Naše holčičky jsou Sokolky. Obě to neuvěřitelně baví, hlavně, když mohou řádit na nářadí nebo náčiní?? Teď fakt nevím, jaký je v tom rozdíl :-). A mají navíc neuvěřitelnou paní náčelnici, která dokáže děti nejen zabavit, ale i zvládnout tak, že jí zobou z ruky. Dokáže připravit zajímavý program na každou hodinu jiný a s minimálními náklady. Využívá prostě věci všedního dne.
Onehdá přišla s tím, že bude v neděli, 6.6., atletický závod na Julisce a sjedou se tam družstva z celé Prahy, tak jestli by jel někdo reprezentovat. Původně jsem se hlásila i já s Adélkou, ale vzhledem k tomu, že prezenčka byla již v 8:30 a předškoláci až ve 13:15, rozhodli jsme, že reprezentovat naší rodinu bude jen Andulka.
Po té příšerné kose, co panovala, se udělalo zas příšerné vedro :-). Dorazila i mamka a byla asi jediná, kdo si to vedro užíval :-). Jak jen to šlo, zaháněli jsme děti do stínu. Závodilo se ve skoku dalekém (ehm, trénovali jsme skok z místa), v běhu na 10 metrů, v hodu míčkem (netrénovali jsme vůbec) a v běhu na 100 metrů. Jednotlivá družstva se střídala na stanovištích a v podstatě to bylo o neustálém čekání. Naše družstvo začalo skokem do dálky, pak běželi na 10 metrů (Andulína vyhrála) a pak šli házet. U hodu byla neuvěřitelně důležitá paní, která měla kecy typu, že bysme měly (s vedoucí družstva Bára) stát u dětí a říkat jim, jak mají házet. Malý Ben si totiž stoupl za čáru a rovnou hodil a samozřejmě se to bralo jako platně-neplatný pokus. Tak se Bára ptala, jestli jako máme těm dětem držet ruku a házet za ně.. Navíc mamka říkala, že nás okradli o nějaké ty centimetry a neměřili až tam, kam opravdu míček dopadl. No co se dá dělat. Bylo asi potřeba, aby vyhrálo místní družstvo.
Třešinkou na dortu byl běh na 100 metrů. Andulína doběhla naprosto s přehledem první a po doběhu se rozplakala. A to až tak, že nechtěla s nikým mluvit, jen mi visela kolem krku. Počítaly se oficiální výsledky a mezitím paní náčelnice rozdala dětem diplomy a čokoládové medaile. Andulína si to odmítla převzít. Pamatuju si, že když takhle vyhrála v běhu pro opičáka v blázinci (joj, jak pěkně to zní :-)), tak se taky rozbrečela. Nakonec jí nalákalo, že půjdeme s dětmi až nahoru na tribunu a ukáží nám jakousi tajnou skrýš. Chudák mamka, tu Adélka proháněla nahoru a dolů několikrát, takže měla step-aerobic jak vyšitý :-) Vyšplhat nahoru je teda o plíce, ale ta panoramata stojí fakt za to! Prostě se opět potvrdilo, že Praha je nejkrásnější město na světě :-).
Po dlouhém čekání byly konečně hotovy výsledky a naši malí Sokolíci se umístili na nádherném třetím místě v kategorii družstev. No a v jednotlivcích byla Andulka 4.!! Paní náčelnice totiž byla v realizačním týmu, takže jsme měli informace z první ruky. Považujeme to za obrovský úspěch - z 200 dětí, ale Andulína byla strašně zklamaná, ačkoliv jsme to předtím mockrát probíraly, že možná nevyhraje.. Prostě to nemohla rozchodit ještě docela dlouho a nechtěla vidět ani fotky. My jsme, ve finále, s Petrem rádi, že nevyhrála, holt potřebuje občas nějakou tu malou prohru, aby jí pak jednou něco zbytečně nesmlelo. Takhle má aspoň důvod se zlepšovat a třeba i trénovat na příště.
Opět nás to ale ujistilo, že nechceme, aby naše děti dělaly závodně nějaký sport, protože to čekání bylo příšerné a Adélka má velikou pochvalu, že tam ani jednou nezakňourala.
Tento událostmi nabitý víkend jsme zakončili výletem na Bulovku v pondělí v 5 ráno, protože Andulku probudila velká bolest bříška. Naštěstí to byla jenom nějaká střevní záležitost, ale zas jsem se vytočila na naše zdravotnictví, protože po příjezdu do areálu nemocnice jsem se ptala vrátného na dětskou pohotovost a samozřejmě mě poslal na dospěláckou. Tam měli radost, že jsem je vzbudila a poslali nás správně. První, co se sestra ptala bylo, zda máme zaplacený poplatek 90,- Kč. No kupodivu jsme to zaplacené neměly, protože je zde cedule, že se omlouvají, ale automat je mimo provoz a je nutné dojít k vrátnici.. grrrrrrrrrr.. Andulku jsem tam tedy nechala a kmitala zpátky ten kus k vrátnici a zase zpátky. Fakt nechápu, že nejsou schopní to opravit za tři měsíce (Míša mi říkala, že tam byla před touhle dobou a bylo to rozbité) hlavně teda na dětské pohotovosti, kdy to dítě ASI bude nemocné a těžko půjde s rodičem takovou dálku.
Onehdá přišla s tím, že bude v neděli, 6.6., atletický závod na Julisce a sjedou se tam družstva z celé Prahy, tak jestli by jel někdo reprezentovat. Původně jsem se hlásila i já s Adélkou, ale vzhledem k tomu, že prezenčka byla již v 8:30 a předškoláci až ve 13:15, rozhodli jsme, že reprezentovat naší rodinu bude jen Andulka.
Po té příšerné kose, co panovala, se udělalo zas příšerné vedro :-). Dorazila i mamka a byla asi jediná, kdo si to vedro užíval :-). Jak jen to šlo, zaháněli jsme děti do stínu. Závodilo se ve skoku dalekém (ehm, trénovali jsme skok z místa), v běhu na 10 metrů, v hodu míčkem (netrénovali jsme vůbec) a v běhu na 100 metrů. Jednotlivá družstva se střídala na stanovištích a v podstatě to bylo o neustálém čekání. Naše družstvo začalo skokem do dálky, pak běželi na 10 metrů (Andulína vyhrála) a pak šli házet. U hodu byla neuvěřitelně důležitá paní, která měla kecy typu, že bysme měly (s vedoucí družstva Bára) stát u dětí a říkat jim, jak mají házet. Malý Ben si totiž stoupl za čáru a rovnou hodil a samozřejmě se to bralo jako platně-neplatný pokus. Tak se Bára ptala, jestli jako máme těm dětem držet ruku a házet za ně.. Navíc mamka říkala, že nás okradli o nějaké ty centimetry a neměřili až tam, kam opravdu míček dopadl. No co se dá dělat. Bylo asi potřeba, aby vyhrálo místní družstvo.
Třešinkou na dortu byl běh na 100 metrů. Andulína doběhla naprosto s přehledem první a po doběhu se rozplakala. A to až tak, že nechtěla s nikým mluvit, jen mi visela kolem krku. Počítaly se oficiální výsledky a mezitím paní náčelnice rozdala dětem diplomy a čokoládové medaile. Andulína si to odmítla převzít. Pamatuju si, že když takhle vyhrála v běhu pro opičáka v blázinci (joj, jak pěkně to zní :-)), tak se taky rozbrečela. Nakonec jí nalákalo, že půjdeme s dětmi až nahoru na tribunu a ukáží nám jakousi tajnou skrýš. Chudák mamka, tu Adélka proháněla nahoru a dolů několikrát, takže měla step-aerobic jak vyšitý :-) Vyšplhat nahoru je teda o plíce, ale ta panoramata stojí fakt za to! Prostě se opět potvrdilo, že Praha je nejkrásnější město na světě :-).
Po dlouhém čekání byly konečně hotovy výsledky a naši malí Sokolíci se umístili na nádherném třetím místě v kategorii družstev. No a v jednotlivcích byla Andulka 4.!! Paní náčelnice totiž byla v realizačním týmu, takže jsme měli informace z první ruky. Považujeme to za obrovský úspěch - z 200 dětí, ale Andulína byla strašně zklamaná, ačkoliv jsme to předtím mockrát probíraly, že možná nevyhraje.. Prostě to nemohla rozchodit ještě docela dlouho a nechtěla vidět ani fotky. My jsme, ve finále, s Petrem rádi, že nevyhrála, holt potřebuje občas nějakou tu malou prohru, aby jí pak jednou něco zbytečně nesmlelo. Takhle má aspoň důvod se zlepšovat a třeba i trénovat na příště.
Opět nás to ale ujistilo, že nechceme, aby naše děti dělaly závodně nějaký sport, protože to čekání bylo příšerné a Adélka má velikou pochvalu, že tam ani jednou nezakňourala.
Tento událostmi nabitý víkend jsme zakončili výletem na Bulovku v pondělí v 5 ráno, protože Andulku probudila velká bolest bříška. Naštěstí to byla jenom nějaká střevní záležitost, ale zas jsem se vytočila na naše zdravotnictví, protože po příjezdu do areálu nemocnice jsem se ptala vrátného na dětskou pohotovost a samozřejmě mě poslal na dospěláckou. Tam měli radost, že jsem je vzbudila a poslali nás správně. První, co se sestra ptala bylo, zda máme zaplacený poplatek 90,- Kč. No kupodivu jsme to zaplacené neměly, protože je zde cedule, že se omlouvají, ale automat je mimo provoz a je nutné dojít k vrátnici.. grrrrrrrrrr.. Andulku jsem tam tedy nechala a kmitala zpátky ten kus k vrátnici a zase zpátky. Fakt nechápu, že nejsou schopní to opravit za tři měsíce (Míša mi říkala, že tam byla před touhle dobou a bylo to rozbité) hlavně teda na dětské pohotovosti, kdy to dítě ASI bude nemocné a těžko půjde s rodičem takovou dálku.
Fotky jsou k vidění na rajčeti http://skalaci.rajce.idnes.cz/2010_06_06_Zavody_v_atletice/
Žádné komentáře:
Okomentovat