Brno

Ve středu přiletěla ségra s Emičkou, takže jsem nejprve odvezla holky k mamce do práce a pak jsem se vrátila pro auto, abych se mohla přesunout na Ruzyň. Přijela jsem akorát chviličku předtím než vylezly ven. Naše holky se nemohly Emičky dočkat, tak pořád řešily, kdy si jí pořádně užijou až jsem to geniálně vymyslela :-).

V sobotu jsem totiž jela do Brna na Neurorestart a holky měl vzít Skaly do Skalice a sám měl teda naplánované závody. No a já jsem vymyslela, že by holky mohly na víkend k mamce, užít si pořádně Emičku a v neděli bych dorazila pro ně a popřály bysme tomu ročnímu smíškovi opožděně k narozeninám. Mamka souhlasila, tak jsme byli všichni rádi :-).

Andulka navíc dostala pozvání na pátek na narozeniny, to mě moc potěšilo, že jí holky ze třídy takhle vzaly mez sebe. Oslava se konala v Mekáči na Florenci, tak jsem se domluvila, že si jí tam přeberu a pak pofrčíme na Novodvorskou, kde na ně čekala mamka s Janou a Emičkou. Ta, když Áčka uviděla, málem radostí vyskočila z kočárku :-). Ségra šla zrovna někam pařit, tak jsme jely kus cesty spolu. Nejprve jsme dobíhaly autobus (ségra na podpatkách), abychom zjistily, že tímhle fakt nejedeme a pak jsme se málem počůraly v už tom správném, protože na místě pro kočárky stála jakási frajerka s nějakou šálou kolem krku. My jsme krafaly, takže jsme jí nevěnovaly pozornost, nicméně tu si vyžádala ve chvíli, kdy autobus zatáčel a frajerce ujel vysavač, který převážela :-). A šála nebyla šála, ale hadice..

Vysavač vyrazil ke schůdkům, ale pak to elegantně stočil pod sedačku, na které seděl jakýsi mladík. Slečna začala lovit vysavač, my se ségrou umíraly smíchy a kluk absolutně nechápal kam a proč mu šahá. Co nás totálně dostalo - ta holka za celou akci nehnula brvou, nezrudla, nezasmála se. Prostě je naprosto normální a běžné honit vysavač po autobuse.. No a tak jsme se pobavily se ségrou aspoň my dvě.. vydrželo nám to až na Pavlák, kde Jana vystupovala :-).

V sobotu ráno jsme se tradičně sešly s Katkou na nástupišti v metru a z Florence (teda původně jsme se cpaly do autobusu do Karlových Varů :-)) jsme odfrčely do Brna. Neurorestart živě měl být vyvrcholením jednoho on-line programu. Bylo to na Výstavišti a celkem bylo přítomno asi 4.000 lidí. Místo židlí každý nafasoval oranžové podprdelníky, což teda nebyla zrovna výhra - od země byla kapánek kosa a když se člověk nemá o co opřít..

Program zahajoval beatbox(er?) En.Dru a ten byl teda fakt dobrej! Moc se nám líbil :-). Pak už následovaly různé přednášky a moudré řeči - něco zajímavého, něco už méně. Občerstvení bylo čistě vegetariánské a kapánek tam nestíhali.

Mě asi nejvíc "pobavilo", že celý ten program měl být založen na uvědomění si sebe samého, zvýšení sebevědomí. Prostě dělat věci i jinak. V diskusích to velmi žilo, lidé si navzájem sdělovali své báječné pocity a co všechno se děje za změny. Já jsem to až tak necítila, prostě se mám výborně pořád :-), takže nějaké posuny nejsou až tak markantní jako u lidí, kteří jsou zahrabaní v problémech. Nicméně celou tu dobu se tam mluví i o tom, že se máme chovat jako králové a královny, takže někteří si přivezli i koruny (na hlavy). Nám, Bohyním, takové počínání připadalo poměrně úsměvné, nepotřebujeme podobné vnější znaky :-).

A když jsme měli na programu dynamickou meditaci, u které se cvičilo, tak stejně zas zafungovala ta stádnost - králové nekrálové - lidi se vyrovnali do řad i v místech, kde bylo prostoru hodně a vůbec nebylo nutné se lepit někomu na záda anebo do něj strkat z boku. To jsme fakt s Katkou nepochopily.

Původně jsme měly v Brně spát, pak jsme se rozhodly, že pojedeme v noci domů a jak postupoval den, byly jsme unavenější a unavenější a taky nám byl čím dál větší zima, až jsme se shodly v tom, že největší restart je i v tom, že si člověk dělá to, co chce a ne to, co se od něj očekává :-). Takže jsem zrušila jízdenky, objednala nové a odfrčely jsme k domovu o pět hodin dřív. Bylo to neskutečně úlevné a báječné.. a přesně v duchu Neurorestartu :-)!

Po návratu jsme si ještě zašly v Kobylisích do nové steakárny na večeři - mají tam burgry, steaky, ale třeba i tortilly z bio-hovězího a musím říct, že to teda byla fakt lahoda! Maso jak buchtička, takže parádní zakončení dne :-).

Cesta do Brna rozhodně nebyla zbytečná - krom toho, že jsme měly s Katkou možnost probrat všechno možné, dojela jsem si tam pro jednu zásadní myšlenku - skromnost je totální kravina! Docela mi to v hlavě rezonovalo už dlouho předtím, ale nějak jsem se s tím úplně neuměla poprat, přece jen je člověk vychovávaný trochu jinak. Jenže, co s tím? A pak přišlo doplnění - skromnost je blbost, ale velmi důležitá je pokora a to bylo přesně to ono! Takže se přestávám "stydět" za své úspěchy, nicméně jsem i nadále velmi vděčná za to, že jich mohu dosahovat. Každý den večer se zamýšlím nad vděčnostmi a je to opravdu moc fajn a přitom opět nic nového - před nějakou dobou jsem si je sepisovala i sem, na blog, ale pak jsem jaksi už nestíhala :-).

V neděli jsem si dojela pro holčičky a oslavily jsme Emičky narozeniny. Skaly byl také úspěšný - vyhrál sektor a celkově bedna mu utekla opravdu jen o maličko. Ale hlavně, že si to užil!