Ráno jsme se probudili s hejlem na nose. Holky se oblékaly pod peřinou, fakt síla. Hned jsme to tedy hlásili a byla nám přislíbena náprava. Že asi bude zavzdušněné topení, protože druhá část baráku topila.
Už na desátou (původně tedy na 9:30) bylo objednáno podzemí ve Slavonicích, což je od Kunžaku asi 25 km. Cesta nádhernou jihočeskou krajinou uběhla v tichosti, hned po ránu mě Aňa vytočila, protože ač jsem jí to výslovně zakázala, lezla do trávy a měla mokré boty a Skaly mě zas vytočil tím, že jsme odjížděli o 15 minut později než ostatní - klasicky měl zas na všechno dost času. Holt jsem se blbě vyspala, no..
Před podzemím jsme čekali docela dlouho než nám byl umožněn vstup - první část, která šla kratší trasu, se dost dlouho převlékala do holin a pláštěnek, protože je tam prostě dost mokro. Když už jsme se tam mohli nahrnout i my, obhlédla jsem cvičný otvor - kdo se nevejde, nemůže dolů, protože by prostě neprošel (vešla bych se :-)) a vyslechla komentáře, že se tam občas leze po kolenou a zavelela jsem s Adélkou k ústupu. Přece jen jsem se před týdnem trápila s močákem a představa hodiny v mokrém a studeném prostředí mě moc nerajcovala. Dobře jsem udělala! Oni tam nakonec byli skoro dvě hodiny, protože čekali na volné holiny a pláštěnky a pak zase na Claire, která dorazila se zpožděním a navíc se tam nedalo pořádně nikde dojít na záchod, takže nic pro můj močák.
S Adélkou jsme zapadly do cukrárny a užily si to tam :-). Pak jsme si šly prohlédnout nádherné náměstí a mezitím se i udělalo nádherně! Jak by také ne, když jsem objednávala počasí! :-) Na ten MGS už to umím na 100 %! :-)
Po nějaké době vylezla první skupina, která absolvovala krátký okruh. Kikuška vypadala, že to nerozchodí! Trošku nechápu, že když má někdo klaustrofobii, jde do podzemí, ačkoliv je tam velké varování. Jiřík byl navíc úplně promočený, takže Vietnamci naproti měli žně. Ale všichni přežili :-).
Zato druhé skupiny jsme se nemohli dočkat - netušili jsme, že čekali jak na tu Claire, tak na to oblečení a už jsme byli trochu nervózní. My jsme mezitím s Adélkou zašly do informačního centra, nakoupily vizitky a známky a poradily se s moc příjemnou paní, co a jak dělat. Malovat mařížské hrnečky se nám nějak moc nechtělo, když bylo tak krásné počasí a tak přišel vhod tip na Pohádkový les. Zakoupily jsme tedy dvě cestovní knížky a že když přijdeme do 17 hod. a budeme mít splněny úkoly, obdržíme Účastnický certifikát! :-)
A pak už se konečně začali vynořovat naši podzemníci. Nejdřív Ajka, Terezka, Viktorka, Berunka - totálně zpruzelé, že to bylo hrozné! Dospěláci se tvářili nadšeně, Andulína a kluci také :-). Všichni neskutečně špinaví! Opravdu partička k pohledání :-). Když se odbahnili, dohodli jsme se Skalym, že už na sebe nebudeme ječet a že nás to oba mrzí, stejně tak s Andulkou a mohli jsme si užívat MGS v klidu a v pohodě :-). Předeslala jsem jim plán na Pohádkový les a souhlasili víc než nadšeně. Přidala se k nám i Jaffi s klukama, ale nejprve to chtělo něco na posilněnou. Obešli jsme tedy Slavonice, abychom se zas vrátili zpátky na náměstí a tam zalezli do jedné hospody. Schválně jsme se trhli od ostatních - ono je to pak hrozně na dlouho, když se do hospody nahrne najednou 10 rodin.
My jsme s Andulkou ještě běžely do auta, aby se přezula a jak měla na nohách ty holínky, tak zakopla totálně si sedřela bok a ruce.. chuděrka malá.. zpátky jsme se vrátily s pláčem a zakrvácenýma rukama :-(. Naštěstí se jí to pak povedlo rozchodit, i když někdy si vzpomněla, že jí to vlastně má bolet..
Po obědě jsme se vydali na 2 km vzdálenou stezku Pohádkovým lesem. Všude všechno kvetlo a zelenalo se, no balzám na nervy jak blázen! Jaffi navíc v úžasu sledovala jarní přírodu, u nich na horách je místy ještě sníh a o nějaké květeně si mohou jen nechat zdát. O to delší pak bude mít nejkrásnější období v roce :-).
Pohádkový les nás nadchl, děti plnily zajímavé úkoly, po cestě jsme se zastavili i u ŘOPíků a obhlédli celý areál a i když se Jaffi bála, že Vilda to nedá, dal to!
V informačním centru jsme dostali krásné certifikáty a v cukrárně jsme si za odměnu dali další zmrzku :-). Návrat na ubikaci byl opět individuální a my jsme chtěli prozkoumat ještě rozhlednu, co jsme po cestě viděli z auta. Ta je, bohužel, ještě nedostavěná, ale určitě to tam potom bude parádní! Po cestě jsme se aspoň pokochali stavěním nových rybníků, to teda klobouk dolů! Mají tam totiž novodobého Krčína a povídala nám o něm i ta paní z infocentra.
Zpátky jsme dojeli tak, že jsme ještě stihli místní kešku a procházku po okolí. Šla jen Adélka, Andulka lítala s ostatními :-). Na večeři jsme dorazili přesně na čas a přesto bylo jídlo studené, že jsme si ho nechávali přihřát. Na Jaffi, Libora a Vilémka nezbylo vůbec. To nám hlava nebrala! Porce byly hodně malé a ještě nezbyde? Pan kuchař jim tedy rychle šel něco uklohnit a jak my jsme to měli celkem dobré, tak oni to měli dost hnusné - ohřátý kečup místo omáčky se zeleninou, maso také nezbylo.
A na pokoji byla stále kosa, takže jsme aspoň lapali podvečerní sluníčko. Hanka šla tu zimu znovu řešit a najednou se zjistilo, že nebyl zapnutý kotel.. ehm.. jak banální.. naštěstí se to během večera krásně vyhřálo a spalo se mnohem líp.
Ještě předtím jsme ale z dovezených zásob udělali druhou večeři, abychom my a ani děti nešli spát hladoví. A pak jsme zas krafali a krafali a děsně jsme se pobavili vzpomínkami na předchozí MGS. Jaffi našla v mobilu nějaké svoje poznámky - jakože perličky, na co nesmíme zapomenout! Vtipné bylo, že o většině už jsme absolutně neměli představu, co nás tenkrát tak pobavilo, některé jsme si ale vybavili. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat