Kdysi jsme měli odkudsi kus krávy. Bio-hovězí pěkně vyrostlé v Jižních Čechách. Celé ty roky Skaly na masíčko vzpomínal, vyprávěl o něm Cecelkovejm, až jsem se dokopala k tomu, že jsem se poptala, jestli třeba náááhodou by zas nebylo. Nejdřív jsme chtěli čtvrtku, že se podělíme v rámci rodiny a s Cecelkovejma. Ti se nakonec rozhodli pro celou čtvrtku a když se Petr zmínil v práci, okamžitě měl zájemce i na ty druhé dvě čtvrtky, takže celý býček byl jen pro nás. Naštěstí to bylo možné a naštěstí to bylo možné i v jediném termínu, kdy jsme si pro něj mohli dojet.
Holčičky jsem předala mamce už v pátek, abych mohla v sobotu Petra vyzvednout přímo ve Skalici. Udělali jsme si takové rande v autě :-). Bohužel jsme jeli podle navigace a ta nás protáhla neuvěřitelnými končinami, ale zas bysme se tam bez ní nepodívali :-). Prý jsme se měli zmínit, že pojedeme podle krabičky, že by nám to vymluvili. Býček už byl naporcovaný a rozdělený na požadované čtvrtky, takže jsme ho museli jen naskládat do auta. Přece jen těch bezmála 300 kg kapánek místa zabere. Ještě jsme nafasovali bio-vajíčka a bio-kozí sýr a mohli jsem zas vyrazit na cestu domů. Tentokrát jsme to vzali jinou cestou, chtěla jsem vidět Lipno. Než jsme dojeli k přehradě, uspokojili jsme naše bouřící se žaludky v jedné hospůdce a už bylo hodin jak na Kostelci, takže Lipno jsme si prohlíželi jen z jedoucího auta. Byla jsem překvapená, že přehrada je vlastně docela úzká, nějak jsem čekala široširé vody a ono je to spíš dlouhé.
Moje první vzpomínky na Lipno jsou velmi nejasné - vím, že jsem tam byla s babičkou a dědečkem, bylo to v létě, byla tam jakási polní cesta do zatáčky a chodili jsme tudy na nákupy a od mamky vím, že mi byly asi 3 roky. :-)
Chata byla půjčená od některých z příbuzných a měla krb a před ním kůži, kuchyňský kout byl oddělený nádherným korálkovým závěsem a v ložnici byly palandy. Škaredé pomluvy tvrdí, že se na té kůži před krbem jednoho dne objevilo.. ehm.. no prostě hovno. Když se babička s dědečkem dotazovali, JAK se tam vzalo, odvětila jsem prý, že to byl ten velký pes z vesnice..
Tak to byla jedna krátká odbočka do mého vzdáleného dětství, zpět k bejkovi. Do Skalice jseme dojeli kolem 19.00 hodiny. Vyhodili jsme čtvrtku z auta, aby přes noc nadále chladla, políbila jsem Skalyho nejen na čelíčko a frčela do Měcholup předat další dvě čtvrtky. Po cestě jsem poslouchala souboj našich basketbalistek s Běloruskem - hráli o postup do finále. na mistrovství světa, které se konalo právě v ČR. Byl to docela nervák, ačkoliv nejsem příznivkyní tohoto sportu. Do Měcholup jsem dojela přesně ve chvíli, kdy byl stav vyrovnaný a zápas končil během 10 vteřin. Naštěstí došlo k prodloužení, takže jsem po vyložení nákladu mohla držet palce na volantu dál a holky to nakonec vyhrály! Definitivně pak získaly stříbro, což byl obrovský úspěch.
Z Měcholup jsem frčela pro holčičky k mamce. Slíbila jsem jim, že pojedeme po novém okruhu a snažila se je udržovat při vědomí, protože kdyby mi usnuly po cestě, asi by byly výživné a to jsem fakt nepotřebovala. Výhodou nové části okruhu je, že ústí kousek od Lochkova čili od Cecelků. Nevýhodou je, že většina nájezdů prostě ještě nefunguje, takže jsme dojely až na Zbraslav, abysme se na něj vůbec dostaly. A když člověk takhle v noci lehce zazmatkuje jede na Brno ani neví jak :-). Projely jsme si tedy okruh skoro až k Jesenici než se nám povedlo sjet a vrátit se zpět, ale jsou tam nějaké tunely, všude to svítí, tak bylo na co koukat. Pak už jsme konečně přejely ten úžasný most přes celé údolí, projely tím správným tunelem, sjely nahoru a dolů a pak zase nahoru a byly jsme u Cecel. Kluci už spali, holky se posadily k Harry Potterovi, pohrály si s hračkama Lidunky, než jsme to s Cecel nanosily do garáže. Vyfasovaly jsme koláč a šampáňo na cestu a frčely k nám na sever. V noci se jezdí báječně a protože holky milují tunely, projely jsme si ještě Mrázovku a Strahovský. Domů jsme přijely v půl jedenácté jako dokonalé tunelářky :-).
