Veltrusy

V pátek jsem Áčka odvezla mamce do práce, aby šly do služby. My jsme měli už přes dva měsíce rezervaci v Ambiente Brasileiro společně s Cecelkovýma. Je to ten typ restaurace, kdy si člověk zaplatí jednu částku a pak už se jen cpe a cpe - buď si chodí k salát baru na různé mňamky anebo si nechává ukrojit masíčko přímo z rožně. To roznášejí fešní číšníci a vždy sdělí, co je to za druh. Lze tak ochutnat opravdu hodně velké dobroty, ale já přece jen na to bejčí maso úplně nejsem, tak jsem se nemohla dočkat krevetek. :-) Co tam mají ale hodně drahé, to je pití. Tím asi dělají hlavní tržbu. Láhev české Frankovky za 400,-, litr vody za 165,-... ufff..

Ale moc pěkně jsme si to užili, pokecali jsme, probrali dětičky a tak. Cecel byla roztomile načatá, přece jen je stále kojící matka, tak jí porazí byť jen náznak alkoholu :-). Nejvíc jsme se nachehtali, když si brali domů prázdnou láhev od vína, aby mohli tu výbornou Frankovku někde sehnat :-). My jsme se po cestě domů stavili ještě v Chýši na jedno zdravotní, ale zrovna tam probíhala jakási oslava narozenin a jedna paní táááák příšerně zpívala, že jsme to vysrkli a zdekovali se :-).

Dopoledne v sobotu.. no.. dobře, buďme k sobě upřímní, bylo to v poledne.. jsme ještě vezli Adélčino kolo do servisu, respektive jsme potřebovali nový šlahounek, aby šlo nafouknout její běhokolo a já si tam rovnou vybrala i boty a brýle a Andulce blatníky. Zastavili jsme se ještě vedle v outletu a odtamtud si Petr také odnesl dvoje boty, tak nás šlahounek vyšel poměrně draze :-)

U mamky jsme se skvěle nadlábli a ačkoliv bylo později než jsem plánovala (jak jinak, že), přece jen jsme se po cestě rozhodli, že pojedeme do Veltrus do zámeckého parku. Měli jsme pro holky kola v kufru už nachystané, nic nás nehonilo, tak by byla škoda plácat se po sídlišti, když konečně po asi 3/4 roce vykouklo sluníčko.. Adélka se mezitím i pěkně prospala, takže idylka největší.

Park je opravdu hooodně rozlehlý a jezdí tu i spousta cyklistů. Zámek se opravuje, povodně se na něm dost podepsaly. Každopádně je na co koukat a procházka víc než příjemná. Tím, že holčičky měly kola, mohli jsme se vydat až na druhý konec a mrknout na kešule. Jedna nás zvlášť nadchla - v bývalém egyptském pavilonku, z kterého dnes už zbyly jen ruiny. Nápověda byla stoleček. Tak ten jsme objevili hned, ale dostat se k němu bylo nemožné, protože byl až za vodním kanálem :-). Možná to jde jindy, za sucha, lépěji, ale my jsme kešce mohli jen zamávat, ačkoliv nám Andulka neustále plánovala, jak se k ní dostat :-). Každopádně to bylo neuvěřitelně zajímavé místo, na které bychom se bez této hry nepodívali. Asi bysme obdivovali sfingu na mostě, ale netušili bychom, proč tu je. Takže trošku citace:

" Po roce 1812 dostal Jan Rudolf Chotek od rakouského císaře Františka II. darem jeden z dvanácti přednostních výtisků kolorovaného vydání osmnáctisvazkového knižního souboru " Description de l´Egypt), jež Napoleon věnoval evropským panovníkům. Tento jediný středoevropský exemplář je dnes uchováván na zámku Kačina a pravděpodobně se stal podnětem k vybudování Egyptského kabinetu. Jako jeho součást byl v roce 1820 postaven most se sfingou. Dvoupodlažní kabinet, řešený jako prostor ve skále, byl přístupný jednak horním patrem po schodišti vedoucím dolu z úrovně okolního terénu, jednak vchodem do nižšího podlaží rovnou z tunelu, který se u kabinetu klenul nad kanálem. Ke kabinetu se totiž dalo přijet na loďce. Aby byl dojem dokonalý, byla východní strana mostu, pod nímž se ke kabinetu po průplavu projíždělo, architektonicky vyřešena jako vstup do egyptského chrámu. Na vrcholu střeží vchod sfinga hledící k severu ve směru cesty. Po podplutí tohoto mostu se hosté na loďkách po krátkém nekrytém úseku octli v tunelu, z něhož bylo možno vystoupit do egyptského kabinetu. Vnitřek kabinetu byl upraven v egyptském slohu. "

Od Sfingy jsme se začali po cestě stáčet opět směrem k východu z parku a ještě jsme navštívili Pavilon přátelství. I tady byla keška, kterou, dle předchozího logů, měl strážit tajemný strážce. Nakonec jsme objevili jen jeho zbytky a bylo nám z toho hoodně smutno. Tajemným strážcem totiž byl překrásný exemplář roháče. Na internetu jsem navíc našla, že larva se zakukluje cca po 4-6 letech!! Poté se z ní stane dospělý jedinec, který žije zpravidla jen dva měsíce. Jak Skaly konstatoval, musí to být život na dvě věci, když se brouk konečně vylíhne a je široko daleko sám a ví, že musí založit potomstvo.. O to víc nás mrzí, že měl někdo potřebu takového unikátního brouka rozpůlit, zvlášť když se jedná o ohrožený druh.

Domů jsme dorazili kolem osmé - unavení, ale uspokojení z krásného rodinného dne. Přesně takhle si představuju oslavu výročí svatby.

Fotky jsou na rajčeti.