neděle 31. října 2010

Čas letí jako bláznivý..

A já tu nenapsala takovou dobu ani řádku.. ale v hlavě se mi toho rojí spousta, ne že ne!

Tak to trošku shrnu - v říjnu jsme stihly s Áčkama navštívit ve školce klasické Podzimníčkovo odpoledne - akcička moc příjemná i proto, že do třídy k Adélce stále ještě nechodí všechny zapsané děti a teprve pomalu přibývají po oslavách třetích narozenin. A některé zas mají školky po pár hodinách celkem dost :-). Ale nás, co jsme přišli, to bavilo tentokrát neskutečně. Vyrobili jsme spoustu krásných věcí a pančelky nás už musely i vyhodit, protože se o slovo hlásila paní uklízečka :-)

O víkendu jsme měli jet k Cecelkovým, ale tentokrát si "vymysleli" spálu a navíc Matýsek v sobotu večer začal zvracet a nepřestal další tři dny, načež se můj milovaný manžel rozhodl, že vezme tedy své ratolesti do Skalice a zanechají mě tu svému osudu samotnou samičku. Sice jsem makala jak Šroubek a Vroubek dohromady, ale mohla jsem pracovat soustavně, bez vyrušování a udělala jsem obrovský kus práce. Nejen, že jsem vytřídila skříně a přehodila konečně letní a zimní oblečení, makala jsem i na našem webu.

Stihla jsem i večeři s Cecelkou a ani nám nevadilo, že jsme jen samy dvě :-D. Byly jsme v nově otevřeném Coloseu na I.P.Pavlova, protože jsem velmi výhodně zakoupila poukázku na Slevomatu. Přiznám se, že tyhle všechny slevové servery mi způsobují lehkou závislost :-). Ale je fakt, že díky nim už jsem si vyzkoušela spoustu zajímavých věcí.

A poslední týden v říjnu patřil naší oblíbené TMĚ nebo-li akcičce s dubňačkami na Měříně. Tentokrát jsme jely o týden později, protože bylo už obsazeno a málem to vypadalo, že pojedeme jen s Peg, většina totiž netušila, co bude nebo nebude, když to vychází na podzimní prázdniny. Ale nakonec nás bylo tak akorát, dostaly jsme naše oblíbené dvě chatičky a my, s Jaffi, byly poprvé konečně na té chlastací :-). Chlastací proto, že je zde základna s veškerým jídlem a pitím a výrazně se nedoporučuje těm, kteří se přijeli vyspat :-). Paří se většinou do rána. Výhodou je, že člověk nemusí přecházet tou kosou :-).

Tentokrát jsme si i cestu naplánovaly separé a také jsme po cestě keškovaly, ale asi trochu víc v klidu a hlavně jsme si to víc užily. Minule to byl takový kombajn - vždycky jsme vyskákaly z těch aut, někdo ulovil kešku, ani nevím kde, ani nevím proč, jen jsem se podepsala a hup na další. My jsme s Jaffi tentokrát ulovily i takové, o kterých jsme původně ani neuvažovaly :-). Ale to stačí jen blbě sjet anebo naopak nesjet a je to hned! Proto je ten geocaching tak krásný! Vždycky se najde cíl, proč si to užít i při zajížďce :-).

Chtěly jsme dát jednu čtyřkovou (kešky mají obtížnost 1-5), ale už bylo dost hodin a bylo to hooodně do kopce, tak jsme si to nelajsly. Snad někdy příště..

Já jsem byla po lymfě a brutálně se mi spustila rýma. Celkově jsem byla i nějaká unavenější, takže jsem odpadla jako první už v půl druhé :-). Že holky hučely až do rána - to byla spíš taková milá kulisa. Dodnes má totiž Buli na talíři, jak na nás vlítla při první TMĚ, když jsme začaly k ránu zpívat :-D.

Druhý den šla většina do bazénu, já to nechtěla lámat přes koleno, tak jsem se povalovala, pak se v klidu nasnídala, prošla jsem se po okolí a setkala se s akvabelami v hotelu na obědě. Po obědě šly některé odpočívat a 5 statečných jelo na lov. Viděly jsme zase další pěkná místa, dokoupily chybějící potraviny a vrátily se zpět, abychom se mohly nachystat na tradiční bowlingový turnaj. A pak už jsme zas pařily a mně se udělalo nějak lépěji a nějak víceji mi to krafalo.. no klasika! Spát jsme šly ani nevím kdy. Po snídani jsme s Jaffi a Vergelkou odfrčely zase směrem na Prahu. No bylo to úúúžasnéééé, ostatně jako vždy, když se sejde parta fajn lidí!

sobota 16. října 2010

Vesmír?

Jsem vyznavačkou Vesmíru. Věřím, že mi plní má přání, jen je někdy problém se správnou formulací :-).

Tento víkend jsme měli strávit u Cecelků, ale skolil je nějaký SRB a horečka, takže jsme to radši odvolali. Vymyslela jsem tedy návštěvu Aquaparku Čestlice. Ráno jsme se ale nějak zasekli se vstáváním, pak jsme šli ještě k volbám, na nákup a než jsme se najedli, byly tři hodiny. Zas za to vstupné nám přišlo škoda tam být jen chvíli a plán jsme odvolali. Adélka byla navíc děsně unavená, takže na chvíli i usnula. Andulka byla naštvaná, že tam chcéééé, ale nakonec šli s Petrem na procházku nakrmit kapry a pak do cukrárny. Já jsem jela odvézt Euronu jedné své zákaznici a dojela jsem na dortík za nimi.

Když jsme přišli domů, pustila jsem si internet a tam vykoukla tato zpráva. Polilo mě horko, protože přesně v tu dobu jsme tam měli být a já jsem se těšila, jak si sjedu Divokou řeku, tentokrát bez dětí. Uf. Vesmír nad námi držel opravdu ochrannou ruku a radši nás poslal na nezdravé dortíky než pořezané do nemocnice.. Děkujeme!

pátek 15. října 2010

Nepotřebujete kalendář?


Kalendář má doma asi každý, ale proč nespojit příjemné s užitečným? Sdružení Zrnka vydává i letos nádherné charitativní kalendáře s fotkami od holek, které věnovaly své úžasné záběry bez nároku na sebemenší honorář, prostě jen pro dobro věci.

Ve stolní variantě je kromě tématických fotek možné se seznámit i s dětmi, kterým je pomoc Zrnek adresována, takže člověk má jistotu, že většinu z výtěžku nespolkne nějaký přebujelý aparát. Jako třešnička na dortu jsou u každé fotky perličky těchto robátek.

Nástěnná varianta také stojí za to!

Tak proč neudělat trojnásobnou radost? Sobě, že podpořím projekt, který má smysl. Někomu milému, kterému kalendář rovněž věnuji a dětem, které podporují Zrnka, protože jim rodiče budou moct koupit třeba nějaké další šikovné pomůcky usnadňující nelehký život.

P.S.
Můžete využít i daňového zvýhodnění za poskytnutí daru

P.P.S.

Děkuji Peguš za inspiraci.

P.P.P.S.
Fotka je zveřejněna s laskavým svolením Lucky H.

úterý 12. října 2010

Adámek

Po cestě ze Zbraslavic mě zastihla krásná zpráva - Irče se narodil Adámek. Bylo to v neděli, 10.10.2010 ve 12:08. Měl 2.980 g a 50 cm a maminka byla lehce zmatená, když jsme spolu mluvily, takže mu přidala půl kila :-). Konečně se Skálovi dočkali prvního vnuka.

V úterý šly tedy holčičky po o a po anglině, abysme se na ten nový přírůstek mohly podívat. Vinohradská nemocnice prochází rekonstrukcí, takže nás trochu zmátlo, kam vlastně máme jít. Z gynekologicko-porodnického nás poslali na Venerologickou kliniku, což mi přišlo fakt vtipné. Porodnice není navíc nijak speciálně označená, ale naštěstí bylo koho se zeptat.

Adámek je nádhernej! Na to, že jsou mu dva dny, vypadá neskutečně krásně. Celou dobu spinkal, takže se nám nepředvedl v plné kráse, to si počkáme na jindy. Holčičkám se taky líbil a mně asi nejvíc bavilo to, že ho můžu obdivovat a pak za sebou tiše zavřít dveře :-). Zatím nechce moc pít od Irči, ale věřím, že to spolu zvládnou!

Milý Adámku, přejeme Ti do života samé krásné zážitky, hodně zdraví, štěstí a lásky! Áčka už plánují, co Tě všechno naučí, tak pěkně bumbej, ať si s nimi můžeš hrát!


neděle 10. října 2010

Zbraslavice


Po dvou letech jsem vyrazila s holkama z bříškotančení na sportovně-relaxační víkend. Trošku se nám zkomplikovala situace s hlídáním, protože Petr měl poslední ligový závod a Andulka dělá ve Skalici scénky, že tam nechce být bez maminky. Naštěstí mamka neměla žádný program, tak jsem jí ho naplánovala já :-).

Neodjížděla jsem úplně v nejlepší kondici - ve středu jsem byla na posledním vacushape, kde jsem si pěkně mákla, ve čtvrtek na zumbě, kde jsem si taky pěkně mákla a v pátek jsem šla, pro změnu, vyzkoušet power-plate, kde jsem si mákla úplně nejvíc :-). Svaly se vyděsily a začaly se ozývat :-). K tomu všemu jsem měla od víkendu zalehlé uši, což bylo víc než nepříjemné. Konzultace s Tiinou mě moc nepotěšila, prý jsem si to způsobila sama, šťourátky do uší a nepomůže mi nic z lékárny neb vše je pouze preventivní. Zachrání mě jen návštěva u ní, na ORL. Ve čtvrtek jsem musela do knihovny a když už jsem byla v těhle končinách, rozhodla jsem se zkusit polikliniku na Krakově. Do polského Krakova je to, samozřejmě, dál než na Zelený pruh, kde momentálně Tiina ordinuje, ale ten "náš" je v dojezdové vzdálenosti cca 7 minut. Holt buď strávím dvě hodiny na cestě anebo v ordinaci. Nakonec to nebylo tak tragické, po 45 minutách jsem už byla v lékárně, abych si vyzvedla ATB v kapičkách do uší. Diagnóza - lehký zánět zvukovodu. Paní doktorka mi ucho propláchla a mně se neskutečně ulevilo, že zas slyším co mám a ne to, co slyšet nechci (ozvěnu svého hlasu, každé kousnutí či polknutí). Jen si vždycky vzpomenout, že si mám nakapat!

S Míšou jsme se domluvily, že pojedeme ve dvě.. nakonec jsme na ní čekaly do půl čtvrté :-D. Tím jsme, samozřejmě, chytly tu nejhorší kolonu a k mamce do Braníka, kde jsem zanechávala Áčka, jsme doskákaly po hodině. Zbytek cesty proběhl už naštěstí jakž takž plynule a přijely jsme akorát na večeři, kdy nám v ústrety šla vůně smažených řízků. Mňam! Ačkoliv teda před zumbou to je docela nářez :-D.

Na zumbu jsem se moc těšila, byl to jeden z taháků kvůli kterému jsem vůbec chtěla jet. Bohužel jsem zmlsaná "naší" Terezou, tak mi to přišlo kapánek nudné, ale na druhou stranu, proč si kazit náladu, takže jsem se snažila si to užít i tak. Večer jsme poseděly, pokrafaly a po půlnoci zapadly do pelechů, protože snídaně byla už od 8 a od 9:15 pilates. Poškádlila jsem tedy opět svoje bolavé svaly, aby viděly, že to myslím fakt vážně a následovala další hodina zumby. Tentokrát to bylo o trošku lepší, ale určitě bych tuhle lektorku dobrovolně nevyhledávala, ačkoliv byla poměrně milá a snažila se.

Po zumbě jsme se vystřídaly ve sprše - jsou tu vždy dva pokoje, ve kterých je 6 lůžek a mají společný jeden záchod, jednu sprchu a dvě umyvadla. Trošku adrenalin, zvlášť, když vypadnou pojistky od bojleru a sprchování je jako trénink na Štěpánskou otužileckou plavbu Vltavou. Naštěstí si toho Petra všimla a pojistky nahodila. A naštěstí nás nebylo 12, ale JEN osm :-).

Po o jsme si naplánovaly některé z nás lanové centrum. Bylo luxusní slunečné počasí a tak by fakt byla velká škoda toho nevyužít. Šlo nás celkem 5. Před námi měla jít partička dětiček, ale pán rozhodl, že půjdeme nejdřív my, aby nás nebrzdiliy.. No.. myslím, že jsme brzdily my je :-D. Holky měly naplánované masáže a pak bříškotančení, takže my s Míšou jsme se zařadily až na konec. Chudák Pavla! Jak se pán věnoval dětem, netušila, kudy a jak nejlépe, takže některé překážky si víc než mákla. Do toho jsme na sebe pořád házely různé poznámky, takže jsme byly totálně vychechtané, což na lanech není zrovna ideální situace :-). Na pneumatikách to Pavla už nevydržela a "spadla" - měly jsme všechny horolezecké sedáky, takže nehrozilo žádné zranění., prostě se člověk jen spustí a visí. Po chvíli to vzdala i Míša T. na kladinách, které byly fakt hnusné. Než pán slezl od dětí, přinesl žebřík, zachránil Pavlu, tak si Míša odpočinula, vytáhla se zpátky nahoru a překážku dokončila.

Ono to všechno vypadá poměrně jednoduše, ale fakt si člověk hrábne! Já jsem měla blbej okamžik na kříži, kdy mi to podjelo a málem jsem taky "spadla", ale naštěstí jsem zůstala jen v záchodové pozici. Vytáhnout se zpátky mě ale stálo docel dost energie. Kladiny pak byly fakt hnusné, člověk se natahuje pro vedlejší lano a chybí mu cenťák a půl a prostě to víc fakt už nejde, tím spíš, když má namožené svaly z předchozích sportovních aktivit. Takže pak tam visí jak magor a přemýšlí, proč ve svém věku dělá takové hovadiny a ještě za to platí :-). A jak jsem byla unavená z kladin, tak mi asi nejvíc daly zabrat pneumatiky. Tam jsem to chvíli chtěla vzdát, ale přece jen mi ješitnost nedala, takže jsem si chvíli na jedné gumě odpočinula a pak už jsem se mohla statečně zhroutit na podlášku. Přechod poslední lávky byl jak procházka po Václaváku a sjezd na kladce třešničkou na dortu :-).

Nicméně jsem na sebe úplně děsně hrdá, že jsem to dala! Jen teda vypadám, jak kdyby mě někdo zmlátil.. :-D. Zbytek odpoledne jsme s Míšou proseděly na sluníčku na lavičce s literaturou a piFkem za odměnu :-). Po večeři jsem šla na masáž lávovými kameny a to mě tak dodělalo, že jsem s holkama plkala jen do 11 a pak spala až do rána, zatímco část výpravy zkoušela oplétat láhve pedigem.

Ráno bylo vtipné, vylézaly jsme z postele s hekáním, ukazovaly si, kde nás to nejvíc bolí. a jak pěkně se vybarvily modřiny. Dopoledne byla ještě hodina pilatesu, při které jsem si místo posilování nohou hodila lehoučkého šlofíčka, páč mi do obličeje svítilo sluníčko a následovala hodina flirt-dance, při čemž jsme si důkladně posílily již tak bolavé břišní svaly neustálým smíchem. Jana u toho vypadá tááák pěkně a sexy a my, pomlácené a bolavé, jsme měly rovněž představovat polohy typu Cvrček, Bohyně či Vzpínající se kůň.. Jaké zvuky se u toho linuly asi nemusím popisovat nijak barvitě a nechám i na fantazii laskavého čtenáře, ať si představí, jak MOC sexy jsme u toho vypadaly :-D.

K obědu lehké a zdravé knedlo-zelo-vepřo :-) a pak už jsme nasedly do auta, postály si na dálnici kvůli dvěma bouračkám, dokodrcaly se do Braníka pro holčičky akorát včas na Velkou pardubickou, kterou po sedmé vyhrál neuvěřitelný, téměř šedesátiletý Váňa a vydaly se přes Prahu zpátky domů.

Bylo to úžasné, fotky jsou na rajčeti.


neděle 3. října 2010

Cesta z města za bio-žvancem

Kdysi jsme měli odkudsi kus krávy. Bio-hovězí pěkně vyrostlé v Jižních Čechách. Celé ty roky Skaly na masíčko vzpomínal, vyprávěl o něm Cecelkovejm, až jsem se dokopala k tomu, že jsem se poptala, jestli třeba náááhodou by zas nebylo. Nejdřív jsme chtěli čtvrtku, že se podělíme v rámci rodiny a s Cecelkovejma. Ti se nakonec rozhodli pro celou čtvrtku a když se Petr zmínil v práci, okamžitě měl zájemce i na ty druhé dvě čtvrtky, takže celý býček byl jen pro nás. Naštěstí to bylo možné a naštěstí to bylo možné i v jediném termínu, kdy jsme si pro něj mohli dojet.

Holčičky jsem předala mamce už v pátek, abych mohla v sobotu Petra vyzvednout přímo ve Skalici. Udělali jsme si takové rande v autě :-). Bohužel jsme jeli podle navigace a ta nás protáhla neuvěřitelnými končinami, ale zas bysme se tam bez ní nepodívali :-). Prý jsme se měli zmínit, že pojedeme podle krabičky, že by nám to vymluvili. Býček už byl naporcovaný a rozdělený na požadované čtvrtky, takže jsme ho museli jen naskládat do auta. Přece jen těch bezmála 300 kg kapánek místa zabere. Ještě jsme nafasovali bio-vajíčka a bio-kozí sýr a mohli jsem zas vyrazit na cestu domů. Tentokrát jsme to vzali jinou cestou, chtěla jsem vidět Lipno. Než jsme dojeli k přehradě, uspokojili jsme naše bouřící se žaludky v jedné hospůdce a už bylo hodin jak na Kostelci, takže Lipno jsme si prohlíželi jen z jedoucího auta. Byla jsem překvapená, že přehrada je vlastně docela úzká, nějak jsem čekala široširé vody a ono je to spíš dlouhé.

Moje první vzpomínky na Lipno jsou velmi nejasné - vím, že jsem tam byla s babičkou a dědečkem, bylo to v létě, byla tam jakási polní cesta do zatáčky a chodili jsme tudy na nákupy a od mamky vím, že mi byly asi 3 roky. :-)

Chata byla půjčená od některých z příbuzných a měla krb a před ním kůži, kuchyňský kout byl oddělený nádherným korálkovým závěsem a v ložnici byly palandy. Škaredé pomluvy tvrdí, že se na té kůži před krbem jednoho dne objevilo.. ehm.. no prostě hovno. Když se babička s dědečkem dotazovali, JAK se tam vzalo, odvětila jsem prý, že to byl ten velký pes z vesnice..

Tak to byla jedna krátká odbočka do mého vzdáleného dětství, zpět k bejkovi. Do Skalice jseme dojeli kolem 19.00 hodiny. Vyhodili jsme čtvrtku z auta, aby přes noc nadále chladla, políbila jsem Skalyho nejen na čelíčko a frčela do Měcholup předat další dvě čtvrtky. Po cestě jsem poslouchala souboj našich basketbalistek s Běloruskem - hráli o postup do finále. na mistrovství světa, které se konalo právě v ČR. Byl to docela nervák, ačkoliv nejsem příznivkyní tohoto sportu. Do Měcholup jsem dojela přesně ve chvíli, kdy byl stav vyrovnaný a zápas končil během 10 vteřin. Naštěstí došlo k prodloužení, takže jsem po vyložení nákladu mohla držet palce na volantu dál a holky to nakonec vyhrály! Definitivně pak získaly stříbro, což byl obrovský úspěch.

Z Měcholup jsem frčela pro holčičky k mamce. Slíbila jsem jim, že pojedeme po novém okruhu a snažila se je udržovat při vědomí, protože kdyby mi usnuly po cestě, asi by byly výživné a to jsem fakt nepotřebovala. Výhodou nové části okruhu je, že ústí kousek od Lochkova čili od Cecelků. Nevýhodou je, že většina nájezdů prostě ještě nefunguje, takže jsme dojely až na Zbraslav, abysme se na něj vůbec dostaly. A když člověk takhle v noci lehce zazmatkuje jede na Brno ani neví jak :-). Projely jsme si tedy okruh skoro až k Jesenici než se nám povedlo sjet a vrátit se zpět, ale jsou tam nějaké tunely, všude to svítí, tak bylo na co koukat. Pak už jsme konečně přejely ten úžasný most přes celé údolí, projely tím správným tunelem, sjely nahoru a dolů a pak zase nahoru a byly jsme u Cecel. Kluci už spali, holky se posadily k Harry Potterovi, pohrály si s hračkama Lidunky, než jsme to s Cecel nanosily do garáže. Vyfasovaly jsme koláč a šampáňo na cestu a frčely k nám na sever. V noci se jezdí báječně a protože holky milují tunely, projely jsme si ještě Mrázovku a Strahovský. Domů jsme přijely v půl jedenácté jako dokonalé tunelářky :-).

pátek 1. října 2010

Škola - první měsíc

Skončil první měsíc školní docházky. Pocity? Jazyk vyplazený na vestě, alespoň z mého pohledu. Zvyknout si vstávat o hodinu dřív než když holky chodily do školky mi dalo hodně zabrat. Úkoly Andulku někdy baví, někdy ne, ale většinou dostane razítko za odměnu a někdy navíc i s poznámkou velmi pěkné.

Nebaví jí to v družině, prý je tam nuda. Na pohybovky se nakonec dostala, přestože původně jsem na svůj velmi zdvořilý dotaz, zda by se mohla dodatečně přihlásit, páč zaváhala při rozdávání přihlášek, dostala "velmi zdvořilou" odpověď "Máme plno!!!".

Od října začnou konečně i ostatní kroužky, na které se Andulína moc těší.

Naučili se psát jedničku až trojku, z písmenek čtou A, M a příslušné slabiky. Při prvním tělocviku jí stihla sejmout Bára, stejně tak jako ještě i Emu a Adélku :-). Zatím nic neztratila, vzkazy vyřizuje spolehlivě, jen ti rodiče jí to někdy bojkotují a nereagují okamžitě.. Někdy mám pocit, že škola je trest právě pro rodiče a to ještě máme pár let před sebou.. :-D

čtvrtek 30. září 2010

Hrdý Budžes

Irča mi už několik let vypráví skeče z představení Hrdý Budžes, kde hlavní roli hraje Bára Hrzánová. A protože by SE zase mělo jít do divadla a zas by SE měly koupit nějaké ty vstupenky, mrkla jsem na net, jestli náhodou by SE nešlo na tohle. Představení je vyhlášené, tudíž neustále vyprodané. Nicméně jsem odchytla jeden termín, kde pár lupenů ještě bylo. Hodila jsem rychle echo a objednala 20 lístků. V tomhle počtu už si fakt nemůžeme vybírat kde a s kým budeme sedět, ale to je jedno, stejně je důležitější to, co se děje na jevišti. Vstupenky jsem vyzvedla a těšila se, jak půjdeme na podzim za kulturou. Ano, ano, bylo to s "lehkým" předstihem - zajišťovala jsem je na začátku června.

29. června v 18:30 mi volá Iveta, v kolik hodin budu u divadla, že ona nemůže, proto tam přijde její kamarádka, která jde místo ní. Začala jsem lehce zmatkovat, přece jen jsem s těma číslama na štíru. Pro jistotu jsem se šla znovu podívat na lístky a tam bylo, naštěstí pro mě, datum sice 29., ale září.. ta šestka byla vzhůru nohama :-). Když jsem řekla Ivetě, že je u divadla o trochu dřív - jen o 3 měsíce, šla do mdlob, že jí kamarádka zabije :-). Kamarádka jí ale naštěstí nezabila, nicméně projevila přání stejně toto představení navštívit, tak jestli prý jí taky můžu sehnat lístek. Dokážu ledacos, ale tohle byl zapeklitý oříšek. Sedla jsem tedy k počítači, najela na hlediště a světe, div se, čekal tam na ní jeden jediný úplně volný a úplně samotinský lupen! Jinak bylo naprosto totálně vyprodáno. Když už teda byly holky u divadla, poslala jsem je rovnou k pokladně, aby si ho koupila. No nejsem já šikovná??? :-D

Nastal ten správný devětadvacátý den správného měsíce a ještě předtím jsem dva dny řešila urgentnosti typu - jánatoúplnězapomněla, případně mámvysokouhorečku a střídavě udávala uvolněné vstupenky. Před divadlem jsem byla pak lehce nervózní, jestli se tam nezjeví někdo, kdo bude chtít také jít za kulturou a já mu budu muset popustit svoje místo. Další lehký stres mi přivodila Uli, která mi volala v 18:36, že UŽ je na cestě z Písnice a že jí mám kdyžtak dát echo, kde jí nechám vstupenku. Divadlo začínalo v 19:00 hod, vstupenku jsem tedy nechala u uvaděček, protože pokladna pak už nefunguje. Uvaděčka mě ale zaskočila dotazem na jaké jméno to bude. V tu chvíli jsem Marcele nemohla přijít na jméno, takže jsem vyhrkla No, Uli! Paní se zatvářila překvapeně, ale byla to prostě profesionálka a následně téměř nehnula brvou, protože je přece normální, že se někdo jmenuje Uli, ne: :-D

Představení začalo a stále se nikde neotvíraly dveře, aby jimi proklouzla Uli. V duchu jsem si skládala katastrofické scénáře, že uvaděčky zamkly, když přišla pozdě a už se nedobouchala a že celá její snaha s předáním dětí přišla vniveč stejně tak jako ty čtyři stovky. Naštěstí mé vytrénované ucho matky postřehlo zvuk, který neměl nic společného s představením a boční zrak zahlédl jakýsi pohyb, takže jsem si mohla oddychnout, Uli zasedla v lóži, kam jí posadily paní uvaděčky, aby nerušila svým příchodem dole do hlediště.

Představení bylo víc než výborné, z Báry Hrzánové naprosto účůrávám! Ona čím je starší, tím je lepší, zajímavější, krásnější! Výborný moment nastal, když zazněla Poupata - to jsem tedy nejvíc slyšela smích Rendy. Holt je to moje píseň :-). Všem se představení líbilo, včetně mamky, která od nás dostala vstupenku k svátku. Část z nás pak pokračovala do Colosea na véču, ale tentokrát nás posadili do salónku a obsluha kapánek vázla, nicméně jídlo bylo opět naprosto famózní! S Míšou jsem se po cestě domů zastavily v Chýši na závěrečné portské a doma jsme byly po jedné jak na koni :-)

středa 29. září 2010

Wow! :-)


Tak takováhle medaile mi dnes přišla mailem. :-) Před časem mě kontaktovali ze serveru Já rodič, že je zaujal náš blog a jestli bych zodpověděla pár otázek a souhlasila se zveřejněním. Chvíli jsem o tom přemýšlela, nakonec jsem sepsala odpovědi a souhlas dala. Ta ješitnost je děsná vlastnost! :-D

A dnes vyšel i článek a na konci je informace, že bude probíhat hlasování, tak doufám, že naši čtenáři nám nějaký ten hlas přidají :-D. :-D

úterý 28. září 2010

Druhá půlka září

Jak to zpívá ten Pučmeloud? Chvátám, chvátám.. Tak tak si přesně připadám poslední dny a týdny. Den má jen 24 hodin, to jsou věci!

Když to vezmu od návratu z MGS, tak jsem stihla první třídní schůzky ve škole (hm, už jsem asi fakt dospělá.. ) a docela mě pobavilo, že důvěrník má funkci jen poslouchací. Tak nějak jsem se domnívala, že proběhne s vedením školy třeba nějaká diskuse, ale připadá mi, že je ten čas schválně natolik krátký, aby k diskusi vůbec nedošlo.

Taky jsem vezla Andulku na oslavu Adélky Matouškové, do toho chodím 3x týdně na Vacushape až na Smíchov (nekup to za ty prachy!) a v sobotu jsme byly s Tiinou opět na Biodožínkách v Toulcáku prezentovat Euronu. To byla moc příjemná akce, s Tiinou se pracuje fakt dobře. A hlavně tam chodí milí lidé, kterým záleží na tom v čem perou a co po nich zůstane našim dětem. Sice nebylo tak krásně jako loni, ale na to, jak to vypadalo zoufale, to vyšlo úžasně. Díky, Vesmíre! :-) Za odměnu jsem se v neděli překrásně poflakovala, i když teda v mezích normy. :-)

Další týden jsem potřebovala nechat trošku opečovat Otylku, aby nás ještě nějakou chvíli bezpečně vozila, což jsem vyzkoušela hned ve středu při cestě do Náchoda na poradu. Porada byla tentokrát moc fajn, dozvěděli jsme se spoustu novinek, které nás čekají a na které se moc těším! Sortiment je rozšířen o 12 produktů a hlavně během října se připojí ještě jedna firma s výrobky, na které se zákaznice ptají docela často. Mopy, kýble, hadříky, doplňky do domácnosti i k oblečení atd. atd. No už aby to bylo a Vánoce budou vyřešené! :-)

Den před odjezdem jsme byly poprvé i v Sokole. Oproti loňsku výrazně narostl počet dětí v této kategorii s rodiči a hlavně - naše úžasná paní náčelnice má zlomenou nohu, takže tam byl zástup. Ale holky chodit chtějí, tak se holt obětuju :-D. Ba ne.. mají to domluvené s babičkou, ta pak na firemních oslavách dává k dobru, jak hlásí Dnešní hodině na zdar! Zdar! a taky u nich frčí Paty, špičky, kolena, bříško, hlava, ramena :-).

