sobota 30. dubna 2011

Čarodějnice a oslava

Místo odpočinku pokračuje šrumec. Oběhala jsem si manikúru, pedikúru, nějaké to cvičení, vložky do bot od pana podologa a ve čtvrtek odpoledne jsme měli ve školce pálení čarodějnic. Stejně jako loni - milá akce, kde si děti zařádí, rodiče splknou a tak nějak se buduje ta vnitřní a vnější atmoška školky. Pořád to vypadalo, že nás smete bouře, ale i tentokrát objednávka zafungovala a počasí to ustálo.
V pátek měla čarodějnice pro změnu Andulka ve škole, opět s přespáním. Trošku nám ty její aktivity nabourávají plány, ale když se chce, dá se skloubit vše. :-). Nakonec vyhrála i diplom za nejlepší masku. Šli spát strašně pozdě, ještě měli i noční vycházku do lesa. Adélku jsem odvezla mamce, protože jsme měli Býčí party v Chýši. Letos poprvé s našimi drahými většími polovičkami a taky jsme trošku obměnili sestavu a přibrali do party další Býky, navíc nás bylo víc, co slavíme v těchto dnech kulatiny :-). Nějak se na všech ale asi podepisuje stáří či co, protože po tom pracovním týdnu jsme byli tak urvaní, že jsme vydrželi jen do dvou :-). Bohužel nebyl v Chýši přímo pan majitel, ale brigádnice a to je záruka, že nám druhý den nebude špatně. Ona preferuje hlavně mužské zákazníky a tak dámy kolikrát sedí třeba půl hodiny na suchu. 

Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že musím nutně v sobotu fungovat a dodělat Andulce ten její třípatrový čokoládový dort "s postavičkou srdíčka", nevadilo mi to, i když lehký stres se projevil právě tím, že jsme šli domů už v ty dvě :-).

Andulku nám vrátili ze školy dopoledne, naložili jsme jí do auta, stavili se ještě v Bauhausu a frčeli do Skalice. Mamka jela s Adélkou autobusem, že to budou mít jako výlet. Dort jsem splácat stihla, nicméně spodní patro se mi opět rozpadlo, takže jsem si zase zahrála na puzzloskládače. Ale všichni ho chválili, Andulka byla nadšená, i když "postavička srdíčka" neklapla a rozpadlo se mi to na prvočinitele :-) a několikrát mě ujišťovala, že byl opravdu, ale opravdu VYNIKAJÍCÍ :-).

V sobotu odpoledne proběhla tedy lehce opožděná oslava narozenin a dokonce přijela i Lenka s Andrejkou, což bylo milé překvápko. Andulína dostala opět spoustu darů, mimo jiné vysněný domeček Little Pet shop a brusle. Byla velmi spokojená a říkala, že to byly nádherné narozeniny :-). 

Já jsem zvládla vypít jedno pivo a v 10 večer už jsem spokojeně chrupala :-) V neděli Andulka zkoušela brusle a po o jsme si vyšli na procházku do lesa, protože bylo opět krásné počasí.

pondělí 25. dubna 2011

MGS 7 - 25.4.2011 - 4. den

Velikonoční pondělí a náš poslední den. Po snídani propuklo na naší ubikaci hotové peklo :-). Koledníci vybavení pomlázkami koledovali jak o život. Holky správně puberťácky ječely, schovávaly se a zas ukazovaly, aby těch pár kluků mělo co na práci :-).

Ještě v noci jsem přepočítávala doplatky, protože mi došlo, že Trollik mi dala špatné zadání, kolik chce přispět na barvičky. Potěšilo mě, že tu chybu jsem neudělala já, ale můj externí matematický mozek :-). Takže jsem pak ještě dovybírala příslušnou částku a s balíkem peněz šla vyřídit formality. Měli jsme to kapánek složité - někdo nepřijel, jiný zas ano, někteří odjeli dřív, odhlásili jsme nějaké obědy, no počítaly jsme se slečnou jak divé a dokonce jsme se dostaly ke stejné částce. Uff.. Nicméně přece jen jsem měla renonc, zapomněla jsem přičíst všem dospělým dýchavičné, takže jsem pak ještě dovybírávala od každého pár korunu (ono ve finále v té skupině to dělalo 600,-, takže jsem nad tím úplně nemohla mávnout rukou). 

Když jsem pak sundavala povlečení, vběhl k nám Vašek od Tiiny a šíleně mě ztřískal. Teda tak to vypadá aspoň na té fotce :-). Tiina totiž přiběhla s foťákem, takže jsme si zahráli divadýlko, aby byla nějaká zajímavá fotěna. Ve skutečnosti se mě vlastně ani nedotkl a pak jsem dostala přes zadek jen symbolicky, abych byla čím dál krásnější a neuschla :-).

Přesně dle mé objednávky počasí vyšlo. Měla jsem objednáno, že bude celý víkend pěkně a až nanosíme věci do auta, začne pršet, protože je strašně sucho. A taky že jo! :-) Viktorka pak z toho byla prý celá vedle, že umím takové věci, slyšela, jak mi Trollik "nadávala", že chtěli jet ještě na výlet a já objednám déšť :-). Potěšilo mě i, když Terezka přišla za Skalym a pravila mu, že "jeho manželka fakt krásně tancuje" :-), pobavila mě i Andělka, která mi přišla říct: "Ty jo, teto, představ si, já jsem viděla teď mamku poprvé v životě popoběhout!" a vůbec byly ty děti tak úžasné a pohodové! Večer jsme dospěly k tomu, že možná mají také nějakou svou tajnou diskusi, protože navážou tam, kde byly před půl rokem. No a ty menší kousci se zas táhnou za těmi většími a snaží se s nimi držet krok. Čím dál víc platí, že dětem nečiní problém jakéhokoliv dospělého požádat o pomoc, pokecat s ním, jít kus cesty. 

Uvidíme za 10 let, jestli nakonec nebudou děti jezdit samy někam jinam než jejich trapní rodiče :-).

