Zobrazují se příspěvky se štítkemDeníček 2011. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDeníček 2011. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 2. ledna 2012

Resty

Konečně jsem přidala zas nějaké fotky na rajče a doufám, že to tenhle týden zmáknu všechno :-)

A znovu nadílka :-) a konečně i Silvestr

Zas nám ta mláďata nějak povyrostla..
V neděli dopoledne jsme se přesunuli k mamce - no teda spíš skoro v poledne :-). Tam už byl brácha a spol, kteří mamku přivezli od nich z Kostelce. I u mamky se Ježíšek zbláznil a přinesl spoustu vytoužených dárků. Já si teda musím postěžovat, krom všech těch báječností jsem dostala i nádherné tričko na cvičení, aby mi bylo vzápětí zabaveno se slovy - "Jéé, to je to tričko pro Andrejku! A já myslela, že jsem ho omylem vyhodila!" Fňuk. Tričko mi bylo zabaveno a předáno do správných rukou :-).

Ale Andulka tu dostala vysněného holícího se Kena, takže od té doby se u nás Barbieny pořád vdávají :-). Že s sebou táhla palác snad ani psát nemusím? :-D

No a tentokrát si lehce plákla mamka. Vymyslela jsem, že jí nebudeme letos dávat žádnou obligátní kosmetiku a jiné nesmysly a pořídili jsme jí proto dohromady nové matrace a rošty. Mluví o tom už dooost dlouho a pořád to odkládala :-). Prý nějak šla ke stromečku, podívat se, co to tam vzadu překáží a brácha na ní houknul - Jedeš vodtamtaď! Lekla se tak, že málem přeskočila stromeček :-D. Kluci to hned dávali dohromady - jo jo, zlatá IKEA a její systém slož si sám.. tudíž i jednotlivé lamely je potřeba navlíknout. No a když to pěkně umístili do té postele, zjistili jsme, že postel dělal kdysi taťka a jaksi neodpovídá standardním rozměrům, tudíž nám to všechno a všude přečuhuje :-). Ajajaj.. tady Baruschka teda lehce ulítla, že to nezkontrolovala.. No ale stejně musely matrace 72 hodin ležet, aby se vyrovnaly, takže jsme se domluvily s mamkou, že v úterý sjedeme do IKEA pro postele.

Z Braníka jsme se napakovaní přesunuli do Skalice a tam čekalo velké překvapení, pod stromečkem nic. Ježíšek toho měl tolik, že sem ještě nezavítal. Nicméně se tu stalo naprosto neobyčejné kouzlo! Já jsem seděla v jídelně, Andulka prošla kolem mě do obýváku, šla okolo stromečku, sedla do křesla a začetla se. Načež přišla babička a zůstala v úžasu stát, protože pod stromečkem byla najednou obrovská hromada dárků! Neuvěřitelné! Andulína to na potkání vyprávěla, že tam okolo šla a nic tam nebylo a i když byla pár metrů od toho, tak se to tam najednou objevilo! Prostě je ten Ježíšek opravdu neskutečně rychlý. Rozštípla to Adélka, která samozřejmě Ježíška viděla, jak nese ten velký pytel, takže JÍ to rozhodně nepřekvapilo :-).

To bylo ale lákadlo.. jenže většina měla dorazit až druhý den.. Holky okukovaly, okukovaly a pak vyžebraly aspoň jeden dáreček..respektive Adélka. Andulka řekla, že buď všechno nebo nic, ale zas si uvědomovala, že druhý den si budou všichni rozbalovat a ona ne.. Adélka tohle dilema vůbec neřešila, popadla dárek, rozbalila a babička jí povolila další a další.. no prostě si nakonec rozbalila všechny :-D. Aňa stále nevěděla, já jsem do ní hučela, že jeden může.. no byla z toho celá naprdlá, až nakonec podlehla a dárky si rozbalila také :-). Ono to bylo vlastně fajn, aspoň měly čas si to pořádně prohlédnout a ve finále bez dárečku nezůstaly, ještě se tam objevily nějaké druhý den.

Venku bylo opět jarně, tak jsme s Petrem zašli na hřbitov, holčičky odmítly, chtěly si pohrát po dlouhé době s Novačkami a čekalo se právě na Irču a spol, až je Tomáš přiveze z Prahy. My jsme se krásně prošli a chviličku po našem návratu dorazila i Irča. Hurá, konečně se cácorky dočkaly Adámka a mohly se vrhnout na balíčky :-). Tady byl, pro změnu, dojatý děda. Dostal povolenku na ryby a byl z toho nějak mimo :-).

Domů se jim vůbec nechtělo, jenže Petr tentokrát pracoval i mezi svátky, tak nám nic jiného nezbývalo, než se večer sbalit a odfrčet zpátky.

V úterý jsme s mamkou měly sraz před IKEOU, že vybereme tu postel. Ten den začínal výprodej, tak jsem si říkala, že to bude maso. Naštěstí lehce po té desáté to ještě šlo, dokonce jsme se stihly v pohodě i naobědvat, ale když jsme odcházely, tak to bylo peklo. Výprodej jsme nějak nezaregistrovaly, postele nás moc nenadchly i hlavně kvůli "divným" rozměrům, málokterá má 180 na 200. Z IKEA jsme se přesunuly přes dálnici do Sconta - tam to měli všechno příšerně drahé a jako poslední jsem zvolila Mobelix, že to je také na trase. Tam si nejdřív mamka vybrala jednu překližkovou postel a nakonec se zamilovala do princeznovské železné, kované :-). Nejvíc z ní byly unešeny holčičky tím spíš, že na ní bylo povlečení s růžemi a vypadalo to opravdu dobře. Jen jí teda neměli na Kolbence, ale na Zličíně. Volala jsem  bráchovi, jak a kde je, ale zrovna taky budoval usilovně kapitalismus, takže jsem volala Peťovi, který dělal jakousi střechu, takže byl omezený viditelností a musel skončit se západem slunce.

Domluvili jsme se, že počkáme u mamky, on tam přijede pro mě a společně pro ní zajedeme na Zličín. Tam to proběhlo všechny v rychlosti, mdloby se o mě začaly pokoušet, když jsem zjistila, že ta velká bedna je naše. No vešla se nám do auta jen tak tak, dokonce i kufr jsme zavřeli. Ještě jsme to mamce smontovali, aby mohla konečně spát na normální posteli. Andulka prohlásila, že babičce o půlnoci zavolá, aby věděla, jak se jí na nové posteli spí :-).

Ve středu jsme měly s holkama závěrečné SRPŠ v Chýši a velmi velmi se to vydařilo :-) Jen kdybych teda nakonec nemíchala ty bublinky.. přiznám se, že jsem si druhý den i po velmi velmi dlouhé době blinkla.. Pak jsem to ještě zalomila a vzbudila jsem se naprosto v pohodě i bez toho, abych si šlehla růžovou lásku :-). No a v pátek tam zaskočil Skaly vrátit mističku a přišel nad ránem :-). Prostě jsme si to parádně užili, škoda jen, že každý zvlášť, ale ono je to ve finále možná i dobře.

Silvestr jsme strávili ve čtverci rodinném - kolem poledne jsme vyrazili na procházku - holky na kole a na kolobrndě, což nám přišlo vtipné takhle v prosinci. Večer Skaly dovařil výborný ovárek a šel si "na chvíli" lehnout. No chrápal do 22 hod. :-) My jsme zatím hrály různé hry, já jsem si pak s wii ještě zacvičila (ehm, to se mi teda na Silvestra ještě nepřihodilo :-)) a čekali jsme na půlnoc. Pobavila nás Partička na Primě a průběžně vybuchující ohňostroje. Letos to bylo ale nějaké slabé, asi i tím počasím, chvílemi sněho-pršelo, tak se nám ani nechtělo ven, ačkoliv, jako každý rok jsem chtěla jet na Velkou Skálu a koukat na Prahu.

