středa 19. března 2014

Ledová Praha

V průběhu ledna jsem si ještě zajela do Plzně zaškolit a také jsme si s holkama udělaly vánoční večírek "měsíc poté" v Praze a hlavně - bylo vysvědčení!

Pro Andulku první na nové škole, pro Adélku první v životě. Obě měly samé jedničky, tak nám dělají opravdu velkou radost. Andulka prý dokonce to vysvědčení radostí obrečela, že to nečekala. Kočička malá. Adélce zas připadaly ty jedničky hrozně malé :-).

Udělali jsme si doma slavnostní večeři a v pátek vyrazily tradičně na Ledovou Prahu. Ještě dopoledne měla Andulka první hodinu na kytaru a vysloveně jí to nadchlo. O kytaře mluví hodně dlouho, jen prostě na ní byla malá a i toho času zas tolik není. Našla jsem tedy na naucim.cz učitele, který dochází přímo k nám. Je to jednadvacetiletý kluk a je prostě mimo :-). Těsně před desátou hodinou, kdy měl dorazit, mi pípla sms, že UŽ je na cestě.. V 10:15 pípla další, že se ztratil v Kobylisích a vidí to tak na 10:45.. fakt vtipné.. Byla jsem lehce vytočená, tohle opravdu nesnáším. Přesto jsme počkali, protože Aňa se opravdu hodně těšila. V 10:45 jsem mu volala, kde je - tak prý, že už u nás vystupuje z autobusu. Popsala jsem mu cestu, je to opravdu jednoduché, prostě jde rovně a narazí do našeho domu a vyhlížela ho z okna. Opět se ztratil, našla jsem ho na úplně druhé straně.. Super úvod :-). Ale Aňa se naučila dva akordy a už na nás může machrovat, protože je to o 200 % víc než umíme my :-D.

Rendě jsem tedy volala, že na domluvený sraz dorazíme později - jí se to nakonec také hodilo, byla s dětmi v Mekáči a v klidu se najedli. Domluvily jsme se pak na konkrétním metru a kupodivu to i klaplo a společně jsme se přesunuly na Muzeum a pak pěšky přes Karlův most do muzea Karla Zemana. Po cestě jsme nabraly ještě mamku, aby nás nebylo málo :-).

Muzeum se nám líbilo hodně, spousta věcí se dá vyzkoušet, osahat a focení je prý vysloveně vyžadováno :-). Je krásné, jak se nechá člověk ošálit díky perspektivě a klobouk dolů před Karlem Zemanem! Opravdu výrazně předběhl svou dobu. 

Přes Karlův most jsme se zas vrátily zpátky, mamka šla na tramvaj, my se přesunuly na Čerňák, Renda měla nějaké vstupenky do 3D kina, takže to měly děti také za odměnu. S Rendou a Ninou jsme na ně čekaly v cukrárně :-). 

Druhý den jsme vyrazily už jen s holčičkama do Klementina. :-) Od jisté doby dokonce už i vím, kde je :-D. Měly jsme velké štěstí na průvodce - mladého kluka, který byl evidentně zapálený a hodně toho věděl. Jediné, co mi kalilo potěšení, byli někteří další účastníci. To se pak člověk až stydí, že patří ke stejné rase.. Barokní sál se nesmí fotit, takže tam jeden pán dělal neskutečné brejky, aby si to, samozřejmě, vyfotil.. A jiný zas měl potřebu flusat z Astronomické věže, na kterou jsme vystoupali. Kdyby jen plivl, ale on to vytáhl až z paty.. Prase jedno.. 

Tak jsme se aspoň pokochaly výhledy na Prahu zas z jiného úhlu. Andulka nejdřív nechtěla, ale pak na ochoz vylezla,  s tou svou fóbií bojuje velmi statečně. 

Po návštěvě Klementina už víme, odkud se měří teplota a také, že jezuiti nebyli tak špatní, jak se nám snaží někteří dějepravci namluvit. Bylo to spíš naopak - snažili se uchránit od každé knihy alespoň jeden výtisk a od těch dob jsou všichni povinni jeden výtisk čehokoliv odevzdat právě do archivu. Jen prostě nechtěli, aby se k určitým knihám dostali lidé bez patřičného vzdělání. Pramenilo z toho mnohé nepochopení a maléry.

Neděli jsme strávili v Národním muzeu na výstavě o penězích. Musím říct, že loňská výstava o Františku Josefovi byla mnohem zajímavější a zábavnější. Ale viděli jsme část pokladu, potěžkali si 12 kg zlata, zavzpomínali na bony atd. Jen hra pro děti už na nás nezbyla, nějak prý nepočítali, že by dorazilo tolik dětí.. ehm.. 

Odsud jsme se přesunuli do Muzea čokolády v Celetné, kam jsme se vlastně v sobotu s holčičkama už nedostaly. To se nám líblo hodně včetně závěrečné ukázky (a hlavně ochutnávky) výroby pravých belgických pralinek. Zrovna pak hoši ještě dělali bonbony, takže jsme se tam chvíli také zasekli. 

Nedělní prohlídky s námi absolovala opět mamka i Skaly. Osvětlenou Prahou jsme prošli na Florenc a naše cesty se zas rozdělily.


Žádné komentáře:

Okomentovat