neděle 24. března 2013

Zub!

Jak už jsem psala, před narozeninami se Adélce začal kývat zoubek. Samozřejmě s ním pořád viklala a viklala až jsem přišla ve čtvrtek do školky a visel jen na vlásku. Zatetelila jsem se radostí, že budu mít co trhat, ale Adélka mi vysvětlila, že v šatně fakt ne, protože kam by asi jako plivala tu krev!

Na tento argument jsem neměla žádný proti, tak jsem jí musela nechat. No a když jsem pro ní přišla na balet, zub byl venku (a krev nikam plivat nemusela, ani netekla :-)).

V noci přišla zoubková víla a přinesla krásnou zlatou padesátikorunu a Adélka je neskutečně pyšná, že už nemá zub :-).

V tom týdnu vypadly dokonce dva i Natálce, takže jsem ty pizizubky vyfotila spolu.

Úklid a oslava



Naše chata je prodaná. Už má nového majitele. Původně jsme tam měli jet něco málo vyklidit o týden dřív, ale protože holky měly SRBa, tak jsme zůstali doma. Jenže novému majiteli vyprší nájem posledního března a tak se chtěl stěhovat co nejdřív. A do toho odložená oslava Adélčiných narozenin. 

V pátek tedy holky nešly do školy a do školky a odfrčeli jsme do Skalice hned dopoledne.Dort jsem si předpřipravila ve čtvrtek v noci, dohodla jsem se s Adélkou, že bude medvěd. Na složitější tvary jsem tentokrát fakt neměla kapacitu.

Byla kosa jak v márnici, navíc na chatě se fakt netopilo 5 let a tak mi Skaly půjčil svou báječnou pracovní termo kombinézu, pod to jsem si vzala termo prádlo, rolák a mikinu, na hlavu šátek a všichni jsme dostali záchvat smíchu. Nechala jsem se vyfotit a dělala jsem si srandu, že tuhle fotku bych měla poslat do časopisu Eurony, aby viděli tu správnou TOP manažerku :-). Andulka se mě pak ptala, jestli to fakt pošlu. No to by se divili! :-D

Skaly vyklízel sklep a garáž a bral si nějaké to nářadí apod., já to vzala od půdy, kde jsem našla hotové poklady! Moje fotky, které jsem postrádala - z maturitního plesu, z Německa, kde jsem byla v létě 89 a spoustu dalších. Jen jsem vždycky maličko mrkla a hodila na hromadu, že to přeberu později. Taky tam byla spousta knížek, které jsme milovali v dětství - komplet Ondřej Sekora apod.

Vyházela jsem mraky hadrů na charitu a Skalymu do práce plus mraky bordelu.  A navečer jsem šla zdobit dort. To už mi hodně pomáhala i naše oslavenkyně. Těším se, až si budou dorty péct skoro samy :-).

V sobotu dorazila i mamka, já pokračovala nahoře, mamka řádila dole. Jenže jí bylo líto všechno vyhodit, já byla dost nemilosrdná :-). Petr pak jel do sběrného dvora asi 2x plus jsme měli narvané auto pytlama s oblečením na charitu. 

Spoustu věcí odvozil k nám nahoru, abychom je později přebrali, takže jsme všechno měli v ruce minimálně 3x. No ale zmákli jsme i oslavu a v neděli jsem to šla na chatu dorazit a uklidit téměř na čisto. Na poslední chvíli jsem našla ještě Lenčino album z dětství a bráchovy schované noviny, kde se píše o jeho fotbalových úspěších.



Měli jsem toho se Skalym plný brejle, to ne že ne, ale byla jsem ráda, že jsme to zmákli.

P.S.
Fotku jsme původně nechtěla až tak zveřejnit, ale je to taková prča, že jsem se nakonec rozhodla ukázat ji světu :-D


pátek 22. března 2013

Šestiletka

Já byla v lázních a holky s tatínkem ve Skalici. Domluvily se s Danou, že budou u nich spát a pak prý volala Dana Petrovi, že Adélka zvracela, ale že vypadá OK. Ve finále Skaly zjistil, že Adélka zvracela ještě doma, jen to prostě neřekla, aby mohla jet. Trdlo naše malý.

