Březen

Hned po návratu z Budapešti nás čekala další příjemná záležitost - přijeli Vergelkovci z Beskyd. Pro změnu měli jarní prázdniny oni a chtěli vidět nového synovce a bratrance. Trošku nám to zkomplikovali v Euroně, protože na úterý jsme byli pozváni na poradu a hlavně představení novinek. Stihla jsem se aspoň objednat ke kadeřnici, protože součástí pozvánky byla douška, že se budeme fotit do časopisu, aby prý měli manažeři profi fotky.

V neděli jsme s Vergi vyrazily na večeři a potkaly jsme se s Trolli, Pavlou a Rendou :-). Byl to moc fajn večer v Coloseu na Pavláku a Vergi byla překvapením - věděla to jen Renda.

Vergelkovci v pondělí navštívili pražské památky a v úterý jsme se vypravily do Červeného Kostelce omrknout novinky a Ondra pak s dětmi směr Beskydy. Vergi se vrátila s holkama z Beskyd.

Andulka měla ve středu závody zas v tunelu na Dukle. Tentokrát to rozdělili na dva termíny a nebylo to tak šílené jako minule. Andulína běžela moc pěkně, ale těsně jí unikl postup do finále. Nicméně říkala, že je i ráda, že si fakt mákla a navíc si pořád stěžovala na bolest pat. Na to si stěžuje už od podzima a teď se to nějak zhoršilo.

V březnu oslavila své narozky i naše sedmiletka Adélka. Měla tu mejdánek a docela jsme se vyblbli všichni. Další oslava byla i ve Skalici a dokonce šlo už i grilovat, protože počasí je prostě teplé nad normál.

Předposlední víkend v březnu jsem odjela na tradiční wellness pobyt s Euronou. Opět jsem se nechala uvrtat do organizace a zas to chvílema bylo jak v mateřské školce. Ale prostředí nádherné - U kapličky - točil se tam film Bobule.

Je to hodně velký areál se spoustou vymoženost a také noční klub. :-) První večer jsme měli seznamovací a navíc v klubu byla Celete Buckingham, takže nás to tam nijak netáhlo. Druhý den byl hodně pracovní, ale stihla jsem procházku na místní rozhlednu a po ochutnávce ve sklípku došlo i na ten noční klub :-).

Vyblbly jsme se neuvěřitelně! Navíc jsem byla holkama nominována do jakési soutěže - ehm, netušili jsme co se jedná, ale než jsem se rozkoukala, byla jsem na pódiu a ve dvojici jsme měli sníst čokoládový dort. Bez rukou.. No vypadala jsem fakt k sežrání :-), ale vyhráli jsme :-).  A hlavně - můj skvělý tým mi pomohl a držel mi aspoň vlasy.. když už mě do toho ty potvory navrtaly :-D. A pak už jsme jen tuc tuc tuc trsaly a s Vergi jsme byly i pódiu, tak mi to přišlo děsně vtipné, že většina těch lidí byla minimálně o polovinu a víc mladší, ale žíly mi to fakt netrhalo.

Cesta domů byla náročnější - ne kvůli noci, ale kvůli silnému dešti, takže jsme jely pomalu, ale jistě.

Poslední týden byl ve znamení doktorů - preventivky u zubaře apod. Adélka absolvovala sedmiletou - 123,5 cm a 21 kg. Jinak nás paní doktorka chválila, protože tam, v podstatě, vlastně vůbec nechodíme :-).

Kvůli těm patám jsem Andulku objednala na ortopedii. Výsledek - Severova nemoc. Na RTG bylo vidět, má opatní kost úplně rozkouskovanou - vypadalo to jak korálky. Prý je to časté u dětí v tomto věku a hlavně u sportovců. Ona navíc hodně zatěžuje patu, takže dostala speciální vložky do bot, aby se naučila chodit správněji. Jinak je potřeba klid, dobrá strava a rehabilitace.

Takže nás čekalo 10 elektroterapií a následně 10 magnetických terapií.. Každé ráno jsme frčely na Bulovku a tam půl hodiny ležela a nechala se rehabilitovat. Naštěstí to zabralo a už jí paty prý nebolí. Hurá!