Promoce

V úterý jsme vyrazily na Dobříš - Lenka měla promoci. Má můj neskonalý obdiv - jako vrchní sestra dělat ještě vejšku. K tomu dvě děti, barák.. Nechápu.. Hlavně to jsou věci, které člověk prostě neokecá. Promoce byla krásnou tečkou, navíc v tak repre prostředí jakým je Rytířský sál místního zámku.

Nabraly jsme mamku u Lihovaru a přijely s mírným předstihem. Všude bylo hafo aut, nakonec se nám povedlo zaparkovat o kousek dál, ani to nebylo placené stání. A sranda byla, že bráchovo auto tu bylo taky :-).

A pak už jsme jen čekali a čekali. Mělo to začít ve dvě a zpoždění nabralo téměř 45 minut. Naštěstí bylo luxusní počasí a stáli jsme pod palmou, tak nám nebylo ani tak příšerně vedro :-). Lenka mezitím odešla nacvičovat a také se převléknout do těch hábitů.

Konečně nás vpustili dovnitř. To byl dost nářez. Davy lidí a míst k sezení málo. Já jsem se s Lukajdou a Áčkama drze vecpala úplně dopředu, abych mohla fotit. Lenka navíc pak seděla i kousek od nás, ale zrovna tak, že jí zakrývaly kolegyně. Za chvíli bylo v sále poměrně nedychatelno a cítila jsem, jak mi čůrky potu tečou po nohách. Obdivuju holčičky, že celou tu proceduru zmákly bez jediného protestu a protivkování, že už je bolí nožičky nebo je to nebaví. Fakt se chovaly naprosto vzorně.

Na druhou stranu - bylo tam dost i mimin a to mi teda vadilo. Jedno mrně tam vřískalo opravdu hodně - shodou okolností s kočárkem zajeli kousek od nás, čili hned dopředu. Takže nové bakalářky skládaly přísahu a do toho se vztekalo asi roční dítě. To mrně za to nemohlo, to je jasné, nějak prostě nechápu, proč ho tam tahají anebo když už, proč nezůstanou u dveří a pokud se to děťátku přestane líbit, prostě s ním neodejdou.. Bylo vidět i na absolventkách, že je jim to hodně nepříjemné, přestože to byly v podstatě všechno matky od dětí. Holt by to chtělo trochu soudnosti.

Každopádně to bylo moc hezké, i když zdlouhavé a asi největším zpestředním byla klavíristovo podání hymny - "zemský ráj do naposled".. to teda sálem hodně zašumělo :-). A protože Lenka studovala odnož Vysoké školy z Bratislavy, dočkali jsme se i tradičního "přídavku" Nad Tatrou sa blýska.. Myslím, že pro většinu to bylo stále ještě přirozené pokračování hymny, divili se jen ti později narození :-).

Z Dobříše jsme zajeli na oběd do Barabizny, v okolí totiž bylo všechno rezervované a ze Zbraslavi se už naše cesty rozdělily. Já jsem vezla mamku domů a brácha zas naše holky do Skalice :-). Prý to byla ohromně zábavná cesta - hráli na babu a schovku.. ano.. při jízdě, v autě, v autosedačkách :-D.