V pondělí jsem měla domluvenou prezentaci kousek od Benešova. A zrovna v pondělí bylo všude Rákosníčkovo nebo-li mlha hustá tak, že by se dala krájet. Fakt paráda. Jela jsem rychlostí nula nula prd, ale dorazila jsem včas a bezpečně na místo. Nakonec přišlo 11 dam a bylo to úžasné. Eurona je zajímala, navíc tam byla jedna, která jí už delší dobu používá a vřele doporučuje, což je sen každého prezentéra :-).
Cestou domů se mlha maličko rozpustila a tak jsem zjistila, že není potřeba jezdit přes jakési vesničky, ale jde to přímo, pohodlnější a kratší cestou - no prostě jak u kešek :-). Jen jsem se ale přiblížila ku Praze, zas bylo vidět jen na pár metrů. Byla jsem ráda, že jsem dorazila domů, oči vykoukaný neskutečně. Ale ta euforie z vydařené akce to skvěle vynahradila.
Na středu jsme byli domluvení s Cecelkovýma, že zajdeme na společnou véču a oslavíme vlastně Martinovy narozeniny. Holčičky se nastěhovaly k mamce a i my jsme si tam udělali základnu, protože Petr šel ve čtvrtek do práce svátek nesvátek. Rezervaci jsme měli do jedné restaurace na Smíchově a parádně jsme si to užili. Jediné, co nás překvapilo, že se nějak nemůžeme dostat přes Barraňďák pěšky, páč flamendr jel až za 45 minut. Od té doby, kdykoliv tam jedu, tak koukám, jestli by to přece jen nějak nešlo a možná šlo, ale muselo by se nejdřív asi podél Vltavy.
V pátek odjel Petr s holčičkama do Skalice a já šla v sobotu na mamografické preventivní vyšetření. Šlo to rychle a hlavně je vše Ok, což jsem ráda. Měla jsem zrovna ten týden totiž nějakou dost depku, že mi z ničeho nic odešel počítač, že pořád nepřišly ty prachy a že se nám sype jedna věc za druhou, no prostě úžo období.. Ale už se to prostě musí obrátit zas k lepšímu!
Následující neděli jsme vyrazily s Míšou a Andreou na akci Fléru - to je takový web, kde prezentují šikovní jedinci své výrobky. Najdou se tu hodně netradiční a hodně hezké věci. S mírným znepokojením jsem koukala na nahlášené počty lidí na facebooku - v sobotu to bylo kolem 2.000 lidí.. ehm.. Přidalo tomu i slunečné počasí, ač teplo teda úplně nebylo. Když jsme dorazily na místo a viděly tu příšernou, ale fakt příšernou frontu, zbaběle jsme zavelely k ústupu :-). Jediná Míša se tam potřebovala dostat i z pracovních důvodů - měla domluvené vyzvednutí nějakých věcí. Nakonec jsme objevily, že z druhé strany funguje východ, takže jsme Míšu vyslaly, ať to s nima nějak vyjedná. Pustili jí tedy dovnitř a balík stejně nepřevzala, protože byl velký :-) Nicméně okoukla situaci a přinesla hlášení, že to tam bylo hodně malé a výběr prodejců také nic moc a představa, že tam stojíme tu frontu a pak tohle... S Andreou jsme zatím okukovaly plastiky u Sovových mlýnů a když se k nám připojila Míša, přes Kampu jsme šly k Andělu, že si dáme nějaký ten dobrý oběd.
Takže jsme si ve finále ten den užily úplně jinak, ale vlastně báječně. Já jsem ještě jela pro holčičky k mamce a společně jsme se přesunuly zase k nám na sever.
Žádné komentáře:
Okomentovat