Beskydy

Broňa obhájila leaderský titul v Euroně a tak uspořádala mejdan na oslavu. Na vánoční večírek mi to nevyšlo kvůli tanečnímu vystoupení Andulky, tak jsem slíbila, že udělám maximum, abych mohla přijet teď. Vergelka byla tak hodná, že nás vzala pod střechu a tak jsme se k nim nakýblovali od soboty do pondělí.

Mejdan totiž probíhal od brzkého sobotního odpoledne a já chtěla tentokrát zas vyrazit na Radhošť, což by, s cestou zpátky za jeden den, prostě nešlo.  

K Džaškům pro nás přijela Iva a odvezla na nás do, tuším, Prostřední Bečvy do Penzionu Obora. Ten dělá čest svému jménu - mají tam daňky v oboře a hlavně všude trofeje a celkově vybavení přesně v tomhle duchu. Prohlédli jsme si i pokoje, tam by se líbilo holčičkám. Hromady věcí alá stará doba, na můj vkus už to bylo příliš mnoho vjemů :-D. Nicméně pokoje jsou poměrně velkorysé, mají i kuchyňku a jeden dokonce i vlastní rozhlednu :-).

Kluci se mezitím postarali o děti. Původně chtěli jít do lanového centra, ale to bylo, jak na potvoru, pronajaté pro soukromou akci. Projeli se tedy aspoň místním Pendolínem - vláčkem Rožnováčkem aneb nech se vycukat, co to dá! :-) Pak se zastavili v několika hospůdkách a děti, zmožené vedrem, ožily se sluncem západu a vyřádily se na dětském hřišti a následně doma při módní přehlídce.

Nás přivezl Jára zpátky kolem půlnoci, takže na druhý den jsme byli poměrně svěží. Původně to vypadalo, že pojedeme lanovkou v 11, ale nakonec jsme byli rychlíci a jeli jsme už v 10. Danka chtěla jít s námi s tím, že ona si to vyšlápne, ale jak jsme jí zaskočili včasným příjezdem, jela i ona lanovkou :-).

Vzhledem k pařáku jsme stavěli u každého stánku, nicméně jsme se doplahočili až ke kostelíku Cyrila a Metoděje. U Radegasta byl pán, který prodával unikátní fota z Radhoště - prapodivné koláže za dvacku a hrozně se divil, že dětem nechceme koupit takovou úžasnou vzpomínku! Měl tam třeba zachycen okamžik, kdy blesk udeří do Radegasta a od té doby je na Radhošti kopie, případně unikátní zatmění Slunce, kdy je stěžejním bodem opět Radegast, za ním obrovské Slunce zakryté z velké části Měsícem a v pozadí je silueta kostelíka.. No škoda, že Radegast na kostelík kouká, tak asi těžko by to šlo vyfotit zároveň na pozadí :-). Ale Andulka nakonec tu dvacku vyžebrala a jeden z těch unikátních snímků máme doma :-).

Nahoře jsme se potkali i s Milkou a Luďou, což bylo moc fajn. Dokonce máme i společnou rodinnou fotku, holčičky to výjimečně neblokovaly. Jen teda tempo bylo na naše poměry příšerně pomalé. Vergelkovic děti chodit fakt nebaví a Majda dokonce ráno neúspěšně simulovala angínu, aby nemusela nahoru :-).

Vzhledem ke slunečnému počasí jsme se úspěšně připálili, i když jsme byli namazaní 30 faktorem. Andulka měla spálená ramínka, Danka byla fakt fest a já si opět opálila brýle na Fifinku.. Když jsme pak šli do místního pivovaru ochutnat pivo, stala jsem se zdrojem veselí vedlejšího stolu.. Ale je mi to jedno, radši budu vypadat jak pako než mít zánět spojivek.

Cesta lanovkou dolů byla ještě krásnější než nahoru, dokonale jsme se kochali výhledem. Byla jsem z toho tak na měkko, že jsem Andulce zpívala i hymnu, aby si uvědomila, jak je ta naše země opravdu krásná a myslím si, že obě naše holčičky už to umí ocenit a užít si to.

Z Radhoště jsme se ještě stavili v Tarzánii, což je další lanové centrum. Andulka mazácky vylezla na junior trasu, aby se těsně před koncem zasekla, že už to nedá.. Zase záležitost na hodinku.. Ale nakonec to dala, i když nechtěla "za odměnu" sjet poslední překážku jakože lanovku, protože si to prý nezaslouží, když dělala scény.. Je to s ní kapánek složitější. Majda se sekala na prvních překážkách, ale nakonec se rozešla a dala to báječně.

Adélka s Kryštůfkem šli na trasu pro nejmenší a opět se prokázalo, že Áďa nemá problémy s výškami ani s nepevným terénem. Prošla to jak po Václaváku. Ještě vždycky pomohla Kikešovi, když se někde zasekl. Ta dětská trasa je fajn, protože se děti nemusejí přecvakávat a jsou jištěny celou dobu. Samozřejmě to chtěla jít Áďa ještě jednou :-).

Večer jsme pak absolvovali ještě jednou módní přehlídku, protože jí viděli vlastně jen kluci a děti se nám povedlo zahnat až pozdě večer :-). My jsme ještě chvíli poseděli, pokrafali, ale taky jsme toho měli plné opálené brejle, takže jsme to, celkem brzo, zalomili. Ondra navíc šel druhý den do práce a děti do školy a do školky.

V pondělí nás ještě Broňa protáhla do Skanzenu a ač byl původní plán trochu jiný, změnili jsme ho a ZOO v Lešné dáme jindy. Takhle bychom to moc nestihli, přece jen to domů nemáme úplně za rohem a ještě jsme potřebovali odvézt mamčinu Feldu k autoopraváři, aby jí připravil na technickou a celkově zjistil, proč nás to auto nechává každou chvíli ve štychu.

Felda byla ve Skalici od posledního šprajcu, kdy s ní byl Skaly na závodech a opět v Konojedech odmítla jet dál. Holky toho tedy maximálně využily a ještě hupsly do bazénu :-).

Domů jsme přijeli až někdy kolem půl deváté, ale parádně jsme si to užili. Takže ještě jednou velký dík Džaškovcům za azyl.

Fotky na rajčeti.