Skaly měl naplánované rybářské závody, já jsem zas našla Pochod za Mikešem. Jarní verze se většinou kryje s Kácovem, tak se Andulka těšila, že tedy aspoň tentokrát to klapne.
Večer jsme si všechno nachystaly včetně svačiny a už jsme se moc těšily. Jenže v noci přišel neskutečný slejvák a bouřka a předpověď byla velmi podobná na celý den. To mě kapánek rozhodilo - představa, že jsme někde na 18 km trase a pak ještě musíme vlakem domů... No prostě jsem to odpískala. Ráno jsem tedy Andulce řekla, že do Mnichovic nepojedeme, ale mám náhradní řešení - půjdeme Osmičkové šlápoty, což je u nás za humny a v případě deště to není takový mazec a pak půjdeme na Tři bratry. Plán byl schválen a já mohla spát o hodinu déle :-).
Až to brzo ráno nevypadalo, mlha se rozpustila a rázem byl den jak vymalovaný. Trošku jsem si nadávala, že jsem srab a že jsme to mohly jít, ale co už, že? Na start jsme přišly cca 15 minut před zavřením, dostaly jsme propozice a lístek na úkoly a vyrazily po našich známých trasách Drahaňskou roklí, na vyhlídku na Zámky a pak Drahaňským údolím přes konečnou zpátky. Mělo to být asi 8 km. My jsme nakonec ušly asi 15 km, protože jsme i na start a zpět šly pěšky.
Po cestě jsme vyplňovaly kvízy - a docela těžké - jakože jak rychle dokáže běžet zajíc (až 70 km), jakou teplotu jsou schopni udržet mravenci v mraveništi, když je venkovní teplota i mínusová (20C) apod. Průběžně jsme předcházely další a další pochodující a za dvě hodiny jsme byly v cíli. Tam si nás chtěli odšrktnout a nemohli najít - tak jsem mrkla a říkám, my jsme tady dole. Tak paní jen vytřeštila oči a povídá, tyhle všechny jste předešly, to jste běžely?? Neběžely, jen prostě chodíme trošku svižnějším tempem :-).
Dostaly jsme diplom a "keramickou" botičku na krk a spokojeně jsme se zas pěšky vydaly domů. Rychle naobědvat a šupem do kina. Docela nás překvapilo, když jsme viděly ještě docházet další lidi - skoro dvě hodiny po nás.
V Letňanech byla zrovna nějaká akce s krtečkem, takže blázinec. My jsme zapadly do kinosálu a těšily s na Tři bratry. Musím říct, že se nám to líbilo moc. Všem, přestože názory jsou velmi protichůdné. Asi je to tím, jak kdo snáší Svěráka. My ty jeho operetky naposlouchané máme, navíc mě baví objevovat neprvoplánovité vtípky, takže ač jsem tam šla skeptická, opravdu jsem vylezla nadšená.
Žádné komentáře:
Okomentovat