Holčičky jsem předala mamce už v pátek, abych mohla v sobotu Petra vyzvednout přímo ve Skalici. Udělali jsme si takové rande v autě :-). Bohužel jsme jeli podle navigace a ta nás protáhla neuvěřitelnými končinami, ale zas bysme se tam bez ní nepodívali :-). Prý jsme se měli zmínit, že pojedeme podle krabičky, že by nám to vymluvili. Býček už byl naporcovaný a rozdělený na požadované čtvrtky, takže jsme ho museli jen naskládat do auta. Přece jen těch bezmála 300 kg kapánek místa zabere. Ještě jsme nafasovali bio-vajíčka a bio-kozí sýr a mohli jsem zas vyrazit na cestu domů. Tentokrát jsme to vzali jinou cestou, chtěla jsem vidět Lipno. Než jsme dojeli k přehradě, uspokojili jsme naše bouřící se žaludky v jedné hospůdce a už bylo hodin jak na Kostelci, takže Lipno jsme si prohlíželi jen z jedoucího auta. Byla jsem překvapená, že přehrada je vlastně docela úzká, nějak jsem čekala široširé vody a ono je to spíš dlouhé.
Moje první vzpomínky na Lipno jsou velmi nejasné - vím, že jsem tam byla s babičkou a dědečkem, bylo to v létě, byla tam jakási polní cesta do zatáčky a chodili jsme tudy na nákupy a od mamky vím, že mi byly asi 3 roky. :-)
Chata byla půjčená od některých z příbuzných a měla krb a před ním kůži, kuchyňský kout byl oddělený nádherným korálkovým závěsem a v ložnici byly palandy. Škaredé pomluvy tvrdí, že se na té kůži před krbem jednoho dne objevilo.. ehm.. no prostě hovno. Když se babička s dědečkem dotazovali, JAK se tam vzalo, odvětila jsem prý, že to byl ten velký pes z vesnice..
Tak to byla jedna krátká odbočka do mého vzdáleného dětství, zpět k bejkovi. Do Skalice jseme dojeli kolem 19.00 hodiny. Vyhodili jsme čtvrtku z auta, aby přes noc nadále chladla, políbila jsem Skalyho nejen na čelíčko a frčela do Měcholup předat další dvě čtvrtky. Po cestě jsem poslouchala souboj našich basketbalistek s Běloruskem - hráli o postup do finále. na mistrovství světa, které se konalo právě v ČR. Byl to docela nervák, ačkoliv nejsem příznivkyní tohoto sportu. Do Měcholup jsem dojela přesně ve chvíli, kdy byl stav vyrovnaný a zápas končil během 10 vteřin. Naštěstí došlo k prodloužení, takže jsem po vyložení nákladu mohla držet palce na volantu dál a holky to nakonec vyhrály! Definitivně pak získaly stříbro, což byl obrovský úspěch.
Z Měcholup jsem frčela pro holčičky k mamce. Slíbila jsem jim, že pojedeme po novém okruhu a snažila se je udržovat při vědomí, protože kdyby mi usnuly po cestě, asi by byly výživné a to jsem fakt nepotřebovala. Výhodou nové části okruhu je, že ústí kousek od Lochkova čili od Cecelků. Nevýhodou je, že většina nájezdů prostě ještě nefunguje, takže jsme dojely až na Zbraslav, abysme se na něj vůbec dostaly. A když člověk takhle v noci lehce zazmatkuje jede na Brno ani neví jak :-). Projely jsme si tedy okruh skoro až k Jesenici než se nám povedlo sjet a vrátit se zpět, ale jsou tam nějaké tunely, všude to svítí, tak bylo na co koukat. Pak už jsme konečně přejely ten úžasný most přes celé údolí, projely tím správným tunelem, sjely nahoru a dolů a pak zase nahoru a byly jsme u Cecel. Kluci už spali, holky se posadily k Harry Potterovi, pohrály si s hračkama Lidunky, než jsme to s Cecel nanosily do garáže. Vyfasovaly jsme koláč a šampáňo na cestu a frčely k nám na sever. V noci se jezdí báječně a protože holky milují tunely, projely jsme si ještě Mrázovku a Strahovský. Domů jsme přijely v půl jedenácté jako dokonalé tunelářky :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat