I letos jsme využily nabídky na bezplatné vstupy do muzeí v rámci Ledové Prahy. Mamka nám vyzvedla kartičky a v pátek jsme vyrazily oslavit Andulčino nádherné vysvědčení (opět samé jedničky plus pochvala za pololetní práci z matematiky).
S mamkou jsme se sešly před Světozorem - holky si daly harlekýna, protože oblíbený Kuba dort zase nebyl :-(. Mamka palačinku a já fresh džus a chlebíček se žervé a sušenými rajčaty. Mňam. Z cukrárny jsme se přesunuly do nové budovy Národního muzea (historická je uzavřená pro rekonstrukci), respektive do bývalého Federálního shromáždění, později sídla Svobodné Evropy.
Probíhá zde výstava o Monarchii a nejen zde - jednotlivé expozice jsou i v dalších muzeích patřící pod Národní. Překvapila nás výrazná změna v chování hlídačů a hlídaček - narazily jsme jen na samé milé lidi, tak mám velkou radost.
V přízemí jsme si prohlédly staré fotografie a artefakty z doby císaře pána a holčičky naprosto dostal model potrubní pošty. Bejvaly by si posílaly pingpongáč doteď :-). Byly jsme se podívat i v dobové "ložnici" - mamka s Áčkama probírala, jak to tam měly dámy dříve zařízené a holčičky zaujalo zejména to, že spací oblečení nebylo sešité mezi nohama. Mamka to vysvětlila tak, že asi aby mohly dámy lépe chodit čůrat.. No a pak jsem si všimla, v jaké ložnici to vlastně jsme :-D. Pak i ten noční oděv dostal naprosto odlišný význam :-D.
Dokonce je tu i dobová peepshow s patřičným upozorněním, abychom dbali na mravnost mládeže! Vyzkoušely jsme si, jak dlouho dřív jezdil vlak z Prahy do ostatních měst - do Vídně to bylo 13,5 hodiny, do Brna přes pět hodin, jen do Berouna je to pořád stejné - hodina a pár minut :-). Když jsme pak viděly reklamu na kvalitné české syrečky, které i zasÝlají (paráda, když dítě zrovna jede ve vyjmenovaných slovech :)), tak jsme si říkaly, že to musela být lahoda, po těch x hodinách ve vlaku - určitě se krásně táhly, stejně jako ten libý pach :-D.
K interaktivní obrazovce jsme se neproboxovaly, takže jsme si jednotlivé panovníky prohlédly jen na velkém obraze. Bylo zajímavé sledovat, jak se měnila móda v účesech od praotce Čecha.
V další místnosti si holčičky mohly domalovat k fotkám císaře a císařovny oblečení podle toho, co viděly v expozicích anebo si vypsat strom života.
V části věnované venkovu jsme s mamkou jásaly pokaždé, když jsme objevily nějaký kus nábytku nebo vybavení, které pamatujeme od babičky :-). Zase tu byla spousta zajímavých věcí k vidění. Největší úspěch má asi expozice o hračkách - s čím si hrály děti za císaře pána. Dokonce si mohou na začátku vybrat, jestli chtějí být ze šlechtické, měšťanské, sedlácké nebo dělnické rodiny a pokaždé si přečíst, jak by se o ně rodiče starali, s čím by si hrály, jak by se vzdělávaly a co by jedly.
Krásná je obrovská židle u obrovského stolu, aby si dospěláci vyzkoušeli, jaké to je, když malé dítě posadí k normálnímu nábytku. Zajímavá zkušenost! Zkoušely jsme také klečet na hrachu a na polínkách - oboje nic moc. Mají tu i různé části oblečení, takže je možné si vyzkoušet, co se dřív nosilo a pohoupat se na velkém dřevěném koni.
Celé je to zakončeno hernou s novodobými hračkami, ale i pláckem na cvrnkání kuliček a stěnou s otvory, do které se mohou děti strefovat míčky. Bohužel v téhle expozici jsme natrefily na bandu puberťáků, což byl dost očistec, který vyvrcholil právě v herně. To, co tam předváděli, bylo fakt neúnosné, takže jsem je musela sprdnout, že tam nejsou sami. Házeli míčky všude a po všech, neskutečně u toho řvali a jak se honili, tak jim bylo jedno, jestli někoho srazí nebo ne. Aspoň naše holky viděly, jak je nepříjemné, když někdo něčím obtěžuje toho druhého :-).
Naštěstí pak vypadli a my jsme si mohly v klidu cvrnknout kuličky.
Moc povedená výstava.
Žádné komentáře:
Okomentovat