čtvrtek 30. prosince 2010

Závěr roku a tudíž i deníčku 2010

O víkendu před Ježíškem jsem šla ještě do školy, takže si holčičky domluvily pobyt u babičky , v neděli je tam naložil brácha do "autobusu" a jeli všichni do Plzně na Andrejčiny závody. Tentokrát to nebylo na celý den, proto jeli všichni. Andrejka nakonec skončila třetí, ale bylo to prý hodně zvláštní, ta první dvě místa dostaly snad místní či co a bylo to dost hrozné... To už je holt ten neobjektivní a neměřitelný aerobic. Po skončení mi brácha Áčka přivezl, konečně jsme mu mohli popřát dodatečně k svátku a za chvíli zas pokračovali směr Kostelec.


Dárek pro bráchu:


Holčičky odpočítávaly dny do Ježíška, poctivě každý den vybíraly sladkůstky, když náhodou Ježíšek zapomněl, okamžitě to reklamovaly, takže do odpoledne byla většinou učiněna náprava :-).

Poslední školní den k nám přišli Andulčini spolužáci ještě na mejdánek a kupodivu se to obešlo bez hádek a nepříjemností, naopak to bylo moc příjemné.



Všechno jsme zvládali v klidu a v pohodě, sehnali jsem krásnou jedličku za pár peněz "ve výprodeji", Skaly opatřil kapry (tradičně i pro Dráčkovce, páč vyhazují vnitřnosti a my je chceme na polívku) a s mamkou jsme nadělaly hromadu salátu (mami, příště musíme v tom množství fakt ubrat :-)), zatímco holčičky plnily vosí hnízda. Whoops.. to je teda souvětí.. :-D

Na Štědrý den ráno objevily holčičky první dárečky pod stromečkem a na poledne jsme navíc měli naplánovanou jednu speciální kešku kousek od blázince, ale tak strašně lilo, že jsme nešli ani na tradiční procházku. Pozvali jsme proto Dráčkovce k nám na vánoční punč, děti si mohly rozbalit dárečky a chvíli si pohrát, ale pak už chtěly, aby přišel konečně ten Ježíšek.

Naše dámské 3/4 rodiny ho šly vyhlížet z posledního patra paneláku, Petr zatím myl nádobí :-) a když jsme se vrátily, bylo z bytu cosi cítit a ony tam visely velké prskavky a pod stromečkem byly dárečky. Takže jsme ho zase prošvihly!




Letos jsme trošku změnili pořadí - dali jsme si přípitek, pak polévku a už zvonil Ježíšek, protože holčičky byly nervózní a nemělo smysl je dál natahovat, aby byly protivné a uječené. To bylo radosti z dárečků! Adélka dostala vytouženého "pa"koně a Andulka zas mikrofon na její vystoupení se skupinou Černý jestřáb. :-) Skalymu přinesl Ježíšek dvouměsíční kurz kick boxu, což se trošku zkomplikovalo, páč uklouzl a hnul si se zádama. Já jsem dostala vysněné hodinky s trenérem, takže jsem vlastně taky nemohla dospat, jestli jako joooo :-). Jen Andulka byla taková rozlítostněná, že nedostala úplně nejvíc chtěný twister Hannah Montana.. Dárků nám přinesl Ježíšek opravdu hodně a další dávka čekala ještě u mamky a pak ve Skalici.

Dokonce i na toho twistera došlo! No a já dostala úžasnou, rozkošnou, báječnou kabelku, z čehož jsem byla dost vedle, až si brácha dělal srandu alá seriál Dokonalý svět, kdy má jedna z představitelek úchylku na předrahé značkové kabelky a přijde do obchodu a prodavačka povídá: "Seznamte se - Michell, Lock it, Lock it - Michell.." Ta scénka je fakt výborná a je k vidění tady od cca 6:44 minuty, ale ono to stojí za zkouknutí celé. :-)



A jedna vzpomínková.. :-)




Partička ve Skalici:

Na Silvestra jsme měli jet k Cecelkovejm, ale jak už tak s nimi bývá - když si nevymyslí nějakou chorobu oni, vymyslíme si jí my, takže Andulína dostala ve středu vysokou horečku, tudíž jsme do Nového roku vstoupili v klidu a v pohodě v bezpečí domova. :-)

Všem přejeme do roku 2011 jen samé dobré zprávy a děkujeme za přízeň! :-)

pondělí 20. prosince 2010

Prosinec


Mám "trošku" skluz, já vím.. Ale stalo se toho tolik.. Tak aspoň to základní.

Ve škole byly vánoční trhy - děti měly přinést stovku na materiál a pak vyráběly různé dárečky, které se následně prodávaly na školním jarmarku, aby získaly peníze pro třídu. Připadá mi to fajn, že se od mala učí, že bez práce nejsou koláče. Paní učitelka si nakonec stáhla Andulku s Adélkou Pejcharovic z ručních prací a holky jí pomáhaly. Byly natolik úspěšné, že prodaly všechno :-D.

Další týden jsem měla večírek s Justem - byli jsme v jedné restauraci v Karlíně. Podle webovek byla několikrát oceněná Gurmánem a hodně se tam pyšnila vysokým hodnocením. Šla jsem tam evidentně s přehnaným očekáváním a slibované labužnické těstoviny chutnaly stejně jako v jakékoliv obyčejné hospodě. Navíc některé kombinace zněly jak Polhreichova noční můra :-). Možná to bylo i tím, že nás nacpali k jednomu stolu tak natěsno, že bylo jediným štěstím jídlo na etapy. Navíc jsme nebyli v salónku sami a i to se trošku podepsalo na atmošce. Nicméně bylo to příjemné hlavně kvůli lidem, kteří přišli a o to šlo.

Adélka měla ve školce vánoční besídku ve středu. Letošní podzim a zima byly ve znamení vysoké nemocnosti, takže ochořely nejen děti, ale i pančelky a na besídku nakonec nedorazila ani Jůlinka. Paní učitelka Dáša z toho byla nešťastná, protože vlastně nezvládli secvičit nějaký program a tak spoléhala na Adélku. Ta hrála všechny "hlavní role" a táhla ostatní děti v písničkách a básničkách a jak je jejím dobrým zvykem - v půlce se sekla a odmítla pokračovat. Pančelka se z toho málem zhroutila, protože ostatní děti to téměř neuměly a navíc tak nějak ani moc nemluví. Ale rodiče byli nadšení i tak, vždyť nejde o Oskary. Já to považovala za obrovský úspěch, že Adél dala aspoň tu půlku, když to srovnám s besídkou loni, kdy odmítla jakékoliv zapojení :-D.

Pak jsme vyráběnkovali a jak nás bylo opět málo, užili jsme si to maximálně, až nás pak pančelky musely vyhazovat, že je potřeba zavřít školku :-).

Před Vánocemi jsem stihla ještě medovou masáž - koupila jsem si jí na nějakém slevovém serveru a až pak jsem se dočetla, že to je dost nepříjemné a bolí to.. Šla jsem tedy s mírnými obavami, ale paní byla hodně šikovná a jak už jsem čekala trochu něco jiného než je klasika, nebyla jsem překvapená a naopak mě to hodně nadchlo. Kůžičku jsem měla jak miminko :-). Na jiném severu jsem, pro změnu, zakoupila voucher na pedikúru a brazilskou depilaci, takže Ježíška jsem mohla očekávat jak nová :-).

No a do toho všeho škola a chystání na Vánoce.

středa 8. prosince 2010

Perličky Adélky

Psaly jsme Ježíškovi. Holčičky nakreslily obrázky a já to pak Andulce ještě popisovala. Adélka stála způsobně "v řadě" a ptala se: Mami, napřeješ mi to taky?:-)


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Něco jsem hledala a Áďa to našla. Neopomněla se pochválit: To jsem ale dobrá naševka!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Na Šumavě byl v koupelně odsavač par. Hučelo to téměř neustále, bylo to celkem protivné, ale holt se s tím nedalo nic dělat. Adélka seděla na posteli, koukala do té koupelny a najednou povídá: Mami, už vidím ten sáček! Já - Jaký sáček?? No ten, co pořád hučí!

úterý 7. prosince 2010

Opět kadeřnické úpravy...


Vzhledem k tomu, že jsem po dlouhé době dala fotky na rajče a je tam vidět i Adélčin nový účes, dovolím si upřesnit, co mu předcházelo.

To jsem šla takhle na zumbu, dala jsem do Actifry hranolky s tím, že až do zapípá, má Andulka říct tátovi, který "koukal" na televizi.. Skaly samozřejmě vytuhnul, protože přišel vymrzlý, Andulka pípání neslyšela a z hranolek bylo uhlí i bez přesličky a miliónů let.

A Adélka také nezahálela, vzala nůžky a opět si ustříhla ofinu. Tentokrát ne tak cool jako minule, ale na blbečka. Vlásky zabalila do ubrousku a dala je Andulce na památku :-).

Já přišla po hodině a nechápala jsem, co všechno se za tu dobu přihodilo. Jako třešnička na dortu už je pak Adélčino hlásání ve školce, že maminka šla cvičit a ony byly samy doma s Aňou a tak spálily večeři a ona si ostříhala vlasy.. Že tatínek spal na sedačce, to jaksi pominula.. Co si o nás pomyslej, je druhá věc :-)

pondělí 6. prosince 2010

Červená se..


line záře.. Je frišno a já mám potřebu tepla. A tak nějak mě už nebavilo koukat pořád dokola na tu samou Báru, tím spíš, že když jsem šla ke kadeřníkovi, nechala tam krvavý prachy a nikdo to stejně nepoznal. Už jsem zkoušela nějaké virtuální proměny na jednom serveru, ale pořád mi časově nevycházelo jít k odPorníkům a tak jsem neodPorně zakoupila šampon a šla do toho. Po hlavě. :-)

Výsledkem je hlava ohnivá, pekelná. Jak příhodné v tento čertovský čas i nečas. :-) Ono se to vymyje (snad) a pak už to přenechám na fundovaných osobách, ať se mnou něco udělají. :-)

Ale je to sranda, když potkávám známé a ti na mě zírají a nechápou :-). Stejně tak, když jsme přijeli na Šumavu a pan správce nahlásil, že přijela nějaká rusovláska, tak holky netušily, kdo by to mohl být :-)

Mikuláš, ztratil plášť a já zas hlas..

Už popáté vyrazilli dubňáčci na Mikuláše na Šumavu. Pravda - my máme o jeden zářez míň, loni jsme na poslední chvíli museli účast odvolat kvůli vysokým horečkám. Nejdřív jsme jezdili na Hojsovku, ale jak se stále rozrůstáme, už nám to začalo být malé a tak, tuším, že Uli, našla Pension Modrava. Prostředí nádherné, majitelé víc než ochotní, fakt paráda!

Původně to ale vypadalo velmi zajímavě. Kupodivu se vyplnily předpovědi a opravdu sněžilo a sněžilo, jakoby už nemělo nikdy přestat. Praha byla v totálním kolapsu, takže Petr třeba přijel ve středu z práce po 4 hodinách postávání v kolonách. Ve čtvrtek tam radši ani nejel, to prostě nemělo cenu. Odpoledne jsme poslouchali rádio a nějaká holka tam volala, že v půl osmé vyjela z Barrandova a už se blíží k Černému mostu. Bylo půl třetí odpoledne.. Holt tu napadlo fakt hodně sněhu a navíc dopravu zablokovaly kamiony a to tak, že velmi. Sypače nevyjely prý proto, aby nezůstaly v koloně.. Co na to říct, že?

Jenže to je prostě klasika - za prvé je v Praze hodně hustá doprava a za druhé tu nějak sněžilo víc než jinde - Jaffi říkala, že u nich na horách je tak 10 cm sněhu. I proto jsme se odvážně v pátek pustili na cestu na Šumavu, doufajíc, že všude jinde bude situace lepší. Po cestě Prahou jsme si ukazovali různé památky a musím říct, že holčičky už mají fakt dost dobrý přehled, co co je. Jen teda Žofín si nepamatovaly a Adél to ještě nějak špatně slyšela, takže se pak ujišťovala - To se jmenuje Užofín??

Bylo docela legrační pozorovat i teploměry po cestě - v Praze bylo -8,5 C a postupně to šlo nahoru, takže někde ve Strakonicích, ač bylo už po setmění bylo "jen" -5 C. Prostě jsme jeli na jih :-).

Adélka si pěkně pochrupala a ve Vimperku jsme Andulce ukazovali osvícený zámek, načež se zezadu ozvalu - No jo, to je pěkný! Já na to - Jéé, kdo se nám to probudil? A Adél - Já jsem vůbec nespala! :-)

Kapánek jsme zakufrovali, což není nic neobvyklého, ale vlastně jsme si projeli končiny, kde jsme se pohybovali před rokem a půl. Kdyby bylo vidět, zamáváme Boubínu. Nedalo se sice jet nijak rychle, ale uhrabané silnice byly, takže to nebylo nic hrozného. Dojeli jsme jako třetí. Děti se neskutečně vítaly a hned lítaly po baráku sem a tam.

My jsme večer poseděli, popili a ráno u nás byla tichá domácnost. Ztratila jsem hlas. Anetka od Rendy se ptala, kde že jsem ho prý ztratila? Jo, milá holka, kdo ví.. A to jsem zpívala jen jednou Halelujáááá jako poděkování tetě Jaffi za dáreček k svátku :-D.

Skalymu zas nesedla klobáska, kterou zpráskal nad ránem a tak si blinknul a zůstal v posteli. Ostatní šli do místního Dřevařského centra, kde je jakási expozice a děti si tam mohou namalovat vlastního ptáčka. Adélka to odmítla rovnou, Andulka si vybrala sovu sněžnou. Jenže jak bylo málo místa, zůstala u stolečku s prťaty a ti malovali datla. Což se samozřejmě Andulce nelíbilo, když potřebovala na sněžnou sovu úplně jiné barvy! Takže tam ztropila scénku, vyšla uřvaná ven, kde jsme byly s Adélkou a že to dělat nebude a hotovo! No zlatíčko k pomilování. Ty její nafučenosti jí vydržely ještě nějakou chvíli, pak se konečně uvolila, že půjde bobovat. Bohužel ale nebyl nikde vhodný kopeček, všude to bylo dost prudké anebo svah končil v potoce, nehledě na to, že to nebylo uježděné, takže jsme se bořily do sněhu po kolena. Naštěstí kreativní děti domalovaly a vyhrnuly se ven a jelikož to tu ostatní znali z minula, přesunuli jsme se na jakousi lesní cestu, kterou jsme ujezdili a byla ideální na bobování.

Tady, pro změnu, chytla rapla Adéla. Nemohly se s Aňou dohodnout kdo pojede na bobech a začala se vztekat. To už bylo na mě moc, tak jsem jí popadla a řvoucí nesla zpátky na hotel, ať si s ní užije i tatínek. Ty scény fakt bytostně nesnáším a mám chuť pak ty děti vzít, někde zahodit a utéct. Takže jsem jí zahodila na pokoj (Aňa zůstala bobovat s ostatními) a utekla s tetou Jaffi do šumavských lesů ulovit dvě kešky. To byl balzám! Nádherné slunce, jiskřící sníh a TICHO! Alekorátže jak jsme krafaly a bylo fakt frišno, tak jsem přestala mluvit úplně.

Po výtečném Skalyho gulášku šly děti ještě jednou bobovat a já vystřídala Skalyho v posteli. A na pátou měl přijít Mikuláš s čertem a andělem. Malé děti se docela bály a plakaly, naše holčičky vypadaly pořád docela jakž takž. Jenže z ničeho nic je Mikuláš vyvolal jako první a bylo to tak rychlé, že jsme nestihli ani točit, ani fotit, do toho se do mě obě zavrtaly, takže neřekly ani básničku.. Mikuláš dětem ani nečetl hříchy a pochvaly z Knihy hříchů, ale pak si děti všimly, že to tam zapomněl. Tak jsem jim to přečetla já, byly pěkně zvědavé, co na ně ví! Sranda byla, že jsem to četla svým skřehotavým hláskem a ony byly ticho jak pěny,protože jinak by neslyšely :-).

Andulka zkonstatovala, že letos má jen jedno uhlí a Adélka mi věnovala bramboru, abych prý taky něco dostala..

Tentokrát jsme je zahnali do postele už kolem osmé, měli toho za ten den plné sněhule. Rodičovský večer probíhal v poklidu. Tím, jak jsem jen šeptala, tak se nikdo nepřekřikoval, aby bylo "slyšet" co říkám :-). Takhle tiché posezení jsme fakt ještě neměli :-).

V neděli šel Petr s holčičkama ještě do infocentra pro turistické známky a já balila. Bohužel jsem se nějak blbě ohnula a ruplo mi v zádech, takže jsem lehce lazaroidní. Na cestu do Prahy jsme vyráželi lehce po poledni se zastávkou ve Strakonicích, kde jsem potřebovala ještě něco vyzvednout.

Každopádně to bylo opět moc fajn i tím, že čerti jsou prostě na Šumavě a nelezou nám domů. Díky všem, kteří se podíleli na tom úžasném víkendu.

úterý 30. listopadu 2010

Newsletter

Mám velkou radost! Fakt, že jo! Od prosince už můžeme rozesílat našim zákazníkům krásný newsletter, ne jen nezáživný e-mail. První ohlasy jsou velmi pozitivní, tak mě to fakt těší.

Tak kdo by chtěl ten zázrak vidět mezi prvními, má šanci se přihlásit k odběru na našich webovkách :-).

Musím říct, že Meebio mi poslal Vesmír sám. Když jsem chtěla změnit webovky (protože jsem si je potřebovala administrovat operativně sama), oslovila jsem docela dost lidí a většinou to na něčem ztroskotalo. Ať už to byla cena anebo častěji časová neflexibilita. Na webu Meebia , kam jsem zavítala po několika hodinách marného hledání, byl poptávkový formulář. Tak jsem to zkusila, i když už jsem začínala být notně skeptická. Kalkulace mi přišla v podstatě obratem a z termínů jsem byla úplně paf - všude chtěli timing řádově v měsících, u Meebia se jede na dny a i když chci něco speciálního, tak je to občas otázka hodin. Nehledě na neustálou technickou podporu a hlavně obrovskou trpělivost, kterou se mnou pan majitel má.

Je fakt, že tak specifický web, jako máme my, ještě nedělal, takže funguju i jako vývojový pracovník :-). Ale zatím si večer ještě skype nevypíná, ani mě neblokuje a zodpovědně plní moje rozmarná přání a odpovídá na otázky :-).

Takže pokud někdo potřebujete rychle a relativně levně webové stránky, opravdu můžu Meebio vřele doporučit.


pondělí 29. listopadu 2010

Sněžííííííí!!

Konečně se seběhly všechny ty kobyly a koňové od sv. Martina i do středních poloh a přes noc nasněžilo opravdu hodně sněhu a stále padááá a padáááá. Vím, že řidiči jsou zpruzelí, že silničáři jsou překvapení, ale je to letos poprvé a je to prostě nááádheráááááá!!!

Pár perliček z poslední doby

Adélka: Mami, že na tebe lezu jak na Bílou horu??? - trochu mi to dalo zabrat, ale pak mi došlo, že holčičkám vždycky říkám, že po nás šplhají jak po Skálových a pak už skála nebo hora - to je v podstatě jedno, tím spíš, že je babička naučila píseň na Bílé hoře, sedláček oře..

S touto písní se váže ještě jedna perlička - tentokrát Andulky, která si díky ní vzpomněla na slovo začínající na "s", což měli za domácí úkol.. a sedláček to rozhodně nebyl..

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Adélka chtěla otevřít dětské šampáňo. Odvětila jsem, že by to bylo nefér vůči Andulce, protože paní doktorka jí kvůli kašli zakázala bublinkové nápoje. Adélka to okamžitě vymyslela - Tak si Aňa dá čaj!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Šly jsme s Adélkou ze školky: "Mami, já ti musím něco vypRávět! My jsme šli na zahRadu a byla tam zelená beRuška!!!" Moc se mi líbil ten její tón a i to, jak zdůrazňuje R, které umí opRavdu dobře :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

11.11. jsem se ptala holčiček, na jakém koni jezdí sv. Martin, jestli to vědí a Andulka - Na koni sv. Václava??

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Petr přijel do Skalice s holčičkama, zaparkoval za vraty a Aňa ho zhodnotila - Už ti to parkování taky docela jde, ale maminka, ta teda parkuje excelentně!

neděle 28. listopadu 2010

Krav Maga

Při minulé návštěvě Colosea s Cecelkou jsme dostaly letáček na 1+1 zdarma - takže když si dva lidé dali předkrm, hlavní jídlo a zákusek, tak měli vždy to levnější zadáčo. Toho se nedalo nevyužít! A vzhledem k tomu, že si Cecelkovi stále vymýšlejí nové a nové nemoci, abychom se k nim na ten víkend nenakýblovali :-), tak jsme se sešli bez dětiček a bez bacilů pěkně na neutrální půdě. Martin měl navíc ten den narozeniny a Cecelka to pro něj měla jako překvapení. To je hezké být dárkem, ne? :-)

No užili jsme si to výborně, jak jinak. S nima je to prostě vždycky moc příjemné. Já jsem si tam trošku zaostudila - stolečky jsou hodně blízko sebe a vedle nás seděl jakýsi mladý pár, který pak zaplatil a odešel. A na stole zbyla láhev vína, dopitá jen do půlky.. ehm.. přišlo mi to škoda, tak jsem rychlým chvatem šáhla pro láhev, dolila nám skleničky a zas jí vrátila zpět. Cecelkovi si začali dělat srandu, že ti lidé šli jen na záchod apod. To by byla teprve zábava! :-D. Ale ne, fakt si brali kabáty a odešli. No mají to vylejt??? Nemám ráda takové plýtvání, zvlášť když vím, kolik tam taková láhev stojí :-D. Ať žijou dojížděči! :-)

Ráno, ač byl státní svátek, jel Petr do práce a mě odvezl na Chodov, kde jsem měla sraz s mamkou a přebrala si zpět naše holčičky. Mamka pak jela do Kostelce a stavovali se s mladejma na hřbitově. Andulku zajímalo, proč tedy není ve škole a co to ten státní svátek je. Přiznám se, že vysvětlit, co se dělo před těma 21 lety a co ještě předtím mi dalo docela zabrat. Pro ní jsou to naprosto nepochopitelná témata, ale vypadala, že je s odpovědí spokojená.

V sobotu jela Andulka na výlet se školní družinou. Prvňáčky berou až po čase, až si paní učitelky ověří, nakolik jsou samostatní a hlavně poslušní. Přece jen to dělají ve svém volném čase a jen ze své svobodné vůle a nemůžou si dovolit nějaké problémy. Takže děti dostávají za dobré chování razítka sovy a když jich mají dostatečný počet, mohou jet. Tentokrát to byl výlet do Království železnic a pak na Petřín. Počasí bylo deštivé, ale nakonec se na sobotu umoudřilo a byl z toho docela pěkný den. Jediné, co bylo příšerné, to byl čas srazu :-). Vstávat v sobotu jako do školy, to mi přišlo fakt brutální. Rovnou jsem nahlásila Skalymu, že já jí opravdu nepovedu, tím spíš, že jsem měla den předem improvizované SRPŠ 1. B v Chýši :-). Svolala jsem schůzku, abysme to s ostatními matkami všechno probraly v klidu a nejen při čekání před školou :-).

Výsledkem je petice za rozšíření dětského hřiště, protože na celé naše sídliště tu máme jeden kolotoč, dvě houpačky, jedno pískoviště a dvě zvířátka na péro. Dost málo.. Je sice fajn, že nám tu za velké peníze udělali multifunkční sportovní hřiště, ale to vesměs využívají tatínkové na nohejbal, protože prostě ta nejsilnější věková skupina dětí je sedm let a méně.. To zas někdo někde přemýšlel anebo si prostě potřeboval ještě před volbami namastit kapsu. Sportoviště je rozhodně fajn, ale mohlo klidně počkat minimálně dva až tři roky. No a tak jsem se nominovala do petičního výboru a sháním hlasy :-).

A zpátky k sobotě a hlavně k vysvětlení titulku tohoto článku - Krav Maga. Vypůjčím si vysvětlení z oficiálního webu - Systém KRAV MAGA, z hebrejštiny volně překládáno jako „boj zblízka“, je v současné době považován za nejefektivnější sebeobranný a taktický systém na světě, což mj. dokazuje přehled jednotek a armád, které tento systém převzaly. Jedná se například o ozbrojené složky státu Izrael a dále třeba americké federální agentury FBI, CIA, DEA a policejní SWAT týmy v několika státech USA, ve Švédsku, Dánsku. Tento systém užívá také francouzská GIGN a belgická armáda a mnoho dalších…

Tož asi tak. Na jakémsi slevovém servru jsem si koupila voucher na otevřený kurz za polovic a protože se nikomu dalšímu nechtělo, přihlásila jsem se sama. Tak nějak v poslední době se stále nikomu nic nechce, ale já jsem už velká holka, tak umím dojít někam i bez doprovodu :-). Rozhodně jsem nelitovala! Sice jsem byla překvapená, že je to až tak intenzivní a že až tak moc makáme a taky jsem si původně myslela, že se mi zlepšila kondička, což mě teda dost vyvedlo z omylu :-).

Překvapivé bylo i to, že holek přišlo poměrně málo a klasicky s kámoškou nebo partnerem, takže když jsme se rozdělovali do dvojic, vyzbyl na mě jakýsi Vašek. Nebylo to špatné, ale šel do mě opravdu s nasazením, takže jsem byla otlučená jak brambora při sklizni. Instruktor to komentoval - buď ráda, aspoň si to taky natrénuješ a neboj se toho, jdi do něj taky tvrdě.. Hm.. jenže mně to přece jen bylo blbé, až teda když jsem mu "odebírala" pistoli, tak jsem mu málem zlámala všechny prsty :-).

Celkově nejhůř dopadla předloktí. Hodně jsme odráželi útoky a to holt člověk tam tu ruku strčit musí. Nemohla jsem si pak ani položit ruce na stůl a asi další dva nebo tři dny jsem chodila jak zmlácená.. ostatně, proč JAK, že.. :-D

Hodně by se mi líbil celý kurz, ale kde na to všechno brát čas??

O víkendu asi bacil nějaký bacil Adélku, začala hodně kašlat a tak jsem jí nechala doma. Petr si musel rovněž přeorganizovat práci, aby v úterý pohlídal, když jsem šla opět za vzděláním. Ale aspoň jsme stihly připravit těsto na perníčky do školky a v pátek už děti vykrajovaly včetně Adélky. No.. snad se to povede, přece jen nejsem zrovna perníkářka. Odpoledne odfrčela rodinka do Skalice a já v sobotu strávila celý den vstřebáváním informací o koučování. V podstatě jsem se dostala ze stavu vědomé nekompetentnosti do stavu vědomé kompetentnosti aneb čím víc toho vím, tím víc vím, že nic nevím..

Ono to vypadá tááák jednoduše, ale jak má najednou člověk koučovat, je to fakt záhul. Naštěstí se mi už pomalu začínají hlásit pokusná morčata, tak doufám, že si navzájem budeme užiteční a já se na nich natrénuju a jim pomůžu ujasnit si co a jak. Každopádně ke zkouškám musím mít odkoučováno minimálně 100 hodin aspoň s 8 lidmi a z toho 80 % by mělo být placené koučování. Pak musím absolvovat 10 hodin s mentorem, na což se těším hodně, protože budu nasávat zkušenosti, další podmínkou jsou dva doporučující dopisy od mentorů a pak už stačí jen zaplatit zkoušku a po telefonu (!!!) jí složit. Až se to povede, budu se moct honosit titulem ACC :-). To mě vždycky pobaví, protože když byl Lukajda malý, běžela velmi intenzivní reklama na lék ACC a on měl zafixováno, že Asésé, jak tehdy říkal, pomůže na všechno :-).


sobota 20. listopadu 2010

Zmatky

Tak jsem tu trochu zašachovala s časovým posunem a články už jsou za sebou, tak jak být mají :-D Povedlo se mi zveřejnit pozdější před dřívějším.

neděle 14. listopadu 2010

Kde máš toho koně?

Svatý Martin to letos nějak nezvládl. Koník mu evidentně pláchl někam daleko a po sněhu ani památky. Naopak - krásný teplý podzim :-). Já bych to osobně takhle "přetrpěla" až do jara. Dnem D tohoto týdne ale byl pátek. Sraz se základkou - po 25 letech.. uff.. Sešlo se nás asi 15, což je tedy cca půlka, ale aspoň to bylo takové komornější. Klasicky jsme se výborně pobavili, jen mi zatrnulo, když Zděnda prohlásil, že hraje fotbal za starou gardu. Vytřeštila jsem oči, jakože JAK za starou gardu??? Vždyť jsme přece TAK mladí! Všichni se začali smát, že stará garda je od 35.. Já se zasekla evidentně někde u dorostenců.. A největší šok nám způsobil Dalibor, když oznámil sladké tajemství, že bude v březnu děda.. Dalibor je na den stejně mladý jako já.. :-)

Z pizzerie nás vyhodili kolem půl dvanácté a noc byla mladá asi jako my :-). Sofie tedy navrhla, že bysme se mohli přesunout k nim na Tempo, že tam mají klubovnu a probíhá tam zrovna jakási oslava, takže je i živá muzika. Nakonec jsme ukecaly Dalibora, aby nás (tedy mě a Sofii) odvezl autem, páč začalo pršet a kluci - Honza, Michal a Zděnda dorazili pěšky. Zbytek se spořádaně vrátil do svých domovů :-). Na Tempu byla zábava v plném proudu a protože i my jsme byli celkem rozjetí, hned jsme se zapojili do tance a zpěvu :-). No byla to paráda, fakt jsem si to užila! Tolik tanečníků, kteří chtějí tančit - hmmm.. StarDance hadr! :-) Sofie mi pak psala, že všichni byli v šoku, jak tančil Zděnda, protože jeho ještě nikdy nikdo tančit neviděl :-). Kolem půl páté jsem usoudila, že bych asi už měla jít domů, aby mamka neměla strach (nakýblovaly jsme se k ní s holčičkama, že je to blíž) a taky abych byla kapánek fredy na odpolední školení. Ale vůůůůůbec se mi nechtělo! Už jsem netančila s mužským prvkem tak strašně dlouho! Nicméně jsem odcházela s pozvánkou, že můžu kdykoliv dorazit, že hrajou v podstatě každý pátek :-).

Jako slušný člověk jsem už přijela pravidelnou městskou autobusovou linkou :-). Jenže jak jsem byla vysmátá, stejně jsem toho moc nenaspala a ráno tam navíc už holčičky pobíhaly a Aňa stále pokašlávala. Po výborném o jsem vyrazila k nám na sever, abych se potkala s Vergelčiným švagrem a probrala s ním Google Analytics apod. - prostě takové soukromé školení. Skončili jsme po šesté a to jen proto, že měl nějaké lístky do Pakulu, jinak bysme krafali ještě hodně dlouho. Já pak padla za vlast a v neděli jsem putovala, pro změnu, opět na jih. Cimrman hadr! Maminka mi opět uvařila obídek a protože bylo opravdu nádherně, šly jsme se projít po Novodvorské, okoukla jsem ten ústav, který jsem před 25 lety opustila a vůbec se vrátila do míst, kde jsem trávila docela dost času. Pak už pro nás přijel Skaly, který si zase sám pěkně odpočinul ve Skalici a mamce tímto ještě jednou moc děkuji za hlídání, azyl i neskonalou péči. :-)

pátek 5. listopadu 2010

A co se dělo dál?

Začal listopad a počasí bylo stále neuvěřitelně teplé a padaly i teplotní rekordy. Adélka měla ve školce barevný týden a Andulka měla neutuchající suchý kašel, že jsme už musely k paní doktorce. (Nicméně stejně nic nepomohlo - píšu s odstupem měsíce). Já jsem jela ve čtvrtek na poradu do Náchoda a Petr šel s Andulkou na kontrolu. Porada byla po dlouhé době naprosto skvělá, velmi inspirující a motivující, kontrola u paní doktorky pro změnu lehce optimistická, že prý se stav zlepšil a cácorka může v pondělí do školy.

Na další pondělí jsem měla domluvené školení ve Slaném, jenže nám definitivně odešla Felda do věčných lovišť, tak se lehce přetahujeme o Otylku a logistika je poměrně náročná - jde hlavně o předávku dětí, autosedaček apod. Ve Slaném to bylo taky moc příjemné, od nás je to v podstatě celkem kousek. Zajímavé je, jak funguje teorie relativity - tam je to kousek a zpátky pořádný kus. A to čistě proto, že silnice jsou značeny tak, jak jsou a byla tma a začalo pršet. Takže nejprve jsem jela na Chomutov, což nebyl zrovna ideální směr. I vrátila jsem se zpátky do Slaného, projela to znovu, najela směr Praha a bylo mi divné, že najíždím jakoby do obráceného směru - i proto jsem jela původně na ten Chomutov - a že jsem na tu dálnici najela nějak strašně rychle a minula všechny ty vesnice, kterými jsem přijela.. Brala jsem to jako klasickou záležitost z hledání kešek, kdy cesta OD kešky je vždy snadná a pohodlná. Po cestě mi bylo sice divný, že vidím odbočku na Kladno, ale vesele jsem to smažila furt pryč.. až jsem se zjevila ..... na Ruzyni.. to bylo překvápko! Takže místo, abych byla doma za 20 minut, trvala mi cesta hodinu a půl :-D. To se holt stane.. Ale do auta nepršelo, bylo mi tam teplo, rádio hrálo, o děti bylo postaráno, tak co :-).

A v tomto týdnu se toho stalo mnohem víc :-) Už je ze mě také odvážná školačka. Pořád mi to připadalo strašně daleko a najednou to bylo tu. Šla jsem tam poprvé poměrně nejistě, co to bude za lidi, jestli budu zvládat tempo, jestli budu všemu rozumět, jestli tam nebudou hlavně vyštudovaní psychologové a HR manažeři a byla jsem velmi velmi příjemně překvapená. Na to, že program byl Úvod do koučinku, historie a podobná, na první pohled velmi nezáživná témata, skutečnost předčila očekávání. Běžně si čmárám do skript kytičky a čtverečky a jiné úžasné dekory, ale tentokrát jsem to prostě nestihla! Pohltilo mě to natolik, že jsem vnímala všemi smysly i nesmysly. Dokonce jsem byla natolik odvážná, že jsem se přihlásila jako pokusný králík a nechala jsem se - všem na očích - koučovat. Uff.. Cíl: Neřvat na Andulku při psaní úkolů. Docela jsme to pěkně rozebraly, stanovila jsem si SAMA priority, úkoly, cíle a opět mám tu výhodu pozdního dopisování, že mám pocit, že to prostě zabralo. :-)

Po vyučování jsem měla sraz s Jojo z březňáčků - objednávala si nějakou Euronu, tak byl důvod se konečně sejít. Je to holka šikovná, nemrzla tedy na zastávce, ale pěkně čekala v kavárně u dvojky. Nechtěla jsem jí v tom nechat a daly jsme si pak ještě jednu a pěkně splkly. Byla jsem tak vysmátá, že mě v tramvaji začal balit nějaký mladík - prej Dobrý večer, slečno.. čímž mě pobavil hned od počátku a jestli prý bych neměla čas a kdesi cosi a pak spustil, jestli jsem v depresi, jestli mám problémy atd.. Já vysmátá jak lečo, fialové rty od červenýho vína a on na mě s depresema! Tak jsem ho ujistila, že se fakt mám dobře, že mi nic nechybí, že si umím užívat a opravdu, ale opravdu nemám zájem o jejich království, z čehož usoudil, že tady mu Jehova nepokvete a odfrčel do tmy. :-).

neděle 31. října 2010

Čas letí jako bláznivý..

A já tu nenapsala takovou dobu ani řádku.. ale v hlavě se mi toho rojí spousta, ne že ne!

Tak to trošku shrnu - v říjnu jsme stihly s Áčkama navštívit ve školce klasické Podzimníčkovo odpoledne - akcička moc příjemná i proto, že do třídy k Adélce stále ještě nechodí všechny zapsané děti a teprve pomalu přibývají po oslavách třetích narozenin. A některé zas mají školky po pár hodinách celkem dost :-). Ale nás, co jsme přišli, to bavilo tentokrát neskutečně. Vyrobili jsme spoustu krásných věcí a pančelky nás už musely i vyhodit, protože se o slovo hlásila paní uklízečka :-)

O víkendu jsme měli jet k Cecelkovým, ale tentokrát si "vymysleli" spálu a navíc Matýsek v sobotu večer začal zvracet a nepřestal další tři dny, načež se můj milovaný manžel rozhodl, že vezme tedy své ratolesti do Skalice a zanechají mě tu svému osudu samotnou samičku. Sice jsem makala jak Šroubek a Vroubek dohromady, ale mohla jsem pracovat soustavně, bez vyrušování a udělala jsem obrovský kus práce. Nejen, že jsem vytřídila skříně a přehodila konečně letní a zimní oblečení, makala jsem i na našem webu.

Stihla jsem i večeři s Cecelkou a ani nám nevadilo, že jsme jen samy dvě :-D. Byly jsme v nově otevřeném Coloseu na I.P.Pavlova, protože jsem velmi výhodně zakoupila poukázku na Slevomatu. Přiznám se, že tyhle všechny slevové servery mi způsobují lehkou závislost :-). Ale je fakt, že díky nim už jsem si vyzkoušela spoustu zajímavých věcí.

A poslední týden v říjnu patřil naší oblíbené TMĚ nebo-li akcičce s dubňačkami na Měříně. Tentokrát jsme jely o týden později, protože bylo už obsazeno a málem to vypadalo, že pojedeme jen s Peg, většina totiž netušila, co bude nebo nebude, když to vychází na podzimní prázdniny. Ale nakonec nás bylo tak akorát, dostaly jsme naše oblíbené dvě chatičky a my, s Jaffi, byly poprvé konečně na té chlastací :-). Chlastací proto, že je zde základna s veškerým jídlem a pitím a výrazně se nedoporučuje těm, kteří se přijeli vyspat :-). Paří se většinou do rána. Výhodou je, že člověk nemusí přecházet tou kosou :-).

Tentokrát jsme si i cestu naplánovaly separé a také jsme po cestě keškovaly, ale asi trochu víc v klidu a hlavně jsme si to víc užily. Minule to byl takový kombajn - vždycky jsme vyskákaly z těch aut, někdo ulovil kešku, ani nevím kde, ani nevím proč, jen jsem se podepsala a hup na další. My jsme s Jaffi tentokrát ulovily i takové, o kterých jsme původně ani neuvažovaly :-). Ale to stačí jen blbě sjet anebo naopak nesjet a je to hned! Proto je ten geocaching tak krásný! Vždycky se najde cíl, proč si to užít i při zajížďce :-).

Chtěly jsme dát jednu čtyřkovou (kešky mají obtížnost 1-5), ale už bylo dost hodin a bylo to hooodně do kopce, tak jsme si to nelajsly. Snad někdy příště..

Já jsem byla po lymfě a brutálně se mi spustila rýma. Celkově jsem byla i nějaká unavenější, takže jsem odpadla jako první už v půl druhé :-). Že holky hučely až do rána - to byla spíš taková milá kulisa. Dodnes má totiž Buli na talíři, jak na nás vlítla při první TMĚ, když jsme začaly k ránu zpívat :-D.

Druhý den šla většina do bazénu, já to nechtěla lámat přes koleno, tak jsem se povalovala, pak se v klidu nasnídala, prošla jsem se po okolí a setkala se s akvabelami v hotelu na obědě. Po obědě šly některé odpočívat a 5 statečných jelo na lov. Viděly jsme zase další pěkná místa, dokoupily chybějící potraviny a vrátily se zpět, abychom se mohly nachystat na tradiční bowlingový turnaj. A pak už jsme zas pařily a mně se udělalo nějak lépěji a nějak víceji mi to krafalo.. no klasika! Spát jsme šly ani nevím kdy. Po snídani jsme s Jaffi a Vergelkou odfrčely zase směrem na Prahu. No bylo to úúúžasnéééé, ostatně jako vždy, když se sejde parta fajn lidí!

sobota 16. října 2010

Vesmír?

Jsem vyznavačkou Vesmíru. Věřím, že mi plní má přání, jen je někdy problém se správnou formulací :-).

Tento víkend jsme měli strávit u Cecelků, ale skolil je nějaký SRB a horečka, takže jsme to radši odvolali. Vymyslela jsem tedy návštěvu Aquaparku Čestlice. Ráno jsme se ale nějak zasekli se vstáváním, pak jsme šli ještě k volbám, na nákup a než jsme se najedli, byly tři hodiny. Zas za to vstupné nám přišlo škoda tam být jen chvíli a plán jsme odvolali. Adélka byla navíc děsně unavená, takže na chvíli i usnula. Andulka byla naštvaná, že tam chcéééé, ale nakonec šli s Petrem na procházku nakrmit kapry a pak do cukrárny. Já jsem jela odvézt Euronu jedné své zákaznici a dojela jsem na dortík za nimi.

Když jsme přišli domů, pustila jsem si internet a tam vykoukla tato zpráva. Polilo mě horko, protože přesně v tu dobu jsme tam měli být a já jsem se těšila, jak si sjedu Divokou řeku, tentokrát bez dětí. Uf. Vesmír nad námi držel opravdu ochrannou ruku a radši nás poslal na nezdravé dortíky než pořezané do nemocnice.. Děkujeme!

pátek 15. října 2010

Nepotřebujete kalendář?


Kalendář má doma asi každý, ale proč nespojit příjemné s užitečným? Sdružení Zrnka vydává i letos nádherné charitativní kalendáře s fotkami od holek, které věnovaly své úžasné záběry bez nároku na sebemenší honorář, prostě jen pro dobro věci.

Ve stolní variantě je kromě tématických fotek možné se seznámit i s dětmi, kterým je pomoc Zrnek adresována, takže člověk má jistotu, že většinu z výtěžku nespolkne nějaký přebujelý aparát. Jako třešnička na dortu jsou u každé fotky perličky těchto robátek.

Nástěnná varianta také stojí za to!

Tak proč neudělat trojnásobnou radost? Sobě, že podpořím projekt, který má smysl. Někomu milému, kterému kalendář rovněž věnuji a dětem, které podporují Zrnka, protože jim rodiče budou moct koupit třeba nějaké další šikovné pomůcky usnadňující nelehký život.

P.S.
Můžete využít i daňového zvýhodnění za poskytnutí daru

P.P.S.

Děkuji Peguš za inspiraci.

P.P.P.S.
Fotka je zveřejněna s laskavým svolením Lucky H.

úterý 12. října 2010

Adámek

Po cestě ze Zbraslavic mě zastihla krásná zpráva - Irče se narodil Adámek. Bylo to v neděli, 10.10.2010 ve 12:08. Měl 2.980 g a 50 cm a maminka byla lehce zmatená, když jsme spolu mluvily, takže mu přidala půl kila :-). Konečně se Skálovi dočkali prvního vnuka.

V úterý šly tedy holčičky po o a po anglině, abysme se na ten nový přírůstek mohly podívat. Vinohradská nemocnice prochází rekonstrukcí, takže nás trochu zmátlo, kam vlastně máme jít. Z gynekologicko-porodnického nás poslali na Venerologickou kliniku, což mi přišlo fakt vtipné. Porodnice není navíc nijak speciálně označená, ale naštěstí bylo koho se zeptat.

Adámek je nádhernej! Na to, že jsou mu dva dny, vypadá neskutečně krásně. Celou dobu spinkal, takže se nám nepředvedl v plné kráse, to si počkáme na jindy. Holčičkám se taky líbil a mně asi nejvíc bavilo to, že ho můžu obdivovat a pak za sebou tiše zavřít dveře :-). Zatím nechce moc pít od Irči, ale věřím, že to spolu zvládnou!

Milý Adámku, přejeme Ti do života samé krásné zážitky, hodně zdraví, štěstí a lásky! Áčka už plánují, co Tě všechno naučí, tak pěkně bumbej, ať si s nimi můžeš hrát!


neděle 10. října 2010

Zbraslavice


Po dvou letech jsem vyrazila s holkama z bříškotančení na sportovně-relaxační víkend. Trošku se nám zkomplikovala situace s hlídáním, protože Petr měl poslední ligový závod a Andulka dělá ve Skalici scénky, že tam nechce být bez maminky. Naštěstí mamka neměla žádný program, tak jsem jí ho naplánovala já :-).

Neodjížděla jsem úplně v nejlepší kondici - ve středu jsem byla na posledním vacushape, kde jsem si pěkně mákla, ve čtvrtek na zumbě, kde jsem si taky pěkně mákla a v pátek jsem šla, pro změnu, vyzkoušet power-plate, kde jsem si mákla úplně nejvíc :-). Svaly se vyděsily a začaly se ozývat :-). K tomu všemu jsem měla od víkendu zalehlé uši, což bylo víc než nepříjemné. Konzultace s Tiinou mě moc nepotěšila, prý jsem si to způsobila sama, šťourátky do uší a nepomůže mi nic z lékárny neb vše je pouze preventivní. Zachrání mě jen návštěva u ní, na ORL. Ve čtvrtek jsem musela do knihovny a když už jsem byla v těhle končinách, rozhodla jsem se zkusit polikliniku na Krakově. Do polského Krakova je to, samozřejmě, dál než na Zelený pruh, kde momentálně Tiina ordinuje, ale ten "náš" je v dojezdové vzdálenosti cca 7 minut. Holt buď strávím dvě hodiny na cestě anebo v ordinaci. Nakonec to nebylo tak tragické, po 45 minutách jsem už byla v lékárně, abych si vyzvedla ATB v kapičkách do uší. Diagnóza - lehký zánět zvukovodu. Paní doktorka mi ucho propláchla a mně se neskutečně ulevilo, že zas slyším co mám a ne to, co slyšet nechci (ozvěnu svého hlasu, každé kousnutí či polknutí). Jen si vždycky vzpomenout, že si mám nakapat!

S Míšou jsme se domluvily, že pojedeme ve dvě.. nakonec jsme na ní čekaly do půl čtvrté :-D. Tím jsme, samozřejmě, chytly tu nejhorší kolonu a k mamce do Braníka, kde jsem zanechávala Áčka, jsme doskákaly po hodině. Zbytek cesty proběhl už naštěstí jakž takž plynule a přijely jsme akorát na večeři, kdy nám v ústrety šla vůně smažených řízků. Mňam! Ačkoliv teda před zumbou to je docela nářez :-D.

Na zumbu jsem se moc těšila, byl to jeden z taháků kvůli kterému jsem vůbec chtěla jet. Bohužel jsem zmlsaná "naší" Terezou, tak mi to přišlo kapánek nudné, ale na druhou stranu, proč si kazit náladu, takže jsem se snažila si to užít i tak. Večer jsme poseděly, pokrafaly a po půlnoci zapadly do pelechů, protože snídaně byla už od 8 a od 9:15 pilates. Poškádlila jsem tedy opět svoje bolavé svaly, aby viděly, že to myslím fakt vážně a následovala další hodina zumby. Tentokrát to bylo o trošku lepší, ale určitě bych tuhle lektorku dobrovolně nevyhledávala, ačkoliv byla poměrně milá a snažila se.

Po zumbě jsme se vystřídaly ve sprše - jsou tu vždy dva pokoje, ve kterých je 6 lůžek a mají společný jeden záchod, jednu sprchu a dvě umyvadla. Trošku adrenalin, zvlášť, když vypadnou pojistky od bojleru a sprchování je jako trénink na Štěpánskou otužileckou plavbu Vltavou. Naštěstí si toho Petra všimla a pojistky nahodila. A naštěstí nás nebylo 12, ale JEN osm :-).

Po o jsme si naplánovaly některé z nás lanové centrum. Bylo luxusní slunečné počasí a tak by fakt byla velká škoda toho nevyužít. Šlo nás celkem 5. Před námi měla jít partička dětiček, ale pán rozhodl, že půjdeme nejdřív my, aby nás nebrzdiliy.. No.. myslím, že jsme brzdily my je :-D. Holky měly naplánované masáže a pak bříškotančení, takže my s Míšou jsme se zařadily až na konec. Chudák Pavla! Jak se pán věnoval dětem, netušila, kudy a jak nejlépe, takže některé překážky si víc než mákla. Do toho jsme na sebe pořád házely různé poznámky, takže jsme byly totálně vychechtané, což na lanech není zrovna ideální situace :-). Na pneumatikách to Pavla už nevydržela a "spadla" - měly jsme všechny horolezecké sedáky, takže nehrozilo žádné zranění., prostě se člověk jen spustí a visí. Po chvíli to vzdala i Míša T. na kladinách, které byly fakt hnusné. Než pán slezl od dětí, přinesl žebřík, zachránil Pavlu, tak si Míša odpočinula, vytáhla se zpátky nahoru a překážku dokončila.

Ono to všechno vypadá poměrně jednoduše, ale fakt si člověk hrábne! Já jsem měla blbej okamžik na kříži, kdy mi to podjelo a málem jsem taky "spadla", ale naštěstí jsem zůstala jen v záchodové pozici. Vytáhnout se zpátky mě ale stálo docel dost energie. Kladiny pak byly fakt hnusné, člověk se natahuje pro vedlejší lano a chybí mu cenťák a půl a prostě to víc fakt už nejde, tím spíš, když má namožené svaly z předchozích sportovních aktivit. Takže pak tam visí jak magor a přemýšlí, proč ve svém věku dělá takové hovadiny a ještě za to platí :-). A jak jsem byla unavená z kladin, tak mi asi nejvíc daly zabrat pneumatiky. Tam jsem to chvíli chtěla vzdát, ale přece jen mi ješitnost nedala, takže jsem si chvíli na jedné gumě odpočinula a pak už jsem se mohla statečně zhroutit na podlášku. Přechod poslední lávky byl jak procházka po Václaváku a sjezd na kladce třešničkou na dortu :-).

Nicméně jsem na sebe úplně děsně hrdá, že jsem to dala! Jen teda vypadám, jak kdyby mě někdo zmlátil.. :-D. Zbytek odpoledne jsme s Míšou proseděly na sluníčku na lavičce s literaturou a piFkem za odměnu :-). Po večeři jsem šla na masáž lávovými kameny a to mě tak dodělalo, že jsem s holkama plkala jen do 11 a pak spala až do rána, zatímco část výpravy zkoušela oplétat láhve pedigem.

Ráno bylo vtipné, vylézaly jsme z postele s hekáním, ukazovaly si, kde nás to nejvíc bolí. a jak pěkně se vybarvily modřiny. Dopoledne byla ještě hodina pilatesu, při které jsem si místo posilování nohou hodila lehoučkého šlofíčka, páč mi do obličeje svítilo sluníčko a následovala hodina flirt-dance, při čemž jsme si důkladně posílily již tak bolavé břišní svaly neustálým smíchem. Jana u toho vypadá tááák pěkně a sexy a my, pomlácené a bolavé, jsme měly rovněž představovat polohy typu Cvrček, Bohyně či Vzpínající se kůň.. Jaké zvuky se u toho linuly asi nemusím popisovat nijak barvitě a nechám i na fantazii laskavého čtenáře, ať si představí, jak MOC sexy jsme u toho vypadaly :-D.

K obědu lehké a zdravé knedlo-zelo-vepřo :-) a pak už jsme nasedly do auta, postály si na dálnici kvůli dvěma bouračkám, dokodrcaly se do Braníka pro holčičky akorát včas na Velkou pardubickou, kterou po sedmé vyhrál neuvěřitelný, téměř šedesátiletý Váňa a vydaly se přes Prahu zpátky domů.

Bylo to úžasné, fotky jsou na rajčeti.


neděle 3. října 2010

Cesta z města za bio-žvancem

Kdysi jsme měli odkudsi kus krávy. Bio-hovězí pěkně vyrostlé v Jižních Čechách. Celé ty roky Skaly na masíčko vzpomínal, vyprávěl o něm Cecelkovejm, až jsem se dokopala k tomu, že jsem se poptala, jestli třeba náááhodou by zas nebylo. Nejdřív jsme chtěli čtvrtku, že se podělíme v rámci rodiny a s Cecelkovejma. Ti se nakonec rozhodli pro celou čtvrtku a když se Petr zmínil v práci, okamžitě měl zájemce i na ty druhé dvě čtvrtky, takže celý býček byl jen pro nás. Naštěstí to bylo možné a naštěstí to bylo možné i v jediném termínu, kdy jsme si pro něj mohli dojet.

Holčičky jsem předala mamce už v pátek, abych mohla v sobotu Petra vyzvednout přímo ve Skalici. Udělali jsme si takové rande v autě :-). Bohužel jsme jeli podle navigace a ta nás protáhla neuvěřitelnými končinami, ale zas bysme se tam bez ní nepodívali :-). Prý jsme se měli zmínit, že pojedeme podle krabičky, že by nám to vymluvili. Býček už byl naporcovaný a rozdělený na požadované čtvrtky, takže jsme ho museli jen naskládat do auta. Přece jen těch bezmála 300 kg kapánek místa zabere. Ještě jsme nafasovali bio-vajíčka a bio-kozí sýr a mohli jsem zas vyrazit na cestu domů. Tentokrát jsme to vzali jinou cestou, chtěla jsem vidět Lipno. Než jsme dojeli k přehradě, uspokojili jsme naše bouřící se žaludky v jedné hospůdce a už bylo hodin jak na Kostelci, takže Lipno jsme si prohlíželi jen z jedoucího auta. Byla jsem překvapená, že přehrada je vlastně docela úzká, nějak jsem čekala široširé vody a ono je to spíš dlouhé.

Moje první vzpomínky na Lipno jsou velmi nejasné - vím, že jsem tam byla s babičkou a dědečkem, bylo to v létě, byla tam jakási polní cesta do zatáčky a chodili jsme tudy na nákupy a od mamky vím, že mi byly asi 3 roky. :-)

Chata byla půjčená od některých z příbuzných a měla krb a před ním kůži, kuchyňský kout byl oddělený nádherným korálkovým závěsem a v ložnici byly palandy. Škaredé pomluvy tvrdí, že se na té kůži před krbem jednoho dne objevilo.. ehm.. no prostě hovno. Když se babička s dědečkem dotazovali, JAK se tam vzalo, odvětila jsem prý, že to byl ten velký pes z vesnice..

Tak to byla jedna krátká odbočka do mého vzdáleného dětství, zpět k bejkovi. Do Skalice jseme dojeli kolem 19.00 hodiny. Vyhodili jsme čtvrtku z auta, aby přes noc nadále chladla, políbila jsem Skalyho nejen na čelíčko a frčela do Měcholup předat další dvě čtvrtky. Po cestě jsem poslouchala souboj našich basketbalistek s Běloruskem - hráli o postup do finále. na mistrovství světa, které se konalo právě v ČR. Byl to docela nervák, ačkoliv nejsem příznivkyní tohoto sportu. Do Měcholup jsem dojela přesně ve chvíli, kdy byl stav vyrovnaný a zápas končil během 10 vteřin. Naštěstí došlo k prodloužení, takže jsem po vyložení nákladu mohla držet palce na volantu dál a holky to nakonec vyhrály! Definitivně pak získaly stříbro, což byl obrovský úspěch.

Z Měcholup jsem frčela pro holčičky k mamce. Slíbila jsem jim, že pojedeme po novém okruhu a snažila se je udržovat při vědomí, protože kdyby mi usnuly po cestě, asi by byly výživné a to jsem fakt nepotřebovala. Výhodou nové části okruhu je, že ústí kousek od Lochkova čili od Cecelků. Nevýhodou je, že většina nájezdů prostě ještě nefunguje, takže jsme dojely až na Zbraslav, abysme se na něj vůbec dostaly. A když člověk takhle v noci lehce zazmatkuje jede na Brno ani neví jak :-). Projely jsme si tedy okruh skoro až k Jesenici než se nám povedlo sjet a vrátit se zpět, ale jsou tam nějaké tunely, všude to svítí, tak bylo na co koukat. Pak už jsme konečně přejely ten úžasný most přes celé údolí, projely tím správným tunelem, sjely nahoru a dolů a pak zase nahoru a byly jsme u Cecel. Kluci už spali, holky se posadily k Harry Potterovi, pohrály si s hračkama Lidunky, než jsme to s Cecel nanosily do garáže. Vyfasovaly jsme koláč a šampáňo na cestu a frčely k nám na sever. V noci se jezdí báječně a protože holky milují tunely, projely jsme si ještě Mrázovku a Strahovský. Domů jsme přijely v půl jedenácté jako dokonalé tunelářky :-).

pátek 1. října 2010

Škola - první měsíc

Skončil první měsíc školní docházky. Pocity? Jazyk vyplazený na vestě, alespoň z mého pohledu. Zvyknout si vstávat o hodinu dřív než když holky chodily do školky mi dalo hodně zabrat. Úkoly Andulku někdy baví, někdy ne, ale většinou dostane razítko za odměnu a někdy navíc i s poznámkou velmi pěkné.

Nebaví jí to v družině, prý je tam nuda. Na pohybovky se nakonec dostala, přestože původně jsem na svůj velmi zdvořilý dotaz, zda by se mohla dodatečně přihlásit, páč zaváhala při rozdávání přihlášek, dostala "velmi zdvořilou" odpověď "Máme plno!!!".

Od října začnou konečně i ostatní kroužky, na které se Andulína moc těší.

Naučili se psát jedničku až trojku, z písmenek čtou A, M a příslušné slabiky. Při prvním tělocviku jí stihla sejmout Bára, stejně tak jako ještě i Emu a Adélku :-). Zatím nic neztratila, vzkazy vyřizuje spolehlivě, jen ti rodiče jí to někdy bojkotují a nereagují okamžitě.. Někdy mám pocit, že škola je trest právě pro rodiče a to ještě máme pár let před sebou.. :-D

čtvrtek 30. září 2010

Hrdý Budžes

Irča mi už několik let vypráví skeče z představení Hrdý Budžes, kde hlavní roli hraje Bára Hrzánová. A protože by SE zase mělo jít do divadla a zas by SE měly koupit nějaké ty vstupenky, mrkla jsem na net, jestli náhodou by SE nešlo na tohle. Představení je vyhlášené, tudíž neustále vyprodané. Nicméně jsem odchytla jeden termín, kde pár lupenů ještě bylo. Hodila jsem rychle echo a objednala 20 lístků. V tomhle počtu už si fakt nemůžeme vybírat kde a s kým budeme sedět, ale to je jedno, stejně je důležitější to, co se děje na jevišti. Vstupenky jsem vyzvedla a těšila se, jak půjdeme na podzim za kulturou. Ano, ano, bylo to s "lehkým" předstihem - zajišťovala jsem je na začátku června.

29. června v 18:30 mi volá Iveta, v kolik hodin budu u divadla, že ona nemůže, proto tam přijde její kamarádka, která jde místo ní. Začala jsem lehce zmatkovat, přece jen jsem s těma číslama na štíru. Pro jistotu jsem se šla znovu podívat na lístky a tam bylo, naštěstí pro mě, datum sice 29., ale září.. ta šestka byla vzhůru nohama :-). Když jsem řekla Ivetě, že je u divadla o trochu dřív - jen o 3 měsíce, šla do mdlob, že jí kamarádka zabije :-). Kamarádka jí ale naštěstí nezabila, nicméně projevila přání stejně toto představení navštívit, tak jestli prý jí taky můžu sehnat lístek. Dokážu ledacos, ale tohle byl zapeklitý oříšek. Sedla jsem tedy k počítači, najela na hlediště a světe, div se, čekal tam na ní jeden jediný úplně volný a úplně samotinský lupen! Jinak bylo naprosto totálně vyprodáno. Když už teda byly holky u divadla, poslala jsem je rovnou k pokladně, aby si ho koupila. No nejsem já šikovná??? :-D

Nastal ten správný devětadvacátý den správného měsíce a ještě předtím jsem dva dny řešila urgentnosti typu - jánatoúplnězapomněla, případně mámvysokouhorečku a střídavě udávala uvolněné vstupenky. Před divadlem jsem byla pak lehce nervózní, jestli se tam nezjeví někdo, kdo bude chtít také jít za kulturou a já mu budu muset popustit svoje místo. Další lehký stres mi přivodila Uli, která mi volala v 18:36, že UŽ je na cestě z Písnice a že jí mám kdyžtak dát echo, kde jí nechám vstupenku. Divadlo začínalo v 19:00 hod, vstupenku jsem tedy nechala u uvaděček, protože pokladna pak už nefunguje. Uvaděčka mě ale zaskočila dotazem na jaké jméno to bude. V tu chvíli jsem Marcele nemohla přijít na jméno, takže jsem vyhrkla No, Uli! Paní se zatvářila překvapeně, ale byla to prostě profesionálka a následně téměř nehnula brvou, protože je přece normální, že se někdo jmenuje Uli, ne: :-D

Představení začalo a stále se nikde neotvíraly dveře, aby jimi proklouzla Uli. V duchu jsem si skládala katastrofické scénáře, že uvaděčky zamkly, když přišla pozdě a už se nedobouchala a že celá její snaha s předáním dětí přišla vniveč stejně tak jako ty čtyři stovky. Naštěstí mé vytrénované ucho matky postřehlo zvuk, který neměl nic společného s představením a boční zrak zahlédl jakýsi pohyb, takže jsem si mohla oddychnout, Uli zasedla v lóži, kam jí posadily paní uvaděčky, aby nerušila svým příchodem dole do hlediště.

Představení bylo víc než výborné, z Báry Hrzánové naprosto účůrávám! Ona čím je starší, tím je lepší, zajímavější, krásnější! Výborný moment nastal, když zazněla Poupata - to jsem tedy nejvíc slyšela smích Rendy. Holt je to moje píseň :-). Všem se představení líbilo, včetně mamky, která od nás dostala vstupenku k svátku. Část z nás pak pokračovala do Colosea na véču, ale tentokrát nás posadili do salónku a obsluha kapánek vázla, nicméně jídlo bylo opět naprosto famózní! S Míšou jsem se po cestě domů zastavily v Chýši na závěrečné portské a doma jsme byly po jedné jak na koni :-)

středa 29. září 2010

Wow! :-)


Tak takováhle medaile mi dnes přišla mailem. :-) Před časem mě kontaktovali ze serveru Já rodič, že je zaujal náš blog a jestli bych zodpověděla pár otázek a souhlasila se zveřejněním. Chvíli jsem o tom přemýšlela, nakonec jsem sepsala odpovědi a souhlas dala. Ta ješitnost je děsná vlastnost! :-D

A dnes vyšel i článek a na konci je informace, že bude probíhat hlasování, tak doufám, že naši čtenáři nám nějaký ten hlas přidají :-D. :-D

úterý 28. září 2010

Druhá půlka září

Jak to zpívá ten Pučmeloud? Chvátám, chvátám.. Tak tak si přesně připadám poslední dny a týdny. Den má jen 24 hodin, to jsou věci!

Když to vezmu od návratu z MGS, tak jsem stihla první třídní schůzky ve škole (hm, už jsem asi fakt dospělá.. ) a docela mě pobavilo, že důvěrník má funkci jen poslouchací. Tak nějak jsem se domnívala, že proběhne s vedením školy třeba nějaká diskuse, ale připadá mi, že je ten čas schválně natolik krátký, aby k diskusi vůbec nedošlo.

Taky jsem vezla Andulku na oslavu Adélky Matouškové, do toho chodím 3x týdně na Vacushape až na Smíchov (nekup to za ty prachy!) a v sobotu jsme byly s Tiinou opět na Biodožínkách v Toulcáku prezentovat Euronu. To byla moc příjemná akce, s Tiinou se pracuje fakt dobře. A hlavně tam chodí milí lidé, kterým záleží na tom v čem perou a co po nich zůstane našim dětem. Sice nebylo tak krásně jako loni, ale na to, jak to vypadalo zoufale, to vyšlo úžasně. Díky, Vesmíre! :-) Za odměnu jsem se v neděli překrásně poflakovala, i když teda v mezích normy. :-)

Další týden jsem potřebovala nechat trošku opečovat Otylku, aby nás ještě nějakou chvíli bezpečně vozila, což jsem vyzkoušela hned ve středu při cestě do Náchoda na poradu. Porada byla tentokrát moc fajn, dozvěděli jsme se spoustu novinek, které nás čekají a na které se moc těším! Sortiment je rozšířen o 12 produktů a hlavně během října se připojí ještě jedna firma s výrobky, na které se zákaznice ptají docela často. Mopy, kýble, hadříky, doplňky do domácnosti i k oblečení atd. atd. No už aby to bylo a Vánoce budou vyřešené! :-)

Den před odjezdem jsme byly poprvé i v Sokole. Oproti loňsku výrazně narostl počet dětí v této kategorii s rodiči a hlavně - naše úžasná paní náčelnice má zlomenou nohu, takže tam byl zástup. Ale holky chodit chtějí, tak se holt obětuju :-D. Ba ne.. mají to domluvené s babičkou, ta pak na firemních oslavách dává k dobru, jak hlásí Dnešní hodině na zdar! Zdar! a taky u nich frčí Paty, špičky, kolena, bříško, hlava, ramena :-).

Čtvrtek byl opět hektický a navíc totálně zmatený. Zas jsem byla za blondýnu! Prostě jsem si spletla hodiny. Na Vacu jsem dorazila o hodinu později, paní se divila, přesto jsem jí vehementně tvrdila, že určitě mám přijít na 10.00, když mám přece potom tu kadeřnici! Naštěstí nedorazila paní, co chodí po mně a mohla jsem si máknout a shlédnout půlku Ženy v pokušení. Neznám lepší způsob než spalovat kalorie a ještě se u toho dobře pobavit. Už se těším na druhou půlku, je to fakt výborný film!

Odcvičila jsem a ještě jsem si říkala, že mám hoďku, jestli nepůjdu pěšky. Nakonec jsem se rozhodla aspoň tramvají přejet Vltavu, když už mám tu legitku na socku :-). A v té tramvaji koukám na ty hodiny a tam 11:10. V tu chvíli mi bliklo, že jsem se objednala na 11.00.. ehm.. bohužel nejsem z Návštěvníků, abych přetočila čas, takže jsem okamžitě volala a pak už jen běžela, ale stihlo se to :-). Příště ale zas půjdu k tomu svému, slečna se nechala asi inspirovat žloutnutím listů a na můj vkus je ta barva prostě už moc.

Od kadeřnice jsem se přesunula na nehty a pak zas rychle do školy a do školky. Návštěvu Irči jsem odvolala, to už fakt nešlo stihnout, když jsem potřebovala sbalit věci sobě i Áčkům a zajít večer na chvíli do Chýše.

Ráno jsem vstávala velmi velmi brzo, od 9.00 hodin jsem měla manažerské školení v Brně, kde jsme se sešly s Vergelkou a ostatními TOP manažery. Bylo to hooodně zajímavé, jen to chce prostě rozvíjet dál. V podvečer jsme s Vergi ještě oběhly pár místních kešek, což se stalo trošku dobrodružnější zábavou než bylo původně počítáno, protože se setmělo docela záhy. Večer jsme poseděly v hotelové restauraci s ostatními - trošku mě zaskočil číšník, když mi přinesl kuřecí salát, kde měly být sezamové krutonky a ŽÁDNÉ olivy a salát samozřejmě byl bez krutonků a se SPOUSTOU oliv! Na můj dotaz mi odpověděl, že ON to nepřipravoval.. No vzal mi teda vítr z plachet, fakt že jo! Nicméně krutonky jsem dostala, olivy mi v talíři zůstaly.. Zapadly jsme celkem brzo, i když jsme s Vergi ještě docela dlouho krafaly.

Ráno nás potěšila bohatá snídaně a po ní jsme vyrazily ještě na kešky a taky zařídit dárek pro našeho obchodního ředitele k narozeninám. Pak už se začaly sjíždět ostatní na mezinárodní konferenci, která se konala od 13.00 hod. Vedení nám předalo mraky informací (my už jsme tedy většinu věděli z porady) a asi nejzajímavější část byly dotazy a nejmilejší - předávání cen. Vergelka oficiálně převzala pračku - resp. certifikát za vítězství v jedné soutěži a pak také za sestru mikrovlnku v soutěži druhé :-). Vždycky mě potěší, když čtu ve výsledkových listinách jména lidí z mojí sítě.

Po skončení se konal raut a většina zas odjela domů. My jsme si na pokoji udělaly takový malý mejdan a děsně jsme se nachechtaly. V neděli po snídani jsme se rozloučily a vydaly se každá do jiného konce republiky. Děsně lilo, takže cesta po dálnici nic moc, ale za holčičkama jsem do Skalice dorazila v pohodě. Ty si užily v sobotu oslavu Natálky a Týnky a společně jsme se přesunuly do Kostelce za Lenkou a Andrejkou. Lukajda s bráchou jeli na fotbal, takže jsme se minuli. Skaly byl o víkendu opět na závodech, takže jako rodina jsme se opět setkali až v pondělí. :-)




čtvrtek 16. září 2010

Ve vaně

Myla jsem Adélce vlásky. Nateklo jí i na obličej a do očí. Chtěla jsem jí je spláchnout ještě jednou, říkám - "Zakloň hlavičku" a Adél, utírajíc se do žínky: "Nemůžu, musím si vylejt oka!"

úterý 14. září 2010

MGS březňáčků

Někdy od jara se na březnové diskusi mluvilo o tom, že by SE zase mělo jet na MGS. Ten před dvěma lety byl velmi vydařený a sešlo se nás docela i hodně. Našlo SE několik objektů a hledal SE vhodný termín, respektive někdo, kdo by nahradil zmiňované SE. Kupodivu SE nikdo nehlásil. Já osobně jsem si říkala, že vůbec netuším, jak to budu mít s prací a vůbec celkově s naším nabitým programem, takže jsem se angažovala jen pár tipy na ubytování. A pak SE opět nic nedělo.. Jen padaly výzvy, že by SE už to mělo řešit. Psychicky jsem nevydržela a vyhlásila nedemokraticky, že se pojede tehdy a tehdy, tam a tam.

Termín se, samozřejmě, nehodil všem, ale tak už to holt bývá. Nahlášeno bylo 11 rodin, což není zas tak špatné číslo. Postupně nám začaly odpadávat drahé polovičky, včetně té mé (opět závody, ta neplánovaná 1. liga. Hodně jsem váhala, jestli se na to taky nevykašlu a nepojedeme s ním radši na Mušov, ale zas jsem si říkala, že jsem to slíbila, že by to nebylo fér... ) a než jsme se vrátili z dovolené, odpadly další 3 rodinné jednotky. Co mě teda dost naštvalo a mrzelo, že jen jedna mi to napsala do mailu, jinak PRÝ to bylo v diskusi. No fakt jsem týden nedočítala.. Ono toho nakonec bylo ve finále víc, ale rozhodla jsem se, že si to prostě užiju tak jako tak a zkazit náladu si nenechám!

Místo Skalyho jsme vzaly mamku, Jana zas přivezla kámošku Dášu, která neuvěřitelně zapadla. Do Mlýnhotelu jsme dojely kolem půl sedmé a na místě už byla Míša s Vašíkem a Verunkou. Ubytování se nám moc líbilo a obsluha vypadala taky příjemně. Andulka hned začala surfovat po kanálech TV a nejvíc jí nadchl kanál přenášející obraz z parkoviště před hotelem. :-) Musela jsem jí několikrát jít zamávat, takže jsou z nás teď televizní hvězdy :-D. Během večera pak ještě dorazila rodina Neelam a Jana s Dášou a dětma.

Dětem se v restauraci moc líbil domeček a ještě předtím byly uchváceny bowlingem. Byla tu totiž nějaká firma na školení a měli pronajaté dráhy, takže ti naši skřítci se zájmem sledovali hru a hlavně Áčka se děsně chechtaly, když se x-krát hráči netrefili. Ale je pravda, že když se povedlo srazit nějakou kuželku, tak uznale tleskaly :-). Poseděli jsme, pokrafali, pak nás už servírky přesunuly do vedlejší místnosti a než jsme to všechno probraly (už jen dámská část), bylo asi půl druhé :-).

Snídaně ve formě švédských stolů nám také vyhovovala a už jsme jen čekali, kdy dorazí Katky a Natálka. Dětičky si pohrály na hřišti, obhlédly okolí včetně vodníka, počasí bylo víc než ukázkové a v téměř svatební koloně jsme se vydali do Telče, kde zrovna probíhala nějaká propagační akce na turistiku v ČR Kudy z nudy.

Zaparkovali jsme na statku a na náměstí šli pěšky. Mezitím nás začal předcházet jakýsi dav svatebčanů, všichni vytunění naprosto neuvěřitelně, zvlášť jedna dáma - za tou se ohlídnul každý. Svatba mezitím objela náměstí a zaparkovala před zámkem, ženich přijel ve Ferrari, nevěsta v audi a do toho ještě dalších x aut, jedno lepší než druhé. Měli pronajatou zámeckou zahradu, kde byl postaven altán, čekali tu trubači a šermíři, družičky nesly holubice k vypuštění, no musel na to být scénář jak na seriál :-). Na konci se pak fotili na náměstí tak, že svatebčané vytvořili srdce a novomanželé byli uprostřed. Mamka prohlásila, že to určitě byli nějací mafiáni :-D. Všechny holčičky naší výpravy byly unešené, protože nevěst se tam střídalo dost a některé měly i družičky.

Chtěli jsme jít na prohlídku do zámku, ale byla zrovna polední pauza, tak jsme se rozdělili a každý si šel po svém. Prohlédly jsme si stánky, všude dostaly něco ochutnat, do toho probíhal program na pódiu, losovaly se ankety (vyhrála jsem batoh, v něm tričko, pláštěnka a kšiltovaka :-)), zpívali zpěváci - mimo jiné "nejlepší country zpěvák všech dob" náš "oblíbenec" Jakub Jarda Smolík. Kdysi mě na velikonoční zábavě ve Skalici zmlátil pomlázkou tak, že jsem měla modřiny ještě měsíc. Debil jeden.. Za odměnu mu pak Skaly vymlátil hospodu :-). Zrovna jsem s Petrem telefonovala, tak mi radil, že mu mám jít vyřídit pozdrav na pódium :-). Ale nejsme sami... Smolík se snažil rozpohybovat publikum a kupodivu mu to nějak nešlo, tož hodil do placu - Vy jste nějaký mrtví! A kousek od nás se ozvalo - Kdybys nehrál takový sra.ky, tak by ses divil! :-D

Holčičky si zkusily nazdobit perníček a vybarvit sádrovou rybu. Stavily jsme se i na zmrzce u Chorvata - kopeček za 10,- Kč jsem teda fakt už dlouho neměla! A samozřejmě to bylo s typickou balkánskou šou, jen Adélka krutě odmítla panáčka nebo ptáčka, chtěla prostě JEN zmrzku :-).

Prošly jsme se i zámeckým parkem kolem rybníku a byla to opravdu těžká romantika, moc se nám v Telči líbilo! Mamka holkám koupila domeček z náměstí - teda ne že by rozdávala nemovitosti, ale malý keramický jooo. :-)

Domů jsme přijely kolem páté a od šesti měly děti pronajatý bowling. Docela je to bavilo, i když nevydržely celou hodinu. Po večeři si ještě pohrály a ty naše projevily přání jít na pokoj s babičkou a spát. Přece jen jim ta pravidelná docházka do nápravných zařízení dává zabrat. Ostatní děti ještě chvíli zapařily a my je pak velmi zdařile následovaly :-).

