Předvánoční čas

Přijeli jsme z Beskyd a byl tu poslední školní týden roku 2013. Andulka od konce listopadu nacestovala neskutečné množství kilometrů - s mamkou byla v Grazu, Mikuláš na Šumavě, večírek v Beskydech a do toho ještě výlet s družinou a výlet se školou. Na družinový i školní výlet jela i Adélka - ta byla ve skanzenu v Kouřimi.

Sníh nikde a vánoční nálada se tímpádem taky moc nedostavovala. Obecně odmítám podléhat jakémukoliv stresu, takže co bude, bude, co nebude, nebude :-). 

Na atletice jsme měli vyhodnocení uplynulé sezóny - ono se to týká spíš už starších dětí, které jezdí po závodech, ale všichni si odnesli nějaký diplom a odměnu. Vtipné pak bylo promítání fotek z toho uplynulého roku a nejvíc bylo mých :-). Foťák beru na všechny závody, na které jezdíme a snažím se nefotit jen Aňu, ale i ostatní. Trenér je za to rád a prosil i ostatní, jestli by mu pak nemohli ty fotky posílat, že na závodech nemá vůbec čas, protože běhá od disciplíny k disciplíně. Stejně tak jsme se potom domluvili, že mu občas pomůžu, stejně tam jezdím, tak si můžu vzít nějakou skupinu na povel.

Měli jsem i představení Adélky s baletem - zas jen takové menší, u nás v gymnastickém sále. Bylo to spojené i s těmi nejmenšími a musím říct, že to bylo celkem náročné. Obdivuji lektorku, že má s těmi mrňaty takovou trpělivost. Fotky jsou, bohužel, opět hrozné - byla tam tma. No.. já byla nakonec za to pološero ráda, protože jsem zjistila, že si Adélka roztrhla punčocháče na kolenou a měla tam příšernou díru. Do toho jí neustále padala sukýnka, takže vypadala fakt jak dítě z chudé rodiny. Milosrdné šero to částečně zakrylo.. 

V pátek dostaly děti ředitelské volno, tak se Andulka vypravila do bývalé školy za spolužáky a paní učitelkou. Bohužel tam paní učitelka nebyla - měla po nějaké operaci a kvůli komplikacím zůstala doma déle než původně předpokládala. Ale aspoň s dětmi si to Aňa užila - byla takové malé předvánoční překvapení. 

Na sobotu jsme si s holkama ještě domluvily vánoční večírek v Chýši, což bylo moc fajn, ale jak byla Chýše narvaná k prasknutí, slyšely jsme se vždycky spíš jen v rámci nejbližšího okolí.

Mamka odfrčela za ségrou, aby si užila s Emičkou její první Vánoce, kdy je bude konečně pořádně vnímat :-), takže tentokrát bylo dělání bramborového salátu čistě na mně. Zvolila jsem zdravější variantu bez majolky. Bylo to dobré, nicméně se těším, až si dáme u mamky pak ten pravý :-).