Juliska

Atletický tunel na Julisce

Závody na Julisce - příležitost poměřit síly s ostatními. 

Konaly se v atletickém tunelu - to mě pobavilo :-), ale pak jsem pochopila, proč se to tak jmenuje. V místě, které vypadá jako dlouhá chodba je opravdu běžecká dráha a doskočiště do písku. Alergikův ráj.

Andulína běžela 60 metrů a skákala do dálky, překážkového běhu se nezúčastnila. Opět to byla kategorie 20012 -2004, holt má "smůlu", že momentálně patří k těm nejmladším v přípravce, ale neva, ono jí to aspoň bude posouvat dál. Jen je asi trochu demotivační, když se vedle ní zaseknou do startovacích bloků holky o půl metru vyšší s úměrně delšíma nohama.

Ale přesto byla v rozběhu z té čtveřice druhá. Bylo fajn, že běžela zrovna s těmi, které už evidentně trénují dlouho a mnohem intenzivněji. Ono je to vidět i na dresech a hlavně na obuvi - tyhle holky už měly tretry. Andulčin čas 10:48. Výsledky jsou tady. Docela by mě zajímalo celkové umístění, protože když vidím ty ostatní časy, tak to vůbec není špatné. 

Skok do dálky zatím moc netrénovali, takže výsledek nic moc. První skok - nevímdočehojdu, druhý přešlap a na třetí pokus už nešla, nějak si hejbla kotníkem. Ale nejlepší na tom je, že je trenér vždycky pochválí a poradí, co třeba zlepšit. Jde mu o to, aby se holky hejbaly a výsledky nejsou až tak důležité a to je moc fajn.

Přestože na Julisku vidíme téměř z okna, je to výlet přes celou Prahu. Andulína jela s trenérem v předstihu kvůli registracím, my dorazily s Adélkou až na začátek závodů. IDOS mi našel spojení vlakem, takže Adél zajásala a rozhodně chtěla využít téhle možnosti. Jely jsme z Holešovic do Bubenče přes Výstaviště a tak jsme to měly s vyhlídkou na Matějskou pouť. 

Když závody skončily a odcházely jsme, byla už tma a krásně svítily osvětlené atrakce, takže i zpátky jsme prostě musely jet vlakem (ono je to, ve finále, pro nás stejně nejrychlejší) a to byl vrcholný zážitek dne :-). Holčičky byly unešené z těch všech světel a prý by někdy chtěly jít na pouť takhle v noci :-).