungovala ta stádnost - králové nekrálové - lidi se vyrovnali do řad i v místech, kde bylo prostoru hodně a vůbec nebylo nutné se lepit někomu na záda anebo do něj strkat z boku. To jsme fakt s Katkou nepochopily.

Původně jsme měly v Brně spát, pak jsme se rozhodly, že pojedeme v noci domů a jak postupoval den, byly jsme unavenější a unavenější a taky nám byl čím dál větší zima, až jsme se shodly v tom, že největší restart je i v tom, že si člověk dělá to, co chce a ne to, co se od něj očekává :-). Takže jsem zrušila jízdenky, objednala nové a odfrčely jsme k domovu o pět hodin dřív. Bylo to neskutečně úlevné a báječné.. a přesně v duchu Neurorestartu :-)!

Po návratu jsme si ještě zašly v Kobylisích do nové steakárny na večeři - mají tam burgry, steaky, ale třeba i tortilly z bio-hovězího a musím říct, že to teda byla fakt lahoda! Maso jak buchtička, takže parádní zakončení dne :-).

Cesta do Brna rozhodně nebyla zbytečná - krom toho, že jsme měly s Katkou možnost probrat všechno možné, dojela jsem si tam pro jednu zásadní myšlenku - skromnost je totální kravina! Docela mi to v hlavě rezonovalo už dlouho předtím, ale nějak jsem se s tím úplně neuměla poprat, přece jen je člověk vychovávaný trochu jinak. Jenže, co s tím? A pak přišlo doplnění - skromnost je blbost, ale velmi důležitá je pokora a to bylo přesně to ono! Takže se přestávám "stydět" za své úspěchy, nicméně jsem i nadále velmi vděčná za to, že jich mohu dosahovat. Každý den večer se zamýšlím nad vděčnostmi a je to opravdu moc fajn a přitom opět nic nového - před nějakou dobou jsem si je sepisovala i sem, na blog, ale pak jsem jaksi už nestíhala :-).

V neděli jsem si dojela pro holčičky a oslavily jsme Emičky narozeniny. Skaly byl také úspěšný - vyhrál sektor a celkově bedna mu utekla opravdu jen o maličko. Ale hlavně, že si to užil!

Aida

Když mi Skaly pořizoval ten báječný narozeninový dárek v podobě vstupenek na Jesuse, ptala se ho paní pokladní, jestli je registrovaný k odběru mailů s akčními nabídkami, že mívají pěkné slevy. Doma mi to tedy následně přednesl a já jsem se zaregistrovala. Mailů chodí maličkato a teď mě jeden hodně zaujal - možnost jít na Aidu za polovic. Krásně nám to zapadlo do momentálního egyptského období a Andulka měla po výstavě o Tutanchamonovi zase o kousek víc jasno.

Měla navíc přiletět ségra, tak jsem si mnula ruce, jak jí zařídím kultůůru :-). Jenže ona zrovna měla na ten termín domluvenou už jinou akci a já jsem i přemýšlela, kam upíchnu Adélku, až jsem se rozhodla, že jí vezmu také. Adélka byla z té představy hodně nadšená a tak jsme se těšily všechny tři.

Andulka momentálně nechodí na atletiku - klasicky začali opravovat toalety a tělocvičnu v září.. proč by taky někdo pracoval přes prázdniny, že? Takže si nemají ani kam dojít na záchod, ale hlavně se nemají kam schovat, když začne hodně pršet, jakože je to v posledních dnech poměrně časté. Tentokrát se to ale hodilo, nemusela jsem pro ní jezdit dřív a stačilo jen vyzvednout Adélku z baletu.

V divadle jsme si opět půjčily podsedáky, aby holky dobře viděly a usadily jsme se v naší oblíbené 13. řadě :-). Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že hlavní mužskou roli Radamese hraje Noid. Fakt jsem z nějak úplně hotová, tyhle role mu neskutečně sedí! A ten hlas.. Ach! :-) Aidu hrála Dasha - ta mi vždycky připadala poměrně zvláštní, ale jako princezna Núbije byla velmi uvěřitelná a hlasově až neuvěřitelná. Opravdu klobouk dolů, má nádherný hlas. A hlavním tahákem představení je Lucie Bílá, ač je princezna Amneris vlastně postava vedlejší.

Docela mě zaujalo, že i Andulka nad tím přemýšlela a ptala se mě, kdo vlastně byl hlavní - jestli Aida nebo Amneris a proč se šla děkovat Bílá jako poslední a všichni jí utvořili špalír, když na Jesusovi tuto poctu měl, logicky, Střihavka jako Ježíš.. Nicméně - měla tam pár vtipných momentů, které si přidala nad rámec textu a prostě to BYLA Lucie Bílá :-D.

O přestávce jsme si zas prošly divadlo, aby si ho prohlédla i Adélka. Navíc v horních patrech byly úplně volné záchody oproti kilometrové frontě v přízemí :-). Bohužel neměli nealko šampáňo, tak jsem se musela obětovat a dát si jen já :-). Holky měly Cappy.

Celkově se nám to moc líbilo, občas mi až běhal mráz po zádech a na závěr jsme si všechny tři poplakaly :-). Je tam hodně slyšet rukopis Eltona Johna, takže by asi stálo za to si naposlouchat i tu klasickou verzi.

A opět zajímavost - při děkovačce dostal Lukáš Kumpricht alias Zoser nějaký dáreček a květinu pak Bílá a ... a Noid.. Aida ne..

Při odchodu jsme zaslechly rachot a evidentně byl v blízkosti ohňostroj, jenže než jsme se vymotaly z davů, bylo po atrakci. Pak nám těsně před nosem ujelo metro a tak se cesta domů trošku prodloužila, nicméně ty moje malé ženy to krásně zvládly a i ráno vstát do školy, snad mi tam neusnou. Musím říct, že jsem to s nimi neskutečně užila a je moc fajn mít takové šikovné parťačky.

No a já jsem celý den pořád v sentimentálním rozpoložení z toho dramatického příběhu velké lásky :-). Pak mě ještě napadlo, jaké to asi je pro tu Lucii Bílou a Noida, když hrají, jako bývalí manželé, takové role.