úterý 30. listopadu 2010

Newsletter

Mám velkou radost! Fakt, že jo! Od prosince už můžeme rozesílat našim zákazníkům krásný newsletter, ne jen nezáživný e-mail. První ohlasy jsou velmi pozitivní, tak mě to fakt těší.

Tak kdo by chtěl ten zázrak vidět mezi prvními, má šanci se přihlásit k odběru na našich webovkách :-).

Musím říct, že Meebio mi poslal Vesmír sám. Když jsem chtěla změnit webovky (protože jsem si je potřebovala administrovat operativně sama), oslovila jsem docela dost lidí a většinou to na něčem ztroskotalo. Ať už to byla cena anebo častěji časová neflexibilita. Na webu Meebia , kam jsem zavítala po několika hodinách marného hledání, byl poptávkový formulář. Tak jsem to zkusila, i když už jsem začínala být notně skeptická. Kalkulace mi přišla v podstatě obratem a z termínů jsem byla úplně paf - všude chtěli timing řádově v měsících, u Meebia se jede na dny a i když chci něco speciálního, tak je to občas otázka hodin. Nehledě na neustálou technickou podporu a hlavně obrovskou trpělivost, kterou se mnou pan majitel má.

Je fakt, že tak specifický web, jako máme my, ještě nedělal, takže funguju i jako vývojový pracovník :-). Ale zatím si večer ještě skype nevypíná, ani mě neblokuje a zodpovědně plní moje rozmarná přání a odpovídá na otázky :-).

Takže pokud někdo potřebujete rychle a relativně levně webové stránky, opravdu můžu Meebio vřele doporučit.


pondělí 29. listopadu 2010

Sněžííííííí!!

Konečně se seběhly všechny ty kobyly a koňové od sv. Martina i do středních poloh a přes noc nasněžilo opravdu hodně sněhu a stále padááá a padáááá. Vím, že řidiči jsou zpruzelí, že silničáři jsou překvapení, ale je to letos poprvé a je to prostě nááádheráááááá!!!

Pár perliček z poslední doby

Adélka: Mami, že na tebe lezu jak na Bílou horu??? - trochu mi to dalo zabrat, ale pak mi došlo, že holčičkám vždycky říkám, že po nás šplhají jak po Skálových a pak už skála nebo hora - to je v podstatě jedno, tím spíš, že je babička naučila píseň na Bílé hoře, sedláček oře..

S touto písní se váže ještě jedna perlička - tentokrát Andulky, která si díky ní vzpomněla na slovo začínající na "s", což měli za domácí úkol.. a sedláček to rozhodně nebyl..

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Adélka chtěla otevřít dětské šampáňo. Odvětila jsem, že by to bylo nefér vůči Andulce, protože paní doktorka jí kvůli kašli zakázala bublinkové nápoje. Adélka to okamžitě vymyslela - Tak si Aňa dá čaj!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Šly jsme s Adélkou ze školky: "Mami, já ti musím něco vypRávět! My jsme šli na zahRadu a byla tam zelená beRuška!!!" Moc se mi líbil ten její tón a i to, jak zdůrazňuje R, které umí opRavdu dobře :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

11.11. jsem se ptala holčiček, na jakém koni jezdí sv. Martin, jestli to vědí a Andulka - Na koni sv. Václava??

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Petr přijel do Skalice s holčičkama, zaparkoval za vraty a Aňa ho zhodnotila - Už ti to parkování taky docela jde, ale maminka, ta teda parkuje excelentně!

neděle 28. listopadu 2010

Krav Maga

Při minulé návštěvě Colosea s Cecelkou jsme dostaly letáček na 1+1 zdarma - takže když si dva lidé dali předkrm, hlavní jídlo a zákusek, tak měli vždy to levnější zadáčo. Toho se nedalo nevyužít! A vzhledem k tomu, že si Cecelkovi stále vymýšlejí nové a nové nemoci, abychom se k nim na ten víkend nenakýblovali :-), tak jsme se sešli bez dětiček a bez bacilů pěkně na neutrální půdě. Martin měl navíc ten den narozeniny a Cecelka to pro něj měla jako překvapení. To je hezké být dárkem, ne? :-)

No užili jsme si to výborně, jak jinak. S nima je to prostě vždycky moc příjemné. Já jsem si tam trošku zaostudila - stolečky jsou hodně blízko sebe a vedle nás seděl jakýsi mladý pár, který pak zaplatil a odešel. A na stole zbyla láhev vína, dopitá jen do půlky.. ehm.. přišlo mi to škoda, tak jsem rychlým chvatem šáhla pro láhev, dolila nám skleničky a zas jí vrátila zpět. Cecelkovi si začali dělat srandu, že ti lidé šli jen na záchod apod. To by byla teprve zábava! :-D. Ale ne, fakt si brali kabáty a odešli. No mají to vylejt??? Nemám ráda takové plýtvání, zvlášť když vím, kolik tam taková láhev stojí :-D. Ať žijou dojížděči! :-)

Ráno, ač byl státní svátek, jel Petr do práce a mě odvezl na Chodov, kde jsem měla sraz s mamkou a přebrala si zpět naše holčičky. Mamka pak jela do Kostelce a stavovali se s mladejma na hřbitově. Andulku zajímalo, proč tedy není ve škole a co to ten státní svátek je. Přiznám se, že vysvětlit, co se dělo před těma 21 lety a co ještě předtím mi dalo docela zabrat. Pro ní jsou to naprosto nepochopitelná témata, ale vypadala, že je s odpovědí spokojená.

V sobotu jela Andulka na výlet se školní družinou. Prvňáčky berou až po čase, až si paní učitelky ověří, nakolik jsou samostatní a hlavně poslušní. Přece jen to dělají ve svém volném čase a jen ze své svobodné vůle a nemůžou si dovolit nějaké problémy. Takže děti dostávají za dobré chování razítka sovy a když jich mají dostatečný počet, mohou jet. Tentokrát to byl výlet do Království železnic a pak na Petřín. Počasí bylo deštivé, ale nakonec se na sobotu umoudřilo a byl z toho docela pěkný den. Jediné, co bylo příšerné, to byl čas srazu :-). Vstávat v sobotu jako do školy, to mi přišlo fakt brutální. Rovnou jsem nahlásila Skalymu, že já jí opravdu nepovedu, tím spíš, že jsem měla den předem improvizované SRPŠ 1. B v Chýši :-). Svolala jsem schůzku, abysme to s ostatními matkami všechno probraly v klidu a nejen při čekání před školou :-).

Výsledkem je petice za rozšíření dětského hřiště, protože na celé naše sídliště tu máme jeden kolotoč, dvě houpačky, jedno pískoviště a dvě zvířátka na péro. Dost málo.. Je sice fajn, že nám tu za velké peníze udělali multifunkční sportovní hřiště, ale to vesměs využívají tatínkové na nohejbal, protože prostě ta nejsilnější věková skupina dětí je sedm let a méně.. To zas někdo někde přemýšlel anebo si prostě potřeboval ještě před volbami namastit kapsu. Sportoviště je rozhodně fajn, ale mohlo klidně počkat minimálně dva až tři roky. No a tak jsem se nominovala do petičního výboru a sháním hlasy :-).

A zpátky k sobotě a hlavně k vysvětlení titulku tohoto článku - Krav Maga. Vypůjčím si vysvětlení z oficiálního webu - Systém KRAV MAGA, z hebrejštiny volně překládáno jako „boj zblízka“, je v současné době považován za nejefektivnější sebeobranný a taktický systém na světě, což mj. dokazuje přehled jednotek a armád, které tento systém převzaly. Jedná se například o ozbrojené složky státu Izrael a dále třeba americké federální agentury FBI, CIA, DEA a policejní SWAT týmy v několika státech USA, ve Švédsku, Dánsku. Tento systém užívá také francouzská GIGN a belgická armáda a mnoho dalších…

Tož asi tak. Na jakémsi slevovém servru jsem si koupila voucher na otevřený kurz za polovic a protože se nikomu dalšímu nechtělo, přihlásila jsem se sama. Tak nějak v poslední době se stále nikomu nic nechce, ale já jsem už velká holka, tak umím dojít někam i bez doprovodu :-). Rozhodně jsem nelitovala! Sice jsem byla překvapená, že je to až tak intenzivní a že až tak moc makáme a taky jsem si původně myslela, že se mi zlepšila kondička, což mě teda dost vyvedlo z omylu :-).

Překvapivé bylo i to, že holek přišlo poměrně málo a klasicky s kámoškou nebo partnerem, takže když jsme se rozdělovali do dvojic, vyzbyl na mě jakýsi Vašek. Nebylo to špatné, ale šel do mě opravdu s nasazením, takže jsem byla otlučená jak brambora při sklizni. Instruktor to komentoval - buď ráda, aspoň si to taky natrénuješ a neboj se toho, jdi do něj taky tvrdě.. Hm.. jenže mně to přece jen bylo blbé, až teda když jsem mu "odebírala" pistoli, tak jsem mu málem zlámala všechny prsty :-).

Celkově nejhůř dopadla předloktí. Hodně jsme odráželi útoky a to holt člověk tam tu ruku strčit musí. Nemohla jsem si pak ani položit ruce na stůl a asi další dva nebo tři dny jsem chodila jak zmlácená.. ostatně, proč JAK, že.. :-D

Hodně by se mi líbil celý kurz, ale kde na to všechno brát čas??

O víkendu asi bacil nějaký bacil Adélku, začala hodně kašlat a tak jsem jí nechala doma. Petr si musel rovněž přeorganizovat práci, aby v úterý pohlídal, když jsem šla opět za vzděláním. Ale aspoň jsme stihly připravit těsto na perníčky do školky a v pátek už děti vykrajovaly včetně Adélky. No.. snad se to povede, přece jen nejsem zrovna perníkářka. Odpoledne odfrčela rodinka do Skalice a já v sobotu strávila celý den vstřebáváním informací o koučování. V podstatě jsem se dostala ze stavu vědomé nekompetentnosti do stavu vědomé kompetentnosti aneb čím víc toho vím, tím víc vím, že nic nevím..

Ono to vypadá tááák jednoduše, ale jak má najednou člověk koučovat, je to fakt záhul. Naštěstí se mi už pomalu začínají hlásit pokusná morčata, tak doufám, že si navzájem budeme užiteční a já se na nich natrénuju a jim pomůžu ujasnit si co a jak. Každopádně ke zkouškám musím mít odkoučováno minimálně 100 hodin aspoň s 8 lidmi a z toho 80 % by mělo být placené koučování. Pak musím absolvovat 10 hodin s mentorem, na což se těším hodně, protože budu nasávat zkušenosti, další podmínkou jsou dva doporučující dopisy od mentorů a pak už stačí jen zaplatit zkoušku a po telefonu (!!!) jí složit. Až se to povede, budu se moct honosit titulem ACC :-). To mě vždycky pobaví, protože když byl Lukajda malý, běžela velmi intenzivní reklama na lék ACC a on měl zafixováno, že Asésé, jak tehdy říkal, pomůže na všechno :-).


sobota 20. listopadu 2010

Zmatky

Tak jsem tu trochu zašachovala s časovým posunem a články už jsou za sebou, tak jak být mají :-D Povedlo se mi zveřejnit pozdější před dřívějším.

neděle 14. listopadu 2010

Kde máš toho koně?

Svatý Martin to letos nějak nezvládl. Koník mu evidentně pláchl někam daleko a po sněhu ani památky. Naopak - krásný teplý podzim :-). Já bych to osobně takhle "přetrpěla" až do jara. Dnem D tohoto týdne ale byl pátek. Sraz se základkou - po 25 letech.. uff.. Sešlo se nás asi 15, což je tedy cca půlka, ale aspoň to bylo takové komornější. Klasicky jsme se výborně pobavili, jen mi zatrnulo, když Zděnda prohlásil, že hraje fotbal za starou gardu. Vytřeštila jsem oči, jakože JAK za starou gardu??? Vždyť jsme přece TAK mladí! Všichni se začali smát, že stará garda je od 35.. Já se zasekla evidentně někde u dorostenců.. A největší šok nám způsobil Dalibor, když oznámil sladké tajemství, že bude v březnu děda.. Dalibor je na den stejně mladý jako já.. :-)

Z pizzerie nás vyhodili kolem půl dvanácté a noc byla mladá asi jako my :-). Sofie tedy navrhla, že bysme se mohli přesunout k nim na Tempo, že tam mají klubovnu a probíhá tam zrovna jakási oslava, takže je i živá muzika. Nakonec jsme ukecaly Dalibora, aby nás (tedy mě a Sofii) odvezl autem, páč začalo pršet a kluci - Honza, Michal a Zděnda dorazili pěšky. Zbytek se spořádaně vrátil do svých domovů :-). Na Tempu byla zábava v plném proudu a protože i my jsme byli celkem rozjetí, hned jsme se zapojili do tance a zpěvu :-). No byla to paráda, fakt jsem si to užila! Tolik tanečníků, kteří chtějí tančit - hmmm.. StarDance hadr! :-) Sofie mi pak psala, že všichni byli v šoku, jak tančil Zděnda, protože jeho ještě nikdy nikdo tančit neviděl :-). Kolem půl páté jsem usoudila, že bych asi už měla jít domů, aby mamka neměla strach (nakýblovaly jsme se k ní s holčičkama, že je to blíž) a taky abych byla kapánek fredy na odpolední školení. Ale vůůůůůbec se mi nechtělo! Už jsem netančila s mužským prvkem tak strašně dlouho! Nicméně jsem odcházela s pozvánkou, že můžu kdykoliv dorazit, že hrajou v podstatě každý pátek :-).

Jako slušný člověk jsem už přijela pravidelnou městskou autobusovou linkou :-). Jenže jak jsem byla vysmátá, stejně jsem toho moc nenaspala a ráno tam navíc už holčičky pobíhaly a Aňa stále pokašlávala. Po výborném o jsem vyrazila k nám na sever, abych se potkala s Vergelčiným švagrem a probrala s ním Google Analytics apod. - prostě takové soukromé školení. Skončili jsme po šesté a to jen proto, že měl nějaké lístky do Pakulu, jinak bysme krafali ještě hodně dlouho. Já pak padla za vlast a v neděli jsem putovala, pro změnu, opět na jih. Cimrman hadr! Maminka mi opět uvařila obídek a protože bylo opravdu nádherně, šly jsme se projít po Novodvorské, okoukla jsem ten ústav, který jsem před 25 lety opustila a vůbec se vrátila do míst, kde jsem trávila docela dost času. Pak už pro nás přijel Skaly, který si zase sám pěkně odpočinul ve Skalici a mamce tímto ještě jednou moc děkuji za hlídání, azyl i neskonalou péči. :-)

pátek 5. listopadu 2010

A co se dělo dál?

Začal listopad a počasí bylo stále neuvěřitelně teplé a padaly i teplotní rekordy. Adélka měla ve školce barevný týden a Andulka měla neutuchající suchý kašel, že jsme už musely k paní doktorce. (Nicméně stejně nic nepomohlo - píšu s odstupem měsíce). Já jsem jela ve čtvrtek na poradu do Náchoda a Petr šel s Andulkou na kontrolu. Porada byla po dlouhé době naprosto skvělá, velmi inspirující a motivující, kontrola u paní doktorky pro změnu lehce optimistická, že prý se stav zlepšil a cácorka může v pondělí do školy.

Na další pondělí jsem měla domluvené školení ve Slaném, jenže nám definitivně odešla Felda do věčných lovišť, tak se lehce přetahujeme o Otylku a logistika je poměrně náročná - jde hlavně o předávku dětí, autosedaček apod. Ve Slaném to bylo taky moc příjemné, od nás je to v podstatě celkem kousek. Zajímavé je, jak funguje teorie relativity - tam je to kousek a zpátky pořádný kus. A to čistě proto, že silnice jsou značeny tak, jak jsou a byla tma a začalo pršet. Takže nejprve jsem jela na Chomutov, což nebyl zrovna ideální směr. I vrátila jsem se zpátky do Slaného, projela to znovu, najela směr Praha a bylo mi divné, že najíždím jakoby do obráceného směru - i proto jsem jela původně na ten Chomutov - a že jsem na tu dálnici najela nějak strašně rychle a minula všechny ty vesnice, kterými jsem přijela.. Brala jsem to jako klasickou záležitost z hledání kešek, kdy cesta OD kešky je vždy snadná a pohodlná. Po cestě mi bylo sice divný, že vidím odbočku na Kladno, ale vesele jsem to smažila furt pryč.. až jsem se zjevila ..... na Ruzyni.. to bylo překvápko! Takže místo, abych byla doma za 20 minut, trvala mi cesta hodinu a půl :-D. To se holt stane.. Ale do auta nepršelo, bylo mi tam teplo, rádio hrálo, o děti bylo postaráno, tak co :-).