Večer je v podstatě nepublikovatelný a nepřenositelný :-). Katy přivezla burčák, každá nějakou tu lahvinku vína a bylo veselo. Od 22 hod. jsme měly pronajaté dráhy my, takže jsme šly vrhat koulema (šavle se, naštěstí, nekonaly :-)). Holky vymyslely turnaj Morava vs Čechy a bylo to teda pěkně napínavé. Já jsem první kolo pěkně povorala, ony zas měly v týmu Natálku, která naházela neskutečně bodů, naštěstí Míša na tom byla podobně jako já a místo kuželek srážela spíš průměry .-). V tabulce se nám při vymetení žlábku ukazovalo G, takže jsme soutěžily i v získávání G bodů :-). Druhé kolo už bylo lepší a ve finále jsme zvítězily, ale tak těsně, že to snad ani víc nešlo. O 1 bod! :-)

Po bowlingu jsme se vrátily do té naší místnosti k zásobám a probíraly všechno možné i nemožné, zejména depilaci. Katy nám vyprávěla příhodu, jak její známá kdesi četla, že je to moderní, tak se pustila do úprav jistých částí a dle návodu si nejdřív délku zkracovala, ale tak pěkně, až si jí nastřihla.. Prý pak šla pro něco, aby jí to zastavilo krvácení a potkala mámu na chodbě, která se jí ptala, co dělala, načež jí ta dobrá žena odpověděla: Nastřihla jsem si pi.u!

Jak jsme se výborně bavily, přišla nás poprosit recepční, jestli se nemůžeme na chvíli ztišit, že si přišel stěžovat jakýsi Němčour. Tak jsme jí navrhly, ať si přijde poslechnout naše téma.. Nepřišel, srab jeden :-D

Já jsem se podělila o svou zkušenost s cukrovou pastou a neobešlo se to bez ukázky, takže některé fotky jsou opravdu cenzurované :-D. Vymyslely jsme, že příští rok se navzájem odepilujeme na MGS, to je dobrá motivace, ne? :-D No probraly jsme toho hafo a ještě teď se každou chvíli musím smát, když si na něco vzpomenu. Fakt velmi vydařený večer. Spát jsme šly lehce před třetí..

V neděli nebylo už tak nádherně, ale teplo pořád ano. Spáchali jsme ještě společnou fotku a my vyrazily na cestu první. Ostatní jeli ještě do ZOO v Jihlavě, my tam byli v červnu. Po cestě jsme se zastavily v Jihlavě v nákupním centru pro kytku a pak ještě v Melikaně na dálnici na něco dobrého. Melikana mě velmi příjemně překvapila - jak prostředím, tak nabídkou, ale hlavně cenami. Čekala jsem předražený hnus a ono ne. Koupily jsme tam pár dortíků pro Lenku a děti a pokračovaly do Skalice. Nejdřív jsme se zastavily na hřbitově - babička by měla narozeniny a ve Skalici si Aňa pak pohrála chvíli s Míšou a mamka mezitím skočila za Vlastou. Odsud jsme se přesunuly na návštěvu k mladejm, následně do Újezda s Euronou a pak jsem ještě vezla mamku domů. Vzhledem k tomu, že byla pěkně blbě značená objížďka v Průhonicích, respektive nebyla avizovaná dostatečně předem, pěkně jsme si pojezdily, ale domů jsme dojely v pořádku spokojené a vysmáté :-). S mamkou jsme v jednu stejnou chvíli myslely na to, jak je fajn, že máme takové možnosti, umíme řídit, máme k dispozici auto a když manžel nemůže, prostě se zařídíme podle sebe.

Jo a ještě jsme vzpomínali, jak jsem byla na předchozím MGS nejstarší, dokud se neozval Pavel od Neelam a mamka mi na to řekla - Jo, proto jsi chtěla, abych jela s tebou! Abys nebyla zas nejstarší! :-D

pondělí 13. září 2010

Teorie relativity

Rozhovor Skalyho a naší prvorozené.

Skaly: Musím dát Feldu do servisu, zase blbne.
Aňa: A proč?
Skaly: Protože je stará.
Aňa: A kolik jí je?
Skaly: 14 let..
Aňa: To je starší než ty?
Skaly: Ne, to není..
Aňa: A než maminka??

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Andulka mi vyprávěla, co se učí ve škole. Měli zrovna počty do 3. "Mami, my se učíme počítat do 3, chápeš to???" Slovní projev doprovodila patřičným klepnutím o čelo a protočením panenek, umí totiž počítat do sta..

neděle 12. září 2010

Vlasy

Mamka si tupírovala vlasy. Adélka na ní se zájmem kouká a povídá: Babi, ty máš na hlavě hnízdo!

středa 8. září 2010

Perličky

Zas se nám tu nakupily nějaké perličky našich holčiček:

Andulka:
"Mami, koupíš nám zase tu Otylku??"
já: ??????
"No takovou tu čokoládičku, jak jsi nám tenkrát koupila, když jsme měly hlad.. "
?????
"No u té benzíky přece, jak jsi píchla to kolo!"
Konečně mi bliklo, chtěla Kofilku :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Adélka mi ráda otlapkává prsa, zvlášť poté, co jsem si konečně pořídila správnou velikost podprsenky a můžu se vesele prsit na svět. Vysvětlovala jsem jí, že se to nedělá a Adél mi odvětila: "To může jenom tatínek???"

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Adélka při cestě do školky: "Mami, koukej, dneska nefouká, nehýbají se ploutvičky!" Sice nechápu její myšlenkové pochody ploutvičky a větvičky, ale vzhledem k tomu, že se mi to v poslední době stává rovněž velmi často, nebudu to ani řešit :-).

čtvrtek 2. září 2010

Nůžky


Adélka si pěkně stříhala. "Mami, to si pěkně stříhám, že jo?".. "Ano, jsi šikulka.." Po chvíli "Mami, já si stčíhám i ofinu!"


Tak to už jsem nadšená nebyla.. Výsledek jejího nového cool sestřihu je na fotce.. :-)

středa 1. září 2010

Hola, hola, škola volá.

Ano, ano, jaký jiný název dát tomuto článku než něco podobně stupidního :-)

Ale je nutné si přiznat, že pro nás bylo letošní 1. září přece jen výjimečné. Skočila nám doba sladkého vyspávání, ježdění po výletech v pracovní dny a dovolených mimo sezónu, prostě určování si programu jak se nám zrovna chce ne kdy nám to nařizuje kalendář.

Andulka nemohla dospat, do školy se moc těšila a myslím, že s ní asi nebudou ani žádné problémy, protože je poměrně dost zodpovědná a ctižádostivá. A ještě večer před usnutím jsem jí odvolala z postýlky, protože mi na ICQ zablikal vzkaz od Gabrušky, který byl určený pro ní..


20:26
Milá Andulinko, je to naprosto neuvěřitelné, ale ty jdeš zítra poprvé do školy. Pamatuji si, když jsem dostala první fotečky malé slečny v peřince. Byla jsi a jseš naprosto úžasná princezna, a hlavně strašně strašně šikovná. Navždycky si zapamatuji, jak jste se omylem zamkly v autě a ty jsi jako maličká to dokázala otevřít a jak na tebe byla mamka pyšná. To je je jen jeden okamžik...dokázala si toho mnohem víc ))))). Jsi hvězdička a at se ti to zítra v té školičce moc líbí.
20:27
STRAŠNĚ MOC TI
GRATULUJI BARU, K TÉHLE ÚŽASNÉ SLEČNĚ )))




Chtěla jsem to Andulce přečíst. Fakt jo.. ale nešlo to. Naprosto mě to odrovnalo a já tu bulela jak na svatbě :-). Andulína si to přečíst ještě neumí, tak jsem to hodila na Skalyho, ale ten na tom byl podobně. Nicméně se statečně vzmohl, vzkaz přečetl a usmívající se Andulku jsme mohli poslat zase do postýlky. Pak jsme si tu společně posmrkali a já konečně napsala Gábince, že je blbá :-D. Takhle nás rozhodit! :-) Ba ne, Gábinka je zlatíčko a naše holky jí milují. A příhoda, kterou zmiňuje je ve starém deníčku. Uff.. ač je kosa, zas jsem se opotila..

Adélka svůj odchod do školky zas tak moc neprožívá. Těší se do Berušek, bere to jako "kariérový postup" :-). Já jsem ráda, že bude chodit se stejně starými dětmi a taky s nimi pak půjde třeba do školy jako Aňa. Teď bude mezi těmi všemi nováčky za mazáka, přece jen má pár dnů docházky náskok :-).

Ráno nás, navzdory předpovědím, probudilo sluníčko. Sice bylo hodně frišno, ale NELILO!!! Musely jsme zvolit zimní šatičkovou variantu, ale holky byly naopak nadšené, že mají silonky :-). Nejprve jsme odvedli celá rodina do školky Adélku. Musím říct, že jsem byla pořád v pohodě, ale ten příchod do školky se mnou nějak začal mávat a když jsem zjistila, že Adélka má za značku jahůdku, stejně jako měla Andulka, tak už jsem si maličko plákla :-). Přívítali jsme se s pančelkama a šli s Adélkou všichni do třídy. Tam jsme se zas rozloučili a odebrali se do školy. Kupodivu jsme tu byli mezi prvními, ale přemluvit Andulku, že jí vyfotím a natočím u školy, byl nadlidský výkon. Najednou se nějak zasekla a byla nějaká zaražená. Za chvíli ale začali přicházet její bývalí spolužáci ze školky, kteří jsou zároveň jejími současnými spolužáky ve škole :-). Dokonce se povedl i přesun Filípka z áčka do béčka, tak jsme byli všichni rádi. Andulína i Ema nejdřív těžce nesly umístění v béčku, chtěly být áčkařky, ale jak mi někdo poradil na diskusi - stačilo je navnadit, že budou moct zpívat My jsme žáci třetí bééé a už panovalo nadšení :-).

Naštěstí jsme měli první den sraz před 9.00 hodinou, aby se prvňáčci nemotaly s ostatními žáky a bylo to velmi moudré rozhodnutí. Paní učitelky měly připravené cedulky, aby děti věděly, kde se mají shromažďovat a odvedly je na "nádvoří", kam jsme posléze mohli i my. Přivítala nás paní ředitelka, děti z druhých tříd nám zazpívaly písničku, paní ředitelka nám představila ty, s kterými se budeme stýkat v tom organizačním slova smyslu, děti dostaly na památku keramické ptáčky a pančelky je odvedly do třídy, kam jsme posléze také mohli přijít a nafotit a natočit ty naše prvňáčky. Následně jsme byli odvedeni do školní družiny a vyslechli si asi milion a jednu informaci. Nejzmatenější byla paní hospodářka, ta podávala opravdu obdivuhodně zmatený výklad, během kterého jsem musela odeslat Skalyho pro Adélku do školky. :-)

Vyměnili jsme se s dětmi - oni do družiny, my do třídy a dozvěděli jsme se další milion informací, takže stejně v tom máme naprosto excelentní guláš. Mimo jiné bylo potřeba upíchnout tři rodiče do funkcí - důvěrník, pokladník a zapisovatel. Nemám ráda takové ty trapné chvíle, kdy se každý dívá jinam, tak jsem se rovnou přihlásila a nechala si důvěrníka přiklepnout, protože mě zajímá co a jak se bude dít v ústavu, který navštěvuje moje dítě. Strhla jsem tímpádem Dášu a paní Vykypělovou, takže volba třídních funkcionářů byla nadmíru rychlá :-).

Vyzvedli jsme holky v družině a konečně jsme měli oficiální část prvního dne za sebou. Ani na to dojetí nezbyl ve finále čas.

Chtěla jsem mít nějakou památku, proto jsem domluvila u Standy focení v aťasu, ale holčičky se různě šprajcovaly, takže to není až tak pravé ořechové, ale i přesto jsem za ty fotky moc ráda.



P.S.

Naše holčičky nebyly jediné, kdo šel tento den poprvé do školních lavic a laviček. I mamka se rozhodla studovat a ačkoliv neměla ani aktovku ani kornout, vyrazila poprvé na angličtinu. Má můj velký obdiv a doufám, že co nejdéle vydrží a nenechá si vnutit, že je "stará" a co blbne. Mamčo, jen pěkně vytrvej, ať se ti ještě lépe cestuje po světě!





úterý 24. srpna 2010

Pařbička

Trollik dorazila z Mníšku pod Alpou na déle než jeden den. A protože je pořád tak odtržená od dění v ČR, svolala pařbičku. Nakonec se nás sešlo 8 - Trolli, Renda, Pavla, Tiina, Peg, Uli, dokonce i těta Janka alias Jaffi přijela až z Trauče a já.

Vymyslela jsem naprosto skvělou logistiku - nakýblovali jsme se celá rodina k mamce, abych pak nemusela v noci přes celou Prahu, páč holky navrhly Žluté lázně. Logistiku jsem dotáhla do dokonalosti tím, že jsem si objednala odvoz u svého drahého manžela, když už holky (jakože ty naše) vlastně hlídala mamka. :-)

Kupodivu a naprosto nevídaně jsem byla před vchodem první. Pak dorazila Renda s Jaffi a následně Pavla. Rozhodly jsme se, že se projdeme po Žlutých lázních (nikdy jsem tam nebyla) a obhlídneme situaci. Já už jsem jí konzultovala s internetem a krom různých barů je tam pizzerie, která nepatří zrovna k nejlevnějším. Šly jsme se proto podívat zas ven - do řecké restaurace Delfy, že jako v Trauči Jaffi pizzerie má, ale řeckou ani jednu. Tak jestli nám připadala pizzerie drahá, tak ve srovnání s řeckou restaurací to byl kiosek :-). Naštěstí jsme na protějším plotě objevily směrovku na jakousi jinou pizzošku a zamířily to omrknout. Nevypadalo to zle a tak jsme těm pozdě přijezdivším daly echo, kam se mají přesunout.

Že by z toho člověk extrémně slintal, to se říct nedá, ale pivo se dalo docela pít a jídlo taky nebylo úplně špatné. Co nás dostalo, byla zavíračka. Ve 22:50 nás nekompromisně zkasírovali a odcházely jsme ve 23:00 na ježka - to se mi naposledy stalo kdysi v Táboře. Vysvětlivka - na ježka znamená, že personál otočí židle na stůl, aby mohl vytřít a vůbec mu nevadí, že jsou v podniku ještě hosté.

Než jsme zaplatily, povolala jsem svého osobního šoféra, načež jsem od holek dostala sprdunk, že v 11 domů rozhodně nejdeme a přesuneme se do některého z barů ve Žlutých lázních. Já jsem odolala lákavé nabídce, rozloučila se, nasedla do auta a jeli jsme směrem do Braníka. Po cestě jsme nastalou situaci řešili až jsme jí vyřešili otočením do protisměru a návratem zpět ke Žlutým lázním. Holky zrovna přešly přes přechod, my briskně zaparkovali a čekali jsme na ně. Mě napadlo, že se JAKO budeme líbat pod stromem, jestli si nás všimnou. Přešly nás bez poznámek a zdánlivého povšimnutí, tak jsme na ně bafli. No.. nelekly se, ale pak z nich vypadlo, že jako zahlídli, že se tam dva ocicmávají a jak je to pěkný, když se ti mladí k sobě mají a podobné kecy "prastarých" tetek.. Vychechtaný jsme byly (Skaly sledoval s pousmáním) až na půdu.

V baru probíhal zrovna soukromý večírek PPL, proto jsme dostali nápoje do plastů. Nicméně musím říct, že Standa má v Chýši mnohem lepší Cuba libre a ještě za polovic. Byli jsme tam trochu jak bezdomovci, postávali jsem u vyhaslého roštu na buřty a lapali zbytky tepla sázeje se, kdo první si položí kelímek na rošt. :-) Naštěstí mezi námi žádná až taková blondýna není :-). Bary jsou prosklenné a probíhalo tam karaoke, takže jsme si rovněž zatančily a zazpívaly (venku) a pak už jsme šly vyprovodit Peg na parkoviště.

Tam nás (mě) zaskočil slon, který mi připadal jak pštros.. ehm.. pak jsme cosi zkoušely s brčkama.. sakra.. co to jen bylo?? :-D A taky jsme si dělaly srandu z ostrahy - samozřejmě přímo do očí za jeho zády..

Peg odjela a my se přesunuly opět k hlavní silnici a zastávkám. Rendě s Jaffi se nechtělo utíkat na tramvaj a vzhledem k tomu, že takhle po půlnoci mají kapánek delší intervaly, chechtaly jsme se na chodníku ještě notnou chvíli. Dělaly jsme lokální přeháňky z ledu našich drinků, plácaly nesmysly a prostě jsme byly hlučné a vysmáté. Skaly pak říkal, že jsme byly dokonce velmi hlučné, což teda nějak nechápu, a že kdybysme měly co pít, stojíme tam do rána :-D.

Konečně se nám podařilo Rendu s Jaffi odehnat na tramvaj a poskládat se do naší Otylky, abychom odvezli domů Pavlu. Pavla bydlí na Zbraslavi a se stoickým klidem sledovala hodinky, jak jí postupně odjíždějí autobusy, až jí nejelo nic. Tvrdila, že těch 14 km klidně dojde a kdyžtak kus přebrodí apod. Brodit jsme jí nenechali a pěkně jí dopravili k Márovi. Další zastávka byla u Trolli a předposlední u Uli a tím naše vyhlídková trasa skončila. Mamka byla v takovém polospánku, tak jsem jí ještě stihla povyprávět, jak jsme se skvěle pobavily. A díky Skalymu, že mu nečiní problém mě podporovat v takovýhle akcičkách :-)

sobota 21. srpna 2010

Dovolená v Polesí - 8. den


A je tu poslední den našeho pobytu. Kupodivu se budíme docela brzo. Já jsem si připadala jak ve filmu Nástrahy velkoměsta - po otevření očí nade mnou visel krásný exemplář pavouka, naštěstí jsem ho neposnídala :-).

Sbalila jsem celkem rychle, takže při cestě dolů do jídelny jsme už mohli vzít nějaké to zavazadlo. Máme toho vždycky fakt požehnaně a tady to bylo třetí patro bez výtahu :-). Než jsme dojedli, už najížděla neuvěřitelná banda lidí, měli tu nějaké školení či co, ale poklidný hotýlek se změnil ve změť lidských těl a hlasů, takže jsme vypadli docela fofrem.

Samozřejmě jsme ještě museli zpátky k Malevilu, abychom ulovili poslední 4 kešky z Knoflíku. Ty jsem dopočítávala večer u piva ze získaných indícií. Naštěstí zakladatel této série není zlomyslný a netáhl nás zpátky na kopec, ale kešky se daly posbírat kousek od silnice. Z jednoho místa byl i moc pěkný výhled na Ještěd, jen to kazil opar.

Po cestě jsme ještě navštívili Sloní kameny , krásný pískovcový útvar, který má evokovat slony. Je to takové najednou z ničeho nic, ale o to překvapivější. Trošku nás zarazilo sklo z okýnka auta, které bylo rozsypané na místě, kde jsme zanechávali auta plná naší bagáže, ale riskli jsme to. Až při logování návštěvy jsem si přečetla, jak tam někdo nechal auto a než se vrátil, mělo rozbitá dvě okénka, propíchnuté gumy a vykradené a muselo se to stát chvíli před naším příjezdem. Ještěže jsme jeli na ty kešky! Uff.. to by bylo dost nepříjemné, i když nám by teda ukradli asi hlavně špinavé prádlo, to by bylo překvápko!Naštěstí se nic nepřihodilo.


Na Sloních kamenech jsme si našli kešku a pokochali se nádherným přírodním výtvorem. Děti, samozřejmě, chtěly šplhat nahoru, což jsme s Cecel nelibě nesly, ale Martin nakonec vylezl nahoru s nimi jednou takovou jednodušší průrvou.


Po návratu k autu - mimochodem bylo zas příšerné vedro - se naše cesty definitivně pro toto léto rozdělily. My jsme původně chtěli jet někam na jídlo, na Cecelkovi čekala u babičky rajská :-). My jsme se zastavili ještě u jedné skály pro kešuli a navštívili další z obranných bunkrů. Ale tenhle prý nebyl tak pěkný jako loni na Šumavě. Přemýšleli jsme, že bysme se stavili po cestě domů na Sychrově na Skotských hrách, ale vstupné bylo naprosto neúnosné, tak tedy padl návrh na Ještěd, ale zas v tom oparu to nemělo cenu a nakonec to vyřešily holčičky, které usnuly asi po 2 minutách, co jsme se rozjeli a spaly až do Prahy. :-).


Domů jsme přijeli v pořádku, spokojení, jen příšerně unavení, takže jsme velmi brzo zalehli a spali a spali. A na sever se určitě ještě vrátíme.


Fotky budou k vidění klasicky na rajčeti, jen co je tam uložím :-D


pátek 20. srpna 2010

Dovolená v Polesí - 7. den


Dnes se cesty našich rodiny opět rozdělují. Cecelkovi jedou do Německa na vláček a nás to zas tak netankuje, tudíž se chceme vrátit na Lemberk a hlavně na knoflíkové kešky. Aňa chtěla i na prohlídku zámku a je fakt, že se nám tam moc líbilo. Více informací o zámku . Mají tu krásný Bajkový sál, kdy na stropě je přes 70 obrázků s výjevy z různých bajek a vždy je u ní text, o jakou bajku se jedná a jaké z ní plyne poučení. Mělo to sloužit k umravnění tehdejší mládeže :-). K vidění je tu i středověká latrina a průřez oblečením a stolováním v průběhu věků.


Pobavilo nás, že jeden z majitelů Lemberka vlastnil jakožto první člověk v ČR automobil a byl i prvním držitelem řidičského průkazu, protože se přátelil s panem Benzem. Trošku nevýhodou byly vícenáklady spojené s provozem automobilu - spotřeba 10 litrů na 20 km a navíc každých 20 km bylo potřeba přezouvat pláště kol :-). A to se vyplatí!


Samozřejmě nejznámější majitelkou zámku byla sv. Zdislava, u jejíž studánky jsme byli včera.

Ve fasádě zámku jsou navíc falešná nakreslená okna a je fakt, že jsme měli co dělat, abychom je objevili. Prý aby to nenarušilo celkový ráz. A moc pěkná je vyhlídková věž, ze které je vidět daleko do kraje, jen teda vyšlapat ty příšerné schody :-). Andulka zas měla hysteráčky, že tam nepoleze, ale nakonec vylezla a šla i na ochoz. Začíná se čím dál víc překonávat. Šikula jedna. Ve věži je samozřejmě i hodinový strojek, který dělá patřičný rámus. Upozorňovala jsem Adélku na to, jak to tiká - tik, tak, tik, tak a Adél mi na to povídá - No, to znám, my si taky kupujeme s Aňou Tic Tac.. No jo no.. blondýna.. :-D.


Ze zámku jsme se přesunuli do Jablonného, konečně jsme mohli zakoupit turistické známky v informačním centru (otevřeno pouze do 16.00 hod.) a před keškovou výpravou jsme ještě chtěli nabrat sil v oblíbené restauraci U českého lva, kde jsme tentokrát vyzkoušeli horkou novinku, naštěstí řádně vychlazenou - Bernard višeň, nealko pivo. Tak ta nám teda chutnala ještě víc než švestka.


Posilněni jsme se vydali k Malevilu, jakožto výchozímu bodu lovu. Cecelka se původně těšila, že v pátek půjdeme na houby, tak jsme si říkali, že jim nějaké nasbíráme. Jenže jsme si jaksi zapomněli vzít nějakou tašku a do igelitky prostě nesbíráme, tak můj kreativní manžel vymyslel improvizované nosítko. Vyndal z kufru síť, co tam máme, aby nelítaly věci, uřízl klacky a udělal z toho něco jako podběrák. Tlemila jsem se celou cestu, že jde na ryby blbým směrem - do kopce. Nicméně po cestě jsme nacházeli jeden hříbek za druhým a protože síť má docela velká oka, dostaly jsme od živitele pokyn hledat jen velké houby, což se v zásadě dařilo :-).


Jezevčí vrch jsme obešli za cca 3 a 1/4 hodiny a našli jsme všech 18 zbývajících kešek a sebrali tak všech 20 bonusových čísel potřebných k odlovení "knoflíkových dírek". Petr šel s Adélkou po cestě, sbíraje houby a my s Andulkou lítaly buď do rokle nebo do kopce, jak bylo potřeba. Někde jsou už pořádně vyšlapané cestičky, tak bylo hledání jednoduché. U jedné kešky jsem ale propadla skepsi, protože krabka vypadala ukradeně, tudíž bych neměla bonusové číslo a nemohli bychom odlovit premiové knoflíkové dírky a mrcha byla z druhé strany pařezu. Ještěže jsem se nedala odradit :-).


K autu jsme dorazili kolem osmé hodiny. Nadšení z krásného dne v klidu lesa, se spoustou hub a krom toho teda jsme si přinesli i pár klíšťat, což bysme si příště klidně odpustili :-). Večer jsme ještě zapařili s Cecelkovejma, když to byla ta poslední noc a spát jsme šli někdy kolem 2.


Speciální pochvalu získávají Áčka, protože obě šlapaly jak hodinky a nebylo to žádné, že je bolí nožičkýýýý. Fakt jsou to tůristky na jedničku s hvězdičkou!