A znovu nadílka :-) a konečně i Silvestr

Zas nám ta mláďata nějak povyrostla..

V neděli dopoledne jsme se přesunuli k mamce - no teda spíš skoro v poledne :-). Tam už byl brácha a spol, kteří mamku přivezli od nich z Kostelce. I u mamky se Ježíšek zbláznil a přinesl spoustu vytoužených dárků. Já si teda musím postěžovat, krom všech těch báječností jsem dostala i nádherné tričko na cvičení, aby mi bylo vzápětí zabaveno se slovy - "Jéé, to je to tričko pro Andrejku! A já myslela, že jsem ho omylem vyhodila!" Fňuk. Tričko mi bylo zabaveno a předáno do správných rukou :-).

Ale Andulka tu dostala vysněného holícího se Kena, takže od té doby se u nás Barbieny pořád vdávají :-). Že s sebou táhla palác snad ani psát nemusím? :-D

No a tentokrát si lehce plákla mamka. Vymyslela jsem, že jí nebudeme letos dávat žádnou obligátní kosmetiku a jiné nesmysly a pořídili jsme jí proto dohromady nové matrace a rošty. Mluví o tom už dooost dlouho a pořád to odkládala :-). Prý nějak šla ke stromečku, podívat se, co to tam vzadu překáží a brácha na ní houknul - Jedeš vodtamtaď! Lekla se tak, že málem přeskočila stromeček :-D. Kluci to hned dávali dohromady - jo jo, zlatá IKEA a její systém slož si sám.. tudíž i jednotlivé lamely je potřeba navlíknout. No a když to pěkně umístili do té postele, zjistili jsme, že postel dělal kdysi taťka a jaksi neodpovídá standardním rozměrům, tudíž nám to všechno a všude přečuhuje :-). Ajajaj.. tady Baruschka teda lehce ulítla, že to nezkontrolovala.. No ale stejně musely matrace 72 hodin ležet, aby se vyrovnaly, takže jsme se domluvily s mamkou, že v úterý sjedeme do IKEA pro postele.

Z Braníka jsme se napakovaní přesunuli do Skalice a tam čekalo velké překvapení, pod stromečkem nic. Ježíšek toho měl tolik, že sem ještě nezavítal. Nicméně se tu stalo naprosto neobyčejné kouzlo! Já jsem seděla v jídelně, Andulka prošla kolem mě do obýváku, šla okolo stromečku, sedla do křesla a začetla se. Načež přišla babička a zůstala v úžasu stát, protože pod stromečkem byla najednou obrovská hromada dárků! Neuvěřitelné! Andulína to na potkání vyprávěla, že tam okolo šla a nic tam nebylo a i když byla pár metrů od toho, tak se to tam najednou objevilo! Prostě je ten Ježíšek opravdu neskutečně rychlý. Rozštípla to Adélka, která samozřejmě Ježíška viděla, jak nese ten velký pytel, takže JÍ to rozhodně nepřekvapilo :-).

To bylo ale lákadlo.. jenže většina měla dorazit až druhý den.. Holky okukovaly, okukovaly a pak vyžebraly aspoň jeden dáreček..respektive Adélka. Andulka řekla, že buď všechno nebo nic, ale zas si uvědomovala, že druhý den si budou všichni rozbalovat a ona ne.. Adélka tohle dilema vůbec neřešila, popadla dárek, rozbalila a babička jí povolila další a další.. no prostě si nakonec rozbalila všechny :-D. Aňa stále nevěděla, já jsem do ní hučela, že jeden může.. no byla z toho celá naprdlá, až nakonec podlehla a dárky si rozbalila také :-). Ono to bylo vlastně fajn, aspoň měly čas si to pořádně prohlédnout a ve finále bez dárečku nezůstaly, ještě se tam objevily nějaké druhý den.

Venku bylo opět jarně, tak jsme s Petrem zašli na hřbitov, holčičky odmítly, chtěly si pohrát po dlouhé době s Novačkami a čekalo se právě na Irču a spol, až je Tomáš přiveze z Prahy. My jsme se krásně prošli a chviličku po našem návratu dorazila i Irča. Hurá, konečně se cácorky dočkaly Adámka a mohly se vrhnout na balíčky :-). Tady byl, pro změnu, dojatý děda. Dostal povolenku na ryby a byl z toho nějak mimo :-).

Domů se jim vůbec nechtělo, jenže Petr tentokrát pracoval i mezi svátky, tak nám nic jiného nezbývalo, než se večer sbalit a odfrčet zpátky.

V úterý jsme s mamkou měly sraz před IKEOU, že vybereme tu postel. Ten den začínal výprodej, tak jsem si říkala, že to bude maso. Naštěstí lehce po té desáté to ještě šlo, dokonce jsme se stihly v pohodě i naobědvat, ale když jsme odcházely, tak to bylo peklo. Výprodej jsme nějak nezaregistrovaly, postele nás moc nenadchly i hlavně kvůli "divným" rozměrům, málokterá má 180 na 200. Z IKEA jsme se přesunuly přes dálnici do Sconta - tam to měli všechno příšerně drahé a jako poslední jsem zvolila Mobelix, že to je také na trase. Tam si nejdřív mamka vybrala jednu překližkovou postel a nakonec se zamilovala do princeznovské železné, kované :-). Nejvíc z ní byly unešeny holčičky tím spíš, že na ní bylo povlečení s růžemi a vypadalo to opravdu dobře. Jen jí teda neměli na Kolbence, ale na Zličíně. Volala jsem  bráchovi, jak a kde je, ale zrovna taky budoval usilovně kapitalismus, takže jsem volala Peťovi, který dělal jakousi střechu, takže byl omezený viditelností a musel skončit se západem slunce.

Domluvili jsme se, že počkáme u mamky, on tam přijede pro mě a společně pro ní zajedeme na Zličín. Tam to proběhlo všechny v rychlosti, mdloby se o mě začaly pokoušet, když jsem zjistila, že ta velká bedna je naše. No vešla se nám do auta jen tak tak, dokonce i kufr jsme zavřeli. Ještě jsme to mamce smontovali, aby mohla konečně spát na normální posteli. Andulka prohlásila, že babičce o půlnoci zavolá, aby věděla, jak se jí na nové posteli spí :-).

Ve středu jsme měly s holkama závěrečné SRPŠ v Chýši a velmi velmi se to vydařilo :-) Jen kdybych teda nakonec nemíchala ty bublinky.. přiznám se, že jsem si druhý den i po velmi velmi dlouhé době blinkla.. Pak jsem to ještě zalomila a vzbudila jsem se naprosto v pohodě i bez toho, abych si šlehla růžovou lásku :-). No a v pátek tam zaskočil Skaly vrátit mističku a přišel nad ránem :-). Prostě jsme si to parádně užili, škoda jen, že každý zvlášť, ale ono je to ve finále možná i dobře.

Silvestr jsme strávili ve čtverci rodinném - kolem poledne jsme vyrazili na procházku - holky na kole a na kolobrndě, což nám přišlo vtipné takhle v prosinci. Večer Skaly dovařil výborný ovárek a šel si "na chvíli" lehnout. No chrápal do 22 hod. :-) My jsme zatím hrály různé hry, já jsem si pak s wii ještě zacvičila (ehm, to se mi teda na Silvestra ještě nepřihodilo :-)) a čekali jsme na půlnoc. Pobavila nás Partička na Primě a průběžně vybuchující ohňostroje. Letos to bylo ale nějaké slabé, asi i tím počasím, chvílemi sněho-pršelo, tak se nám ani nechtělo ven, ačkoliv, jako každý rok jsem chtěla jet na Velkou Skálu a koukat na Prahu.

Protestující holčičky jsme zahnali kolem jedné do postele s tím, že určitě neusnou, když je takový rachot.. Nicméně, jen se dotkly polštáře, nevěděly, čí jsou :-).

My jsme si se Skalym daly souboj v bowlingu na wii a pak už jsme to zalomili také. 

P.S.

Jak to Ježíšek zvládnul s těmi dárky? Poslala jsem je do Skalice s týdenním předstihem, pak už je stačilo vzít z pokoje, schovat v koupelně, nahnat holčičky nahoru do pokoje, že se mají převléknout  a podívat na světýlka na protějších domech a mezitím nandat dárky pod stromeček. Ty dárky tam, samozřejmě, byly už ve chvíli, kdy okolo procházela Andulka, jen si jich prostě z nějakého nepochopitelného důvodu nevšimla :-) Ale kouzlo to bylo super!