A v tomto týdnu se toho stalo mnohem víc :-) Už je ze mě také odvážná školačka. Pořád mi to připadalo strašně daleko a najednou to bylo tu. Šla jsem tam poprvé poměrně nejistě, co to bude za lidi, jestli budu zvládat tempo, jestli budu všemu rozumět, jestli tam nebudou hlavně vyštudovaní psychologové a HR manažeři a byla jsem velmi velmi příjemně překvapená. Na to, že program byl Úvod do koučinku, historie a podobná, na první pohled velmi nezáživná témata, skutečnost předčila očekávání. Běžně si čmárám do skript kytičky a čtverečky a jiné úžasné dekory, ale tentokrát jsem to prostě nestihla! Pohltilo mě to natolik, že jsem vnímala všemi smysly i nesmysly. Dokonce jsem byla natolik odvážná, že jsem se přihlásila jako pokusný králík a nechala jsem se - všem na očích - koučovat. Uff.. Cíl: Neřvat na Andulku při psaní úkolů. Docela jsme to pěkně rozebraly, stanovila jsem si SAMA priority, úkoly, cíle a opět mám tu výhodu pozdního dopisování, že mám pocit, že to prostě zabralo. :-)

Po vyučování jsem měla sraz s Jojo z březňáčků - objednávala si nějakou Euronu, tak byl důvod se konečně sejít. Je to holka šikovná, nemrzla tedy na zastávce, ale pěkně čekala v kavárně u dvojky. Nechtěla jsem jí v tom nechat a daly jsme si pak ještě jednu a pěkně splkly. Byla jsem tak vysmátá, že mě v tramvaji začal balit nějaký mladík - prej Dobrý večer, slečno.. čímž mě pobavil hned od počátku a jestli prý bych neměla čas a kdesi cosi a pak spustil, jestli jsem v depresi, jestli mám problémy atd.. Já vysmátá jak lečo, fialové rty od červenýho vína a on na mě s depresema! Tak jsem ho ujistila, že se fakt mám dobře, že mi nic nechybí, že si umím užívat a opravdu, ale opravdu nemám zájem o jejich království, z čehož usoudil, že tady mu Jehova nepokvete a odfrčel do tmy. :-).

neděle 31. října 2010

Čas letí jako bláznivý..

A já tu nenapsala takovou dobu ani řádku.. ale v hlavě se mi toho rojí spousta, ne že ne!

Tak to trošku shrnu - v říjnu jsme stihly s Áčkama navštívit ve školce klasické Podzimníčkovo odpoledne - akcička moc příjemná i proto, že do třídy k Adélce stále ještě nechodí všechny zapsané děti a teprve pomalu přibývají po oslavách třetích narozenin. A některé zas mají školky po pár hodinách celkem dost :-). Ale nás, co jsme přišli, to bavilo tentokrát neskutečně. Vyrobili jsme spoustu krásných věcí a pančelky nás už musely i vyhodit, protože se o slovo hlásila paní uklízečka :-)

O víkendu jsme měli jet k Cecelkovým, ale tentokrát si "vymysleli" spálu a navíc Matýsek v sobotu večer začal zvracet a nepřestal další tři dny, načež se můj milovaný manžel rozhodl, že vezme tedy své ratolesti do Skalice a zanechají mě tu svému osudu samotnou samičku. Sice jsem makala jak Šroubek a Vroubek dohromady, ale mohla jsem pracovat soustavně, bez vyrušování a udělala jsem obrovský kus práce. Nejen, že jsem vytřídila skříně a přehodila konečně letní a zimní oblečení, makala jsem i na našem webu.

Stihla jsem i večeři s Cecelkou a ani nám nevadilo, že jsme jen samy dvě :-D. Byly jsme v nově otevřeném Coloseu na I.P.Pavlova, protože jsem velmi výhodně zakoupila poukázku na Slevomatu. Přiznám se, že tyhle všechny slevové servery mi způsobují lehkou závislost :-). Ale je fakt, že díky nim už jsem si vyzkoušela spoustu zajímavých věcí.

A poslední týden v říjnu patřil naší oblíbené TMĚ nebo-li akcičce s dubňačkami na Měříně. Tentokrát jsme jely o týden později, protože bylo už obsazeno a málem to vypadalo, že pojedeme jen s Peg, většina totiž netušila, co bude nebo nebude, když to vychází na podzimní prázdniny. Ale nakonec nás bylo tak akorát, dostaly jsme naše oblíbené dvě chatičky a my, s Jaffi, byly poprvé konečně na té chlastací :-). Chlastací proto, že je zde základna s veškerým jídlem a pitím a výrazně se nedoporučuje těm, kteří se přijeli vyspat :-). Paří se většinou do rána. Výhodou je, že člověk nemusí přecházet tou kosou :-).