Jsem ráda, že se MGS vydařil, bylo to tam fakt moc pěkné a díky patří všem, kteří se podíleli na atmosféře a neprudili :-). Bylo i moc fajn, že jsme měli o den víc, stihlo se toho mnohem víc a i jsme si to víc užili. Jirka byl prý natolik unešen, že začal zas uvažovat o emigraci zpět na rodnou hroudu. :-).

Cestou domů jsme přemýšleli, jestli se stavíme ještě někde na hradě, ale nakonec jsme se zastavili akorát tak v Globusu pro nějaké ty potraviny, tentokrát do naší domácí ledničky :-). A po příjezdu jsme to pěkně zalomili, abchom trochu dospali ten náročný, ale krásný víkend.

MGS 7 je mrtev, ať žije MGS 8 a tetě Uli přeju pevné nervy a žádnou demokracii :-).

neděle 24. dubna 2011

MGS 7 - 24.4.2011 - 3. den

Nedělní dopoledne bylo ve znamení příprav na Velikonoce. Zdobila se vajíčka i perníčky. Claire předváděla nějaké techniky mramorování, Pavlinda voskování, Jaffi napekla své vyhlášené a vynikající perníčky a připravila cukrový sníh a já se snažila prokousat šílenostmi rozpočtu a dopočítat se kdo a kolik mi má doplatit. To bylo něco pro mě, geniální matematikářku :-). Ale děti tahle zábava moc bavila - a to i kluky, přestože někde panuje názor, že to není chlapská aktivita. Myslím, že důležité je to vyráběnkování a ne to, že vajíčka mají dávat klukům holky, ale to je každého věc.

Protože i nadále bylo nádherně, před obědem jsme se šli projít ještě k místnímu rybníku a svedli šiškovou bitvu, to se k nám přidal i Vojta a byla to ohromná zábava. :-) Po o jsme naskákali do aut a vyrazili na hrad Houska. Skalyho nějak příšerně rozbolela hlava, tak jsme čekali, jak se to vyvrbí a ani jsme po cestě nelovili kešku s ostatními. Naštěstí mu pomohl čerstvý vzduch, protože Panadol od Jaffi jaksi šel rychleji ven než dovnitř.

Houska
Hrad Houska je zvláštní místo. Prý je tam díra do pekla. My jsme zavzpomínali, jak jsme tu byli ještě v roce 2003 s Taminou dojednávat nějakou akci v rámci mého bývalého zaměstnání. Už tenkrát nás naprosto ohromilo charisma místního kastelána. Zajímavé je, že vlastně tenhle hrad/zámek nemá známou historii, netuší se, kdy byl založen, každopádně po různých peripetiích sloužil Spolaně a byl poměrně dost zničený. Dnes je v soukromých rukách a i když tam v podstatě nic není, určitě stojí za návštěvu. Nejen kvůli kastelánovi, ale i kvůli ohromujícím výhledům a příjemné atmosféře. Navíc přibylo i peklo. Pan kastelán nás varoval, že ne každý se vrátí, že on není takový blázen, aby tam šel a děti poslouchaly s očima navrch hlavy až se Ajka rozplakala, že tam nepůjde. Pak si jí vzal stranou, něco jí pošeptal a ona, celá rozzářená, nakonec šla, i když ne až k pekelnému trůnu. Co jí kastelán řekl, nevíme, je to tajemství :-). 

Zajímavé jsou na Housce i trofeje daňků. Jsou opravdu exkluzivní, ale žádné zvíře nebylo zastřeleno, všichni byli ubiti. Když jsem slyšela tuhle informaci, představila jsem si lidi s klackama a přišlo mi to brutální. Pravda je mnohem prozaičtější. Daňci se ubili navzájem. Jakmile se ve stádu objeví slabší kus, ostatní se "domluví" a prostě ho zabijí. Dvě trofeje byly od uhynulých samců, kteří se do sebe zaklesli při boji a nebyli schopní se "vymotat", takže uhynuli hladem a žízní. A ještě jedna perlička - na Housku dělal kličky Skaly :-).

Po prohlídce se k nám připojila Rybka s klukama, takže mám další zářez, juchůů! Už mám pocit, že mi nechybí nikdo z dubňáčků, s kým jsem se osobně nesetkala. Odlovili jsme dvě kešky - jedna měla být na vyhlídce, ale vyhlídka je kapánek zarostlá, takže akorát tak podporuje fantazii, co by bývalo bylo vidět, kdyby.. :-) Děti jsme použili jako ochranný val, když Tiina lezla pro krabičku a snažila se o nenápadnost :-).

Naplánovali jsme si ještě výlet na Vrátenskou horu, kde je rozhledna a po cestě jsme míjeli různé skalní útvary. S námi zrovna šla Ajka, Terezka a Viktorka a Skaly zabánil z doutníku. Načež holky začichaly a nádherně se zjančily, že je i tady cítit peklo! Že si toho předtím nevšimly, ale teď ta síra rozhodně cítit je! Byly neskutečně roztomilé, tak jsme je při tom nechali.

Rozhledna je od parkoviště vzdálená 3 km a my jsme se museli vrátit včas na večeři, takže tempo bylo poměrně hodně rychlé, ale jak jsou děti v houfu, jde to, respektive jdou dobře :-). Na rozhlednu jsme přišli v 16:11 a pán zrovna nasedal do auta, že odjíždí. V dubnu mají totiž jen do 16.00 hod., od května do 18.00  hod. To by byl malér, že se někam ženeme a zbytečně! Ale když viděl tu grupu, otevřel nám rozhlednu a myslím, že se mu to vyplatilo. Každá rodina si koupila vstupenky, turistické známky, turistické vizitky, potom nějaké zmrzlinky.. no vydělal za půl hoďky tolik, co za celý měsíc :-). Opět to stálo za to. Nádherný výhled, jen škoda toho oparu.

Na večeři jsme dojeli naprosto přesně, prostě se s těma našima robátkama už dá něco podnikat.

V propozicích byly uvedeny i masky. Zejména holčičky se neustále ptaly, kdy už konečně bude maškarní. Po večeři se tedy dočkaly. Příprava to byla náramná, včetně účesů a líčení. Vyfotit jsme je chtěli na louce plné pampelišek, ale než jsme se tam dohrabali, pampelišky jaksi zahlásili good night a zavřely se :-). Protože bylo už chladněji, natož v těch princeznovských šatech, zeptali jsme se v baru, jestli by nám nepustili muziku. Tak prý ano, až bude přestávka hokeje.. Ale pak ten velmi ochotný kluk vymyslel, že půjdeme do vedlejší učebny a on nám tam dá notebook a bedýnky, takže může být diskotéka tam. Hanka navíc přinesla i dětské písničky, takže to bylo moc fajn. Já jsem s dětmi blbla, hráli jsme na zrcadlo a dělali kraviny u písniček. Taková mini lekce zumby :-). Dámy si ještě půjčily paruku od Pavlindovic a nechaly se všechny vyfotit :-).

Děti jsme zahnali relativně brzo, přece jen toho už taky měly plné kecky, natož my dospělí! My jsme tradičně v učebně splkli, pojedli a popili.

sobota 23. dubna 2011

MGS 7 - 23.4,2011 - 2. den

Výprava na Bezděz
Po brzké snídani jsme se vypravili na nedaleký Bezděz. Je to opravdu kousíček, Bulikovic to šli dokonce pěšky, páč přijeli vlakem. Výšlap nahoru je poměrně prudký, ale počasí jak malované, všude spousta modrých, i děti to vyšláply bez problémů. Jen to teda po těch šutrech dost klouzalo a já trnula strachy o Skalyho, aby zas nějak blbě nešlápnul. Docela mě mile překvapilo, že se mi fakt zlepšila kondička a do toho krpálu jsem se nějak extrémně nezadýchávala.

Nahoře jsme konečně dohonili Andulku, která přidala velmi do kroku a s rychlejší partou dubňáčků vysvištěla nahoru. Bohužel svištěla tak rychle, že sebou švihla a měla docela hlubokou ránu v dlani plnou písku a kamínků. Museli jsme jí to aspoň trochu vyčistit, takže scénka jak z Shakespearova dramatu. Bylo nám jí líto, ale nedalo se nic dělat. Pak jsme konečně zakoupili vstupenky, známky a turistické vizitky a vyšplhali na takovou skalku s výhledem do oparového kraje.

Komentovaná prohlídka měla začít asi za půl hodiny, ale vstup je možný i bez průvodce, čehož jsme využili, prošli si bývalé sály a vyšplhali na nejvyšší věž. Odsud byl opět nádherný výhled široko daleko, jen ten opar to kazil. Dokonce jsme viděli cosi jako pylové tornádo a nad hlavou nám létalo vyhlídkové letadlo. Požádala jsem Trolli o rodinnou fotku, Adélka však byla jiného názoru. Podepsala se na ní polední únava bez spánku a předvedla jednu ze svých typických rybičkovských scének. 

Potom přišel čas schůzky s průvodcem, abychom si poslechli něco o historii tohoto úchvatného díla. Nechápu, jak to vůbec mohli postavit, taky nebyl tenhle hrad nikdy dobyt. Příjezdová cesta je poměrně úzká, ale prý tam projížděli i kočármo. To musel být adrenalin! Zhruba v půlce už byla Adél opravdu unavená a nebavilo jí to, takže šla s Petrem na nádvoří a my jsme s Andulkou ještě chvíli poslouchaly a pak už jsme se vypravily za nimi. Po cestě jsme s Buli odlovily ještě jednu terénově náročnou kešku a dokonce tam bylo i CWG, což byla moc pěkná odměna :-). Autem jsme se přesunuli do zahradní restaurace s hřištěm, z které se vyklubalo bistro. Ale docela to odsýpalo, i když jsme na jídlo přece jen chviličku čekali. V podstatě jsme paní vyjedli, za námi dorazilo ještě pár dalších rodin, některé jedly v okolí hradu. 

Program byl i nadále neorganizovaný, maximálně jsme si řekli kdo kam asi míří a občas jsme se někde potkali, občas se někdo vrátil do RZ kvůli polednímu spánku dětí, prostě jak to komu vyhovovalo. My jsme po o  zamířili k Máchovu jezeru, kde jsme měli zakeškovat s Trolli a Jaffi, ale nakonec jsme tam byli s takovým předstihem a Andulka moc chtěla vyrazit na šlapadle nebo na lodičce na jezero, že jsme se spojili s Tiinovic, pronajali dva motorové čluny a vyrazili na vyjížďku. Motorové čluny - to zní sice honosně, ale motory to mělo celkem slabé, takže jsme se tak pěkně šourali proti tomu děsnému fičáku, co dul. Přesto to byla nesmírně krásná a romantická vyjížďka  a jsem ráda, že nás Andulína přemluvila.
Dvě ženy na člunu a v pozadí Bezděz

Nepamatuji si, že bych tu někdy byla a Máchovo jezero mě neskutečně překvapilo svými plážemi a borovými háji. Hm.. on ten Hynek věděl o čem píše! Po hladině se proháněli surfaři - což mi přišlo poměrně ještě brzo, páč někteří byli bez neoprénu a ráchali se v té ledárně - a jachtaři, na plážích se opalovali lidé, no bylo to jak někde u Jadranu :-). V léte tu je prý ale dost maso, což si umím představit.

Díky Tiině jsme si nakonec odlovili i jednu kešuli a měli jsme to akorát zpátky na večeři. Dokonce se nám povedlo spáchat i hromadné foto v tričkách a je fajn, že se v tom kvantu modrých ztratí suvenýry z celého dne ve formě fleků od kečupu, limonád, čokolád, apod. :-)

Chybí jen Vilémek
 Děti si užívaly hřiště s nepochopitelnou energií a já vyrazila s Buli ještě na jednu nedalekou kešku. Provedení nic moc, ale dozvěděla jsem se, že je umístněna u rákosových polí a ten rákos se i nadále využívá a zpracovává, což mě docela překvapilo. A hlavně jsme se pokochaly Bezdězem v zapadajícím slunci.

Večer jsme opět poseděli a popili, dali pár příhod k dobru a hrozili se ranního vstávání :-) Nejlepší byl závěr, kdy jsme s Trolli krafaly na chodbě a najednou jsme z WC slyšely divný zvuk. Pláč?? Smích?? Čekaly jsme, co se z toho vyvine a vyvinul se naprostý Annin záchvat smíchu. Když se konečně chechtající Anna vypotácela z kabinky, dostaly jsme z ní, mezi dalšími výbuchy smíchu, že si představila tu frontu čekající na jeden záchod a děsně jí to odbouralo :-).

pátek 22. dubna 2011

MGS 7 - 22.4,2011 - 1. den


Už je to zase tady. Posedmé. Každý rok se divíme, že to číslo roste :-) a každý rok se moc těšíme, až TO zase přijde. Tentokrát to bylo takové jiné těšení, organizaci tradičního MeGaSrazu dubňáčků jsem měla na svých bedrech já. Dokonce jsem se i dobrovolně přihlásila :-). Nicméně jsem rovnou řekla, že nebude žádná demokracie, že nebudou žádná hlasování o místě, natož o termínu. Prostě se pojede tam, kam určím a kdy se to bude hodit nám :-).

Loňský MGS byl totiž naprosto precizně doladěn a vyladěn, protože jsme měli vstupenky do Macochy zamluvené půl roku a prostě přes časový plán nejel vlak. Respektive, když ten plán někdo nesplnil, tak nejel vlakem :-). Hlasování o místě tenkrát probíhalo tak, že Buli vytipovala asi milion míst, ke každému dala charakteristiku plus vzdálenosti z několika míst, abychom viděli, jak to máme daleko. Klobouk dolů. Musela to být neskutečná práce. Nicméně já ten čas věnuju radši něčemu jinému, takže jsem demokracii zrušila :-). A kupodivu to klaplo. 

Náhodou jsem dostala tip od Rosie, že jejich Eliška byla v rekreačním středisku Poslův mlýn u Doks. Tyhle končiny moc neznáme a po loňské dovolené jsme zjistili, že je tam fakt moc hezky. RS vypadalo taky velmi schopně, cena byla příznivá a nabídli nám dva volné termíny, z toho jeden na Velikonoce. To jsem hned zavrhla, protože téma Velikonoc bylo tak nějak tabu několik let. Přesto jsem to hodila na sklo a kupodivu se toho docela všichni chytli, že by to nemuselo být špatné, tím spíš, že Trollikovic mají v Německu dlouhé prázdniny a jejich účast by nebyla ohrožena.

Ač jsem nechtěla nic organizovat, i tak bylo s neustálým přihlašováním a odhlašováním plus dalšími změnami docela dost práce, ale dalo se to ustát :-).

Vzhledem k prázdninám ve škole jsme mohli vyjet docela brzo, i když jsme se zastavili ještě v Globusu pro nějaké ty potraviny. Cesta proběhla v poklidu, kochali jsme se krásnou jarní krajinou, nestáli jsme v žádné zácpě, jelikož jsme vybrali pro nás nejjednodušší trasu přes Mělník. Někteří už na místě byli, vyzvedla jsem proto klíčky od pokojů a štítky na ruce a málem omdlela u časového údaje týkajícího se snídaně. 7:30 - 8.00 "my mysleli, že když máte ty děti, tak vstáváte brzo.. ".. uff.. ano, jak kdo.. no nic. Zas je fakt, že den byl podstatně delší a stihlo se toho mnohem víc :-).

Hned na začátku se mi podařilo zaměnit barvy štítků, takže dospělí měli ty pro děti a naopak, takže jsem byla za pořádnou blondýnu :-). Vyfasovali jsme celý jeden tesco barák, což byla paráda. Měli jsme tu k dispozici i učebnu a tělocvičnu, kuchyňku nevyjímaje, ačkoliv ta byla jaksi bez vybavení a musela jsem vysomrovat nějaké ty hrnky a lžičky. 

Děti s sebou měly kolobrndy, které hojně využívaly k přesunu po ubikaci. Cesta do učebny byla zatraceně dlouhá :-). Co mě ale nejvíc pobavilo - jak sem jezdí školy v přírodě, je jedno WC vyhrazeno pro učitelský dozor a hned vedle je místnost, kde je dalších 10 záchodů. Nevím proč, ale před tím "učitelským" stála každou chvíli fronta a pak mě odchytila Claire, jestli nemůžu zařídit odemčení i toho pro invalidy, že se to fakt takhle nedá. Chvíli jsem nechápala, která bije a pak mi došlo, že si holky nevšimly těch dveří vedle a sladké tajemství jsem jim tedy prozradila :-).

Venku děti obsadily trampolíny a dětské hřiště, rodiče zas strategická místa s půlitry v ruce. Zpátky se nám povedlo všechny nahnat celkem pozdě, bylo potřeba ještě připravit na zítřejší den trička a namalovat na ně mořské koníky, což byl symbol letošního MGS.
Všichni už jsou zkušení výtvarníci, šablon bylo taky dostatek, takže práce poměrně dobře odsýpala a rodily se stále nové a nové originály, které později některé aktivnější matky ještě dotvářely :-).

Samozřejmě jsme si u toho pokrafali, popili a pojedli a šli spát zas bůhví kdy s tím, že ráno se organizovaně neorganizovaně jede na Bezděz.

pondělí 18. dubna 2011

Sedmiletka

V pondělí to bylo 7 let, co se narodila Andulka. Neskutečné, jaká je z ní už šikovná a rozumná slečna. Oslavili jsme to zatím jen v kruhu rodinném, ještě nás čeká oslava s grilováním pro širší rodinu a klasicky i Chýše. Do školy jsme napekly muffinky, které holčičky dozdobily a prázdná krabička byla důkazem, že evidentně se dílo podařilo :-)

Andulína dostala jako hlavní dárek jízdu kočárem po Praze a pak ještě nějaké ty drobnosti včetně krásné květiny od tatínka. :-)

V úterý to bylo trošku náročnější - po o oslava u Aničky Benoni a následně převoz na oslavu Aničky Chalupecké. My jsme s Adélkou strávily odpoledne ve školce vyráběnkováním. Odsud jsme si šly dát jeden zdravotní džusík a jedno pivko a nakonec za námi dorazil i zbytek z oslav - Bára, Ema, Adélka. Protože měly děti ve škole ředitelské volno - ehm.. dozvěděli jsme se to s týdenním předstihem, nebylo potřeba hnát domů a dělat úkoly, takže se pěkně vylítaly až do večera.

Ve středu zavál vítr do našich končin tetu Trolli s dětma. Původně jsme přemýšlely o návštěvě Botanické zahrady, ale my jsme motýlky viděli v září na dovolené, tak se mi dovnitř moc nechtělo. Nakonec, i vzhledem ke krásnému počasí, jsme šli radši lovit kešky po okolí. Dost mě překvapilo, že půlka lesa, kudy jsme chodívali dolů do Troje, je oplocená a musí se sem platit vstup, protože to zabrala Botanická zahrada. Je to od 1.4. a nějak jsem to nemohla vůbec rozdýchat. Na netu jsme vyčetli, že ten plot tam není úplně košer, stejně tak to vybírání vstupného. Vstup měl být i nadále umožněn zdarma, tak jsem zvědavá, jak se to vyřeší. 

Pro děti bylo velkým zážitkem objevení stanu bezdomovce, který byl navíc zrovna "doma" a spal. :-). Chtěly se tam pak ještě vrátit :-). Nakonec jsme to vzali přece jen přes Fata Morganu, ale spíš kvůli návštěvě hřišťátka a opět kvůli jedné kešce, kterou my už odlovenou máme. Byli jsme všichni  neskutečně zaprášení, ale děti neprudily, takže mohly na chvíli na pouť :-). To bylo radosti! Rozloučili jsme se docela pozdě večer s tím, že se za dva dny uvidíme na MGS.

neděle 17. dubna 2011

Každý jinde

Malá ukázka toho, co jsme vytahali z rokle. Foto by edgarpoe
V pátek jsem odvezla Adélku opět na Chodov, kde si jí přebral Skaly a odfrčeli do Skalice. Andulka byla mezitím u Dráčkových okouknout Emin nový pokojíček. Adél nejdřív předvedla výkon hodný Oskara, že chce takýýý zůůůstááááttt u Loudínů, ale vidina zmrzky scénku brzy ukončila. Pak byla ještě scénka, že chce zpátky s maminkou, nicméně po pár ujetých metrech si prý s tátou normálně vykládala. Je to prostě héérečka.

Andulína ještě nechtěla domů, tak jsem si vypila čaj s Míšou a Martinou, která zas nemohla dostat domů Filípka. Mezitím se děti stihly různě pohádat a usmířit a pohádat a usmířit.. no prostě klasika :-). Míše a Standovi zatrnulo, když Ema přilítla s jekotem, že jí děti dělají v pokojíčku kůlničku na dříví, přece jen si nového designu této obytné místnosti jejich děti užily teprve týden. Nicméně kůlnička na dříví spočívala v tom, že se natáhly na Eminu postel a tvrdily, že jsou kůlnička na dříví :-D.

V sobotu ráno jsem Andulku odvedla k autobusu - jeli na výlet s družinou. Tentokrát do Šestajovic do svíčkárny a pak na program do tvrze Hummer. Původně jsme měli dnes slavit Andulčiny narozeniny, ale rozhodla se oslavu posunout a radši jet na výlet. Tímpádem se mi otevřel prostor  v rámci volného dne. Uvažovala jsem o několika programech - uklidit a zazimovat věci, vyházet (opět) krámy z dětského pokoje, jít cvičit anebo si jet koupit džíny (juchů, zas o číslo menší). Nakonec jsem zvolila úplně jinou variantu - CITO.

CITO je speciální událost kačerů, kteří nejdou tentokrát hledat krabičku s pokladem, ale hledají po lese čurbes a prostě uklízejí. Dnes se uklízelo Bohnické údolí, což máme téměř za humny. Já jsem duší velký nadšenec, vždycky mě dojímají filmy alá Anděl na horách či na dovolené, jak všichni nezištně vzali za práci a bylo hotovo raz dva ku všeobecnému prospěchu. Vím, že jinak byla ta doba naprosto příšerná, ale tohle mi prostě chybí a vadí mi lhostejnost lidí ke svému okolí. Díky geocachingu si tedy můžu uspokojovat i tyhle potřeby :-). Ten pocit, že jsme fakt uklidili obrovský kus přírody a naplnili plný kontejner bordelu, to se nedá popsat. Navíc v takovém počtu! Tolik lidí obětovalo svůj volný čas, své pohodlí (ono rvát ty pytle tou roklí fakt nebyla procházka růžovým sadem) - není to s námi snad ještě tak špatné. Jen mi nejde na rozum, že někomu stojí za to přitáhnout až k okraji údolí a hodit dolů. Těším se, že na podzim proběhne podobná akce i u nás v Draháni, je to tam také víc než potřeba. Bavila jsem se o tom s pořadatelem a tak nějak jsem si myslela, že po tom Praha 8 nadšeně skočí, ale opak je pravdou. Prý to vyřizoval asi 14 dnů než mu byli schopní přistavit kontejner, věnovat pytle a jako bonus jsme dostali i rukavice! V Prokopáku trvá toto organizační zajištění až dva měsíce. Nechápu. Nicméně nás tam fotili do našeho místního plátku, takže budeme mediální hvězdy.

Andulka si výlet také užila. Obhlédla mláďátka na farmě, vyrobila nám krásné svíčky a přivezla sůl do koupele. Největší zážitek ale nastal poté, co jim někam zapadl autobus a přijel pro ně Hummer. Prý seděly s Emou nějak na kraji a ječely, že vypadnou, ale bylo to prý hustý.. No.. ještěže jsem u toho nebyla :-). Po návratu jsme ještě odfrčely do Letňan využít slev od O2. Já potřebovala džíny a pro Andulínu jsem chtěla nějaké boty plus dáreček k narozkám dle vlastního výběru. Nakonec se zamilovala do klobouku v HM, jenže než jsme oběhly další obchody, jestli tam nenajdeme ještě nějaký další, prachsprostě nám zavřeli! Naštěstí food court má otevřeno o hodinu déle, takže jsme nakoupily zásoby a šly spát docela pozdě. Teda hlavně Andulína, já naopak celkem brzo :-).

V neděli jsme vyrazily do centra - opět na lov klobouku a byly jsme úspěšné! Nemohly jsme vynechat zmrzku ve Světozoru a celkově jsme si užily holčičí odpoledne.

Petr s Adélkou si také užili víkend - ve Skalici byl jarmark, pak spolu byli na poháru, na výlovu, na návštěvě u Novaček  - prostě každý byl tentokrát někde jinde a přesto jsme na sebe navzájem mysleli a nachystali si  navzájem malé dárečky :-)

čtvrtek 14. dubna 2011

Zumbááá, práce, kultůra

Na víkend jsme odjeli do Skalice, babička Vlastička slavila narozky. Je velmi těžké jí vybrat dárek - nic nechce, nic nepotřebuje, všechno má. Nakonec můj drahý přišel se spásnou myšlenkou - koupíme jí mulčovací kůru a zeminu do truhlíků. Hurá! Místo květin jsem teda vybrala jarní aranžmá a mrzelo mě, že mi čas nedovolí zastavit se na Zbraslavi u Pavly v jejím království, tak snad příště. Dárek se, evidentně, vydařil, babička měla radost :-).

Sobotní dopoledne jsem strávila s Petrou v Senohrabech na zumbě. Chvála facebooku, i když mu pořád nějak nemůžu přijít na chuť. Čirou náhodou jsme se takhle daly dohromady, ona totiž taky nemá s kým jezdit. Bylo to jiné, bylo to fajn. Pobavilo mě, jak my máme na stejnou hudbu jinou chorošku a jak se snažím tam cpát, co jsem se pracně naučila s Terezou :-).

Odpoledne jel Skaly na ryby a my jsme vyrazili s Radkem, Irčou, Adámkem a holčičkama na procházku s úmyslem odlovit jednu novou kešuli. R+I+A nás teda poměrně dost brzdili, my to kočárkové tempo fakt nemusíme, a oni zas nestačili tomu našemu vycházkovému :-). Kešku jsme nenašli, Oregáno nespolupracuje, takže ze satelitních map obrázek cíle v lese není fakt nic moc :-). Ale aspoň jsme se provětrali.

V neděli odpoledne jsme šli už jen se Skalym, mrkli na druhou stranu a keška byla naše :-).

Ve středu jsem vyrazila do Náchoda na poradu. Tam nám byl představen nový projekt a hodně jsme ještě ladili detaily a celkově systém. Příšerně mě z toho rozbolela hlava, holt já a matematika nejsme velké kámošky. Zpátky jsem to měla jen tak tak na kultůůůru v Chabrech.

Představení Hodně smíchu a pár slz anebo Co život dal a vzal o Betty MacDonald v podání Terezy Kostkové a Carmen Mayerové bylo naprosto úchvatné. Sál byl nabitý k prasknutí a vtipná historka nastala, když za Míšou, Dášou a Andreou sedícími v první řadě přišla paní pořadatelka s tím, že přišel pan starosta s manželkou a nemají si kde sednout. My to s Marcelou sledovaly ze sedmé řady :-). Holky se nevěřícně podívaly na kulturní referentku, pak do nabitého sálu, na dalších asi patnáct stojících lidí a ... a nakonec se posunuly s tím, ať starostovejm přinesou ještě židli :-). Holt se zapomnělo na VIP rezervačku :-).

Jestli se mi v poslední době líbila Tereza Kostková v televizi, tak od středy jsem její naprosto oddaná fanynka. Navíc mám od ní frkačku, heč! Ani holčičkám jsem jí neukázala :-D.

Po představení jsem v sobě našla notnou dávku drzosti a oslovila jednu dámu, jestli náhodou není Wlčice, a ono jooo :-). Ať žije virtuální svět! :-) Večer jsme završily, jak jinak, v Chýši a pak už jsem se propadla do říše snů v podstatě okamžitě po doteku s postelí. :-)

sobota 9. dubna 2011

Situace

Na aprílový pátek jsme řešili trable s autem. V té garáži jsme strávili víc času než bylo záhodno a já jsem se divila, že je Adélka tak v pohodě, nekňourá, neotravuje. I pochválila jsem jí a ona mi na to s blahosklonným výrazem sdělila: Mami, já přece chápu, že se ta situace musí vyřešit, tak proč bych kňourala??

Holt si musím zvykat, že se náš benjamínek vyjadřuje kapánek nad rámec svého věku. :-)

Jen ve třech

Je to zvláštní, když chybí jedna čtvrtina rodiny a 50 % dětí. Z Adélky byl najednou jedináček a ona si to, mrška malá, neskutečně užívala, že dokonce prohlásila, že se jí po Andulce nestýská, protože má maminku a tatínka jen pro sebe. Je fakt, že bylo příjemné vstávat o hodinu později a odpoledne nemyslet na to, že jsou nějaké domácí úkoly, ale jinak nám tady ta naše Andulína chyběla neskutečně. 

Zprávy jsme, v podstatě, neměli žádné a to bylo znamení, že je vše OK. Jen v pondělí se ozvala Marcela s tím, že má Tomáška už doma, protože zvracel a měl horečku. Nakonec z toho byla angína. Ach jo. 

Já jsem si v pondělí oběhla pedikúru a na odpoledne jsem měla domluvenou hodinku krásy s Míšou z březňáčků. Stala se teď poradkyní Mary Kay a já neustále bojuju s krémy na obličej, takže proč to nezkusit. Osobně jsme se ještě neviděly, o to to bylo milejší setkání. Pro ní jsem byla docela tvrdý oříšek, protože reaguji jako krocan - rudnu a flekatím a to nejlépe i po kosmetice, která jinak všem ostatním vyhovuje. Až třetí krém vypadal, že by mohl být ten správný pro můj ksichtík. Výhodou je, že pokud by to nevyhovovalo, dá se výrobek do měsíce vrátit, na což jsem teda zvyklá i u nás v Euroně. Ale v drogerii tuhle možnost opravdu nenabízejí, takže představa, jak si koupím drahé krémy a pak je vesele vyhodím.. fuj.. to mě neba.

