Chi running druhý level

Přes léto mi nějak nevyšlo setkat se s Pepou - buď jsem nebyla v Praze já nebo on a nebo bylo takové vedro, že jsem byla zpocená, jen jsem si běh představila :-). Ale Velká Kunratická se kvapem blíží a profil trati je víc než výmluvný - 3 kopce těsně za sebou. Na 1,5 km je to nejprve převýšení 30 m, následuje Hrádek cca 40 m příkře nahoru a pak už jen poslední s převýšením cca 80 m. Sklon 50 % a po cestě dva potoky. Kdykoliv se podívám na ten obrázek, musím se smát :-). Ale já se fakt neskutečně těším a jdu si to tam užít na maximum!

Téma druhé lekce Chi runningu bylo tedy naprosto jasné - běh do kopce a z kopce. Sešli jsme se ve Stromovce a mělo být celkem pěkné počasí. Opak byl pravdou. Lilo a lilo jak z konvičky, takže super na trénink ve smyslu těžko na cvičišti, lehko na Kunratické.

Od prvního tréninku jsem stihla dočíst knížku a začít nad během uvažovat úplně jinak. Už to neberu jako vopruz, ale jako zábavu. A opravdu si užívám kopečky a představuju si, jak jsem ta vzducholoď, kterou vzdušné proudy vynáší nahoru. Je to zvláštní, ale fakt to funguje! Zbytečně se nestresuju dopředu, neříkám si, že ten kopec je děsný a že nahoře chcípnu. Vůbec nechápu, proč jsem na to nepřišla sama, když mi to v jiných oblastech nedělá problém. 

Pepa mi navíc poradil, jak se pohybovat, aby to bylo co nejefektivnější. Chce to dělat malé krůčky a šikmo ke kopci. Hodně maká ruka, která vlastně táhne tělo nahoru. Až jsem byla překvapená, jak je to jednoduché a opravdu efektivní. Jen ten běh dolů mi pořád ještě moc nejde, tam je to stále o kolena. Ideální je kličkovat, pokud je to možné anebo aspoň dělat krátké kroky a zvedat paty. Každopádně běh bez zdravotních následků je hlavně záležitostí hlavy.

A protože dopisuju blog s výrazným zpožděním, můžu v tuto chvíli napsat, že už mám startovní číslo 835 :-). Navíc, jak už jsem tu psala, v časopise FirstClass jsem se dostala na Zeď cílů a jedním z nich z těch mých je právě ta Velká Kunratická. Šéfredaktor mi tenkrát napsal, že poběží taky, aby mě podpořil. Na konci září jsem mu posílala odkaz na přihlášky a pak jsem si otevřela FB a a bliknul na mě tenhle článek. Docela mě to dostalo :-).