Čtvrtek byl opět hektický a navíc totálně zmatený. Zas jsem byla za blondýnu! Prostě jsem si spletla hodiny. Na Vacu jsem dorazila o hodinu později, paní se divila, přesto jsem jí vehementně tvrdila, že určitě mám přijít na 10.00, když mám přece potom tu kadeřnici! Naštěstí nedorazila paní, co chodí po mně a mohla jsem si máknout a shlédnout půlku Ženy v pokušení. Neznám lepší způsob než spalovat kalorie a ještě se u toho dobře pobavit. Už se těším na druhou půlku, je to fakt výborný film!

Odcvičila jsem a ještě jsem si říkala, že mám hoďku, jestli nepůjdu pěšky. Nakonec jsem se rozhodla aspoň tramvají přejet Vltavu, když už mám tu legitku na socku :-). A v té tramvaji koukám na ty hodiny a tam 11:10. V tu chvíli mi bliklo, že jsem se objednala na 11.00.. ehm.. bohužel nejsem z Návštěvníků, abych přetočila čas, takže jsem okamžitě volala a pak už jen běžela, ale stihlo se to :-). Příště ale zas půjdu k tomu svému, slečna se nechala asi inspirovat žloutnutím listů a na můj vkus je ta barva prostě už moc.

Od kadeřnice jsem se přesunula na nehty a pak zas rychle do školy a do školky. Návštěvu Irči jsem odvolala, to už fakt nešlo stihnout, když jsem potřebovala sbalit věci sobě i Áčkům a zajít večer na chvíli do Chýše.

Ráno jsem vstávala velmi velmi brzo, od 9.00 hodin jsem měla manažerské školení v Brně, kde jsme se sešly s Vergelkou a ostatními TOP manažery. Bylo to hooodně zajímavé, jen to chce prostě rozvíjet dál. V podvečer jsme s Vergi ještě oběhly pár místních kešek, což se stalo trošku dobrodružnější zábavou než bylo původně počítáno, protože se setmělo docela záhy. Večer jsme poseděly v hotelové restauraci s ostatními - trošku mě zaskočil číšník, když mi přinesl kuřecí salát, kde měly být sezamové krutonky a ŽÁDNÉ olivy a salát samozřejmě byl bez krutonků a se SPOUSTOU oliv! Na můj dotaz mi odpověděl, že ON to nepřipravoval.. No vzal mi teda vítr z plachet, fakt že jo! Nicméně krutonky jsem dostala, olivy mi v talíři zůstaly.. Zapadly jsme celkem brzo, i když jsme s Vergi ještě docela dlouho krafaly.

Ráno nás potěšila bohatá snídaně a po ní jsme vyrazily ještě na kešky a taky zařídit dárek pro našeho obchodního ředitele k narozeninám. Pak už se začaly sjíždět ostatní na mezinárodní konferenci, která se konala od 13.00 hod. Vedení nám předalo mraky informací (my už jsme tedy většinu věděli z porady) a asi nejzajímavější část byly dotazy a nejmilejší - předávání cen. Vergelka oficiálně převzala pračku - resp. certifikát za vítězství v jedné soutěži a pak také za sestru mikrovlnku v soutěži druhé :-). Vždycky mě potěší, když čtu ve výsledkových listinách jména lidí z mojí sítě.

Po skončení se konal raut a většina zas odjela domů. My jsme si na pokoji udělaly takový malý mejdan a děsně jsme se nachechtaly. V neděli po snídani jsme se rozloučily a vydaly se každá do jiného konce republiky. Děsně lilo, takže cesta po dálnici nic moc, ale za holčičkama jsem do Skalice dorazila v pohodě. Ty si užily v sobotu oslavu Natálky a Týnky a společně jsme se přesunuly do Kostelce za Lenkou a Andrejkou. Lukajda s bráchou jeli na fotbal, takže jsme se minuli. Skaly byl o víkendu opět na závodech, takže jako rodina jsme se opět setkali až v pondělí. :-)