sobota 18. ledna 2014

Mikuláš

Po několika absencích jsme se letos vypravili na Mikuláše na Šumavu s dubňáčkama. Na začátku to vypadalo, že se skoro nevejdeme do baráku, ale pak začala odpadávat jedna rodina za druhou :-(. K tomu výborná předpověď - orkán Xaver pustošil Severní Evropu a zrovna o víkendu měl líznout i naší hroudu.

Naštěstí jsme koupili nové zimní pneu, řetězy v autě také vozíme, k tomu se přihodila lopata a směle jsme se vydali na cestu. Směrem k Šumavě krajina bělala napadaným sněhem - nejprve to bylo hnědavé sem tam cosi, ale postupem kilometrů to bylo hezčí a hezčí.

Po cestě jsme se chtěli zastavit někde na jídle, ale jak na potvoru nikde nic až ve Volyni na náměstí nás upoutala pizzerie. Hurá! Navíc jsme zastavili téměř před vchodem, což bylo v tom nečase velmi příjemné. Jídlo navíc bylo velmi velmi rychle a opravdu velká porce. Ocenila jsem i práci číšníka - nevěděla jsem, co si dát a doporučil mi kuřecí prsa s hermelínem a brusinkama - přesně to, co jsem přehlédla, a bylo to to pravé hermelínové :-).

Tentokrát jsme, díky navigaci v mobilu, nejeli přes Boubín a na místo jsme dorazili v pořádku. Zaparkovali jsme mezi závějemi pro rychlý transport věcí z auta a pak už Skaly přeparkoval na parkoviště, kde nám v průběhu víkendu naše Otynka naprosto zapadala sněhem :-).

Děti se klasicky rozprchly po baráku, případně posedávaly na baru :-). My jsme vybalovali zásoby, už něco i testovali a pak je hromadně zahnali na pokoje.

Sněhové závěje nás v sobotu vytáhly ven jak magnet. Vidět takovou nádheru se hned tak nepoštěstí. Přesunuli jsme se do lesa, kde každý rok probíhá bobovačka, ale nejdřív bylo potřeba trasu trochu ujezdit. Vyzkoušela jsem všechny možné sněhové dopravní prostředky, ale moc to nejelo a dokonce jsem se z kopce nadřela víc než do kopce .-). Ale aspoň mi nebyla zima a o zábavu bylo postaráno! Krom jiného jsme střídavě padali do závějí a hráli si na motýlky a andílky - malí, velcí, bylo to jedno! Prostě kdo chtěl, ten si to užil dosytosti!

Po pozdním obědě jsme nachystali jídelnu na příchod Mikuláše, čerta a anděla. Čekání jsme si zkrátili hrou, kterou navrhla Andulka - jeden říká a ostatní si vyměňují místa podle pokynů - tzn. vymění si místo ti, co mají na začátku jména A. Vymění si místa ti, co mají na sobě něco červeného... atd. Docela jsme se u toho pobavili. A pak už bylo slyšet řinčení řetězů a zvonce a než jsme se nadáli, byla tu očekávaná trojice.

Andulku to letos nějak semlelo, měla pláč na krajíčku, přesto statečně odzpívala tu svou písničku, co složila před několika lety. Bylo mi jí líto a vůbec jsem nechápala, proč to tak prožívala a prý, že zas šly s Adélkou první a že to není fér.. Co na to říct? Nakonec se i zasekla, že nepůjde s ostatníma holkama předvádět sestavu, kterou si nacvičily. Holky jí přemlouvaly, až teda nakonec šla, aby jim to nezkazila. Měly to fakt moc pěkné a ocenili jsme, že to zmákly za tak krátkou dobu.

Největší hvězdy byly ale Majdalenka s Apolenkou (a taky Věrka, Zdenka, Majka, Lenka s Monikou :-D, no to mi prostě jen naskočila ta písnička v hlavě :-D), které vůbec nekuňkaly a Majda navíc slíbila Mikuláši naprosto všechno ještě než stihl otevřít Knihu hříchů :-). 

Po nadílce jsme se šli znovu obléknout a vyrazili jsme na lampionový průvod po vsi ke stromečku. Bylo moc hezké. Skaly nám navíc po cestě pouštěl rachejtle a děti pálily i prskavky. Klasicky to dopadlo tak, že rodiče byli ověšení lampionama a děti dováděly ve sněhu :-).

Tentokrát jsme je zahnali o maličko dřív do postelí a já to teda zalomila taky celkem brzo, unavila mě skvělá masáž do Uli a to lítání v závějích. 

V neděli ráno jsme chtěli ještě vyrazit do sněhu - někteří si šli tradičně namalovat ptáčka do místního info centra a já, s bandou dětí, šla bobovat. Na masáži si užíval pro změnu Skaly. Ke mně se pak přidal i Marcel a Pavlinda s Liborem a nakonec dorazila i Hanka s Honzíkem a Matouškem - prostě podle toho, jak rychle dotvořili své umělecké dílo.

Sníh byl už podstatně mokřejší, takže z něj šlo báječná tvořit. Chtěli jsme postavit princeznu, ale trošku nám to nevycházelo, takže nejdřív to vypadalo jako E.T., ale pak jsme to jakž takž vylepšili :-). Nicméně zábava u toho byla výborná!

A pak už jen sbalit a zas tradá domů... Aspoň trochu jsme se naladili vánočně, když od té doby nespadla vločka (psáno v půlce ledna). Bylo úplně neuvěřitelné, že člověk ujede pár kilometrů a z nádherné zimy je v blátivém předjaří.

Fotky zde





Žádné komentáře:

Okomentovat