S Katkou jsme zas vyrazily vlakem - naštěstí jsem jízdenky objednávala s předstihem, jinak byl RegioJet totálně vyprodaný. Cesta uběhla opět velmi rychle, máme si prostě pořád co povídat :-). Jediné, co nás trošku zaskočilo, bylo zpoždění, ale naštěstí ne až tak markantní, takže jsme operativně požádaly Inku, aby nám koupila jízdenky na autobus a rovnou jsme z vlaku přeskočily k nim. Autobus nás odvezl až před penzion a krásně včas.
Tentokrát jsme dělali osobnostní typologii. Já už jsem to kdysi absolvovala v Youngu, tak jsem byla zvědavá, jestli se to časem změní nebo ne, protože u sebe určitý posun jinam vidím velmi jasně. Ve finále ty výsledky nebyly natolik markantně rozdílné a když jsem to pak rozebírala s Jirkou a Vlastou, došli jsme k názoru, že navenek se člověk může chovat trochu jinak než jak je to ve skutečnosti.
A to je pravda - pokud jdu totiž někam školit a vystupuji jako top manažerka, chovám se prostě jinak než když jdu někam čistě jen za Báru. A také hodně záleží na tom, jestli je to skupina známých či neznámých a jestli se tedy projeví spíš ten můj exhibicionista nebo introvert. Prostě na tu diagnózu introvertního exhibicionisty ten papír mám a je to občas boj! :-D
Tentokrát nám navíc ještě Jirka s Vlastou představili nového kolegu Davida, který se zabývá myšlenkovými mapami. To bylo vtipné, protože jsem k němu byla zrovna objednaná na kurz přes Naučmese.cz :-).
Večer jsme poseděli a já nakonec většinu času strávila mentorováním :-). A kdyby to aspoň byly holky z mé skupiny, ale byly to ty výjimky potvrzující pravidlo :-). No neva, stejně si pořád myslím, že bysme měli předávat ty své zkušenosti mnohem víc nejen do své sítě, ale všem, kteří o to mají zájem. Jen jsem trošku alergická na stesky typu - ale já musím všechno sama a mně nikdo nic neřekne, mně nikdo nepomůže.. taky mi tenkrát nikdo nepomáhal a všechno jsem si musela načíst sama. Takže jsem byla na tu jednu holčinu dost ostrá a vypadá to, že to mělo účinek - ona i její kolegyně poskočily v kariéře výš a i bych řekla, že to naše vztahy utužilo :-).
Druhý den jsme pokračovali v typologiích a do toho se mi vlastně omylem povedla vypustit fáma, že došly deky. Deky jsou totiž úplně úžasným dárkem k vánočním sadám. Jsou měkoučké, hřejivé a voňavé a všichni je chtějí. Abych to dotáhla do dokonalosti, psala jsem Danešovi sms, jestli by tu zprávu jako přivezl z firmy. Daneš nezklamal a když dorazil na závěr našeho školení, tak oznámil, že má špatnou zprávu - došly deky.
Já se na něj nemohla ani podívat, cukaly mi koutky neskutečně a musela jsem se fakt strašně, strašně držet, abych se nepočůrala smíchy. Po očku jsem pozorovala ty reakce - údiv, šok, nevíra.. Až pak ho někdo odhalil, takže jsme smíchy bouchli oba dva a na vítězství jsme si plácli :-). Miluju, když se žertíky dotahují do konce :-D
Neradi jsme se všichni rozloučili, Broňa se Sylvou nás hodily k vlaku a my měly s Katkou ještě čas na jedno pivko před odjezdem. Vlak byl totálně našlapaný a my měly poslední místa v Bussines třídě. Byly jsme zvědavé, s kým pojedeme a nakonec to byl starší, moc příjemný pár. No musím říct, že kupé pro čtyři je paráda! Když to srovnám s ČD, jak jsem jela tenkrát do Žďáru a míst tam bylo tabulkově osm.. Jen stewardka byla hoooodně uměla a hooodně v křeči. Hned na začátku se nás chodila pořád ptát, jestli máme všechno a jestli je všechno OK a když jsme si chtěli objednat, tak jsme se jí nemohli dočkat.
Já jsem si navíc objednala ovocný čaj - byla to nějaká luxusní značka v rámci teda té byznys třídy - a ještě jsem obdivovala černý obal, čtu tam Noir Thea a Black Tea a pořád mi nic nedocházelo. Sáček jsem tedy vložila do horké vody, nechala louhovat, rozvoněl se nádherně - ještě to komentovala ta paní, že by na něj zrovna měla chuť, jak jí to voní pod nos a já jí na to povídám, že vlastně nevím, jestli mi ten čaj chutná.. no nechutnal! Měla jsem buňky nastavené na ovocný čaj a tohle byl černý čaj s vůní ovoce.. Připadala jsem si jak pako tím spíš, že jsem takovou dobu obdivovala ten krásný sáček Black Tea a vůůůůbec mi nedocvaklo, co by to mělo znamenat :-D. No jo no, občas se i mistr tesař utne. Když jsem to konečně pochopila, i ten čaj jsem si vychutnala.
Cesta opět utekla neskutečně rychle, jak už to tak v milé společnosti bývá. Venku mezitím padla dost šílená mlha a tak jsem si libovala, že nemusím přes celou republiku jezdit autem, ale pěkně sednu do vlaku a za poměrně krátkou dobu jsem v Praze. Katce opět děkuji za velmi milou společnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat