Po návratu z Madeiry slavila Andulka své 10. narozeniny se spolužáky ze školy. Renda mi dala skvělý tip - minigolf v O2 aréně a navíc byla zrovna na Slevomatu akce, takže jsem nakoupila vouchery a mohli jsme vyrazit.
Děti jsem vyzvedla u školy a společně jsme jeli na golf. Je tom tam moc fajn, příjemná obsluha, skvělá domluva a pro mě takové déja vu - v těchto prostorech kdysi mívala Eurona svou kancelář. :-)
Rozdělili jsme se do týmů a prošli všechny stanoviště - někde to šlo líp, někde hůř, ale bylo to moc fajn. Na závěr jsme si dali naprosto luxusní tiramisu a jeli zase zpátky ke škole, kde byl rozchod. Já jsem to přežívala silou vůle, bazén na Madeiře se mi evidentně nevyplatil. Zas jsem začala mít bolesti močáku.
Petr jel do Skalice napřed, aby připravil vše na rodinnou sobotní oslavu a my měly přijet v pátek večer. Jenže jsem to prostě nedala a ráno jsem musela na Bulovku na pohotovost. Nejdřív mě sprdla sestra, že jsem to určitě věděla dřív, tak jsem jí ujistila, že to začalo fakt hodně až v pátek odpoledne a že jsem čekala, jestli se to zlepší a protože mám velmi nepříjemnou zkušenost, kdy mi zánět zasáhl ledviny a já zvracela bolestí, nemohla jsem to už vydržet do pondělka.
Zrovna ale měli ranní vizity, tak mě upozornila, že budu čekat asi dlouho. Naštěstí si mě všimla i paní doktorka a říkala, že to maximálně urychlí, tak to čekání bylo "jen" něco málo přes hodinu. Když pak sestra viděla mé hodnoty z moči, obrátila a byla velmi příjemná. Ve zprávě jsem si pak přečetla, že jsem měla všechny hodnoty v plném poli..
Paní doktorka mě vyšetřila a objevila v ledvinách pískoviště pro tři školky, takže mi rovnou napsala žádanku na urografii, napsala silná ATB a vyslala mě domů s tím, že mám jít do postele a pořád pít a rodina má kolem mě skákat.
Mezitím jsem volala i Petrovi, že jsem skončila na Bulovce a tak byla na něm příprava dortu. Piškot jsem měla upečený, ten odvezl, naštěstí, s sebou,
pudink uvařit umí, jahody tam také naskládal, jen poprvé dělal želatinu. Ale dort se mu povedl, byl výborný! Jen teda trošku víc protekl kolem krajů, takže byl luxusně vlhký :-).
Vyzvedla jsem si v lékárně nálož farmatik a vyrazila pro holky, abychom se přesunuly do Skalice. Nakonec jsem venku seděla pěkně zabalená v dece a softshellovém oblečení. Andulka si oslavu užila (kolobrnda měla obrovský úspěch), což jsem moc ráda a já byla ráda, že si můžu jít konečně lehnout. Ve finále jsem proležela skoro týden.
Minimalizovala jsem aktivity - s Andulínou ráno na rehabilitaci a pak zas do postele. Holčičky naštěstí chodí domů už i samy, takže jsme to zvládaly v pohodě. Petr měl totiž zrovna práci ve Skalici, kterou musel udělat.
K zubaři s Andulkou vyrazila mamka - původně měla jít na trhání, protože se jí u zoubku dělal váček. Když to pak paní doktorka viděla, zjistila, že má uvolněnou plombu, která tam dělá neplechu. Celé to bylo hodně hluboké, ale zub zachránila a trhat ještě nemusela. Andulína byla nadšená - ne že by se bála trhání, ale spíš té umrtvovací injekce. Jinak vrtání snáší naprosto v pohodě. Nechápu, v tomhle fakt nejsou holky po mně, ale jsem za to ráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat