pondělí 25. února 2013

Muťky

Euronááááá!!!! :-)
Muťky - tenhle název mě vždycky spolehlivě pobaví. Jsou to místně Mutěnice :-). Pachatel se prý vrací na místo činu a já na podzim slíbila, že přijedu znovu prezentovat Euronu a tentokrát s sebou vezmu rodinku. Všichni jsme se opravdu hodně těšili.

Holčičky strávily týden jarních prázdnin ve Skalici a tak jsme je nabírali s Petrem v pátek až tam. Po cestě jsme ještě vezli zboží do Újezda a tam Skaly zjistil, že nechal doma naprosto všechny doklady včetně papírů od auta i peníze. Takže otočka a zpátky. A jak už byl naprogramovaný na cestování, vzal to jinou trasou, na jedné odbočce zapomněl odbočit a už jsme byli skoro v Brandýse :-). No jo no.. však se z toho nestřílí :-). 

Ve Skalici jsme sbalili děti i hromadu špinavého prádla a vyrazili na Muťky. Naštěstí to cestování celkem šlo, i když místy poprchávalo nebo posněžovalo :-). Kvalitka nastala po sjezdu z dálnice - místy bylo opravdu hooodně sněhu. Já měla za to, že si pamatuju trasu, chybkou bylo, že jsem si spletla Velké Pavlovice a Velké Bílovice, takže jsme se kapánek víc projeli po moravských pláních :-). Nakonec jsme se museli vrátit a pak už jsme trefili až do hotelu, kde na nás čekala Mirča s Jarčou.

Ubytovali jsme se v našem dvoupokojovém apartmá, Skaly to na chvíli zalomil a my jsme s Jarčou a Mirčou chystaly věci na druhý den. Pak konečně dorazily i "malé" holky - Míša s Kačkou, tak se všechny cácorky hned daly dohromady. Jenže M+K musely odjet - měly doma nějakou nečekanou návštěvu. Na véču jsme zašli naproti do pizzošky a pak jsme ještě chystaly s "velkýma" holkama nějaké chlebíčky a testovali (i se Skalym) víno pana domácího :-).

Druhý den jsme měli v pokoji pěknou tmu - jsou tu jen střešní okna, která byla zasypána sněhem. A sněžilo a sněžilo a sněžilo.. Poměrně slušná kalamita, která zapříčinila, že se bohužel některé pozvané dámy nemohly dostavit. Ale i tak to bylo fajn - "malé" holky mi zas skvěle asistovaly a celé se to vyvedlo.

Děti jsme potom odvedli k Mirce s tím, že se se Skalym aspoň projdeme a zajdeme i na místní zabijačku. Já to ještě nikdy takhle neviděla, takže jsem okukovala a vyptávala se a samozřejmě padla otázka, odkud jsem :-). Tož to bylo divení, že Pražáci přijeli do Mutěk na zabijačku! :-). Jitrničky a jelítka na nás bohužel nezbyly, ale Skaly si dal gulášek a já pečeni, k tomu byl výborný svařáček a mohli jsme se vrátit na další kolo prezentace. 

Skalyho mi unesl pan domácí na prohlídku sklepa - holky mě varovaly, že ho nemám pouštět, jinak mi ho prej jejich táta vrátí v děsném stavu, ale naštěstí jeli jen asi na hodinu :-). Skaly otestoval, co šlo a přijel zvesela zpátky.

Po prezentacích jsme ještě poseděli, holky lítaly po hotelu a také jsme zkusili hrát hru, co jsem dostala ve Sciu. Dalo nám to dost zabrat, ale když jsme si jakž takž utvořili hratelná pravidla, tak už to šlo, každopádně jsme se u toho poměrně slušně nachechtali. :-).

Otestovali jsme další vzorky vína a před půlnocí zapadli do postýlek. V noci mě vzbudil déšť a jak byla v sobotu sněhová kalamita, tak během neděle šel sníh do kopru. Sbalili jsme saky paky, holky byly smutné, že už odjíždíme a jak naše, tak Mirčiny se ptaly, kdy zas dorazíme :-). Ještě jsme měli domluvenu prohlídku sklepa, aby Andulka zas v prvouce netvrdila, že na Jižní Moravě rostě Frisco :-). Spoléhala jsem na to, že Skaly ví, KAM jedeme a ani mě nepřekvapilo, že vlastně nevěděl :-). Museli jsme volat SOS a pak už jsme se konečně našli a mohla proběhnout exkurze. Jako takhle po ránu testovat vína, má to něco do sebe, ne že ne! Ten den je pak hned veselejší! :-D

Nakoupili jsme zásoby a vyrazili zas zpátky na západ. Vzhledem k situaci na silnici jsme neriskovali zkratku přes Čejkovice a najížděli jsme na dálnici až skoro u Brna. Aspoň jsme viděli zas něco nového. Po cestě jsme se zastavili ještě na Melikaně na jídlo a pak ještě v Globusu pro nějaké ty potraviny. Domů jsme přijeli navečer, všichni spokojení, jak se to vyvedlo. :-)

pátek 15. února 2013

Hurá!!

