Ledová Praha

Loni jsme objevily kouzlo Ledové Prahy. Letos už jsem tedy plánovitě číhala, kdy budou k vyzvednutí volné vstupenky do muzeí. Vyzvedla jsem příslušný počet a plánovali jsme si, kam všude zajdeme. O to lepčejší to letos bylo, že jsme pak nemusely za Skalym do nemocnice, ale že už může chodit s námi.

Jenže Ledová Praha letos opravdu dělala čest svému jménu. Holomráz byl víc než nepříjemný, teploty pod mínus 15C nejsou žádnou výjimkou. Tak nějak jsem nechtěla holčičky nechat omrznout a dohodli jsme se, že půjdeme aspoň v sobotu do Technického muzea. Místo omrzání venku se Áčka nastěhovala k Dráčkovejm s tím, že tam chtějí přespat. :-)

My najednou měli večer jen pro sebe, který jsme romanticky strávili doma, protože jsme byli nějak totálně odrovnaní :-).

V sobotu po o jsme tedy společně vyrazili na Letnou. Dráčkovci jeli autem, my sockou, páč jedno auto nám zamrzlo a druhé "zamrzlo" v servise.. pro změnu.. Kosa byla fakt příšerná, ale v muzeu snad nemrzne. Když jsme viděli tu příšernou, několikrát zatočenou frontu, chtěli jsme to vzdát. Dráčkovci už byli uvnitř, tak nás Míša přemluvila, ať to vydržíme a jdeme za nimi. Nakonec jsme tedy podlehli.

Co říct k muzeu.. naposledy jsme tam byli snad s Andrejkou a Lukajdou, když byli malí a mám pocit, že se tam vypravím opět až s vnoučaty. Prostě nemám potřebu to vidět znovu. Nechápu, proč byla budova zavřená tolik let a proč to stálo tolik milionů, když se naprosto nic nezměnilo. Expozice jsou stále stejné, a stále stejní jsou i bachaři, kteří neustále dbají na to, aby se náááhodou někdo nepřiblížil moc blízko a nedej bože si na něco nesáhl. Navíc je tam jen expozice dopravních prostředků, pak výstava o fotografii, která by mohla mít neskutečný potenciál - už jen třeba ukázat, jak se fotky vyvolávaly, jaký je rozdíl mezi digitální a klasickou fotkou, jak pořádně fungovalo focení na destičky apod.. Pokud si člověk nepřečetl popisky umístěné na bocích vitrín, tak netušil, co to tam je.

Další expozice - moderní design - hm.. skleněné šutry, prapodivné šaty.. no budiž, pro někoho to asi je umění, ale zas je to výstavní záležitost, ale ne vysvětlující, naučná.

Výstava o tisku - fakt nemohli aspoň na tenhle víkend, kdy věděli, že bude narváno, udělat nějaké workshopy, ukázky, předváděčky? Chodit kolem různých tiskařských strojů je fajn, ale baví to hlavně ty, kteří se o tuto problematiku zajímají. Proč tam není ukázka, jak se třeba vyrábí kniha nebo časopis?

V expozici astrologie se mi dělalo špatně. Tma, vedro, vitríny jakoby do půlkulata s efektem čoček. Nic nebylo funkční, byla tu nějaká možnost podívat se do jakýchsi průhledů, ale proč? Co jsme měli vidět? To jsme jaksi neobjevili.

No a poslední expozicí je architektura - to je celkem zajímavé, ale úplně nejzajímavější je výhled na Prahu z tohoto nejvyššího patra. V této části je třeba i poměrně velikánský stůl a na něm pár kolejí  a nějaké mašinky. Jenže to vypadá, že od toho někdo odběhl a už to nedodělal. Škoda, že vláčky nejezdily, škoda, že tam nebyly nějaké budovy, stromy, tunely, přejezdy.. asi bych chtěla moc..

Takže dojem z Národního technického muzea je opravdu mizerný. Představovala bych si to hodně interaktivní, třeba jako v IQ parku v Liberci. A hlavně si myslím, že techniku nepředstavují jen dopravní prostředky.. Škoda. Nicméně Skaly se Standou si to užili a každou motorku pečlivě prozkoumali :-).

A ač byla zima třeskutá, šli jsme po okraji Letenské pláně pěšky na Štrosmajerák na tramvaj, abychom se pokochali výhledem na Prahu.

Po návratu domů jsme si vyzvedli Dráčkovic děti, tentokrát šly spát ony k nám, aby Míša mohla jít se Standou na véču, páč měl narozeniny.

V neděli jsme děti vrátili a vyrazili na Pražský hrad. Chtěla jsem zvládnout Loretu, sv. Víta, Zlatou uličku a vidělo by se, co ještě.. Jenže.. opět přituhlo a navíc začalo sněžit a foukat. Loretu jsme ještě zmákli a byli jsme opravdu unešení. Ještě nikdy jsem vevnitř nebyla a je to fakt nádhera. Jediné, co jsme nepochopili, byl systém kontroly lístků. Je tam pokladna s úzkým vchodem, takže neprojde nikdo bez vstupenky. A o tři metry dál mrazivá kukaň, ve které seděla další slečna a ty lístky nám přetrhla, že jako OK.. Té nám bylo fakt líto. V kostele, kam jsme se na chvíli zalezli zahřát, hrály zrovna varhany, tak to byl moc pěkný zážitek. Nemohli jsme vynechat ani poklad, z toho nám teda opravdu padala čelist. Přenádherné náboženské předměty - samé zlato, diamanty, drahé kamení.

Z Lorety jsme se přesunuli na Hrad a to už začaly obě holčičky kvičet, že jim je velikánská zima, ač měly na sobě opravdu teplé oblečení.. Tak jsme tedy zašli aspoň do chrámu sv. Víta, aby viděly,kde se konal pohřeb Václava Havla. Nadchla je velikost chrámu a vitráže. No a protože bylo čím dál hůř, zaveleli jsme k ústupu a doma jsme rozmrzali notně dlouho.

Dráčkovce jsem vyslala do Muzea Policie ČR a přijeli nadšení stejně jako jsme byly nadšené loni my. To je asi nejlepší z toho, co Ledová Praha nabízí.