Ještě před odjezdem jsme si doma trošku oslavili 17 let bydlení v Čimicích a 16 let našeho kocoura Cipíska. Zapálili jsme i svíčku na počest založení našeho státu a taky proto, že 28. říjen byl mnohem důležitější z hlediska mayského kalendáře než očekávaný a diskutovaný 21.12.2012. Nyní jsme měli možnost myšlenkami a činy ovlivnit to, co bude následovat "po konci světa".
I návštěva s milými lidmi zapadala do tohoto plánu. Děti byly nadšené, že se zase vidí, my jsme byli překvapení, jak vyrostla Lidunka a jak je šikovná. Cecelkovi mají velmi kladný vztah k dobrému jídlu a pití, proto si asi tak sedíme :-D, takže to byly opravdu hody! Bříška si pochvalovala, děti si úžasně hrály, no paráda! Jen na bazén nedošlo, mají rozbitou nějakou součástku na ozónové čištění, tak snad příště.
Poté, co jsme konečně zahnali robátka do pelíšků (Aňa: Mami, já budu spát pod Ondrou, jo? :-)), jsme se přesunuli ke kulečníku a šťouchali do tří do rána se střídavými úspěchy. Ale zas byla neskutečná prča. :-)
Ráno měly děti nakázáno nás nebudit, ale pěkně potichu si pustit pohádku, což velmi rády dodržely :-). Po pozdní snídani jsme chtěli ven (naše rodina) a Cecelkovic byli překvapení, že je venku vlastně docela hezky :-). Já chtěla, samozřejmě, ulovit jednu kešuli, od které je vidět na lochkovský most, takže to nebyla jen bodová záležitost. Obešly jsme tedy Lochkov a přesně dle očekávání, dětičky dostaly hlad. Rybou pohrdly, chtěly řízek. To zas my jsme si rybku dali - pražmu a mořského vlka. Mňam!
A ač se nám moc nechtělo, rozloučili jsme se a vydali zas k domovu s mezipřistáním v Globusu. Lidunka to prý obrečela, že jsme odjeli a naše holčičky se ptaly, jestli tam příště můžeme být osm nocí :-D. Martin zkonstatoval, že při naší frekvenci vidí další naši návštěvu tak v roce 2014 :-).
Takže milí Cecelkovi, moc děkujeme, bylo to u vás opravdu báječné!
Žádné komentáře:
Okomentovat