Konečně je i Adélka řádně přijata za školačku! Hurá! Byly to kapánek nervy - včera se losovalo 14 dětí, které nepřijmou.

Celkově byl přetlak asi 50 dětí a teď jich je přijato o cca 12 víc než deklarovali, protože tam ještě nejsou zohledněny odklady.

Teď už jen vyřídit přestup Andulky a můžeme si odškrtnout další úkol :-). Že bude i přijímací řízení do první třídy tak napínavé, to bych si fakt nepomyslila. Pak mě lehce vytáčejí zprávy, že se ruší místa na středních školách a gymnáziích, protože je málo dětí.. ale že velmi brzo bude naopak dětí hodně.. Dívá se někdo na statistiky? Vždyť ty naše děti se tu neobjevily z čista jasna!

čtvrtek 14. února 2013

Křížem krážem

Křížem krážem republikou jsem cestovala v minulých dnech. Nejprve za Náchod na poradu do Eurony - to bylo hodně přínosné - tentokrát jsme sešli jen my, top manažeři, takže jsme několikrát šlápli i do vosího hnízda a doufáme, že jsme si lecos vyjasnili a dali tak i impulsy pro vedení. Těším se na změny i na nový katalog :-).

V sobotu mě miláčkové odvezli do Benešova - měla jsem tam prezentaci a bylo to moooc příjemné, jak už takové akce bývají. Skaly šel zatím s holkama ve Skalici na karneval, ale zas tak moc je to tam nebavilo, takže se radši přesunuli k babičce a dědovi a holky si zalezly do Tajné komnaty a hrály si tam. Já omrkla vlaky a kupodivu mi z Čerčan jel posázavský pacifik téměř vzápětí, takže místo na Prahu, zamířila jsem na Skalici.

Vtipné bylo, když se průvodčí ptal, jestli někdo vystupuje na jednotlivých zastávkách - připomnělo mi to Slunce, seno.. Nezastavujeme! Máme zpoždění! Naštěstí jsem za jízdy vyskakovat nemusela. Jelikož jsem se vzorně přihlásila, zastavili mi :-). Zajímalo by mě, co se děje, když tam třeba na ten vlak někdo čeká? Domů jsme tedy jeli všichni společně.

A v úterý jsem, pro změnu, frčela do Brna. Zmákla jsem odjezd autobusu i přesun na Výstaviště, kde probíhalo jedno marketingové školení, levou zadní. Nicméně ani tentokrát nebyla moje cesta do moravské metropole úplně jednoduchá - tak nějak jsem si zapsala do kalendáře a zafixovala si v paměti, že toto školení bude 12. března. Naštěstí mi pak přišel ještě jeden mail s tím, jestli si opravdu nechám ujít poslední školení Martina Mikláše, ktoré je tento útorok. Třeštila jsem na to bulvy a psala Martinovi, jak to teda je. A kupodivu pravdu měl on, ne já :-). 

Takže rychle vymyslet logistiku. Vzhledem k tomu, že mamka si vybírala svůj vánoční dárek a odfrčela na Maltu, jak na potvoru nebyl nikdo, kdo by Adélku vyzvedl. Domluvila jsem tedy, že jí vyzvedne Aňa a pak počkají u Dráčkovců na Skalyho. Pořád jsem sledovala mobil a pak mi stejně volali ze školky, jestli to jako myslím vážně. Ale všechno klaplo, Andulka Adélku zaopatřila a společně odkráčely v pořádku ke Dráčkovcům. Byly to kapánek nervy. 

Domů jsem dorazila před půl desátou, povedlo se mi chytit dřívější autobus. Zas musím říct, že fakt miluju Student Agency a jejich servis. Už jen ta přerezervace bez poplatků, paráda! V autobuse jsem konečně shlédla Královu řeč a byla jsem moc ráda, že nemusím v tom sněžení řídit a můžu se v klidu flákat u obrazovky.


středa 13. února 2013

Zápis

Ač je to k nevíře, i Adélka už půjde do školy. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jí zapsat tam, co chodí Andulka anebo ne. Výhodou je, samozřejmě, že máme školu téměř za rohem. Nevýhodou je to všechno ostatní. Šla jsem se podívat tedy i jinam a to mé rozhodnutí jen utvrdilo. 

Opravdu mi stojí za to, abychom denně dojížděli (autobusem je to 5 minut, pěšky 15). Ideální by navíc bylo, kdyby Andulína chtěla rovněž přejít. Myslela jsem si, že ji budu muset dlouho přesvědčovat, ale kývla na první dobrou. To bylo celkem překvápko, ale pro mě víc než milé.

Napsala jsem tedy do nové školy, zda by byl případně přestup možný a téměř obratem mi přišla pozitivní zpráva. Když jsem na začátku Andulčiny první třídy cosi poptávala u ředitelky stávající školy, tak odpověď jsem nedostala dodnes...

Tak teď už jen, aby byla Adélka přijata neb bydlíme v nespádové ulici. 

Zápis byl velmi dobře zorganizovaný, nestrávili jsme ve škole dvě hodiny jako tenkrát s Aničkou. Já vyplňovala papíry, takže poslouchal hlavně Skaly a měl za úkol i fotit. Nechtěl prudit s bleskem, tak jsou fotky takové jaké jsou.. Adélka prý všechno vzorně odpověděla a tkaničku zavázala rychleji než si paní učitelka stihla něco poznamenat :-). 

Ptala jsem se rovnou zapisující učitelky, jak to vypadá a prý je dětí poměrně velký přetlak a určitě mám do papírů napsat, že je předdomluvený Andulčin přestup. Sourozenec na škole přidává tolik potřebné body.

Na webu se již objevilo, že rozhodně nepřijmou nikoho mimo naší Prahu a stejně přebývá cca 14 dětí, takže se bude losovat. Ufff.. Je to poměrně hodně napínavé, ale pořád věřím, že díky Andulíně už Adél v tom losovacím osudí nebude a má připravený papír s tím, že je přijata.. 

Ledová Praha - Musaion

Onehdá jsme byly na procházce s mamkou a Áčkama na Petříně a scházely jsme pěšky na Smíchov. Šly jsme i kolem Národopisného muzea nebo-li letohrádku Kinských, zvaného též Musaion. Nikdy jsem tam nebyla a když jsme tedy vymýšlely s holčičkama, kam vyrazíme v sobotu (naše milovaná testosteronová čtvrtina opět budovala kapitalismus), napadlo mě toto místo.

I tady byla část výstavy Monarchie - pro změnu na téma Krmě, jídlo, žrádlo :-). A i tady nás přivítal velmi ochotný pán a všechny "hlídačky" byly rovněž neskutečně milé. Zaměření výstavy je jasné :-) Takže opět vybavení kuchyní, recepty Magdaleny Dobromily Rettigové, pomůcky, nástroje, zabijačka, masopust. Pobavilo mě, když si holčičky myslely, že homole cukru je svíčka. :-) Mě osobně nadchla souprava na víno (jak jinak, že) s velmi praktickým držákem na láhve. 

Hlavní náplní expozic jsou ale kroje a zvyklosti z venkova. Moc pěkná je i zvuková kulisa, od písniček, po zpěv ptáčků. Prošly jsme vlastně všemi ročními obdobími a také svátky a životními událostmi - žně, masopust, Velikonoce, Vánoce, Mikuláš, resp. Lucie a Barborka, plus je tu k vidění i svatba anebo křtiny. Nad krásou krojů přechází zrak i rozum. Jak to to ty ženy dokázaly?? 

Z muzea jsme se šly podívat k Vltavě, jak je zvedlá voda a opravdu docela dost. Adélce jsme ukázaly Lennonovu zeď a také zábradlí se zámečky a jak jsem tak viděla, zámečky rvou lidi už i jinde. Chtěly jsme konečně vyzkoušet i nejužší uličku, ale ta je v provozu až od 1. března, takže jsme přes most přešly k Právnické fakultě a počkaly si na tramvaj, která nás přiblížila k domovu.


úterý 5. února 2013

Ledová Praha - Národní muzeum

I letos jsme využily nabídky na bezplatné vstupy do muzeí v rámci Ledové Prahy. Mamka nám vyzvedla kartičky a v pátek jsme vyrazily oslavit Andulčino nádherné vysvědčení (opět samé jedničky plus pochvala za pololetní práci z matematiky).