Protestující holčičky jsme zahnali kolem jedné do postele s tím, že určitě neusnou, když je takový rachot.. Nicméně, jen se dotkly polštáře, nevěděly, čí jsou :-).

My jsme si se Skalym daly souboj v bowlingu na wii a pak už jsme to zalomili také. 

P.S.
Jak to Ježíšek zvládnul s těmi dárky? Poslala jsem je do Skalice s týdenním předstihem, pak už je stačilo vzít z pokoje, schovat v koupelně, nahnat holčičky nahoru do pokoje, že se mají převléknout  a podívat na světýlka na protějších domech a mezitím nandat dárky pod stromeček. Ty dárky tam, samozřejmě, byly už ve chvíli, kdy okolo procházela Andulka, jen si jich prostě z nějakého nepochopitelného důvodu nevšimla :-) Ale kouzlo to bylo super!

neděle 25. prosince 2011

Vánoce..

Předvánoční čas uběhl jako voda, letos opravdu nějak rychleji, jak začal advent vlastně už v listopadu. Počasí nenasvědčovalo tomu, že je zima, spíš takový nepříjemný podzim, nicméně, já ten sníh v Praze fakt moc nepotřebuju.

Nám opět přišla kouzelná smska od Ježíška, že jsou holčičky hodné a že určitě pro ně něco bude mít. Od té doby, kdykoliv mi zapípal mobil, běžela se Adélka zeptat, jestli náhodou nepíše zase Ježíšek. A on se nakonec ozval ještě jinak - prostřednictvím jednoho z andělů. Ve schránce byl zapečetěný dopis a v něm dva kousky tajné mapy.. Kam nás zavede a s kým jí mohou Áčka složit, jsme se měli dozvědět až na Štědrý den.

Poprvé jsme měli letos kapry ve vaně, což byl neskutečný zážitek :-) a krásným komunikačním šumem na dubňáčkovské diskusi jsme měli kapra ve stojánku :-). Psala jsem totiž o kaprech a následně se někdo ptal, jestli už máme stromeček. Odpověděla jsem, že ne, že ho musí Skaly dát nejdřív do stojánku. Někdo další dočítal nepozorně a už padl dotaz, cože to ten Skaly dělá a jak dává kapra do stojánku :-). To by to nebyl můj drahý, aby to nedotáhl do konce a kapra ve stojánku jsme nakonec měli :-).

23. prosince jsme jely k mamce dělat bramborový salát a u toho jsme sledovaly státní pohřeb Václava Havla. Klobouk dolů před všemi, kteří se podíleli na organizaci. Vymyslet kdo kdy přiletí, kam si sedne a vedle koho.. Bylo to velmi důstojné, i když možná trochu moc dlouhé.

Petr mezitím nachystal ryby a stromeček, aby ho cácorky mohly ozdobit. Ráno nemohly dospat, vstávaly v půl sedmý! Fakt na budku :-), ale Ježíšek nezklamal a jako každý rok jim přinesl pod jejich malý stromeček dárečky. A jako každý rok to nějak popletl a zase přinesl i dárky pro Jáchymka a Emičku a ještě ke všemu takové veliké! Naše dámy tam měly pro Barbieny šatičky.

V 10.00 jsme se vydali na hřiště dle pokynů v tajemné dopise a sešli se tam s ostatními. Děti daly do kupy jednotlivé kousky mapy a za chvíli už věděly, jakým směrem se vydat. Dospělí posnídali svařáček a ač počasí nebylo nic moc, nepršelo a dalo se to.. Procházeli jsme jednotlivá stanoviště, děti hledaly indicie a další dopisy, aby se dozvěděly, kde bude ukrytý poklad. Na jedné z předposledních zastávek dostali úkol dospělí  zazpívat písničku, kde bude kapr, dárek nebo stromek. Vzhledem k tomu, že batohy byly plné svařáku a po cestě jsme se důkladně zahřívali, nebyl problém zapět a dokonce složit vlastní píseň. Prča to byla neskutečná :-). A protože děti plnily úkoly na jedničku a všechny indicie také správně složily, nalezení pokladu bylo dílem chvilky. Plný pytel dárečků je nadchl! Vzhledem k množství trvalo rozdávání docela dlouho a začínalo pršet. Nejvyšší čas zvednout kotvy, se všemi si popřát a vyrazit smažit řízky :-).

Odpoledne nás čekala ještě jedna tradiční vycházka - s Dráčkovejma. Tentokrát nám svařák udělal Skaly a zas to byla mňamka. Ve finále jsme venku vydrželi přes hodinu a půl a děti dokonce zpívaly koledy u stromečku s ovocem, který jsme dopoledne zdobili pro zvířátka v rámci cesty za pokladem. 

My jsme pak s holčičkama šly ještě okouknout jestli neletí Ježíšek a hlavně pro pití do auta a mezitím nám Ježíšek nadělil dárečky pod stromeček. Původně byla otevřená jen ventilačka v pokojíčku, ale bylo toho tolik, že si musel otevřít okno celé! Adélka ho prý viděla, jak nese velký pytel.. 

Tentokrát jsme zvládli večeři před rozdáváním dárečků, jen Skaly děsně zdržoval, protože měl dva kusy ryby :-). Pro mě dělal letos štiku, která teda taky měla hodně kostí, ale rozhodně jsem se s tím tak nebabrala :-). Největší nadšení způsobil největší dárek, Andulka zjistila, že je pro ně :-). Ale největší dárky se rozbalují jako poslední... 

Ježíšek vypadal, že se zbláznil. Možná tím, jak jsme během roku měli kapánek finanční problémy, které se konečně teď vyřešily, měl pocit, že je potřeba splnit spoustu přání.. Já jsem si u jednoho ze svých dárků poplakala :-) Chtěla jsem překvápko a fakt bylo. Soft-shelová bunda a hlavně u ní básnička včetně fotky Ježíška, když mu bylo nějakých 12? :-) Pro holčičky bylo asi největší překvapení ukryto právě v té největší bedně - dostaly palác pro Barbieny. Ač mimibazar moc nemusím, tohle se Ježíškovi fakt povedlo :-).

Ale spokojené byly se vším, stejně tak jejich rodiče :-)

Petr usnul hned po nadílce na gauči a já tu taky slušně tloukla špačky, takže jsem holčičky zahnala do peřin a ve 22 hod. už u nás byl klid a všichni jsme spali - teda dospěláci určitě :-)

středa 21. prosince 2011

Tajemství

Ráno jsme potkaly Tomáška. Hned hlásil, že má zabalené dárky na besídku do školy. Jeho tatínek jen kroutil očima a snažil se mu vysvětlit, že to se přece neříká, že to má být překvapení! Tomášek perlil dál :-)

"Tati, je to dobrý, Anička má propíchlý uši!"
"Tome, pšt! Neprozrazuj!"
"Ale vždyť jsem neřekl, že dostane náušnice!"
"Ježišikriste, už buď zticha!"
"No tak aspoň neví, jestli budou modré, červené nebo zelené!"

No nachechtala jsem se, ne že ne. Ale Tomáškovi bych nějaký tajem fakt neprozradila. :-D

úterý 20. prosince 2011

Kultura za kulturou

Předvánoční čas je plný večírků, "desítek" a akcí. My jsme to zahájily středeční návštěvou kina. Měla jsem volné vstupenky za dozor na Šmoulech s platností do konce roku, takže jsme chca nechca musely vyrazit. Z programu vybrat byl docela oříšek. Šmouly jsme viděly, na Kocoura v botách šly obě holčičky se školkou a družinou a jediné, co zbylo, byl film Žraloci na s(o)uši.

Bývám většinou k dětským filmům poměrně hodně shovívavá, ale tohle se fakt nedalo. Tak zbytečný film jsem už dlouho neviděla. Několik zápletek, které v podstatě vlastně nedávaly dohromady smysl, vtip veškerý žádný, no fakt bída, bída, bída. A proč se to jmenovalo takhle divně, to vlastně taky nevím.

Ve čtvrtek měla ve školce desítku Adélka. Děti secvičily moc hezkou pohádku o zvířátkách v zimě a Adélka hrála sluníčko, protože holčička, která původně měla tuto roli, onemocněla. Bylo to úžasné, už i jen kvůli tomu, jaký udělaly děti neskutečný pokrok za rok. Na závěr nám dětičky přinesly keramický košíček s jablíčky, který vyráběly a musela jsem se smát, jak chlapeček poučoval maminku, že to opravdu nemůže jíst, že je to jen jako. :-) 

Andulka byla smutná, že to neviděla, ale měla tancování a dopilovávali číslo na vystoupení. Pustila jsem jí to pak aspoň z kamery a nakonec jsme si zkoukly i besídku z roku 2008, kde Andulka hrála Šípkovou Růženku a nechápaly jsme, jak byla buclatá, maličká.. prostě moc hezký výlet do minulosti :-)

V pátek měla Andulka předvést, co se naučila v taneční škole Ivy Langerové. Byla jsem na to hodně zvědavá, protože chodí z těch hodin poměrně otrávená, lektorka na ně neustále ječí a neustále jim předhazuje, že jsou neschopné a k ničemu.. vysloveně motivační prostředí pro malé děti.. Speciálně ve čtvrtek přišla Aňa úplně zničená, že jejich vystoupení bude nejhorší ze všech, protože prý nejsou schopni si zapamatovat, jak to má být a ta druhá skupina, co jsou starší děti zas naopak mají mnohem hezčí choreografii a nejsou tak nemožní.. Co na tohle říct?

Vezla jsem tedy holčiny na generálku do Kotvy a první trabl nastal ve chvíli, kdy jsme nemohly najít vstup, respektive nikdo nebyl schopný nás nasměrovat, případně nám sdělili, že nás tudy prostě nepustí. Naštěstí jsme potkaly podobně bloudící skupinu a společnými silami jsme to dali dohromady. S Adélkou jsme zatím jely něco vyřídit a pěšky přes Staromák jsme se vrátily zpátky. Ač jsme přišly s předstihem, na všech stolech cedulka reservé. Paráda. Naštěstí u jednoho stolu se lidi zvedli a odešli, takže jsem nezaváhala a obsadila ho. Za chviličku přišel takový klučík, že tam měl rezervaci a že ten stůl je pro jeho rodinu. Ujistila jsem ho, že tam žádná rezervace nebyla (opravdu ne, jinak bych si tam nesedla) a že je mi to líto, ale prostě se nezvednu. Nakonec mu přišla maminka a domluvily jsme se, že stejně vlastně asi budeme stát kvůli focení a že to nějak uděláme, abysme se vešly všechny včetně mamky a Andrejky.

Celá ta anabáze byla naprosto zbytečná, jelikož ti protřelejší si přitáhli židle k parketu, případně se postavili do všech možných i nemožných míst co nejblíže. My, novicové, jsme tudíž mohli za padesát káčé sledovat akorát tak záda ostatních návštěvníků. Fakt paráda. Prostor je to nádherný, to ne že ne, ale kapánek nevhodný pro pořádání takové akce, kde vystupují děti, jejichž maximální výška je metr a půl.. parket je totiž o stupínek níž a přetlak příbuzných horší než v papiňáku.

Poměrně hodně nás to mrzelo, procpala jsem se aspoň trochu, abych jakž takž natočila Andulku a mohli jsme to vidět aspoň ze záznamu. Je to škoda, ráda bych viděla vystoupení i ostatních, ale prostě to technicky nešlo. Kupodivu mě to už ani nepřekvapilo, od začátku jsou nějaké problémy a organizace je naprosto nezvládnutá. Škoda, myslím si, že by to Andulíně mělo co dát, ale za tuhle cenu (nemluvě o finanční náročnosti) fakt další pololetí pokračovat nebudeme. Aňa ani nechce. :-(

Naštěstí ty naše cácorky tančily jako druhé, takže jsme se tam ještě chvíli snažily zahlédnout sem tam nějakou tu ruku tančících, ale pak jsme to sbalily a radši šly, pro velký úspěch, na Staromák :-). Andrejka navíc takhle večer v předvánoční čas na Staromáku nebyla a mamka tvrdila, že vlastně taky ne :-). Tentokrát bylo lidí tak akorát, nikde přehnané davy a dokonce jsme zmákly i orloj. Andrejka se prý zrovna o tom učí ve škole :-)

Daly jsme si výborný punč (já nealko, čekalo mě ještě řízení), holky teplou lázeňskou oplatku a na Můstku se naše cesty rozdělily. Mamka s Andrejkou totiž jely druhý den do Salzburgu, tak mohly porovnat, kde je to hezčí (Praha zvítězila :-)). Já jsem, po nezbytné hygieně, odvedla holčičky k Dráčkovejm na nocleh, protože jsem se nabídla Skalymu, že pro něj dojedu do Jirčan na večírek. On se většinou nezúčastňuje právě kvůli vzdálenosti, ostatní kluci bydlí poblíž. Občas u někoho přespí, ale přece jen..

Předpověď hlásila sněhové vichřice, naštěstí se nic takového v našich končinách nevyskytovalo a cesta z města i zpět proběhla relativně v pohodě. Jen ten můj milý se kapánek zvečírkoval, takže když jsem pak už zatáčela k nám, povídal mi - Voe, Jirko, díky.. před barákem nebylo místo, musela jsem to vzít z druhé strany, tudíž přestal vystupovat a konstatoval - Voe, Jirko, tak jo, tak to vem z druhý strany.. když jsem parkovala, dočkala jsem se - Voe, to nemusíš.. už to dojdu.. :-D No přišlo mi to celkem ftipný :-)

Holčičky nechtěly od Dráčkovejch a zopakovaly situaci s Emčou, takže tam byly až do odpoledne. :-) My jsme zatím aspoň vyřídili nějaké nezbytné pochůzky včetně nákupů. A večer jsem šla na vánoční večírek já - měly jsme s holkama vánoční SRPŠ v Chýši :-) A tentokrát i s dárkama :-).

V neděli ráno odjel Skaly opět budovat kapitalismus a já si na netu přečetla, že umřel Václav Havel.. Musím se přiznat, že vlastně považuju za zázrak, že žil ještě tak dlouho, přece jen utekl hrobníkovi z lopaty už 2x. Pro nás to bylo navíc takové zvláštní, bylo to tři roky po taťkovi.. Nejde na to nemyslet..

Nostalgické vzpomínky jsme trochu zaplašily odpoledne - ulovila jsem totiž na Slevomatu vstupenky na Popelku - muzikál na ledě. Adél to měla navíc zdarma, protože mi seděla na klíně. Chtěly jsme na to jít, ale přišlo mi to opravdu hodně drahé, když jsem to vynásobila třemi, ale takhle jsme šly vlastně všechny za cenu jedné vstupenky. Celkově nás bylo 9 :-).

Trošku selhala organizace - pro vouchery byl vstup speciálním vchodem a měli jsme co dělat, aby nám neumačkali děti. To jsem moc nepochopila, většina lidí tam šla právě s dětmi a přesto jim to bylo jedno a cpali se jak magoři :-( Naštěstí jsme byli čtyři dospělí, takže se nám dětičky povedlo uchránit. Nicméně představení začalo o dost později, aby se stihli všichni usadit.  Musím říct, že se mi to líbilo víc než Disney. Adélka byla úplně unešená, Aňa se prý první půlku nudila, což se nedivím, některé scény byly zbytečné a zdlouhavé. Na tu dálku jsem poznala akorát Dejdara v roli komořího a Hanku Křížkovou jako macechu a Magdu Malou jako sestru. Gondíkovou, jakožto druhou sestru, jsem nepoznala ani po hlase. Čaroděje hrál Pepa Vojtek, krále Harapes a královnu Machálková. Popelku a Prince bruslili srbsko-ruští krasobruslaři. Ale úplně nejlepší byly "hvězdy" - ty dělaly neskutečné věci, včetně přemetů.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední představení v Praze, proběhly i dlouhé děkovačky autorům a všem, co se podíleli na přípravě a mimo jiné jsme zjistili, že naproti přes plochu seděl Karel Gott s rodinou :-).

A tyhle kulturní aktivity skončily v pondělí, kdy jsem vyrazila na Vánoční seminář Marka Dzirasy a naprosto báječně jsem si to užila. Nejenže jeho myšlenky korespondují s mými, ale v druhé půlce jsme "korporátně" bubnovali a bylo to naprosto strhující, zábavné, skvělé, prostě božííííí :-) Nevím, proč se to jmenuje tak blbě, ale Tokhi el Ritmo je můj nový idol :-) Co ten kluk s námi dokázal, jak byl vtipnej, jak zpíval, jak jsme MY zpívali, jak ovládal orchestr složený z cca 400 bubnů  :-D.. no evidentně si nutně musím jít někdy zabubnovat na některou bubnovací session každou třetí středu do Music City.. mami??? Budeš zase za chůvu?? :-D :-D I když.. možná vezmu i holčičky, určitě by je to neskutečně bavilo.

neděle 11. prosince 2011

Zumba vystoupení

Na středu bylo naplánované vystoupení se zumbou spojené s mikulášskou. Holčičky nám předvedly několik tanečků a bylo to úplně úžasné, jak jsou šikovné! Andulka se teda kapánek naprdla, protože netančily její oblíbenou Pusha, pusha, kde měla jakousi speciální roli, tudíž pak odmítla tančit dál.. chjoooo.. 

Po asi 6 skladbách přišel anděl a všem nadělil malé dárečky a nějakou tu sladkost. Pak si děti malovaly a zumbit mohly maminky. No nikdy bych si nepomyslela, že si za to, aby na mě někdo koukal, jak se vrtím :-D.  Původně jsem chtěla hodit bočkem jenom tak lehce, ani jsem si nebrala cvičební úbor, ale nakonec jsem si trsla moc pěkně, přestože v džínách :-D

Ve čtvrtek jsem měla pronajatý stůl na Vánočním jarmarku Profi ženy a byla to moc milá akce. Spousta opravdu hezkých výrobků, produktů a zajímavých služeb, kam se hrabal celý Flér. Jen teda odtáhnout tam ten můj sortiment, to byla celkem dřina. Našla jsem si nízkpodlažní spoje a odrovnaly mě schody do prvního patra :-). To bylo pak kapánek na dýl. Ale celkově to bylo moc fajn. Lidí tak akorát, přišlo se tam na mě podívat docela dost známých a ve finále mě vyzvedl miláček s holčičkama vracející se od mamky. Adélka už byla nějak vánočně naladěná, takže jsme celou cestu poslouchali její Ježíšku, panáčku v metalové podobě.. taky pak pěkně chraptěla :-)

O víkendu jsme zůstaly doma, protože Petr měl práci a v sobotu jsme vyrazily do centra nasát atmošku. Nejdřív jsem si chtěla koupit něco v CaA, páč jsem dostala jakýsi slevový kupón, ale v Palladiu to bylo celkem o život, což mi za slevu nestálo. Odsud jsme se tedy přesunuly ještě do Kotvy, kde jsem zas chtěla uplatnit slevu do Bambule - povedlo se :-) a před ní jsme se podívaly na živý betlém, nechaly si vyvěštit z litého olova a poslaly ořechovou svíčku. Na cestu jsme si koupiy trdlo a mohly jsme vyrazit na Staromák. No to bylo maso! Foťák jsem s sebou neměla, to bych nezvládla. Holčičky jsem držela pevně, aby se mi neztratily a prodíraly jsme se davem ke stromu.. Je nádherný, ale ti lidé.. no jo no :-) Blbej nápad, vyrazit tam v sobotu v podvečer :-).

Zpátky jsme to vzaly Dlouhou a domů jsme dorazily docela ucaprtané kolem osmé hodiny.

středa 7. prosince 2011

Blllll

Letos jsme nejeli za čerty na Šumavu, bohužel nám to neumožnil stav našeho konta, nicméně příští rok si to určitě nenecháme ujít. Adélka tedy odjela s Petrem do Skalice a Andulka šla v pátek spát do družiny, kam za nimi ta slavná trojice až vícečice :-) přišla. V sobotu pak jeli na výlet do Úštěka, do muzea čertů. Nikdy jsem o tom neslyšela, ale prý to bylo moc pěkné a děti si to užily.

Jen teda měli přijet zpátky kolem 12.00 a přijeli o hodinu později. To už jsem byla zmrzlá jak psí ... nepočítala jsem s tak dlouhým pobytem venku a fučelo fakt studeně. Odpoledne měla Andulína jít s Emčou a jejich babičkou na Staromák, ale protože byla v podstatě celý týden doma kvůli nějakému nachlazení a připadala mi unavená, dohodly jsme se nakonec, že nepůjde a naopak večer přijde Emáda a bude u nás spát.

Ještěže jsem to tak udělala, protože Ema dorazila až skoro v půl osmé a Míša mi pak popisovala, jaké to prý bylo na Staromáku děsivé maso, že se babička bála, aby jí dav děti neušlapal a že stejně nic neviděli.. No to bych tady asi zatím zešílela, kde jsou tak daleko..

Emča u nás nakonec zůstala do odpoledne, nechtěla jet ani plavat (Mami, prosííííím, prosííííím, prosssíííííím... můžu zůstat u Skálů? Víš, že mám z toho bazénu pak děsně ten ekzém po celé noze.. mami, prosííííím, prosííím, prosííímmm :-D). Andulína byla ráda, že má parťačku, když tu Adélka není a tak vyzkoušely různé hry, panenky a dost času propařily i na wii.

V pondělí pak jeli se školou pro změnu do Příbrami. Tam to taky bylo hodně hezké a prý tam určitě musíme vyrazit :-). Naštěstí se počasí docela umoudřilo, v noci totiž přišel šílený slejvák, že to dokonce vzbudilo i mně.

Odpoledne přišla mamka a když jsme jí šly vyprovodit na autobus, pípla mi smska - Podivej se do kufru auta, blll, cert... Byly jsme z toho pěkně překvapené, že nám píše čert smsky a jak ví, kde máme auto a o to větší bylo překvapení, když byla v tom kufru krabice bonbónů Mars, Snickers, Bounty apod.! Rozhlížely jsme se tedy, jestli neuvidíme nějakého toho čerta a Mikuláše, nicméně nikde nikdo. Asi je odehnala ta kouzelná rolnička, co jí měla Andulka na krku ještě z výletu. U zastávky jsme potkaly Anežku od Adélky ze třídy, takže holky vyžebraly, že půjdeme s nimi omrknout sídliště, jestli třeba náhodou. Takových bloumajících jsme potkaly nakonec docela dost a docela dost právě spolužáčků od Adélky, jen ti čerti nikde.

Už začala být opravdu velká zima, takže jsme došly opět k zastávce s tím, že tam se s Anežkou a její maminkou rozloučíme a půjdeme každý svým směrem a najednou Andulka vykřikla - Támhle jsou! A fakt že jo! Na druhé straně silnice šel Mikuláš, Anděl a čtyři naprosto příšerní čerti.. Když nás zmerčili, přešli za námi a holčičky pěkně zapěly naprostou klasiku Mikuláš, ztratil plášť... Odměna je neminula, čerti je nestrašili a po tak úspěšné misi jsme konečně mohly jít do tepla. Hurá.

Po cestě začala Andulka rozvíjet odvážné teorie, že je možné, že nás ten čert chtěl dostat z domu, proto mi poslal tu smsku a pak ještě nám poslal do cesty Anežku a že je možné, že doma najdeme ještě nějaký dáreček. Přišly jsme proto domů, obhlídly situaci a nic. Tak že se půjdeme navečeřet a jak jsem tak šla na balkón pro jídlo, otevřela jsem dveře a za nimi...No jasně! Fakt tam byly dva mikulášské balíčky! Tentokrát tam bylo jen málo sladkostí, ale zato Polly Pocket, což holky komentovaly, že ten Mikuláš určitě věděl, že toho sladkého už dostaly dost ze Skalice..

Ještěže se ta kouzla dějí....

neděle 27. listopadu 2011

Oslavička, Flér

V pondělí jsem měla domluvenou prezentaci kousek od Benešova. A zrovna v pondělí bylo všude Rákosníčkovo nebo-li mlha hustá tak, že by se dala krájet. Fakt paráda. Jela jsem rychlostí nula nula prd, ale dorazila jsem včas a bezpečně na místo. Nakonec přišlo 11 dam a bylo to úžasné. Eurona je zajímala, navíc tam byla jedna, která jí už delší dobu používá a vřele doporučuje, což je sen každého prezentéra :-). 

Cestou domů se mlha maličko rozpustila a tak jsem zjistila, že není potřeba jezdit přes jakési vesničky, ale jde to přímo, pohodlnější a kratší cestou - no prostě jak u kešek :-). Jen jsem se ale přiblížila ku Praze, zas bylo vidět jen na pár metrů. Byla jsem ráda, že jsem dorazila domů, oči vykoukaný neskutečně. Ale ta euforie z vydařené akce to skvěle vynahradila.

Na středu jsme byli domluvení s Cecelkovýma, že zajdeme na společnou véču a oslavíme vlastně Martinovy narozeniny. Holčičky se nastěhovaly k mamce a i my jsme si tam udělali základnu, protože Petr šel ve čtvrtek do práce svátek nesvátek. Rezervaci jsme měli do jedné restaurace na Smíchově a parádně jsme si to užili. Jediné, co nás překvapilo, že se nějak nemůžeme dostat přes Barraňďák pěšky, páč flamendr jel až za 45 minut. Od té doby, kdykoliv tam jedu, tak koukám, jestli by to přece jen nějak nešlo a možná šlo, ale muselo by se nejdřív asi podél Vltavy.

V pátek odjel Petr s holčičkama do Skalice a já šla v sobotu na mamografické preventivní vyšetření. Šlo to rychle a hlavně je vše Ok, což jsem ráda. Měla jsem zrovna ten týden totiž nějakou dost depku, že mi z ničeho nic odešel počítač, že pořád nepřišly ty prachy a že se nám sype jedna věc za druhou, no prostě úžo období.. Ale už se to prostě musí obrátit zas k lepšímu!

Následující neděli jsme vyrazily s Míšou a Andreou na akci Fléru - to je takový web, kde prezentují šikovní jedinci své výrobky. Najdou se tu hodně netradiční a hodně hezké věci. S mírným znepokojením jsem koukala na nahlášené počty lidí na facebooku - v sobotu to bylo kolem 2.000 lidí.. ehm.. Přidalo tomu i slunečné počasí, ač teplo teda úplně nebylo. Když jsme dorazily na místo a viděly tu příšernou, ale fakt příšernou frontu, zbaběle jsme zavelely k ústupu :-). Jediná Míša se tam potřebovala dostat i z pracovních důvodů - měla domluvené vyzvednutí nějakých věcí. Nakonec jsme objevily, že z druhé strany funguje východ, takže jsme Míšu vyslaly, ať to s nima nějak vyjedná. Pustili jí tedy dovnitř a balík stejně nepřevzala, protože byl velký :-) Nicméně okoukla situaci a přinesla hlášení, že to tam bylo hodně malé a výběr prodejců také nic moc a představa, že tam stojíme tu frontu a pak tohle... S Andreou jsme zatím okukovaly plastiky u Sovových mlýnů  a když se k nám připojila Míša, přes Kampu jsme šly k Andělu, že si dáme nějaký ten dobrý oběd.

Takže jsme si ve finále ten den užily úplně jinak, ale vlastně báječně. Já jsem ještě jela pro holčičky k mamce a společně jsme se přesunuly zase k nám na sever.


neděle 13. listopadu 2011

Návštěva z daleka

Následující týden byl opět kapánek hektický - několik setkání s mými úžasnými kolegyňkami, z toho jedno ve Slaném (tentokrát jsem domů už trefila a nebrala to přes Chomutov a přes Ruzyni :-)), do toho cvičení na Slender you (s odstupem můžu napsat, že bez jakéhokoliv účinku, zlatý power plate) a opět problémy s autem.

No a v sobotu brzo ráno odvedl Petr Andulku na zastávku busu a naše výletnice odfrčela s družinou na Ještěd a drahouš jel makat volno-nevolno. My jsme s Adélkou chystaly náš domov na vzácnou návštěvu z Beskyd. Danka vyhrála vstupenky na muzikál Osmý světadíl a tak se vypravily s Luckou do Prahy. 

Bylo to takové celkem dobrodrůžo - nejdřív měl jejich vlak zpoždění, takže nechytly rychlík, ale až o půl hodiny později jiný spoj. Pak jezdily metrem sem a tam :-) a nakonec se zamotaly tady u nás, protože většinou Danka přicházívala od Chýše a teď šla z druhé strany a nikde neviděla náš balkón :-). Vše dobře dopadlo, najedly se, a už zas smažily do divadla. Pro jistotu jsem je vyslala s předstihem, kdyby náhodou zas někde netrefily.

Nevím jaké jsem měla zatmění, nicméně jsem je poslala na Výstaviště, přestože se to hraje v Divadle Kalich v Jungmannce. Naštěstí se Danka u Výstaviště zeptala a naštěstí paní věděla a rovnou jim poradila, ať skočí na 14. Když mi to volala, tak jsem málem dostala infarkt.. Naštěstí mi ve 14:29 pípla sms, že jsou v pořádku v divadle a sedí na svých místech. Představení začínalo ve 14.30. No ten šutr, co mi spadl ze srdce, ten  musel být slyšet až v Beskydech.. ufff.. 

Představení to bylo dost dlouhé, a protože Danka projevila přání zajít do Chýše, čekaly jsme s Adélkou na ostatní tam. Navíc Andulína měla dorazit kolem 20:30, tak abysme to neměli tak daleko :-). Výborně jsme se nacpali  a napili (no ne že bysme s holkama neměly den předtím v Chýši SRPŠ :-)) a pak jsme totálně uondaní padli za vlast. 

Druhý den projevila Lucka přání vidět Orloj, tak jsme se vypravili do centra. Škoda, že u muzea čokolády v neděli nedělají ti frajeři ty bonbonky. I tak to bylo hezké, dívat se na Prahu očima turistů, mám to prostě ráda. Na Staromáku byly svatomartinské trhy, takže spousty stánků, dixilandová kapela, spousty lidí, moc fajn atmoška. A konečně jsme se dočkali i Orloje. Adélce to přišlo děsně zábavné a legrační, vlastně ho viděla, když byla maličká a to jí to asi bylo dost šumák. Přes cukrárnu jsme se přiblížili k Hlaváku, kde jsme si prohlédli část s Frantovou kavárnou a pak už jsme se s holkama rozloučili a vyrazili zpátky domů, kdy jsme vystoupili na Velké Skále a zbytek došli pěšky.

Budeme se těšit na další setkání, prý by možná holky přijely někdy na jaře, to bysme s nimi mohli za kulturou vyrazit také.

neděle 6. listopadu 2011

VJP 2011

Letos se opět uskutečnil sraz Vnuků Josefa Paclíka nebo-li větve z mamčiny strany. Josef Paclík byl můj pradědeček a prababička se jmenovala Barbora. :-)

Po těch třech letech došlo ke spoustě změnám, narodilo se docela dost dětí, proběhly nějaké svatby, ale bohužel nás někteří opustili. 

Tentokrát jsme na sraz v pravé poledne do Křemže dorazili včas a s maličkým předstihem a to jsme ještě stihli koupit v Globusu sekanou :-). Ač byla docela hnusná inverze, vyrazili jsme na hřbitov pěšky. Tam teda tak foukalo, že zapálit svíčky sice šlo, ale vydržely hořet asi vteřinu. Mezitím dorazila další část rodiny, nastalo opět představování kdo je kdo a byla to docela sranda. :-)

Z Křemže jsme se přesunuli k Dívčímu kameni. Nikdy jsem tam nebyla, o to víc jsem se těšila. Před vjezdem do údolí je zákaz vjezdu a záchytné parkoviště. Tak nějak nerada porušuju zákazy a hlavně jsem si říkala, že provokovat pražskou značkou není ideální, proto jsme jako jediní zaparkovali tady. Ostatní směle jeli dokud to šlo. Nebyla to nijak závratná dálka, navíc po třech hodinách v autě bylo velmi příjemné se protáhnout a projít podzimní přírodou.

Dívčí kámen se nám moc líbil, je to půvabná zřícenina. Agu nás tam prý vedl s jasným záměrem, aby se prolomila "kletba" dcer - pradědeček jich měl pět a žádného kluka. No.. my to fakt už nevytrhneme :-D. Naštěstí na tom pracují jiní.

Po návštěvě Dívčáku se naše cesty rozdělily - část jela na kafčo, my jsme se chtěli podívat na soutok Vltavy a Křemžského potoka. No.. hlavně jsem chtěla nějaké kešule a tady je překrásná earthka - je potřeba si vyrejžovat český granát. Andulka se nás ptala, jestli máme s sebou rejžák a jak to budeme dělat :-). Byla jsem trochu skeptická, nicméně jsme byli vybaveni sítky a světe, div se! Fakt jsme ty granáty vyrejžovali! Jsou to jen takové zlomečky, ale zábava neskutečná a voda nebyla až tak ledová, jak to vypadalo :-)

Chtěli jsme ještě omrknout oipidum a tak jsme vyšplhali na protilehlý kopec, ulovili další tři krabky a okruhem jsme se vrátili zpátky k autu. Na silnici nás akorát míjely holky z Krumlova, které na nás troubily a Agu vezoucí mamku, který si nás, pro změnu, vůbec nevšiml :-). Takže zatímco oni trávili čas u kafíčka v hospodě, my jsme se parádně prošli :-).

Ubytovaní jsme byli zase u Fandy v penzionu, holčičky spaly s mamkou a my měly se Skalym separé pokoj. :-)

Večerní zábava začala právě zhodnocením uplynulých tří let, kolovaly prastaré fotky i rodokmen a tlachalo se a tlachalo. Dorazily i "tety" Dáša a Jiřka - babiččiny sestry, jestli se nemýlím, poslední žijící. I na svůj věk jsou to čuper dámy, fakt nechápu! Pikantní bylo, že spolu už x let nemluví a chvíli to vypadalo na solidní konflikt, nakonec je náhoda svedla k nám ke stolu a jelikož jsme nezatížení jejich jakýmsi sporem, moc pěkně jsme si poklábosili, až spolu začaly mluvit i ony dvě. Tak to beru jako velký úspěch naší rodiny :-). Každopádně musím říct, že v některých věcech to bylo jako když je s námi u stolu naše babička :-).

O půlnoci přišla s velkým úspěchem na řadu naše sekaná :-) A spát jsme šli zas někdy kolem druhé? 

Po snídani jsme vyprovodili mamku na autobusové nádraží s očekáváním, jestli se vejde nebo ne do žluťáska. Nakonec to klaplo, místo měla a hned za řidičem. :-) Počkali jsme až do jejího odjezdu a ještě jsme se prošli po této části Krumlova zpátky k autu. Na oběd jsme se totiž pozvali k Mášové. :-) 

Cestu jsme znali z minula, tak jsme ještě nakoupili nějaké dobrůtky, ať nepřijedeme s prázdnou a vyrazili jsme krafajíc o proběhlém víkendu. V jednu chvíli jsme se dostali do mlhy jak z Rákosníčka a ani nevím, jak se to stalo, byli jsme najednou u Lipna.. prostě jsme minuli odbočku na Chvalšiny :-D. Psala jsem to Mášuli a ta mi odepsala, jestli to jako myslím vážně :-).

No jo no.. stane se :-). Na obídku jsme si pochutnali a protože maličko začalo vykukovat sluníčko, chtěli jsme ven a jak jinak - na kešku :-). Mají tu jednu kousek do baráku na takovém kopečku. Za hezkého počasí je vidět i Kleť a tak vůbec. Děti nadšeně pobíhaly, pak nevěděly, co si z kešky vybrat, prostě si to užily. Jenže čas se nachýlil a nás čekala ještě dlouhá cesta domů. Kluci to obrečeli, že si pořádně nestihli pohrát, ale nedalo se nic dělat. Tak zas příště, až pojedeme na sraz :-).

Fotky mám, ale jsou nějaké tmavé, takže je nejdřív musím upravit.


čtvrtek 3. listopadu 2011

Konec světa..

V TV byl jakýsi pořad o skleněných lebkách, věštění a konci světa. Andulka to poslouchala a pak za mnou přišla se slzami v očích, že asi bude mít ošklivé sny, protože nechce konec světa.. 

A tak jsme si povídaly o tom, co nás čeká a co se tím koncem světa myslí.. Že to není o tom, že by už nic nebylo, ale že se má vědomí lidí posunout do vyšších sfér a že by se měli k sobě začít chovat lépe a mělo by jim zas víc záležet i na okolí, nejen na sobě. A že je špatné, když ve zprávách ukazují kde kdo koho zabil, kde se válčí v jaké zemi, kdo koho podvedl a vůbec tam není místo pro zprávy hezké. 

Andulka to pak zhodnotila, že by bylo opravdu moc pěkné, kdyby třeba ve zprávách povídali, že žáci 2.B, ZŠ L. vyzdobili pěkně třídu a celá škola absolvovala Čimický podzim.. A jestli prý teda nenapíšeme nějakou petici, aby byly zprávy optimističtější.. 

Zlatíčko naše přemýšlivé.. Naštěstí se jí pak špatné sny prý nezdály.. 

středa 2. listopadu 2011

16/365

Co mi dnes udělalo radost:

cena za letáčky :-)
další spolknuté ropuchy
a večer po dlouhhhééé době zumbááá! (uvědomila jsem si, jak moc mi chyběla)

sobota 29. října 2011

U Cecelků

Neuvěřitelné! Opravdu to klaplo a my jsme v pátek odjeli na Lochkov na návštěvu, kterou plánujeme od společné nezapomenutelné dovolené na Zakynthosu (ehm.. ta byla v roce 2008). Kdykoliv se nám povedl najít společný termín, stalo se něco nepředvídatelného - horečky, spálové angíny apod.. vždy těsně před odjezdem... 

Ještě před odjezdem jsme si doma trošku oslavili 17 let bydlení v Čimicích a 16 let našeho kocoura Cipíska. Zapálili jsme i svíčku na počest založení našeho státu a taky proto, že 28. říjen byl mnohem důležitější z hlediska mayského kalendáře než očekávaný a diskutovaný  21.12.2012. Nyní jsme měli možnost myšlenkami a činy ovlivnit to, co bude následovat "po konci světa". 

I návštěva s milými lidmi zapadala do tohoto plánu. Děti byly nadšené, že se zase vidí, my jsme byli překvapení, jak vyrostla Lidunka a jak je šikovná. Cecelkovi mají velmi kladný vztah k dobrému jídlu a pití, proto si asi tak sedíme :-D, takže to byly opravdu hody! Bříška si pochvalovala, děti si úžasně hrály, no paráda! Jen na bazén nedošlo, mají rozbitou nějakou součástku na ozónové čištění, tak snad příště.

Poté, co jsme konečně zahnali robátka do pelíšků (Aňa: Mami, já budu spát pod Ondrou, jo? :-)), jsme se přesunuli ke kulečníku a šťouchali do tří do rána se střídavými úspěchy. Ale zas byla neskutečná prča. :-)

Ráno měly děti nakázáno nás nebudit, ale pěkně potichu si pustit pohádku, což velmi rády dodržely :-). Po pozdní snídani jsme chtěli ven (naše rodina) a Cecelkovic byli překvapení, že je venku vlastně docela hezky :-). Já chtěla, samozřejmě, ulovit jednu kešuli, od které je vidět na lochkovský most, takže to nebyla jen bodová záležitost. Obešly jsme tedy Lochkov a přesně dle očekávání, dětičky dostaly hlad. Rybou pohrdly, chtěly řízek. To zas my jsme si rybku dali - pražmu a mořského vlka. Mňam! 

A ač se nám moc nechtělo, rozloučili jsme se a vydali zas k domovu s mezipřistáním v Globusu. Lidunka to prý obrečela, že jsme odjeli a naše holčičky se ptaly, jestli tam příště můžeme být osm nocí :-D. Martin zkonstatoval, že při naší frekvenci vidí další naši návštěvu tak v roce 2014 :-).

Takže milí Cecelkovi, moc děkujeme, bylo to u vás opravdu báječné!

čtvrtek 27. října 2011

Hurá! Projekt odtajněn!

Konečně je náš supertajný Projekt odtajněn! Doufám, že se bude koukat hodně lidí a objednávky se jen pohrnou :-D.

středa 26. října 2011

Euronní dny :-)

Prožívám momentálně velmi intenzivní Euronní dny. Jak už jsem psala, ve čtvrtek porada v Náchodě, v pátek jsem školila já - BTW Skaly si opět popletl dny, takže jsem nakonec musela holky šoupnout k Dráčkovejm, v sobotu jsem jela na firemní školení do Benešova, které jsme zakončily s holkama v pizzošce báječným pokecem. 

Skaly odjel s holčičkama do Skalice složit trampošku, shrabat listí, poskládat dřevo atd.. Já mohla tedy sobotní večer a celou neděli strávit prací na Projektu. No a poslední školení jsem měla v pondělí, kdy se na nás přijela podívat i Simona, aby si udělala představu, jak pracujeme se sítí. No.. myslím, že zrovna u nás je to poměrně nestandardní :-). Nejradši se školíme u něčeho dobrého a je to spíš příjemný pokec než šrouby do hlavy :-)

Andulína má ředitelské volno, takže vlastně celý týden prázdniny. Zajímalo by mě, kdy se budou učit, když mají pořád nějaké volno nebo akce. Nicméně jim snad nějak upraví tu slavnou podlahu  v šatně, že dojde i na lavičky.. Slota se blíží a nějak si to neumím představit s odkládáním věcí. Respektive umím, mrsknou to na zem.. 

Na úterý jsme byly objednané k zubařce - Andulku bolel zoubek, ale asi se jí jen něco dostalo mezi stoličky a podráždilo jí to dásně. Když se nám to povedlo vyšťourat, výrazně se to zlepšilo. Takže to paní doktorka zkontrolovala a vypadá to, že je OK, a i tak dostala diplom za prokázanou odvahu :-). Z Václaváku jsme vezly zboží jedné zákaznici na Zličín a pak si Andulína vymyslela, že by chtěla jet vlakem ze Smícháče na Hlavák.

Vzhledem k tomu, že neměla s sebou Open card, koupila jsem jí jízdenku a vysloužily jsme si tak pochvalu od velmi fešného pana průvodčího. :-) Užily jsme si jízdu City Elephantem, samozřejmě jsme šly nahoru, do druhého patra :-). A za 7 minut už jsme byly v cíli :-D.

Středa byla typicky podzimní, chladno, deštivo a my jsme nemusely ven :-) Probraly jsme tedy zimní věci a je to fajn, máme všechno!

sobota 22. října 2011

Podzimníčkovo odpoledne

Ve středu jsme měli ve školce tradiční podzimníčkovo odpoledne a vyráběnkovali jsme, kupodivu, podzimní dekorace. :-)

neděle 16. října 2011

TMA

Zjistily jsme, že vlastně nevíme, na kolikátou TMU jsme vyrazily. Pátou? Šestou? Každopádně já mám zářezy 4. Tentokrát to bylo komornější, bylo nás podstatně míň než obvykle a mělo to své výhody i nevýhody. Nachechtaly jsme se, zahrály si Activity, nacpaly jsme si bachory, někdy to tam bylo jak ve třetí třídě, ale i tak to za to stálo a těším se na příští rok :-).

V pátek jsem jela tradičně s tětou Jankou a po cestě jsme si ulovily jednu vzácnou webcam keš, která je navíc archivovaná. Tyhle keše se totiž už nesmí zakládat a je jich málo, takže když jsem dozvěděla, že odlovit jde i přes archivaci, schovala jsem si jí právě pro tetu Jaffi.

Se splněním nám pomohla i Vergelka, která trpělivě číhala u počítače, aby ve správný čas ulovila na webu záznam z kamery, kde jsme my dvě. Podmínkou je stoupnout si na stanovené místo (ostrůvek uprostřed dvou jízdních pruhů) a nechat se sejmout. Kamerou, ne autem. Zrovna jsem Jaffi vyprávěla log jedné dívčiny, která tuhle keš lovila o pár dnů před námi - kopíruji: "tak zase trapas .. stojím, cucím duležite do mobilu, a v tom se presne v 18:14 vedle me postavil hoch v džínách. S úlisným úsmevem pravím: "Budeme mít peknou spolecnou fotecku, že ?" Ucouvl o krok a zamumlal: "Jste nejaká divná, ne? V tom okamžiku mi došlo, že to vubec není kacer, ale jen ceká na zelenou, aby mohl prejít druhou polovinu križovatky :) na té fotce jsme opravdu oba ..", když tu zazvonil telefon a Vergi nás v Beskydech zrovna snímala :-). To je stejně prča, stejně jako když jsem jí loni snímala na kameře v Paříži.

Pak už jsme jen nakoupily a pokračovaly, tentokrát bez lovení a bez bloudění, přímo do Měřína. (Se mi tu tím kopírováním změnilo písmo a nevím, co s tím!) Dorazily jsme jako druhé, takže jsme ulovily aspoň pokoj na chlastací chatce :-D. Nám hluk neva.

V sobotu mi ráno nebylo nějak nejlépěji, takže jsem ani nedojedla snídani a vrátila se do postele. Neustálé šoky ze salv smíchu z kuchyňky mě zřejmě napravily, takže jsem byla fredy vyrazit na neustále odkládanou kačerskou výpravu na Slapský hrad. Slapský hrad je vlastně skála (mami, nešil!!! nehorolezla jsem!!) a výhled je odsud naprosto božský, do toho to počasí - však jsem taky objednávku posílala včas :-), prostě nádhera! A zpátky jsme to vzaly radši přes cizí zahrady, kudy nás pustil takový poměrně zvláštní pán :-).

Po skvělém chilli con carne od Jaffi jsme se přesunuly do Jablonné na zámek. To je opravdu zrenovovaný zámek, ale je v něm výstava replik historického nábytku. Musím říct, že se mi to prostě líbilo, i když to hodně hraničí s kýčem. Ale kdyby mi někdo tvrdil, že ta komoda je ze 17. století, tak mu to věřím :-D. Průvodcoval nás poměrně charismatický muž, kterého jsme občas zaskočily svými poznámkami a dotazy, případně všetečností.. holt neměl říkat, že ta kuchyň je plně funkční.. a fakt je! :-D

Prošly jsme se poté ještě zámeckým parkem a byl čas odfrčet na bowling, po němž některé odešly do bazénu a některé zůstaly u pramene.. plzeňského.. :-) Večer jsme pokračovaly v krafání, jak jinak a ráno jsem se, nevím proč, vzbudila v půl sedmé a už se mi nechtělo spát. 

Rozjely jsme se tentokrát extrémně brzo, jen Jaffi, Hanka, Renda a já jsme se ještě stavily u Pavly v zahradnictví pro nějaké věnečky a kytičky.


Ještě na Slapech jsem navíc dostala naprosto geniální nápad, že se najíme v Barabizně. Klidně bych za to mohla být nominována na Nobelovku :-D. Vzhledem k narvanosti této restaurace jsem vyslala objednávku aspoň do Vesmíru a fakt jsme měly štígro a dostaly jsme najíst. Co najíst! Jak potvrdily holky, to byl žrací orgasmus! Kdo tam jednou byl, chápe, kdo ne, měl by to zkusit :-).

Po o už mě teta Jaffi přesunula k Rendě do auta, což bylo poměrně ftipné vzhledem k velikosti mého zavazadla v poměru k Rendinému auta, ale jsme holky šikovný a poskládaly jsme se. Hanku vysadila v Hostivaři, mě doma a tímto jí ještě jednou moc děkuju! Takže - díky, Alberte! :-)

čtvrtek 13. října 2011

Pančelka

Na jedno dopoledne se ze mě stala pančelka. Ve školce jsem byla požádána, jestli bych neudělala dozor při výletu do kina na Šmouly. Souhlasila jsem a vyhradila si na tuhle akci úterní dopoledne. Představení začínalo už v 9.00 hod. a jeli jsme sockou, takže ráno musely dětičky dorazit dřív. Naštěstí nám v kině nepouštěli ani reklamy a rovnou se šlo na věc, respektive na Šmouly.

Musím říct, že se mi to docela líbilo, na konci jsem si plákla :-D během ujišťování dětí, že už to brzo skončí.. přece jen je ty srdceryvné scény nebavily. Nicméně, když spustila závěrečná píseň, děti vyskočily ze sedadel a začaly trsat jak o život. Bylo to fakt moc pěkné.

Radost mi trošku zkazilo chování některých našich spoluobčanů.. ano, modří vědí, opět moje oblíbená cílová skupina. Vidí, že nastupuje hromada maličkých dětí a rvali se přes nás s těma svejma taškama na kolečkách rychle, rychle urvat místo, aby si sedly na jednu či na dvě stanice! Fakt síla! Naštěstí tam bylo i pár rozumných lidí, kteří naopak místa malochům uvolnili. I tak docela dost dětí zůstalo stát, tak jsme je svorně přidržovaly. Korunu tomu nasadil pan řidič, který zřejmě autobus ukradl, alespoň podle stylu jízdu. Ach jo.. 

U školky se Adélka sekla, odmítla se mě pustit až jsem  výjimečně povolila a vzala jí domů. Prostě mi přišlo, že dneska nemám chuť prosazovat, kdo je tady maminka :-). 

Každopádně Andulka nám záviděla, že jsme byly v kině, tudíž jsem jí povolila návštěvu divadla s družinou místo tanečků.. stejně kašlala, tak bylo lepší, že je v klidu. Navštívili představení Včelí medvídci a prý to byla děsná sranda :-).

Ze čtvrtka na pátek ale kašlala natolik, že jsem jí v pátek nechala doma, ať si trochu odpočine. 

neděle 9. října 2011

Polykám žáby :-)

Na školení nám lektorka radila proti prokristinaci tzv. spolknout žábu. Představit si to, co chci odložit, jako maličkou žabičku a čím víc to budu odkládat, tím víc ta ropucha poroste a poroste, až je dost problém jí spolknout. Takže by mělo být v mém zájmu, aby mi tyhle potvory moc nenarostly a já se neudávila :-)

Jsem těžký prokristinatik, takže hledám způsoby, jak se toho zbavit - mimo jiné mi třeba výborně jde hledat ty způsoby, jak odložit již odložené.. ehm.. Ale teď už se snažím statečně jíst žabky, dokud jsou jakž takž poživatelné a pak mám radost, že jsem to dokázala :-). BTW - existuje i knížka na toto téma a kupodivu se jmenuje Snězte tu žábu!.

No a tak jsem celé září makala na fotoknihách (voucher platil jen do konce měsíce) a teď budu mít ještě tři kousky, abych zpracovala i další roky. Rozhodla jsem se totiž převést náš blog do tištěné formy. Jenže prací na fotoknihách jsem se dostala kapánek zas do skluzu a dlužím spoustu fotek na paradajku.


Dnes jsem konečně spokla i tuhle ropuchu a fotky jsou doplněny - jak z MGS březňáčků, tak z výletu do Děčína, Dětský den ve Skalici, Výlet kočárem atd. Hurá!


Je to všechno tady.