A co se dělo dál?

Začal listopad a počasí bylo stále neuvěřitelně teplé a padaly i teplotní rekordy. Adélka měla ve školce barevný týden a Andulka měla neutuchající suchý kašel, že jsme už musely k paní doktorce. (Nicméně stejně nic nepomohlo - píšu s odstupem měsíce). Já jsem jela ve čtvrtek na poradu do Náchoda a Petr šel s Andulkou na kontrolu. Porada byla po dlouhé době naprosto skvělá, velmi inspirující a motivující, kontrola u paní doktorky pro změnu lehce optimistická, že prý se stav zlepšil a cácorka může v pondělí do školy.

Na další pondělí jsem měla domluvené školení ve Slaném, jenže nám definitivně odešla Felda do věčných lovišť, tak se lehce přetahujeme o Otylku a logistika je poměrně náročná - jde hlavně o předávku dětí, autosedaček apod. Ve Slaném to bylo taky moc příjemné, od nás je to v podstatě celkem kousek. Zajímavé je, jak funguje teorie relativity - tam je to kousek a zpátky pořádný kus. A to čistě proto, že silnice jsou značeny tak, jak jsou a byla tma a začalo pršet. Takže nejprve jsem jela na Chomutov, což nebyl zrovna ideální směr. I vrátila jsem se zpátky do Slaného, projela to znovu, najela směr Praha a bylo mi divné, že najíždím jakoby do obráceného směru - i proto jsem jela původně na ten Chomutov - a že jsem na tu dálnici najela nějak strašně rychle a minula všechny ty vesnice, kterými jsem přijela.. Brala jsem to jako klasickou záležitost z hledání kešek, kdy cesta OD kešky je vždy snadná a pohodlná. Po cestě mi bylo sice divný, že vidím odbočku na Kladno, ale vesele jsem to smažila furt pryč.. až jsem se zjevila ..... na Ruzyni.. to bylo překvápko! Takže místo, abych byla doma za 20 minut, trvala mi cesta hodinu a půl :-D. To se holt stane.. Ale do auta nepršelo, bylo mi tam teplo, rádio hrálo, o děti bylo postaráno, tak co :-).

A v tomto týdnu se toho stalo mnohem víc :-) Už je ze mě také odvážná školačka. Pořád mi to připadalo strašně daleko a najednou to bylo tu. Šla jsem tam poprvé poměrně nejistě, co to bude za lidi, jestli budu zvládat tempo, jestli budu všemu rozumět, jestli tam nebudou hlavně vyštudovaní psychologové a HR manažeři a byla jsem velmi velmi příjemně překvapená. Na to, že program byl Úvod do koučinku, historie a podobná, na první pohled velmi nezáživná témata, skutečnost předčila očekávání. Běžně si čmárám do skript kytičky a čtverečky a jiné úžasné dekory, ale tentokrát jsem to prostě nestihla! Pohltilo mě to natolik, že jsem vnímala všemi smysly i nesmysly. Dokonce jsem byla natolik odvážná, že jsem se přihlásila jako pokusný králík a nechala jsem se - všem na očích - koučovat. Uff.. Cíl: Neřvat na Andulku při psaní úkolů. Docela jsme to pěkně rozebraly, stanovila jsem si SAMA priority, úkoly, cíle a opět mám tu výhodu pozdního dopisování, že mám pocit, že to prostě zabralo. :-)

Po vyučování jsem měla sraz s Jojo z březňáčků - objednávala si nějakou Euronu, tak byl důvod se konečně sejít. Je to holka šikovná, nemrzla tedy na zastávce, ale pěkně čekala v kavárně u dvojky. Nechtěla jsem jí v tom nechat a daly jsme si pak ještě jednu a pěkně splkly. Byla jsem tak vysmátá, že mě v tramvaji začal balit nějaký mladík - prej Dobrý večer, slečno.. čímž mě pobavil hned od počátku a jestli prý bych neměla čas a kdesi cosi a pak spustil, jestli jsem v depresi, jestli mám problémy atd.. Já vysmátá jak lečo, fialové rty od červenýho vína a on na mě s depresema! Tak jsem ho ujistila, že se fakt mám dobře, že mi nic nechybí, že si umím užívat a opravdu, ale opravdu nemám zájem o jejich království, z čehož usoudil, že tady mu Jehova nepokvete a odfrčel do tmy. :-).