Závody na Jeseniovce

Přišel nám mail od trenéra, že se konají závody ve čtyřboji, ale že lze přihlásit pouze 7 dětí v kategorii. Takže kdo by chtěl, má se přihlásit a on vybere těch 7 statečných. Andulka chtěla a mezi ty vybrané se z 18 přihlášených dostala, stejně tak Áďa P.

V úterý je tedy vezla na sraz s trenérem Pejcharovic babička a já vyzvedla Adélku a Julču a jely jsme za nimi. Holky bojovaly ve skoku do dálky, slalomu, hodu kilovým míčem a v běhu na 50 m.

Počasí bylo těžce na objednávku - ze všeho toho deště a zimy se udělalo poměrně příjemně, tak akorát včetně sluníčka. U ZŠ Jeseniova je moc pěkné sportoviště, člověk by ani neřekl, že je na Žižkově a hned vedle frekventované silnice. I organizace byla perfektní, žádné zbytečné prostoje a rozhodčí moc milí.

Holky bojovaly, ale zároveň si to i užívaly a navzájem si fandily. To se mi na tom líbí asi nejvíc. No a v celkovém pořadí bral náš atletický klub maximum medailí a je škoda, že nesoutěžili i jako družstva. A holky byly jak přípravka, tak minipřípravka, obecně lepší než kluci.

Andulka byla na bedně dokonce 3x :-). Má dvě stříbrné a jednu zlatou. Stříbro za skok do dálky - 3.36 cm, za běh na 50 m - 8,4 s a zlato za slalom - 4,60 s. Měla obrovskou radost, ani jí tentokrát už nevadilo, že byla druhá :-). Jen se pak rozplakala při tom druhém předávání a prý to bylo radostí. No nedivím se, já byla taky dost naměkko. Celkově soutěžilo v její kategorii 44 dívek a už to byl právě ten výběr z oddílů. Když jsem pak študovala výsledky podrobně, Aňa byla absolutně nejlepší, pokud by se dělalo celkové pořadí čtyřboje.

Sice zase po té padesátce nemohla popadnout dech a brečela, ale i ten hlavní rozhodčí k ní pak přišel a říkal, že má mít radost, protože má výborný čas. Tak jsem mu vysvětlila, že neumí pracovat s dechem a on jí radil, že když bude plakat, sevře se jí dýchací trubice a bude to ještě horší. Ale zlepšuje se to, tak jsem ráda.

Skaly se snažil to stihnout, ale nepovedlo se.. neměl kde zaparkovat a přijel těsně poté, co se všichni rozešli. Andulína si chtěla ještě užít radosti s "davem" a tak odmítla jet autem, že pojede s trenérem a Dášou tramvají :-). Adélka chtěla, samozřejmě, taky. Tak jsme jim aspoň vzali batohy. A než jsem já stihla přejít a nasednout do auta ke Skalymu a následně odjet k nám, zaparkovat a přejít k autobusu, tak naše úspěšná výprava dorazila na zastávku. :-)