Tentokrát jsme si i cestu naplánovaly separé a také jsme po cestě keškovaly, ale asi trochu víc v klidu a hlavně jsme si to víc užily. Minule to byl takový kombajn - vždycky jsme vyskákaly z těch aut, někdo ulovil kešku, ani nevím kde, ani nevím proč, jen jsem se podepsala a hup na další. My jsme s Jaffi tentokrát ulovily i takové, o kterých jsme původně ani neuvažovaly :-). Ale to stačí jen blbě sjet anebo naopak nesjet a je to hned! Proto je ten geocaching tak krásný! Vždycky se najde cíl, proč si to užít i při zajížďce :-).

Chtěly jsme dát jednu čtyřkovou (kešky mají obtížnost 1-5), ale už bylo dost hodin a bylo to hooodně do kopce, tak jsme si to nelajsly. Snad někdy příště..

Já jsem byla po lymfě a brutálně se mi spustila rýma. Celkově jsem byla i nějaká unavenější, takže jsem odpadla jako první už v půl druhé :-). Že holky hučely až do rána - to byla spíš taková milá kulisa. Dodnes má totiž Buli na talíři, jak na nás vlítla při první TMĚ, když jsme začaly k ránu zpívat :-D.

Druhý den šla většina do bazénu, já to nechtěla lámat přes koleno, tak jsem se povalovala, pak se v klidu nasnídala, prošla jsem se po okolí a setkala se s akvabelami v hotelu na obědě. Po obědě šly některé odpočívat a 5 statečných jelo na lov. Viděly jsme zase další pěkná místa, dokoupily chybějící potraviny a vrátily se zpět, abychom se mohly nachystat na tradiční bowlingový turnaj. A pak už jsme zas pařily a mně se udělalo nějak lépěji a nějak víceji mi to krafalo.. no klasika! Spát jsme šly ani nevím kdy. Po snídani jsme s Jaffi a Vergelkou odfrčely zase směrem na Prahu. No bylo to úúúžasnéééé, ostatně jako vždy, když se sejde parta fajn lidí!

sobota 16. října 2010

Vesmír?

Jsem vyznavačkou Vesmíru. Věřím, že mi plní má přání, jen je někdy problém se správnou formulací :-).

Tento víkend jsme měli strávit u Cecelků, ale skolil je nějaký SRB a horečka, takže jsme to radši odvolali. Vymyslela jsem tedy návštěvu Aquaparku Čestlice. Ráno jsme se ale nějak zasekli se vstáváním, pak jsme šli ještě k volbám, na nákup a než jsme se najedli, byly tři hodiny. Zas za to vstupné nám přišlo škoda tam být jen chvíli a plán jsme odvolali. Adélka byla navíc děsně unavená, takže na chvíli i usnula. Andulka byla naštvaná, že tam chcéééé, ale nakonec šli s Petrem na procházku nakrmit kapry a pak do cukrárny. Já jsem jela odvézt Euronu jedné své zákaznici a dojela jsem na dortík za nimi.

Když jsme přišli domů, pustila jsem si internet a tam vykoukla tato zpráva. Polilo mě horko, protože přesně v tu dobu jsme tam měli být a já jsem se těšila, jak si sjedu Divokou řeku, tentokrát bez dětí. Uf. Vesmír nad námi držel opravdu ochrannou ruku a radši nás poslal na nezdravé dortíky než pořezané do nemocnice.. Děkujeme!

pátek 15. října 2010

Nepotřebujete kalendář?


Kalendář má doma asi každý, ale proč nespojit příjemné s užitečným? Sdružení Zrnka vydává i letos nádherné charitativní kalendáře s fotkami od holek, které věnovaly své úžasné záběry bez nároku na sebemenší honorář, prostě jen pro dobro věci.

Ve stolní variantě je kromě tématických fotek možné se seznámit i s dětmi, kterým je pomoc Zrnek adresována, takže člověk má jistotu, že většinu z výtěžku nespolkne nějaký přebujelý aparát. Jako třešnička na dortu jsou u každé fotky perličky těchto robátek.

Nástěnná varianta také stojí za to!

Tak proč neudělat trojnásobnou radost? Sobě, že podpořím projekt, který má smysl. Někomu milému, kterému kalendář rovněž věnuji a dětem, které podporují Zrnka, protože jim rodiče budou moct koupit třeba nějaké další šikovné pomůcky usnadňující nelehký život.

P.S.
Můžete využít i daňového zvýhodnění za poskytnutí daru

P.P.S.

Děkuji Peguš za inspiraci.

P.P.P.S.
Fotka je zveřejněna s laskavým svolením Lucky H.