Měla jsem ten týden docela dost schůzek a jednu už jsem musela přeložit, tak Skaly zůstal doma, aby maroda pohlídal, protože sice už nezvracela, ale měla ráno průjem. Po mém návratu jsme ještě jeli okouknout jedno auto, ale bylo v tak zbědovaném stavu, že jsme se na to vybodli. Adél už byla naprosto v pohodě. V úterý šla do školky, tam byla taky v pohodě a ve středu jsme odcházely a najednou zas letěla na záchod, takže nakonec nikam nešla a nechala jsem jí doma už po zbytek týdne. Ve čtvrtek přišla ze školy Andulka, že jí není úplně nejlíp a za chvíli letěla zvracet... No ale naštěstí už pak taky byla OK, nicméně oslavu ve Skalici jsme zrušili.

Naše oslavenkyně dostala mimo jiné tašku do školy a začal se jí kývat zoubek, z čehož měla největší radost :-)

Po víkendu jsem frčela opět směr Červený Kostelec - měli jsme setkání ATP, takže jsem s sebou vezla i dvě kolegyňky. Představovali nám novinky a Lukáš nám zas vyrazil dech :-). Kromě bezchlorového spreje na plísně, bakterie a viry máme i celou novou řadu Clinical Care - výrobky z Aloe Vera. Kromě gelu na vnitřní očistu máme i úžasný krém na ruce a na nohy, antibakteriální mýdlo a hlavně S.O.S sprej obsahující jak gel z Aloe Vera, tak 19 bylin a velkou složku Tea Tree oleje. Tenhle sprej je prostě na všechno - vnitřně i zvenku :-). Všechny novinky jsou zde. Holkám se v Euroně líbilo, včetně našeho vedení :-).

A na středu měla Adélka pozvané spolužáky ze školky, tak tu byl dost rachot :-). Děti byly navíc jak kobylky - naštěstí se o program starala Andulka s Adélkou P. a já jen krájela a mazala rohlíky. Ve finále jsem jim to už ani nezdobila paprikou, protože jsem to prostě nestíhala. :-) Když protestovaly, že to chtějí ozdobené, poradila jsem jim, že mají tu papriku přikusovat. Byly tady 3 holčičky a 3 kluci plus ty naše dvě velké a z dortu jsem uchránila pro Skalyho malý kousek plus ještě zmizela buchta, kterou jsem pekla předtím :-D.

Děti pak měly ještě diskotéku a nejvíc letěl Gangman style ve všech možných a nemožných podobách a žádnému se nechtělo domů. To mě těší, že se jim to tak líbilo, jen smekám před všema učitelkama. :-)

A ještě trocha statistiky - naše šestiletá Adélka měří 116 cm a 18,9 kg.

úterý 12. března 2013

Budíčeeeek!

Nechtělo se mi vstávat. Adélka nešla do školky, byla nějaká unavená a o víkendu zvracela. Využila jsem toho tedy ke svému lenošení. Adél se vychrupčila a pak si zalezla na chvíli k televizi. Pak už měla pocit, že stačilo a že bych měla vstávat i já.

Zachumlala se ke mně pod peřinu - ledovka ledová a za chvíli začala dělat - Tddd, tddd, tddd a že je Andulčin budík a mám vstávat!

Protestovala jsem, ale nemohla jsem najít "tlačítko", jak jí vypnout, takže jsem jí "vyndala baterky". Měla jsem radost, jak jsem nad ní vyzrála. Houby, houby, zlatá rybko! Moje milé dítě spustilo Kykyryrý, kykyryrý! Já jsem kohout a ten baterky nemááá!

No vyrazila mi dech, nicméně ani já nejsem včerejší, takže místo vyndání baterek jsem jí pohrozila sekyrkou a polívkou z kohouta :-D.

Nakonec mě z té postele přece jen vytáhla..

pondělí 11. března 2013

S Euronou do lázní

I letos jsme se vypravily do lázní s kolegyňkami z Eurony. I letos jsme oslavovaly postup jedné z nich mezi nás TOP manažery. To je pak to naše setkání mnohem příjemnější. :-)

Bydlely jsme v Activity hotelu Všemina kousek od Slušovic. Je to poměrně velký kolos, ale v moc hezkém místě s vlastní vodní nádrží. Já jsem, tradičně, nestihla žádnou z procedur. Školila jsem a hlavně jsem byla k dispozici zejména nováčkům, kteří přijeli. To je vždycky parádní energie a životabudič. Mě Eurona pořád baví, ale někdy to zapálení není už takové, tak je dobré se nechat občas "připálit" :-).

První večer jsme oslavily neoficiálně ten Ivčin titul a bublinky tekly proudem :-). Spát jsme šly dost pozdě a já měla na starosti první vstup na téma proč registrovat spokojeného zákazník a jak si vytvořit pasivní příjem. Pak následovala Boudovka a byla opět naprosto strhující a úchvatná. Ta ženská mě fascinuje! Místo, aby se dohadovala s důchodcema v Kauflandu, jede jak dráha a pokaždé nás překvapí něčím jiným.

