Po čas holčičky usoudily, že by to zas chtělo piknik v Botanické. Proč ne. Máme to kousek, předpověď byla příjemná a tak jsme nabraly ještě Fildu a vyrazili. Trošku jsem zazmatkovala se severním vstupem, takže jsme si prošli přilehlý lesík nahoru a dolů jako rozcvičku :-). U pokladny mi došlo, že se na nás vztahuje roční permice zdarma, stačilo jen předložit občanku.
To máme jako úlitbu za to, že Botanická zahrada oplotila dříve přístupné části. Ze severní strany jsme ještě nikdy nešli a bylo to moc příjemné překvapení. Je tu americká step a pivoňková louka - ta, kupodivu, teda nekvetla :-). Ale i tak bylo na co koukat, navíc jsou všude k dispozici dřevěná lehátka a spousty laviček. Jen si tak prostě lehnout a hodit chrupku.. nádhera!
Obhlédli jsme tee-pee příměstského indiánského tábora a u plechových zvířat došlo konečně na piknik. Kochajíc se výhledem na Prahu, posvačili jsme, napojili se z nedaleké "kašny" a po cestě dolů jsme si ještě prohlédli výstavu fotek. Většinou se jednalo o makra květin či živočichů. Bylo docela zajímavé hádat, co by to tak mohlo na té fotce být.
Ve spodní části si dětičky daly zmrzku a běhaly sem a tam. Klasika. Já jsem se kochala barvami a vůněmi a byla tu prostě neskutečná pohoda. Objevili jsme v chodníčku i stopu dinosaura a po další svačince na lehátkách jsme se vydali omrknout expozici pálení kořalek. Byli jsme tam sami a bylo to hodně zajímavé. Paní nás vybídla, ať si každý druh ovoníme a vyprávěla zajímavě o tom, jak se kořka dělá a z čeho všeho. Dětem dávala i různé hádanky a celkově to bylo moc příjemné.
Kousek vedle jsme okoukli zkamenělé dřeviny a musím říct, že děti byly hodně vnímavé, neprudily a všechno je zajímalo. Od sv. Kláry toužebně koukaly na labyrinty u zámku, tak jsme se dohodli, že tam zajdeme a pak se necháme vyvézt nahoru autobusem. I cesta vinicí byla zajímavá - víno akorát dozrávalo a každá trať byla osazena jiným druhem, aby si člověk víc uvědomil rozdíly mezi odrůdami.
Ve chvíli, kdy jsme opouštěli vinici, spustil se déšť. Nejdřív byl celkem příjemný, ale pak začalo pršet víc a víc, že jsme doběhli k zámku a schovali se pod husté stromy. Vtipné bylo, že nad ZOO svítilo sluníčko a nad Holešovicemi taky, jen nad námi lilo jak z konvičky :-).
Nicméně po nějaké době mrak odplul a děti mohly konečně vyběhnout do buxových labyrintů. To bylo radosti! Nejvíc je ale lákal ten velký. Je fakt, že jim ho slibujeme už docela dlouho a zatím se nám to vždycky časově nezadařilo. Tak tedy konečně. Bloudění bylo kapánek ztížené tím, že některé vstupy byly plné vody. Holkám to nevadilo, měly crocsy a voda byla celkem osvěžující :-).
Chvílema jsem netušila, kde děti jsou, ale většinou jsem je odněkud slyšela. Lítaly sem a tam, brzy odhalily kudy se dostanou kam a moc se jim tam líbilo. Málem jsem je nebyla schopná dostat zpátky k autobusu.
Ten nás vyvezl nahoru do Bohnic a přes blázinec jsme to vzali ještě pěšky domů - asi jsme toho chození neměli dost :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat