Irča mi už několik let vypráví skeče z představení Hrdý Budžes, kde hlavní roli hraje Bára Hrzánová. A protože by SE zase mělo jít do divadla a zas by SE měly koupit nějaké ty vstupenky, mrkla jsem na net, jestli náhodou by SE nešlo na tohle. Představení je vyhlášené, tudíž neustále vyprodané. Nicméně jsem odchytla jeden termín, kde pár lupenů ještě bylo. Hodila jsem rychle echo a objednala 20 lístků. V tomhle počtu už si fakt nemůžeme vybírat kde a s kým budeme sedět, ale to je jedno, stejně je důležitější to, co se děje na jevišti. Vstupenky jsem vyzvedla a těšila se, jak půjdeme na podzim za kulturou. Ano, ano, bylo to s "lehkým" předstihem - zajišťovala jsem je na začátku června.
29. června v 18:30 mi volá Iveta, v kolik hodin budu u divadla, že ona nemůže, proto tam přijde její kamarádka, která jde místo ní. Začala jsem lehce zmatkovat, přece jen jsem s těma číslama na štíru. Pro jistotu jsem se šla znovu podívat na lístky a tam bylo, naštěstí pro mě, datum sice 29., ale září.. ta šestka byla vzhůru nohama :-). Když jsem řekla Ivetě, že je u divadla o trochu dřív - jen o 3 měsíce, šla do mdlob, že jí kamarádka zabije :-). Kamarádka jí ale naštěstí nezabila, nicméně projevila přání stejně toto představení navštívit, tak jestli prý jí taky můžu sehnat lístek. Dokážu ledacos, ale tohle byl zapeklitý oříšek. Sedla jsem tedy k počítači, najela na hlediště a světe, div se, čekal tam na ní jeden jediný úplně volný a úplně samotinský lupen! Jinak bylo naprosto totálně vyprodáno. Když už teda byly holky u divadla, poslala jsem je rovnou k pokladně, aby si ho koupila. No nejsem já šikovná??? :-D
Nastal ten správný devětadvacátý den správného měsíce a ještě předtím jsem dva dny řešila urgentnosti typu - jánatoúplnězapomněla, případně mámvysokouhorečku a střídavě udávala uvolněné vstupenky. Před divadlem jsem byla pak lehce nervózní, jestli se tam nezjeví někdo, kdo bude chtít také jít za kulturou a já mu budu muset popustit svoje místo. Další lehký stres mi přivodila Uli, která mi volala v 18:36, že UŽ je na cestě z Písnice a že jí mám kdyžtak dát echo, kde jí nechám vstupenku. Divadlo začínalo v 19:00 hod, vstupenku jsem tedy nechala u uvaděček, protože pokladna pak už nefunguje. Uvaděčka mě ale zaskočila dotazem na jaké jméno to bude. V tu chvíli jsem Marcele nemohla přijít na jméno, takže jsem vyhrkla No, Uli! Paní se zatvářila překvapeně, ale byla to prostě profesionálka a následně téměř nehnula brvou, protože je přece normální, že se někdo jmenuje Uli, ne: :-D
Představení začalo a stále se nikde neotvíraly dveře, aby jimi proklouzla Uli. V duchu jsem si skládala katastrofické scénáře, že uvaděčky zamkly, když přišla pozdě a už se nedobouchala a že celá její snaha s předáním dětí přišla vniveč stejně tak jako ty čtyři stovky. Naštěstí mé vytrénované ucho matky postřehlo zvuk, který neměl nic společného s představením a boční zrak zahlédl jakýsi pohyb, takže jsem si mohla oddychnout, Uli zasedla v lóži, kam jí posadily paní uvaděčky, aby nerušila svým příchodem dole do hlediště.
