Na prodloužený víkend jsme se přesouvaly do Skalice - Adélka měla kroužek, takže jsme mohly jet až odpoledne a když jsem viděla situaci na silnicích, posunula jsem to na pozdní večer. Proč stát v koloně, když můžou být radši holky venku.
Po cestě jsme viděly ve všech vesnicích zapálené vatry a někde měli i stánky a pouť. Ve Skalici byl vidět oheň na hřišti - holky se tam moc chtěly podívat - v podstatě to ještě nikdy nezažily - buď bylo hnusně, nebo jsme někde byli nebo tam zrovna nic nebylo.
Tak jsem říkala, že tam na chvíli zajdeme a omrkneme a hodně nás překvapilo, že tam nebyli skoro žádní lidé. Když si vzpomenu na čáry za našeho dětství - to se sešla celá ves, my lítaly po okolí, nikdo nevěděl, kde jsme a puberťáci pak chodili nahoru na Homoli, kam malí nesměli :-).
Takže za chvíli jsme šli zpátky a zapálili si čarodějnici, co Skaly vyrobil, když na nás čekal :-). Holky pak lítaly ještě po zahradě dlouho do noci, já se přesunula opět do postele, odkud jsem vylézala jen vždycky na chvíli.
Konečně jsme následující týden i skončily s rehabilitacemi a na další prodloužený víkend jsme měli jet na desátý megasraz. Já jsem si ale netroufla - bála jsem se hlavně prostydnutí a také toho, že pojedeme někam na výlet a já nebudu moct jít na záchod. Navíc Skaly měl Přebor ČR, takže jsem věděla dlouho dopředu, že nepojede s námi a já se necítila celkově natolik fit, abych to sama dala. S těžkým srdcem jsem to tedy odpískala a jeli jsme do Skalice.
Skaly nakonec skončil 11., což je moc pěkné a hlavně si to užil, parádně si zachytal. Dokonce chytil 80 cm amura, tak se na něj chodili dívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat