Jak blondýna v Brně byla..

V pátek jsem odvelela rodinku do Skalice a já se chystala do Brna. Absolvovala jsem Email Academy a na tento víkend byla naplánována Email Academy živě. Hodně se mi to líbilo a nechtěla jsem si tuhle akci nechat ujít, přestože měl Skaly závody. Ale závody byly na Sázavě, takže pohoda. Áčka měla navíc spát u Novaček, takže se, samozřejmě, těšily, i když to ve finále neklaplo.

Já jsem si zarezervovala jízdenku do Brna přes Student Agency - přece jen za 160 Kč do Brna fakt nedojedu a hlavně ten komfort! Nicméně, abych to stihla, potřebovala jsem z Prahy odjet v 5:30. Vzhledem k tomu, že náš původní starosta městské části odešel škodit na magistrát, změnily se od září jízdní řády - rozuměj, zrušilo se, co fungovalo a nahradilo tím, co nefunguje. No prostě, přestože to mám na Florenc relativně kousek, o víkendu prostě není šance se tam dostat nějak rozumně a musela jsem chytit autobus ve 4:35..

Šla jsem spořádaně včas spát s nařízeným budíkem, ráno jsem vstala čerstvá a vyspalá a koukám na ten budík s pocitem, že něco není úplně v pořádku.. ano, nebylo.. jako naprostá blondýna jsem si budík místo na tři čtvrtě na čtyři nařídila na tři čtvrtě na pět.. Několikrát jsem přepočítávala, jak to vlastně je, jestli stihnu ten autobus v půl šesté, chvílema jsem se uklidňovala, že ano, až mi konečně došlo, že sockou rozhodně ne.

Ve chvíli, kdy mi bliklo konečné rozhodnutí, že jsem fakt blbá a nařídila jsem si budíka o hodinu později, se mi udělalo nechutně nevolno. Co teď? Sbaleno jsem, naštěstí, měla, ale chtěla jsem se namalovat, načančat atd.. no tak jsem rychle hledala na netu nějaké taxíky a volala na dispečink, že teď hned, nutně potřebuju k nám na vidiek tágo. Dispečerka mi řekla, že do čtvrt hodiny.. což bylo pozdě.. ale prý mi přijde sms a uvidím, kolik to přesně bude. Nakonec zprudila pana taxikáře a dala mu dojezd do 10 minut a  on to stihl. Já se stihla za 7 minut vysprchovat, obléct a namalovat a čekat venku v dešti.

Pan řidič byl úžasný. Neustále mě uklidňoval, že to bude v pořádku, že to stihneme. A že kdyby to neměli zakázané, že mě pozve na panáka :-D. No to by byla sranda.. takhle brzo po ránu :-D.. Nicméně jsme to opravdu stihli a já se v tom buse málem rozbrečela, jak mi pracovaly nervy.

Nechápu, že jsem se takhle nechala vystresovat.. no tak bych přijela o půl hodiny později :-). Vtipná mi přišla i moje snaha ušetřit.. ehm.. s tím tágem se to "lehce" prodražilo. :-D

Cesta do Brna uběhla v pohodě, krom teda spolucestujícího, který byl asi profesionální testér nějakých rybiček či co.. To bylo trošku silné kafe pro můj rozbouřený žaludek z toho ranního stresu.V Brně pak nastala další vtipná situace - Brňáci netuší, odkud co jede.. takže jsem si poměrně slušně procourala okolí hotelu Grand, až jsem prostě skočila na tramvaj, kterou jsem nějak předtím v mapě zahlédla, že by k Výstavišti snad mohla i jet. Tam už seděly jiné dvě dámy, které se o naší akci bavily, takže jsme společně vystoupily a zamířily k hotelu Voroněž.

Ve finále jsem se tu potkala s jednou paní, se kterou jsem byla na posledním kurzu Profi ženy :-). Ale celkově mi až tak nevadilo být tam sama, vždycky jsem se s někým dala do řeči anebo jsem se šla, při obědové pauze, projít sama. V Brně bylo o asi 10 C tepleji než v Praze a navíc svítilo sluníčko. Skaly mezítím vykosnul na závodech a když jsem s ním mluvila, zrovna přišla jedna z velkých dešťových přeháněk.

Email academy živě byla velmi podařená akce - spousta zajímavých informací, praktických příkladů, sdílení. Pro mě, jako pro laika, velmi hodnotná záležitost, ze které jsem si přivezla mraky úkolů, nápadů, námětů a inspirací..

Večer jsem se přesunula na hotel - bylo to jednu stanici tramvají, takže príma vzdálenost. Na večeři jsem si zašla do restaurace a při večeři jsem poslouchala neuvěřitelné verze populárních písní v podání místní kapely hrající na svatbě. Ach.. já bych se vdááávalááá.. a zase za Skalyhooo.. No prostě nostalgie jaxviňa :-) Zvlášť, když ta druhá postel na pokoji zůstala prázdná.

Po brzké ranní snídani jsem se přesunula opět na Voroněž - neplánovaně nám naplánovali workshop na téma práce s mailingovým programem už na osmou ranní. Bylo to hodně zajímavé, dokonce přednášející zmiňoval moje nastavení, protože když jsem si to takhle uspořádala, ptal se mě, co to znamená "parfemace". Tak jsem mu vysvětlovala, že to je moje poznámka, abych věděla, jakou vůní do vysavače jsem zákazníkovi poslala :-).

I v neděli bylo školení víc než zajímavé. Musím říct, že David Kirš je neskutečný řečník. To mu opravdu závidím. Zobali jsme mu z ruky a věřili všechno. :-) Měl i několik hostů, ale nejvíc mě zaujal Martina Kalina - ten byl naprosto výbornej! Vyprávěl příhodu, jak se stal infopodnikatelem. Je to přesně typ člověka, který má rád svoje pohodlí a dobré jídlo a pití a to se podepsalo na jeho postavě. Až si řekl dost a začal hubnout a zhubl. A tak se rozhodl, že by o tom mohl napsat knížku. Jenže proč psát knížku, když nevím, jestli se bude prodávat? I zaplatil si PPC reklamu na internetu, dal inzeráty a téměř okamžitě se mu ozvali tři zájemci, že knížku chtějí a posílají peníze. Jenže on vlastně zatím žádnou knížku neměl, chtěl si to jen otestovat... Tak co s tím? Napsal jim tedy vysvětlující mail, že je v jednání s nějakým nakladatelem a že ten mu zakázal to šířit po netu a že jim vrátí peníze. Ale zákazníci, že prý ne, že si počkají :-) A tak tu knížku musel napsat..

Jen pro zajímavost - prodal jich cca 5.000 ks a každá cca 250 Kč.. verze ke stažení, takže žádné náklady.. Docela dobrý příklad, jak využít internet a to, co dobře znám :-). No zamilovala jsem se do něj :-). Komu by nebyl sympatický člověk, který preferuje "zahálku", ačkoliv, ve finále, při té zahálce dostane ty nejlepší milionové nápady :-).

Odjížděla jsem z Brna opravdu nadšená a pomalu se snažím vymýšlet další strategie co a jak.

Ale než jsem odjela, prožila jsem další adrenalin. Městským busem jsem dojela na autobusové nádraží, obhlédla situaci a protože jsem měla ještě čas, zašla jsem si do galerie Vaňkovka na jídlo. Trošku mě zaskočilo, že restaurace jsou v přízemí - v Praze je to většinou v posledním patře :-). Nacpala jsem se a ještě jsem si chtěla odskočit a jaké bylo moje překvapení, že tam stála hajzlmadam a chtěla bůra. To jsem fakt nepochopila! Já tam utrácím peníze a oni po mně chtějí poplatek? Kdyby aspoň ty záchody byly nablejskané, ale to opravdu ne..

No nic, vypravila jsem se k busu. Měla jsem zafixováno, že půjdu rovně, přejdu silnici a jsem tam. Jo, byla jsem tam.. úplně TAM.. autobusové nádraží to ale nebylo.. Začala jsem lehce panikařit a zkusila se zeptat.. až na třetí pokus mi paní poradila - musíte támhle dozadu a doprava.. tak jsem letěla jak blázen s tím přiblblým kufrem, který má kolečka příliš blízko u sebe = neustále se překlápí.. Nakonec jsem to psychicky nevydržela a vzala ho do ruky a připadala si jak při odsunu, nicméně tam vzadu vpravo bylo nádraží, ale hlavní.. vlakové..

Na druhou stranu, díky tomu, že už jsem tu bloudila v sobotu, dokázala jsem se zorientovat a přeběhnout několik set metrů k tomu správnému, kde jsem byla přesně v 18:28. Autobus odjížděl v 18:30.. A že prej je nuda v Brně...

Cesta domů uběhla parádně, pustila jsem si Perfect days a skvěle se pobavila. Doma mě čekal milující manžel s výbornou večeří a spící děti :-).

.