pondělí 26. března 2012

Hradec, Vinoř a Tramvaj do stanice Touha

V sobotu 24.3. jsme měli mezinárodní setkání Eurony v Hradci Králové. Oceňovaly se úspěchy, předváděly novinky, prostě intenzivní den. Na fiktivní pódium jsem šla několikrát, protože jsem přebírala ceny i za některé svoje kolegyňky, které, bohužel, nemohly dorazit. 

Večer nám zazpíval přímo náš nejvyšší s manželkou a pak už byl parket jen náš :-). Jestli jsem na něco hrdá, tak na to, že mi je nějak hoodně jedno, kdo si o mě co myslí.. Takže začali hrát, my jsme se na sebe s holkama podívaly a šly jsme prostě na ten parket jako prga. No a za chvíli tam bylo plno. :-) Holt přetlak žen a přesto chtěly tančit, jen jim prostě bylo blbé, aby tam šly první.. školka hadr :-). No vyblbly jsme se dosytosti. Ostatně - přijela jsem tam hlavně za účelem pořádně si to užít.

V tombole navíc náš dlouhý stůl vyhrál 2/3 cen a potvrdilo se, že když se někdo úspěchu nebojí, tak prostě k němu přijde :-)

Domů jsem dorazila po půlnoci, vysmátá a spokojená. O to krušnější bylo ráno, spala jsem jen asi tři a půl hodiny, protože jsem musela být v půl osmé už ve Vinoři na Velikonočním jarmarku a měnil se čas. Měla jsem tam pronajatý stůl na prezentaci a prodej Eurony. Celá akce probíhala v areálu místních stavebnin a co jsem tedy ocenila, že veškerý výtěžek z pronájmů i ze vstupného šel na místní družinu. Majitelé stavebnin navíc zajistili program, stany, ve kterých byly jednotlivé prodejní stoly, prostě práce jak na kostele.

Po obědě  za mnou přijel Skaly s holčičkama a moc se jim tam líbilo. Holky se vyblbly na nafukovacím hradě, vodním zorbingu a jiných atrakcích, já jsem našla nové zákaznice, takže spokojenost veliká.. Přišly se na mě podívat Renda i Jíťa a kolem třetí odpoledne mě navštívila i pořádná krize :-). Naštěstí to končilo něco málo po čtvrté, takže jsme sbalili fidlátka a odfrčeli domů. Nevýhodou je nefunkční výtah, takže jsme museli zas všechno vytahat růčo. Já jsem pak zalezla do postele a hrála si na broučky v zimě v podstatě až do rána.

Hned v pondělí jsme s holkama vyrazily zas do Činoheráku. Tentokrát nás šlo málo, většina odmítla jít na drama. Jejich škoda, bylo to naprosto úžasné představení - Tramvaj do stanice Touha. Hlavní představitelka byla nominována na cenu Thálie, bohužel jí nakonec nedostala. Tři hoďky neslezla z pódia, neskutečný výkon. Chvíli jsem se smála a chvíli jsem mrkala rychle okama, abych neronila kroupy, což se mi na konci stejně nepovedlo a odcházela jsem z divadla uřvaná jak amina. 

Jediné, co mi trochu kazilo zážitek, byly dvě pipiny sedící za mnou. Asi měly pocit, že přišly na komedii, takže se smály za každou cenu a v naprosto nevhodných okamžicích. To jsem teda moc nepobrala.

No a zaperlila Iveta, které jsem volala za pět minut sedm, kde je a prý, že akorát povečeřela a je doma.. Tak jí říkám, ale máš být v divadle.. A do p.. se ozvalo na druhé straně. Přestože jsem to připomínala několikrát, prostě to vypustila, takže se za 320,- Kč dívala doma na telku :-(. Kapánek mi to připomněla situaci, kdy šla, pro změnu, na Hrdého Budžese o tři měsíce dřív.. 

pondělí 19. března 2012

Perličky

Adélčina úvaha nad školní docházkou:

Mami, až budu chodit do školy, tak budu nosit taky samé jedničky jako Aňa! Žádné dvojky, trojky ani sedmičky!

(Tak to jí můžu garantovat, že sedmičky nosit nebude, leda by jí narostly, ale to snad ne :-))

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Opět Adélka - mami, sem jezdí jenom autobusy, tady nemůžou jezdit vlaky.
Ptám se proč ne?
No protože tu nejsou koleje!
A to vadí?
Vlaky mají totiž jiná kola, menší a nemají na nich takové ty motyky..

(Myslela pneumatiky, ukázala mi je na stojícím autě) :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Večer před spaním:
Adélka - Tati, řekni mamce, ať ještě přijde.
Skaly - jasně, vyřídím
Adélka - Tak už jdi a řekni mamce, ať přijde!
Skaly - Jo, ještě tu něco řeším s Andulkou!
Adélka - Tak už vyraž, ty poštolko!
Skaly - Proč poštolko?
Adélka - No ta přece nosí zprávy, ne?

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Andulka objevila DVD Mašinka Tomáš a zkonstatovala s naprostým despektem:
Jak jsem se mohla dívat na takovou kravinu???

neděle 18. března 2012

Pětiletá

Absolvovali jsme pětiletou prohlídku u paní doktorky. Adélka měří 112,5 cm a váží 17 kg. Andulka měla tenkrát 106 cm a 18 kg. Adélka se prostě asi víc vytahuje :-).

Všechno v pořádku a v normě včetně tlaku, teploty a rosného bodu :-). Dostala velkou pochvalu, že nás paní doktorka vlastně ani nezná, protože Adélka není v podstatě nemocná, ťuk, ťuk, ťuk a také za šikovnost. Jen jsem si vyžádala žádanku na logopedii, aby teda ta naše holčička uměla dobře i sykavky a já se to budu učit s ní.

Jako bonus dostala pigárko do zadečku a ani nekvíkla. Fakt šikulka!

Březen, za kamna vlezem

No prejže rejže.. Neskutečný sled událostí a všeho možného. Vesměs to bylo hodně pracovní, ať už porada, ještě na konci února se spoustou novinek, tak následně schůzky s mými kolegyňkami, ať už v Praze anebo třeba v Peceradech. Tam to bylo tradičně zas moc fajn, přišlo hodně dam a evidentně je zajímalo, o čem jim tam povídám :-).

Do toho jsem začala chodit na velmi zajímavé školení ohledně osobního rozvoje, které kdesi našla Jitka. Je to dotované Evropskou unií pro podnikající na území Prahy. Ta cena je pak opravdu kapánek někde jinde. Už jsme absolvovali Niterný leadership, kde jsme opět ohýbali lžičky, mimo jiné, a také Kreativitu. Ještě nás čeká Motivace a následně Koučování. 

Ten první kurz se odehrával v Botelu Albatros, navíc bylo zrovna nádherně, takže romantika jaxviňa :-). Další byl v hotelu Leonardo, což je také moc hezké místo, dokonce jsme to měli s exkurzí po pokojích :-). 

A jak se, konečně, otepluje, chodíme i hodně ven, holky jsou nadšené z kol. 

Adélka oslavila páté narozeniny, takže jsme uspořádali oslavu u nás doma. Novačky pak ani nechtěly domů, holky se totiž nastěhovaly na balkón a hrály si s Barbienama a jejich novým domečkem. Přijela i mamka a taky Irča, Radek a Adámek - ti teda měli lehce dvouhodinové zpoždění :-). Adélka si tentokrát vybrala v Dortomániích ježka, takže jsem zas musela zapojit svou představivost a nějak ho splácat. No.. pořád lepší než desetipatrový dort, na který zněla objednávka předtím :-).

V neděli jsme holkám slíbili pouť u Krakova, takže si to užili a rozhodně jsme si nemuseli brát účelovou půjčku jako v případě Matějské :-).

