Pařbička

Trollik dorazila z Mníšku pod Alpou na déle než jeden den. A protože je pořád tak odtržená od dění v ČR, svolala pařbičku. Nakonec se nás sešlo 8 - Trolli, Renda, Pavla, Tiina, Peg, Uli, dokonce i těta Janka alias Jaffi přijela až z Trauče a já.

Vymyslela jsem naprosto skvělou logistiku - nakýblovali jsme se celá rodina k mamce, abych pak nemusela v noci přes celou Prahu, páč holky navrhly Žluté lázně. Logistiku jsem dotáhla do dokonalosti tím, že jsem si objednala odvoz u svého drahého manžela, když už holky (jakože ty naše) vlastně hlídala mamka. :-)

Kupodivu a naprosto nevídaně jsem byla před vchodem první. Pak dorazila Renda s Jaffi a následně Pavla. Rozhodly jsme se, že se projdeme po Žlutých lázních (nikdy jsem tam nebyla) a obhlídneme situaci. Já už jsem jí konzultovala s internetem a krom různých barů je tam pizzerie, která nepatří zrovna k nejlevnějším. Šly jsme se proto podívat zas ven - do řecké restaurace Delfy, že jako v Trauči Jaffi pizzerie má, ale řeckou ani jednu. Tak jestli nám připadala pizzerie drahá, tak ve srovnání s řeckou restaurací to byl kiosek :-). Naštěstí jsme na protějším plotě objevily směrovku na jakousi jinou pizzošku a zamířily to omrknout. Nevypadalo to zle a tak jsme těm pozdě přijezdivším daly echo, kam se mají přesunout.

Že by z toho člověk extrémně slintal, to se říct nedá, ale pivo se dalo docela pít a jídlo taky nebylo úplně špatné. Co nás dostalo, byla zavíračka. Ve 22:50 nás nekompromisně zkasírovali a odcházely jsme ve 23:00 na ježka - to se mi naposledy stalo kdysi v Táboře. Vysvětlivka - na ježka znamená, že personál otočí židle na stůl, aby mohl vytřít a vůbec mu nevadí, že jsou v podniku ještě hosté.

Než jsme zaplatily, povolala jsem svého osobního šoféra, načež jsem od holek dostala sprdunk, že v 11 domů rozhodně nejdeme a přesuneme se do některého z barů ve Žlutých lázních. Já jsem odolala lákavé nabídce, rozloučila se, nasedla do auta a jeli jsme směrem do Braníka. Po cestě jsme nastalou situaci řešili až jsme jí vyřešili otočením do protisměru a návratem zpět ke Žlutým lázním. Holky zrovna přešly přes přechod, my briskně zaparkovali a čekali jsme na ně. Mě napadlo, že se JAKO budeme líbat pod stromem, jestli si nás všimnou. Přešly nás bez poznámek a zdánlivého povšimnutí, tak jsme na ně bafli. No.. nelekly se, ale pak z nich vypadlo, že jako zahlídli, že se tam dva ocicmávají a jak je to pěkný, když se ti mladí k sobě mají a podobné kecy "prastarých" tetek.. Vychechtaný jsme byly (Skaly sledoval s pousmáním) až na půdu.

V baru probíhal zrovna soukromý večírek PPL, proto jsme dostali nápoje do plastů. Nicméně musím říct, že Standa má v Chýši mnohem lepší Cuba libre a ještě za polovic. Byli jsme tam trochu jak bezdomovci, postávali jsem u vyhaslého roštu na buřty a lapali zbytky tepla sázeje se, kdo první si položí kelímek na rošt. :-) Naštěstí mezi námi žádná až taková blondýna není :-). Bary jsou prosklenné a probíhalo tam karaoke, takže jsme si rovněž zatančily a zazpívaly (venku) a pak už jsme šly vyprovodit Peg na parkoviště.

Tam nás (mě) zaskočil slon, který mi připadal jak pštros.. ehm.. pak jsme cosi zkoušely s brčkama.. sakra.. co to jen bylo?? :-D A taky jsme si dělaly srandu z ostrahy - samozřejmě přímo do očí za jeho zády..

Peg odjela a my se přesunuly opět k hlavní silnici a zastávkám. Rendě s Jaffi se nechtělo utíkat na tramvaj a vzhledem k tomu, že takhle po půlnoci mají kapánek delší intervaly, chechtaly jsme se na chodníku ještě notnou chvíli. Dělaly jsme lokální přeháňky z ledu našich drinků, plácaly nesmysly a prostě jsme byly hlučné a vysmáté. Skaly pak říkal, že jsme byly dokonce velmi hlučné, což teda nějak nechápu, a že kdybysme měly co pít, stojíme tam do rána :-D.

Konečně se nám podařilo Rendu s Jaffi odehnat na tramvaj a poskládat se do naší Otylky, abychom odvezli domů Pavlu. Pavla bydlí na Zbraslavi a se stoickým klidem sledovala hodinky, jak jí postupně odjíždějí autobusy, až jí nejelo nic. Tvrdila, že těch 14 km klidně dojde a kdyžtak kus přebrodí apod. Brodit jsme jí nenechali a pěkně jí dopravili k Márovi. Další zastávka byla u Trolli a předposlední u Uli a tím naše vyhlídková trasa skončila. Mamka byla v takovém polospánku, tak jsem jí ještě stihla povyprávět, jak jsme se skvěle pobavily. A díky Skalymu, že mu nečiní problém mě podporovat v takovýhle akcičkách :-)