S mamkou jsme se sešly před Světozorem - holky si daly harlekýna, protože oblíbený Kuba dort zase nebyl :-(. Mamka palačinku a já fresh džus a chlebíček se žervé a sušenými rajčaty. Mňam. Z cukrárny jsme se přesunuly do nové budovy Národního muzea (historická je uzavřená pro rekonstrukci), respektive do bývalého Federálního shromáždění, později sídla Svobodné Evropy.

Probíhá zde výstava o Monarchii a nejen zde - jednotlivé expozice jsou i v dalších muzeích patřící pod Národní. Překvapila nás výrazná změna v chování hlídačů a hlídaček - narazily jsme jen na samé milé lidi, tak mám velkou radost.

V přízemí jsme si prohlédly staré fotografie a artefakty z doby císaře pána a holčičky naprosto dostal model potrubní pošty. Bejvaly by si posílaly pingpongáč doteď :-). Byly jsme se podívat i v dobové "ložnici" - mamka s Áčkama probírala, jak to tam měly dámy dříve zařízené a holčičky zaujalo zejména to, že spací oblečení nebylo sešité mezi nohama. Mamka to vysvětlila tak, že asi aby mohly dámy lépe chodit čůrat.. No a pak jsem si všimla, v jaké ložnici to vlastně jsme :-D. Pak i ten noční oděv dostal naprosto odlišný význam :-D.

Dokonce je tu i dobová peepshow s patřičným upozorněním, abychom dbali na mravnost mládeže! Vyzkoušely jsme si, jak dlouho dřív jezdil vlak z Prahy do ostatních měst - do Vídně to bylo 13,5 hodiny, do Brna přes pět hodin, jen do Berouna je to pořád stejné - hodina a pár minut :-). Když jsme pak viděly reklamu na kvalitné české syrečky, které i zasÝlají (paráda, když dítě zrovna jede ve vyjmenovaných slovech :)), tak jsme si říkaly, že to musela být lahoda, po těch x hodinách ve vlaku - určitě se krásně táhly, stejně jako ten libý pach :-D.

K interaktivní obrazovce jsme se neproboxovaly, takže jsme si jednotlivé panovníky prohlédly jen na velkém obraze. Bylo zajímavé sledovat, jak se měnila móda v účesech od praotce Čecha.

V další místnosti si holčičky mohly domalovat k fotkám císaře a císařovny oblečení podle toho, co viděly v expozicích anebo si vypsat strom života. 

V části věnované venkovu jsme s mamkou jásaly pokaždé, když jsme objevily nějaký kus nábytku nebo vybavení, které pamatujeme od babičky :-). Zase tu byla spousta zajímavých věcí k vidění. Největší úspěch má asi expozice o hračkách - s čím si hrály děti za císaře pána. Dokonce si mohou na začátku vybrat, jestli chtějí být ze šlechtické, měšťanské, sedlácké nebo dělnické rodiny a pokaždé si přečíst, jak by se o ně rodiče starali, s čím by si hrály, jak by se vzdělávaly a co by jedly. 

Krásná je obrovská židle u obrovského stolu, aby si dospěláci vyzkoušeli, jaké to je, když malé dítě posadí k normálnímu nábytku. Zajímavá zkušenost! Zkoušely jsme také klečet na hrachu a na polínkách - oboje nic moc. Mají tu i různé části oblečení, takže je možné si vyzkoušet, co se dřív nosilo a pohoupat se na velkém dřevěném koni.

Celé je to zakončeno hernou s novodobými hračkami, ale i pláckem na cvrnkání kuliček a stěnou s otvory, do které se mohou děti strefovat míčky. Bohužel v téhle expozici jsme natrefily na bandu puberťáků, což  byl dost očistec, který vyvrcholil právě v herně. To, co tam předváděli, bylo fakt neúnosné, takže jsem je musela sprdnout, že tam nejsou sami. Házeli míčky všude a po všech, neskutečně u toho řvali a jak se honili, tak jim bylo jedno, jestli někoho srazí nebo ne. Aspoň naše holky viděly, jak je nepříjemné, když někdo něčím obtěžuje toho druhého :-).

Naštěstí pak vypadli a my jsme si mohly v klidu cvrnknout kuličky. 

Moc povedená výstava.

sobota 2. února 2013

Zelenáči - 2. kapitola

Pro zvětšení stačí kliknout na fotku:






A tady prý mám skončit, jak pravila spisovatelka. Jak to dopadlo se dozvíte, pokud si knihu zakoupíte :-). Po kom to to dítě má??? :-D