TMA

Zjistily jsme, že vlastně nevíme, na kolikátou TMU jsme vyrazily. Pátou? Šestou? Každopádně já mám zářezy 4. Tentokrát to bylo komornější, bylo nás podstatně míň než obvykle a mělo to své výhody i nevýhody. Nachechtaly jsme se, zahrály si Activity, nacpaly jsme si bachory, někdy to tam bylo jak ve třetí třídě, ale i tak to za to stálo a těším se na příští rok :-).

V pátek jsem jela tradičně s tětou Jankou a po cestě jsme si ulovily jednu vzácnou webcam keš, která je navíc archivovaná. Tyhle keše se totiž už nesmí zakládat a je jich málo, takže když jsem dozvěděla, že odlovit jde i přes archivaci, schovala jsem si jí právě pro tetu Jaffi.

Se splněním nám pomohla i Vergelka, která trpělivě číhala u počítače, aby ve správný čas ulovila na webu záznam z kamery, kde jsme my dvě. Podmínkou je stoupnout si na stanovené místo (ostrůvek uprostřed dvou jízdních pruhů) a nechat se sejmout. Kamerou, ne autem. Zrovna jsem Jaffi vyprávěla log jedné dívčiny, která tuhle keš lovila o pár dnů před námi - kopíruji: "tak zase trapas .. stojím, cucím duležite do mobilu, a v tom se presne v 18:14 vedle me postavil hoch v džínách. S úlisným úsmevem pravím: "Budeme mít peknou spolecnou fotecku, že ?" Ucouvl o krok a zamumlal: "Jste nejaká divná, ne? V tom okamžiku mi došlo, že to vubec není kacer, ale jen ceká na zelenou, aby mohl prejít druhou polovinu križovatky :) na té fotce jsme opravdu oba ..", když tu zazvonil telefon a Vergi nás v Beskydech zrovna snímala :-). To je stejně prča, stejně jako když jsem jí loni snímala na kameře v Paříži.

Pak už jsme jen nakoupily a pokračovaly, tentokrát bez lovení a bez bloudění, přímo do Měřína. (Se mi tu tím kopírováním změnilo písmo a nevím, co s tím!) Dorazily jsme jako druhé, takže jsme ulovily aspoň pokoj na chlastací chatce :-D. Nám hluk neva.

V sobotu mi ráno nebylo nějak nejlépěji, takže jsem ani nedojedla snídani a vrátila se do postele. Neustálé šoky ze salv smíchu z kuchyňky mě zřejmě napravily, takže jsem byla fredy vyrazit na neustále odkládanou kačerskou výpravu na Slapský hrad. Slapský hrad je vlastně skála (mami, nešil!!! nehorolezla jsem!!) a výhled je odsud naprosto božský, do toho to počasí - však jsem taky objednávku posílala včas :-), prostě nádhera! A zpátky jsme to vzaly radši přes cizí zahrady, kudy nás pustil takový poměrně zvláštní pán :-).

Po skvělém chilli con carne od Jaffi jsme se přesunuly do Jablonné na zámek. To je opravdu zrenovovaný zámek, ale je v něm výstava replik historického nábytku. Musím říct, že se mi to prostě líbilo, i když to hodně hraničí s kýčem. Ale kdyby mi někdo tvrdil, že ta komoda je ze 17. století, tak mu to věřím :-D. Průvodcoval nás poměrně charismatický muž, kterého jsme občas zaskočily svými poznámkami a dotazy, případně všetečností.. holt neměl říkat, že ta kuchyň je plně funkční.. a fakt je! :-D

Prošly jsme se poté ještě zámeckým parkem a byl čas odfrčet na bowling, po němž některé odešly do bazénu a některé zůstaly u pramene.. plzeňského.. :-) Večer jsme pokračovaly v krafání, jak jinak a ráno jsem se, nevím proč, vzbudila v půl sedmé a už se mi nechtělo spát. 

Rozjely jsme se tentokrát extrémně brzo, jen Jaffi, Hanka, Renda a já jsme se ještě stavily u Pavly v zahradnictví pro nějaké věnečky a kytičky.


Ještě na Slapech jsem navíc dostala naprosto geniální nápad, že se najíme v Barabizně. Klidně bych za to mohla být nominována na Nobelovku :-D. Vzhledem k narvanosti této restaurace jsem vyslala objednávku aspoň do Vesmíru a fakt jsme měly štígro a dostaly jsme najíst. Co najíst! Jak potvrdily holky, to byl žrací orgasmus! Kdo tam jednou byl, chápe, kdo ne, měl by to zkusit :-).

Po o už mě teta Jaffi přesunula k Rendě do auta, což bylo poměrně ftipné vzhledem k velikosti mého zavazadla v poměru k Rendinému auta, ale jsme holky šikovný a poskládaly jsme se. Hanku vysadila v Hostivaři, mě doma a tímto jí ještě jednou moc děkuju! Takže - díky, Alberte! :-)