Představení bylo víc než výborné, z Báry Hrzánové naprosto účůrávám! Ona čím je starší, tím je lepší, zajímavější, krásnější! Výborný moment nastal, když zazněla Poupata - to jsem tedy nejvíc slyšela smích Rendy. Holt je to moje píseň :-). Všem se představení líbilo, včetně mamky, která od nás dostala vstupenku k svátku. Část z nás pak pokračovala do Colosea na véču, ale tentokrát nás posadili do salónku a obsluha kapánek vázla, nicméně jídlo bylo opět naprosto famózní! S Míšou jsem se po cestě domů zastavily v Chýši na závěrečné portské a doma jsme byly po jedné jak na koni :-)
29. června v 18:30 mi volá Iveta, v kolik hodin budu u divadla, že ona nemůže, proto tam přijde její kamarádka, která jde místo ní. Začala jsem lehce zmatkovat, přece jen jsem s těma číslama na štíru. Pro jistotu jsem se šla znovu podívat na lístky a tam bylo, naštěstí pro mě, datum sice 29., ale září.. ta šestka byla vzhůru nohama :-). Když jsem řekla Ivetě, že je u divadla o trochu dřív - jen o 3 měsíce, šla do mdlob, že jí kamarádka zabije :-). Kamarádka jí ale naštěstí nezabila, nicméně projevila přání stejně toto představení navštívit, tak jestli prý jí taky můžu sehnat lístek. Dokážu ledacos, ale tohle byl zapeklitý oříšek. Sedla jsem tedy k počítači, najela na hlediště a světe, div se, čekal tam na ní jeden jediný úplně volný a úplně samotinský lupen! Jinak bylo naprosto totálně vyprodáno. Když už teda byly holky u divadla, poslala jsem je rovnou k pokladně, aby si ho koupila. No nejsem já šikovná??? :-D
Nastal ten správný devětadvacátý den správného měsíce a ještě předtím jsem dva dny řešila urgentnosti typu - jánatoúplnězapomněla, případně mámvysokouhorečku a střídavě udávala uvolněné vstupenky. Před divadlem jsem byla pak lehce nervózní, jestli se tam nezjeví někdo, kdo bude chtít také jít za kulturou a já mu budu muset popustit svoje místo. Další lehký stres mi přivodila Uli, která mi volala v 18:36, že UŽ je na cestě z Písnice a že jí mám kdyžtak dát echo, kde jí nechám vstupenku. Divadlo začínalo v 19:00 hod, vstupenku jsem tedy nechala u uvaděček, protože pokladna pak už nefunguje. Uvaděčka mě ale zaskočila dotazem na jaké jméno to bude. V tu chvíli jsem Marcele nemohla přijít na jméno, takže jsem vyhrkla No, Uli! Paní se zatvářila překvapeně, ale byla to prostě profesionálka a následně téměř nehnula brvou, protože je přece normální, že se někdo jmenuje Uli, ne: :-D
Představení začalo a stále se nikde neotvíraly dveře, aby jimi proklouzla Uli. V duchu jsem si skládala katastrofické scénáře, že uvaděčky zamkly, když přišla pozdě a už se nedobouchala a že celá její snaha s předáním dětí přišla vniveč stejně tak jako ty čtyři stovky. Naštěstí mé vytrénované ucho matky postřehlo zvuk, který neměl nic společného s představením a boční zrak zahlédl jakýsi pohyb, takže jsem si mohla oddychnout, Uli zasedla v lóži, kam jí posadily paní uvaděčky, aby nerušila svým příchodem dole do hlediště.
Představení bylo víc než výborné, z Báry Hrzánové naprosto účůrávám! Ona čím je starší, tím je lepší, zajímavější, krásnější! Výborný moment nastal, když zazněla Poupata - to jsem tedy nejvíc slyšela smích Rendy. Holt je to moje píseň :-). Všem se představení líbilo, včetně mamky, která od nás dostala vstupenku k svátku. Část z nás pak pokračovala do Colosea na véču, ale tentokrát nás posadili do salónku a obsluha kapánek vázla, nicméně jídlo bylo opět naprosto famózní! S Míšou jsem se po cestě domů zastavily v Chýši na závěrečné portské a doma jsme byly po jedné jak na koni :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat