Zápis

Ač je to k nevíře, i Adélka už půjde do školy. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jí zapsat tam, co chodí Andulka anebo ne. Výhodou je, samozřejmě, že máme školu téměř za rohem. Nevýhodou je to všechno ostatní. Šla jsem se podívat tedy i jinam a to mé rozhodnutí jen utvrdilo. 

Opravdu mi stojí za to, abychom denně dojížděli (autobusem je to 5 minut, pěšky 15). Ideální by navíc bylo, kdyby Andulína chtěla rovněž přejít. Myslela jsem si, že ji budu muset dlouho přesvědčovat, ale kývla na první dobrou. To bylo celkem překvápko, ale pro mě víc než milé.

Napsala jsem tedy do nové školy, zda by byl případně přestup možný a téměř obratem mi přišla pozitivní zpráva. Když jsem na začátku Andulčiny první třídy cosi poptávala u ředitelky stávající školy, tak odpověď jsem nedostala dodnes...

Tak teď už jen, aby byla Adélka přijata neb bydlíme v nespádové ulici. 

Zápis byl velmi dobře zorganizovaný, nestrávili jsme ve škole dvě hodiny jako tenkrát s Aničkou. Já vyplňovala papíry, takže poslouchal hlavně Skaly a měl za úkol i fotit. Nechtěl prudit s bleskem, tak jsou fotky takové jaké jsou.. Adélka prý všechno vzorně odpověděla a tkaničku zavázala rychleji než si paní učitelka stihla něco poznamenat :-). 

Ptala jsem se rovnou zapisující učitelky, jak to vypadá a prý je dětí poměrně velký přetlak a určitě mám do papírů napsat, že je předdomluvený Andulčin přestup. Sourozenec na škole přidává tolik potřebné body.

Na webu se již objevilo, že rozhodně nepřijmou nikoho mimo naší Prahu a stejně přebývá cca 14 dětí, takže se bude losovat. Ufff.. Je to poměrně hodně napínavé, ale pořád věřím, že díky Andulíně už Adél v tom losovacím osudí nebude a má připravený papír s tím, že je přijata..