Míša mě pak i namalovala. Volbu barev jsem nechala na ní a protože mě vlastně viděla poprvé, nebyla ani nijak výrazně ovlivněná, takže jsem dostala vínovou fasádu. Nějak jsem si to neuměla moc představit, říkala jsem si, jestli nebudu vypadat jak po shlédnutí Lásky nebeské, ale kupodivu ne, naopak. Tahle barva neskutečně zvýraznila moje modré oči. Byla jsem pak jak trapka a neustále jsem se všude pozorovala. No je jaro, tak holt narcis(t)ka, no.. :-D.

Adélka byla zatím s mamkou s tím, že jí vyzvedne Skaly. Jenže než se on proboxoval z práce, byla jsem už vykrášlená a tak jsme se domluvili, že se sejdeme u mamky. A to moje zlatíčko na mě nakonec čekalo na zastávce jako "za mlada", když jsme spolu randili. Taková naprosto všední blbost a mně to udělalo tak velkou radost! Prostě asi s blížícími se narozeninami blbnu a sentimentálním - hm.. tak teď nevím, jestli je to to slovo, vypadá napsané dost divně, ale sentimentuju to určitě nebude :-D.

V úterý jsem šla pro změnu na manikúru (chvála všem těm slevovým servrům), zaskočila jsem si odcvičit s kolouškem (ve vší počestnosti, samozřejmě, koloušek mě jen trénuje na power-platu) a pak zase hupky dupky do školky pro Adélku. Bylo poměrně hezky a potřebovala jsem vyzvednout v Chabrech vstupenky na kultůůru, takže jsme to spojily se zastávkou v cukrárně na zmrzce, jak jinak.

Středa byla kapánek komplikovanější, potřebovala jsem udat Adélku na odpoledne, páč jsem jela na prezentaci do Mladé Boleslavi. Nakonec mě napadlo spásné řešení a Adélka šla k Zuzce, že se bude starat o malého Tomáška, když je Barča taky na škole v přírodě. Ve finále Adél nechtěla domů, když jí Skaly chtěl na hřišti vyzvednout, protože přece musela ještě Tomáška nakrmit :-). Já jsem si výlet do MB taky neskutečně užila. Prezentace se vyvedla, dámy byly z Eurony nadšené a výsledkem je moc pěkná registrace s objednávkou. A to chtěla paní původně jen prášek na praní :-).
A v pátek se nám vrátilo to naše zlatíčko ze školy v přírodě Adélku jsem vyzvedla po o, ale protože se příšerně ochladilo a Míša mi psala, že děti určitě nedorazí dřív než v půl druhé, že zrovna mluvila s učitelkou, šly jsme se domů přioblíct. Ve 13:10 jsme vyšly z baráku a po cestě jsme potkaly už děti vláčející kufry. To mi bylo jasné, že autobus dorazil a my jdeme pozdě. Ach jo. Se zas příště spolehnu na informace! Ale naštěstí tam Andulka osamoceně nestála a přivítání bylo opravdu milé. Pančelka Aňu moc chválila, jak byla šikovná a samostatná a třešničkou na dortu byl nejen diplom za nejvzorněji uklizený pokoj z 1.B, ale i za celkové vítězství ze všech 3 tříd. Tak to rozhodně po mně nemá... Těch diplomů přivezla celou spoustu, ale tenhle byl, tak nějak, nejzásadnější. Andulína totiž odjížděla s tím, že by ráda to bodování vyhrála.

Na ŠvP se jí líbilo, prý by jela zas, i když na začátku byla nudáááá... Pak jsem se dozvěděla od Zuzky, že Aňa prý po večerce nabádala holky, že se převléknou, namalují a vyrazí někam na diskotéku nebo na lov bonbónů :-D. Prý se s Romanem děsně chechtali a bylo jim jasné, po kom to pařmenství má, což teda JÁ fakt nechápu! :-D


pátek 8. dubna 2011

Pejsek

Holčičky měly v pokojíčku docela čurbes. Pravidelně se kvůli tomu rozčilujeme a myslím, že i pravidelně zbytečně. Onehdá tam naštvaný Skaly vlítnul, začal jim tedy pomáhat a dost věcí i vyhazovat. Mimo jiné chtěl uklidit mluvícího pejska od Fisher Price, který umí spoustu písniček, frází a básniček. "Běsnící"  Skaly ho popadl, uklidil na příslušné místo poněkud prudčeji, načež pejsek pravil: S tebou je legrace! V tu ránu jsme se začali všichni chechtat a nálada se zřetelně uvolnila, takže i ten úklid nám šel lépěji od ruky.

čtvrtek 7. dubna 2011

Aprílový pátek..

Tak tohle byl pěkně vypečený pátek nadupaný událostmi. Začalo to ráno, kdy nám naše provorozená poprvé odřízla pupeční šňůru a odfrčela na školu v přírodě. No.. odfrčela.. ten frčák nebyl až tak rychlý, protože jeden kluk z 5.A jaksi dorazil o 3/4 hodiny později, protože prý měli nějaké trable s autem a bydlí pár kilometrů za Prahou. Fakt pozlatit.

Ti naši prvňáci celou dobu seděli v autobuse, rodiče stáli venku a mávali. Mávali. Mávali, mávali.. Adélku jsem pak musela odvést do školky, protože už byl nejvyšší čas a navíc měli aprílovou akci, kdy holčičky měly přijít za kluky a kluci za holčičky anebo ještě mohli přijít za květinky nebo ptáčky. Adélka se rozhodla, kupodivu, pro květinku. :-). Bála jsem se, že mi akorát školáci odjedou, ale byly to zbytečné obavy. Nálada v autobuse se začala měnit. Přes původní nadšení začaly vyplouvat na povrch obavy a pochyby - fakt jedu bez maminky a bez tatínka?? Opravdu tam budu spát sám/sama?? 

Nakonec řidič vyvolal hlasování a děti se usnesly, že rodiče mají odejít. Bohužel neodešli všichni, tak to bylo trošku divné. Já, netuše, jsem přiběhla ze školky, překvapená, kde jsou všichni. Jakýsi tatínek mě uvedl do situace a tak jsem zůstala skrytá za rohem. Až když  konečně přijel zmíněný chlapec a autobus se dal  konečně do pohybu, šla jsem dětem zamávat. To bylo radosti, že vidí známý obličej! Původně jsem chtěla vyfotit odjíždějící autobus, ale nakonec jsme zvolila běh vedle něj a dělání opiček, aby se děti dostaly z letargie. Vypadalo to, že to zabralo. Ještě jsem si tak říkala, že jsem měla zakopnout a rozbít si kokos :-D. 

Každopádně jsem nepochopila, proč na ně čekali. V podmínkách je jasně napsané, že jsou rodiče povinni dítě pak odvézt sami.

Po o jsem vyzvedla Adélku a jela s ní k mamce do práce, kde jsem jí zanechala a přesunula jsem se k Rudolfinu na sraz kačerů. Tentokrát to byl Úřednický event, takže v podmínkách bylo ofiko oblečení plus speciální razítko. Máme doma akorát z Dětské pošty, tak jsem holt použila toto. :-) Musela jsem se smát, že kvůli 5 minutám focení se sejde tolik lidí. Myslím, že najít mě na fotce, rozhodně není problém. :-)


Po skončení jsem zaběhla ještě do knihovny a následoval přesun do Braníka pro mamčino auto. Tím jsem přejela do Centra Chodov, kde jsem měla sraz s mamkou a Adélkou. Jenže ty byly ještě na zastávce autobusu a čekaly, až přijede Lukajda s Andrejkou neb brácha s Lenkou si jeli konečně užívat do Jeseníků našeho loňského dárku. Přesunula jsem se tedy na příslušnou zastávku, odlovily jsme dětičky a v plné sestavě se konečně přesunuli zpět na Chodov posilnit naše vyhládlé tělesné schránky. Tady nás, posléze, našel i Skaly, který dorazil, pro změnu, Otylkou. 

Odebrali jsme si opět Adélku, rozloučili se s mamkou a dětmi a přesunuli se do garáží, abychom si vyměnili dítě, sedačky, auta, papíry a pár slin při polibku. Skaly nasedl, nastartoval a nechtělo se to čapnout. To bylo divné, protože já přijela bez problémů. Zkusila jsem tedy nasednout já a na první dobrou jsem nastartovala.. ehm.. holt se prostě k tomu musí pustit blondýna! Jdu zpátky k Otylce a poslouchám, jestli Petr s Adélkou jedou nebo ne. Vypadá to, že ano. Nasedla jsem tedy i já, nastartovala a zařadila se do fronty na výjezd. Ještě jsem se rozčilovala, že je to tak ucpané a až pak mě napadlo, jestli tam náhodou, ale opravdu jen náááhodou není nějaký modrý špunt. No nemýlila jsem se. Skalymu to opět chcíplo, takže to musel, společně s pánem z myčky, odtáhnout na jejich parkovací místo. Takže jsem to šoupla vedle nich s tím, že neodjedu, dokud se to nevyřeší.

Dodnes jsem si myslela, že auta mají pod kapotou koně. Mamka tam měla holuba. Mrtvého a už lehce mumifikovaného. Ani nesmrděl, to byl ten pán od myčky.. Oba muži zkoušeli kde co a pak měli pocit, že tam možná není benzín, takže nám pán půjčil kanystr a Skaly odjel k benzínce. Já čekala s Adélkou ve Feldě dokud se nevrátí. Benzínem to ale nebylo. Očistili tedy všechny možné kontakty, pohejbali drátama a konečně ta potvora chytla a mohli odjet. Já vyrazila směr Čimice a celou dobu jsem trnula, aby někde nezůstali viset. Prý se jim to stalo po cestě jen 2x, ale stačilo zahejbat kabýlkama a bylo to. Uff.

Možná bych měla i napsat důvod téhle výměny aut - v sobotu jsme měli v Řeži školení Eurony a potřebovala jsem odvézt kolegyňky a do Feldy bysme se nevešly a ona teda ta Otylka přece jen vypadá lépěji :-). Po školení jsme šly ještě doklábosit do oblíbené restaurace U kapličky a já večer měla navíc SRPŠ s holkama v Chýši, abysme doplánovaly společnou narozeninovou oslavu dětí a při té příležitosti naplánovaly Býčí party. 

Adélka si to s tatínkem víc než užila a tak jsme byli všichni spokojení. Snad i ta naše Andulína, když je tak krásné počasí!

středa 6. dubna 2011

Podolog

Jak už jsem psala onehdá, podolog nemá na starosti naše podolky, ale nožky. Konečně jsme se objednaly a vyrazily za ním na Žižkov. Andulka vzorně spolupracovala, Adélka se klasicky sekla. Ach jooo. To, jak Andulína vtáčí nožku je prý možná ještě z prenatálu. Takže mi pan Kloud ukázal, jak mám s Andulínou cvičit a jak jí to masírovat, že vidí zlepšení jako maximálně reálné, čímž mi udělal velkou radost. Chápu, že je šmajdání moderní, ale mně to dost leze na nervy.

Adélku obhlédl v průběhu vyšetřování Andulky. Ta prý je v pohodě. Máme prostě hodně chodit po nerovném terénu, co nejvíc bosky a celkově se hýbat. No a moje výstavní nožky mají sklony k otokům, takže mi pomohou lymfomasáže a mám si je dělat i doma sama.

Ještě nám ukázal, jak správně změřit botky a vyšlo z toho, že je nejvyšší čas, koupit Andulíně nové, o Adélce nejmluvě, té teda teď roste noha neuvěřitelně.

Ze Žižkova jsme se přesunuly do Galerie Harfa obhlídnout nějaké ty samochodky a nakonec si holčičky ještě pohrály na střeše obchodního centra, kde je úžasné hřiště, hudební nástroje, na které se smí sahat a spousta vykukujících dinosaurů, kteří by měli být zpřístupněni během dubna.