Třeba to, jak vysvětlila rozdíl mezi poradcem a prodejcem, čímž navázala na tu moji část. ProDEJce po nás chce jen peníze - DEJ, ale poRADce je tu od toho, aby poRADil. Jsem ráda, že jsem v té druhé skupině. :-).

Po společném obědě jsme předaly slovo ostatním účastníkům - každý si vylosoval jeden výrobek a měl nám ho nabídnout. Spadla mi čelist, jak se s tím někteří nováčci poprali a jak strčili do kapsy mazáky na vyšších pozicích. My jsme jim pomáhaly tak, že jsme pokládaly dotazy - přesně ty, se kterými se setkáváme v praxi. Bylo to mnohem lepší než když bychom udělaly klasické produktové školení. Každý přihodil nějakou svou zkušenost a argumentaci a tipnu si, že se to v hlavách všech usadilo na pořád.

V každém případě odjížděli nadšení a už teď máme zpětnou vazbu, jak je to nakoplo. Paráda!

My, co jsme zůstali na hotelu, jsme si šli hodit koulema. Jen teda místní bowling byl opravdu pro zlost, neustále se zamotávaly šňůry, takže kuželky nám předváděly moravský dupák. A po večeři jsme se vrhli na nejdůležitější úkol - vytvořit manuál o systému. Bylo to vášnivé, ale povedlo se a totálně unavení, ale spokojení, jsme padli za vlast.

V neděli po snídani jsme to ještě trochu doladily (už bez mužského prvku) a vyrazily zas zpátky k domovům.

Na Všemině se nám moc líbilo, všichni byli ochotní, jen tedy ceny za jídlo nám vyrazily dech. Přestože jsme měli objednané jednotné menu, tak za svíčkovou chtěli 149 Kč a pak jsme zjistili, že k tomu je nutné připočítat polévku (gulášovka) za 35 Kč.. Zas tak luxusní to nebylo, aby to odpovídalo natolik vysoké ceně.

čtvrtek 7. března 2013

Juliska

Atletický tunel na Julisce
Závody na Julisce - příležitost poměřit síly s ostatními. 

Konaly se v atletickém tunelu - to mě pobavilo :-), ale pak jsem pochopila, proč se to tak jmenuje. V místě, které vypadá jako dlouhá chodba je opravdu běžecká dráha a doskočiště do písku. Alergikův ráj.

Andulína běžela 60 metrů a skákala do dálky, překážkového běhu se nezúčastnila. Opět to byla kategorie 20012 -2004, holt má "smůlu", že momentálně patří k těm nejmladším v přípravce, ale neva, ono jí to aspoň bude posouvat dál. Jen je asi trochu demotivační, když se vedle ní zaseknou do startovacích bloků holky o půl metru vyšší s úměrně delšíma nohama.

Ale přesto byla v rozběhu z té čtveřice druhá. Bylo fajn, že běžela zrovna s těmi, které už evidentně trénují dlouho a mnohem intenzivněji. Ono je to vidět i na dresech a hlavně na obuvi - tyhle holky už měly tretry. Andulčin čas 10:48. Výsledky jsou tady. Docela by mě zajímalo celkové umístění, protože když vidím ty ostatní časy, tak to vůbec není špatné. 

Skok do dálky zatím moc netrénovali, takže výsledek nic moc. První skok - nevímdočehojdu, druhý přešlap a na třetí pokus už nešla, nějak si hejbla kotníkem. Ale nejlepší na tom je, že je trenér vždycky pochválí a poradí, co třeba zlepšit. Jde mu o to, aby se holky hejbaly a výsledky nejsou až tak důležité a to je moc fajn.

Přestože na Julisku vidíme téměř z okna, je to výlet přes celou Prahu. Andulína jela s trenérem v předstihu kvůli registracím, my dorazily s Adélkou až na začátek závodů. IDOS mi našel spojení vlakem, takže Adél zajásala a rozhodně chtěla využít téhle možnosti. Jely jsme z Holešovic do Bubenče přes Výstaviště a tak jsme to měly s vyhlídkou na Matějskou pouť. 

Když závody skončily a odcházely jsme, byla už tma a krásně svítily osvětlené atrakce, takže i zpátky jsme prostě musely jet vlakem (ono je to, ve finále, pro nás stejně nejrychlejší) a to byl vrcholný zážitek dne :-). Holčičky byly unešené z těch všech světel a prý by někdy chtěly jít na pouť takhle v noci :-). 

pondělí 4. března 2013

Mcaca mcaca

Neuvěřitelné! My jsme fakt byli snad po sto letech na zábavě! Abych byla přesnější - na Včelařské veselici ve Skalici. :-)

Přišla mi pozvánka přes facebook a když jsme s mamkou testovaly vínko z Mutěk, tak jsme upekly, že by bylo fajn po čase vyrazit. Já chodila na zábavy někdy od 14 let s našima a hrozně mě to bavilo. Tenkrát byly i dvě do měsíce a pak to začalo upadat a upadat, nikdo se o to nechtěl starat a pořádat to, takže smolíček pacholíček i s jezinkama.

Skaly taky souhlasil, mamka si domluvila spaní u Lasty Pasty a já se fakt už nemohla dočkat! Vytáhli jsme i Martina s Maruškou a Lenkou a  tak jsem zarezervovala stůl. Pro jistotu jsme šli i dřív, aby fakt bylo kde sedět a bylo to dobře, došlo tam k nějakým dohadům ohledně rezervací, ale my seděli dobře a správně. Jediné, co jsme zkonstatovali, že u žebřin vždycky seděli staří a mladí byli zašití za kamnama :-D.. No jo no.. seděli jsme u žebřin.

Bylo tak akorát plno a k tanci a poslechu hrála skupina Černý kůň. Začali trošku do country, což nás lehounce vyděsilo, to přece jen není až tak náš taneční styl (no ne že bych tady chtěla šířit paniku, že vůbec máme nějaký taneční styl, ale přece jen to country neumíme fakt vůbec), ale pak se to zlepšilo a hráli parádně.

No vytancovala jsem se naprosto báječně - a dokonce i s mým manželem! - a taky s Karlem. To jsem se málem počůrala smíchy, protože na Smoke on the Watter jsme si vyšvihli polkové kroky. Přesně takhle jsem se vždycky vyblbla i s taťkou a bylo to moc fajn. Nechala jsem nám zahrát naši svatební písničku Pampelišky a pro Martina pak Holubí dům, tu zas máme společně nostalgickou. Bohužel polčík a valku hráli jen jednou a tak byla část osazenstva naprdlá, že nestřídají tři na tři. Ale kapelník neustále vyzýval tanečníky, ať sdělí své přání, tak si tam mohli dojít taky.

Skaly navíc vyhrál obě soutěže vyhlášené kapelníkem - kdo uhodne kapelu a z jaké je země. My si doma občas pouštíme kanál Retro a tam hrají takové ty staré fláky, které se do ČSSR dostávaly pokoutně a já pak hledám na internetu jak je tam písnička stará nebo jak byli tenkrát staří interpreti. No a shodou okolností  hráli minule Life is life, takže jsme si pamatovali jak skupinu, tak národnost a pak ještě poznal Deep Purple. Za každou správnou odpověď dostal panáka :-D. A bylo legrační, jak pak za Skalym chodili ostatní se ptát, jaká byla ta správná odpověď, jestli si to mysleli dobře nebo ne :-).

Také jsme vyhráli v tombole spoustu věcí - keramickou konvičku (tu jsem nechtěla :-)), propisku Pendolino, omalovánky, nějaký časopis pro děti s úkoly, náhrdelník s odrátkovaným kamenem, nejhnusnější svíčku, jakou jsem kdy viděla, pak ještě jednu svíčku, ta už byla lepší - čokoládová, ořechy v medu, poukázku na krejčovské práce a poukázku na stavební práce:-). Mamka vyhrála poukázku na slevu na ohňostroj, k tom sirky a svítící tyčinku.. Tak jsme se smáli, že má asi nejdražší sirky na světě - koupila lístky do tomboly za 120 Kč.. to nám se to určo vrátilo, měli jsme za 300. :-)

Tančili jsme asi do 3, pak jsme ještě krafali s ostatníma a jedna holčina vzala kytaru a zábava pokračovala. Domů jsme šli, jako slušní lidé, skoro za světla :-).

Tak nějak mi vůbec nepřišlo, že od těch zábav, kam jsme chodili se Skalym ještě jako teenageři, uplynulo tolik let. Přibyly nám tedy dvě děti, nějaká ta kila, ale jinak jsem si připadala jak v těch 17 včetně té zamilovanosti a zároveň si uvědomuju tu pohodu získanou věkem a zkušenostmi.

Já chci jít zasééééééééé!