VJP 2011

Letos se opět uskutečnil sraz Vnuků Josefa Paclíka nebo-li větve z mamčiny strany. Josef Paclík byl můj pradědeček a prababička se jmenovala Barbora. :-)

Po těch třech letech došlo ke spoustě změnám, narodilo se docela dost dětí, proběhly nějaké svatby, ale bohužel nás někteří opustili. 

Tentokrát jsme na sraz v pravé poledne do Křemže dorazili včas a s maličkým předstihem a to jsme ještě stihli koupit v Globusu sekanou :-). Ač byla docela hnusná inverze, vyrazili jsme na hřbitov pěšky. Tam teda tak foukalo, že zapálit svíčky sice šlo, ale vydržely hořet asi vteřinu. Mezitím dorazila další část rodiny, nastalo opět představování kdo je kdo a byla to docela sranda. :-)

Z Křemže jsme se přesunuli k Dívčímu kameni. Nikdy jsem tam nebyla, o to víc jsem se těšila. Před vjezdem do údolí je zákaz vjezdu a záchytné parkoviště. Tak nějak nerada porušuju zákazy a hlavně jsem si říkala, že provokovat pražskou značkou není ideální, proto jsme jako jediní zaparkovali tady. Ostatní směle jeli dokud to šlo. Nebyla to nijak závratná dálka, navíc po třech hodinách v autě bylo velmi příjemné se protáhnout a projít podzimní přírodou.

Dívčí kámen se nám moc líbil, je to půvabná zřícenina. Agu nás tam prý vedl s jasným záměrem, aby se prolomila "kletba" dcer - pradědeček jich měl pět a žádného kluka. No.. my to fakt už nevytrhneme :-D. Naštěstí na tom pracují jiní.

Po návštěvě Dívčáku se naše cesty rozdělily - část jela na kafčo, my jsme se chtěli podívat na soutok Vltavy a Křemžského potoka. No.. hlavně jsem chtěla nějaké kešule a tady je překrásná earthka - je potřeba si vyrejžovat český granát. Andulka se nás ptala, jestli máme s sebou rejžák a jak to budeme dělat :-). Byla jsem trochu skeptická, nicméně jsme byli vybaveni sítky a světe, div se! Fakt jsme ty granáty vyrejžovali! Jsou to jen takové zlomečky, ale zábava neskutečná a voda nebyla až tak ledová, jak to vypadalo :-)

Chtěli jsme ještě omrknout oipidum a tak jsme vyšplhali na protilehlý kopec, ulovili další tři krabky a okruhem jsme se vrátili zpátky k autu. Na silnici nás akorát míjely holky z Krumlova, které na nás troubily a Agu vezoucí mamku, který si nás, pro změnu, vůbec nevšiml :-). Takže zatímco oni trávili čas u kafíčka v hospodě, my jsme se parádně prošli :-).

Ubytovaní jsme byli zase u Fandy v penzionu, holčičky spaly s mamkou a my měly se Skalym separé pokoj. :-)

Večerní zábava začala právě zhodnocením uplynulých tří let, kolovaly prastaré fotky i rodokmen a tlachalo se a tlachalo. Dorazily i "tety" Dáša a Jiřka - babiččiny sestry, jestli se nemýlím, poslední žijící. I na svůj věk jsou to čuper dámy, fakt nechápu! Pikantní bylo, že spolu už x let nemluví a chvíli to vypadalo na solidní konflikt, nakonec je náhoda svedla k nám ke stolu a jelikož jsme nezatížení jejich jakýmsi sporem, moc pěkně jsme si poklábosili, až spolu začaly mluvit i ony dvě. Tak to beru jako velký úspěch naší rodiny :-). Každopádně musím říct, že v některých věcech to bylo jako když je s námi u stolu naše babička :-).

O půlnoci přišla s velkým úspěchem na řadu naše sekaná :-) A spát jsme šli zas někdy kolem druhé? 

Po snídani jsme vyprovodili mamku na autobusové nádraží s očekáváním, jestli se vejde nebo ne do žluťáska. Nakonec to klaplo, místo měla a hned za řidičem. :-) Počkali jsme až do jejího odjezdu a ještě jsme se prošli po této části Krumlova zpátky k autu. Na oběd jsme se totiž pozvali k Mášové. :-) 

Cestu jsme znali z minula, tak jsme ještě nakoupili nějaké dobrůtky, ať nepřijedeme s prázdnou a vyrazili jsme krafajíc o proběhlém víkendu. V jednu chvíli jsme se dostali do mlhy jak z Rákosníčka a ani nevím, jak se to stalo, byli jsme najednou u Lipna.. prostě jsme minuli odbočku na Chvalšiny :-D. Psala jsem to Mášuli a ta mi odepsala, jestli to jako myslím vážně :-).

No jo no.. stane se :-). Na obídku jsme si pochutnali a protože maličko začalo vykukovat sluníčko, chtěli jsme ven a jak jinak - na kešku :-). Mají tu jednu kousek do baráku na takovém kopečku. Za hezkého počasí je vidět i Kleť a tak vůbec. Děti nadšeně pobíhaly, pak nevěděly, co si z kešky vybrat, prostě si to užily. Jenže čas se nachýlil a nás čekala ještě dlouhá cesta domů. Kluci to obrečeli, že si pořádně nestihli pohrát, ale nedalo se nic dělat. Tak zas příště, až pojedeme na sraz :-).

Fotky mám, ale jsou nějaké tmavé, takže je nejdřív musím upravit.