Ve škole také proběhl karneval, vyráběla jsem Andulce masku na Makovou panenku, dostala se nakonec i do nejužšího kola. Vyhrála holčička v modrých šatičkách, jaké se nosí třeba do divadla.. Asi princezna? Nějak jsme to nepochopili.. Ale to je jedno :-). Adélka odmítla zúčastnit se této trachtace a radši si venku malovala křídama. Aby ne, bylo opět nádherně. Následně jsem dostala báječný nápad svlažit hrdlo v Chýši, takže jsme se tam pěkně společně všichni přesunuli. Děti se vyběhaly, chvílema byly na stromě, chvílema kreslily křídama  a zahnat je domů byl téměř nadlidský úkol :-).

Andulína byla se školou v Toulcáku a tak průběžně mají programy ve školce i ve škole, takže se pořád něco děje :-). 

Já jsem si úspěšně nalila čistého vína přímo do klávesnice notebooku, takže čekám na novou :-(. Byla jsem pár dní on-line jen na mobilu a to je teda síla, když se moje hlavní pracovní náplň soustřeďuje na internet.. Naštěstí mi Jirka zprovoznil, aspoň částečně, starou bednu a ještě čekám na nový disk, když ten původní odešel do věčných lovišť. Takže fotky naší oslavenkyně sice mám, ale zatím jen ve foťáku.



čtvrtek 1. března 2012

Projekt obývák

Kapánek se nám naše plány měnily a timing se jaksi posunul. To, co mělo být hotovo o prázdninách, je konečně hotovo nyní.. s půlročním zpožděním.. Nicméně zrovna v tomto případě mám pocit, že to bylo ku prospěchu věci. Nejdřív mi namalovali návrh podle mých představ, ehm.. nedalo se.. pak jsme hledali další a další varianty, aby to nepůsobilo příliš tvrdě a divně. Pak měli u Řenčů dovolenou, pak jsem se zas nemohla rozhodnout, co se mi na návrhu nelíbí.. rozbil se počítač, na kterém kreslí návrhy, Skaly dostal povolávák do lázní, znovu jsme upravovali návrh, pořád to nebylo ono a když konečně bylo, bylo těsně před Vánocema a koberec měl dorazit až v únoru.. Celý projekt se tedy odsunul a konečně všechno klaplo.

Takže konečně máme natřená futra, natřené topení (konečně), vymalováno, položený nový koberec a je postavená nová stěna. Musím si tu teda udělat ještě reklamu - praskají nám zdi, páč je náš dům na písku a hýbe se. Někdy dveře nezavřeme, jindy ano a bohužel občas dostanou zabrat i vyštukované stěny. Skaly to tedy musel vyškrábat, zatmelit, přebrousit. Prachu z toho bylo fakt mraky. No a tady teda musím pochválit sprej na žaluzie, čistila jsem s ním žaluzie asi před měsícem a když srovnám nános prachu všude okolo a právě na těch žaluziích, tak je vidno, že ta anistatická složka fakt funguje, protože vrstvička je minimální. Jsem ráda, když mám nějaký takový důkaz přímo odzkoušený a můžu s klidným svědomím takový výrobek doporučit.

Speciální dík patří Rosie, za její nezměrnou trpělivost a představivost, se kterou byla schopna převést má přání na papír a udělat z toho velmi pěknou záležitost. Bez ní bych byla ztracená.. A taky děkuju Nábytku Řenč, že překreslovali, překreslovali a překreslovali a nakonec vyrobili a smontovali :-) No a dík patří i bráchovi, který pokládal koberec a v neposlední řadě mému drahému Skalymu, že akceptoval moje přání a makal dle mých ideí :-)

A jak to u nás probíhalo:

původní stav


Vyklizeno:¨


 Připraveno k odvozu:



Vymalováno:

 Položen koberec:



A už je to tady.. 


Do té prosklené skříně přijdou ještě další poličky podle výšky knížek





No a pak už jen lišty, nový stolek, zkrátit garnýže, pověsit záclony a je hotovo :-).