Ve Skalici se děti báječně zabaví, přesně jako jsme to kdysi dělávali my, i když my měli tenkrát mnohem větší rádius - naši ani netušili, kde celý den jsme. To si holt dneska už lajsne málokdo.. Ale i tak se je snažíme minimálně omezovat a nechat je být. Někdy si hrajou všichni v pohodě, někdy se pohádají, ale už víme, že nemá cenu to řešit, protože za chvíli už je to všechno jinak. :-)
Pobavilo mě, když jsem zahlédla, jak si do prádelny odnesly malý stoleček a židličku (venku bylo pekelné vedro) a když jsem se Ani ptala, co tam dělají, tak si je prý zve postupně na pohovor na téma - co by chtěl kdo o prázdninách ještě dělat :-).
Zatímco já jsem v pátek jela do Pardubic na manažerské konzultace a v sobotu školit do Českých Budějovic, vyráběly děti kamion. Míša je takový milovník velkých aut (po tatínkovi) a tak se pustil do svého modelu. Holky mu trochu pomáhaly a na oplátku s nimi pak hrál na rodinu a vozil je kamionem :-).
Takže abych rozpletla složité rodinné vztahy - Míša byl prý můj syn a měl za manželku Denisu a ta měla jedno to mimino v autosedačce. Aňa byla Míšova sestra a její děti jsou Adélka a druhé mimino v autosedačce. No prostě - než jsme se se Skalym nadáli, byli jsme trojnásobní prarodiče.. Ale vyhráli si fakt suprově a hlavně vyladily detaily jako otvírací dveře, pedály, volant a plus to musela být ta správná značka vozu :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat