Ano, ano, jaký jiný název dát tomuto článku než něco podobně stupidního :-)20:26
Milá Andulinko, je to naprosto neuvěřitelné, ale ty jdeš zítra poprvé do školy. Pamatuji si, když jsem dostala první fotečky malé slečny v peřince. Byla jsi a jseš naprosto úžasná princezna, a hlavně strašně strašně šikovná. Navždycky si zapamatuji, jak jste se omylem zamkly v autě a ty jsi jako maličká to dokázala otevřít a jak na tebe byla mamka pyšná. To je je jen jeden okamžik...dokázala si toho mnohem víc ))))). Jsi hvězdička a at se ti to zítra v té školičce moc líbí.
20:27
STRAŠNĚ MOC TI
GRATULUJI BARU, K TÉHLE ÚŽASNÉ SLEČNĚ )))
Chtěla jsem to Andulce přečíst. Fakt jo.. ale nešlo to. Naprosto mě to odrovnalo a já tu bulela jak na svatbě :-). Andulína si to přečíst ještě neumí, tak jsem to hodila na Skalyho, ale ten na tom byl podobně. Nicméně se statečně vzmohl, vzkaz přečetl a usmívající se Andulku jsme mohli poslat zase do postýlky. Pak jsme si tu společně posmrkali a já konečně napsala Gábince, že je blbá :-D. Takhle nás rozhodit! :-) Ba ne, Gábinka je zlatíčko a naše holky jí milují. A příhoda, kterou zmiňuje je ve starém deníčku. Uff.. ač je kosa, zas jsem se opotila..
Adélka svůj odchod do školky zas tak moc neprožívá. Těší se do Berušek, bere to jako "kariérový postup" :-). Já jsem ráda, že bude chodit se stejně starými dětmi a taky s nimi pak půjde třeba do školy jako Aňa. Teď bude mezi těmi všemi nováčky za mazáka, přece jen má pár dnů docházky náskok :-).
Ráno nás, navzdory předpovědím, probudilo sluníčko. Sice bylo hodně frišno, ale NELILO!!! Musely jsme zvolit zimní šatičkovou variantu, ale holky byly naopak nadšené, že mají silonky :-). Nejprve jsme odvedli celá rodina do školky Adélku. Musím říct, že jsem byla pořád v pohodě, ale ten příchod do školky se mnou nějak začal mávat a když jsem zjistila, že Adélka má za značku jahůdku, stejně jako měla Andulka, tak už jsem si maličko plákla :-). Přívítali jsme se s pančelkama a šli s Adélkou všichni do třídy. Tam jsme se zas rozloučili a odebrali se do školy. Kupodivu jsme tu byli mezi prvními, ale přemluvit Andulku, že jí vyfotím a natočím u školy, byl nadlidský výkon. Najednou se nějak zasekla a byla nějaká zaražená. Za chvíli ale začali přicházet její bývalí spolužáci ze školky, kteří jsou zároveň jejími současnými spolužáky ve škole :-). Dokonce se povedl i přesun Filípka z áčka do béčka, tak jsme byli všichni rádi. Andulína i Ema nejdřív těžce nesly umístění v béčku, chtěly být áčkařky, ale jak mi někdo poradil na diskusi - stačilo je navnadit, že budou moct zpívat My jsme žáci třetí bééé a už panovalo nadšení :-).
Naštěstí jsme měli první den sraz před 9.00 hodinou, aby se prvňáčci nemotaly s ostatními žáky a bylo to velmi moudré rozhodnutí. Paní učitelky měly připravené cedulky, aby děti věděly, kde se mají shromažďovat a odvedly je na "nádvoří", kam jsme posléze mohli i my. Přivítala nás paní ředitelka, děti z druhých tříd nám zazpívaly písničku, paní ředitelka nám představila ty, s kterými se budeme stýkat v tom organizačním slova smyslu, děti dostaly na památku keramické ptáčky a pančelky je odvedly do třídy, kam jsme posléze také mohli přijít a nafotit a natočit ty naše prvňáčky. Následně jsme byli odvedeni do školní družiny a vyslechli si asi milion a jednu informaci. Nejzmatenější byla paní hospodářka, ta podávala opravdu obdivuhodně zmatený výklad, během kterého jsem musela odeslat Skalyho pro Adélku do školky. :-)
Vyměnili jsme se s dětmi - oni do družiny, my do třídy a dozvěděli jsme se další milion informací, takže stejně v tom máme naprosto excelentní guláš. Mimo jiné bylo potřeba upíchnout tři rodiče do funkcí - důvěrník, pokladník a zapisovatel. Nemám ráda takové ty trapné chvíle, kdy se každý dívá jinam, tak jsem se rovnou přihlásila a nechala si důvěrníka přiklepnout, protože mě zajímá co a jak se bude dít v ústavu, který navštěvuje moje dítě. Strhla jsem tímpádem Dášu a paní Vykypělovou, takže volba třídních funkcionářů byla nadmíru rychlá :-).
Vyzvedli jsme holky v družině a konečně jsme měli oficiální část prvního dne za sebou. Ani na to dojetí nezbyl ve finále čas.
Chtěla jsem mít nějakou památku, proto jsem domluvila u Standy focení v aťasu, ale holčičky se různě šprajcovaly, takže to není až tak pravé ořechové, ale i přesto jsem za ty fotky moc ráda.
P.S.
Naše holčičky nebyly jediné, kdo šel tento den poprvé do školních lavic a laviček. I mamka se rozhodla studovat a ačkoliv neměla ani aktovku ani kornout, vyrazila poprvé na angličtinu. Má můj velký obdiv a doufám, že co nejdéle vydrží a nenechá si vnutit, že je "stará" a co blbne. Mamčo, jen pěkně vytrvej, ať se ti ještě lépe cestuje po světě!
Žádné komentáře:
Okomentovat