Black and White

Jsem dost alergická na hlášky typu: Jééé, to je zajímavé! Jedna je blondýnka a druhá černovláska! Jak to????  No jak to.. Naše pošťačka je blondýna.. Co jiného se dá na tak blbou otázku odpovědět, že.. 

Možná to někomu nedochází, prostě se to tak říká, jsou to tzv. konverzační standardy, ale je to kolikrát víc než netaktní a když tuhle "originalitu" člověk slyší  milionkrát za sebou, fakt je to otravné. Stejně i hemzy typu - a co ještě do třetice chlapeček??? Ne, děkuji, ani náhodou. Jsem velmi spokojená, že mám dvě holčičky. Je to všechno mnohem jednodušší a praktičtější. Když si vzpomenu, že s bráchou jsem byla schopná začít komunikovat na nějaké normálnější úrovni až tak kolem JEHO 17 a ségra zas byla opravdu o tolik mladší, takže to byla taky jiná situace ...  K těmhle nevhodným otázkám připočítávám i tyto: Kdy bude svatba?  a Kdy budete mít dítě? Případně v těhotenství  - A víte, co to bude? Z vlastní zkušenosti jsem se zařekla, že se takhle nikdy nikoho ptát nebudu. :-)

Nicméně je stejně fascinující, jak je každá ta naše dcera jiná. Jedna je ambiciózní, vůdčí, exhibicionistka a druhé je to většinou všechno šumák, spíš introvertka a když si s ní nechce někdo hrát, tak to neřeší a najde si jinou zábavu. Jedna chce být středem pozornosti, druhá ne :-) Jedna je v podstatě pořádkumilovná  a druhá se hroutí při představě, že má něco dělat. Je schopná si vzít jednu věc a tu přenášet nezbytně nutnou dobu (rozuměj, než Aňa uklidí) po pokojíčku sem a tam, aby vykazovala činnost a ještě u toho má hromadu vzdechů, jak je ten život těžký. Na druhou stranu - jednou za čas se zavře a má uklizeno 3x rychleji než Andulka. :-)

Jedna vstává brzo, aby jí náhodou něco neuteklo a druhá si ráda pospí. Opět na druhou stranu - ačkoliv Andulína ráno vstane o půl hodiny dříve než celá rodina, ve finále na ní při odchodu čekáme :-) Ale zas třeba ve škole je převlečená nejrychleji. Holt to vypravování se má po tatínkovi. Adélka je v tomhle opravdu podstatně svižnější :-)

Ač se to nezdá, je Adélka ta, která je trpělivější a dokáže u zadané práce i déle vydržet. Mnohem radši se pohybuje v kuchyni než Andulka, tohle zas po tátovi má. :-)

Andulka je výborná na takové ty silovější sporty - posilování, šplh, běh, Adélka zas víc cítí rytmus. 

Andulka už umí slušně manipulovat, Adélka je zas schopná tvrdit něco, co je absolutní lež, ale ona tomu momentálně věří nebo možná spíš CHCE věřit :-). Př. holky byly ve vaně už docela dlouho. Skaly houknul, že je na čase vylézt. Za chvíli se ptá: Adél, už jsi vylezla? A Adél, sedíc ve vaně, mu naprosto vážndo očí ě odpovídá - Jo jo, už jo.. Celkově mají ale holky blbý, že maminky se vždycky dopídí pravdy a to velmi rychle.

Vždycky si vybavím Andulku, jak mi tvrdila, že neměla vůůůůbec žádnou čokoládu a přitom měla hubičku špinavou až za ušima :-). A nedávno jsem načapala Adélku, která měla schované tic-tac pod polštářem a tajně je užírala.. Holt to vonělo jinak než pasta na zuby při večerní pusince :-) Navíc - kdo by měl mít lepší čuch na sladké než já, že.. 

Mami, nikdy jsem nechápala, jak můžeš odhalit moje hříchy, ale od té doby, co mám děti, už to vííííím :-) Je to prostě kouzlo matek a Skaly by možná dodal i manželek, páč i jeho průsery jsem věděla dřív než mu bylo milé :-D I když se přiznám, že někdy mě ta bystrozrakost mrzí, protože většinou uhodnu i překvapení, která tolik miluju. 

Každopádně obě jsou chytré jak opice a neskutečně šikovné, když teda chtějí :-). Fascinuje mě Andulčina praktičnost a zodpovědnost a Adélčin flegmatismus a šikovnost. A není nic báječnějšího než skrze dcery sdílet lásku ke krásným šatům, k Barbienám, k Hříšnému tanci, romantickým nesmyslům a spoustě dalších věcí, které se, doufám, ještě objeví.

Andulko a Adélko, já vás prostě miluju!