Andulka je dušička citlivá. Někdy pláče z důvodu, který nepochopíme, ale jindy pláčeme spolu.. jako dneska..
K narozeninám dostala Andulínka památníček. Vysvětlila jsem jí, že je to nezbytná výbava všech školaček :-) a tak ho vesele rozdává, aby měla památku. Dneska si ho připravila, aby ho vzala paní učitelce do školky. A najednou se rozplakala.. Že by moc chtěla, aby jí tam něco nakreslila stará babička (prababička) a dědeček. A proč jí už nic nenakreslí, že jí je líto, že si je neužila a taky že si nepamatuje druhou prababičku ani oba pradědečky. Tak jsme tu tak plakaly, Adélka nám nosila kapesníčky a aspoň jsme si vzaly fotoalba a prohlížely fotky až jsme se přes slzy začaly zase smát vzpomínáním na rodinné historky..
Pak se mi svěřila, že si myslí, že až budou mít rozlučku ve školce, že bude taky plakat. Ujistila jsem jí, že to nevadí, že v tom nebude sama, že budu zase plakat s ní.. Není krásné umět společně nejen se smát, ale i plakat?
no to je holcicka citliva:)Pendula
OdpovědětVymazatJe to moc hezké to souznění!!!
OdpovědětVymazatČetla jsem váš blog už na Rodině, tak doufám, že sem k vám zase zabrousím. A jenom k té školce, u syna mi ani nepřišlo, že končí školku, školku prakticky probrečel, vůbec se mu tam nelíbilo, později jsme zjistili, že nebyl jediný a velký podíl na tom měla paní učitelka, takže konec školky bylo spíš takové vysvobození, ale když končila dcera ( mimochodem v jiné školce ), brečely jsme obě a s námi i paní učitelky, to mi bylo fakt líto, hrozně jsme si to období užívali.
OdpovědětVymazatChtěla jsem napsat, že doufám, že vám nevadí, že k vám občas nakouknu, nějak se mi dneska daří !
OdpovědětVymazatBlanko, vůbec nevadí, naopak a moc děkuji za komentáře, vždycky mě potěší, když se nějaký objeví :-)
OdpovědětVymazat