Přelom listopadu a prosince

Při jedné zastávce si Andulka vyráběla perníčky

Dopisovat zpětně není žádný med, s mojí pamětí, respektive nepamětí :-). Ale v listopadu jsem ještě stihla kurz z naučmese.cz od Daniela a to tentokrát na Evernote. To se mi moooc líbí! Je to takový archivační systém, kdy si člověk může fotit, zapisovat, namlouvat apod. různé poznámky, zajímavé části knih atd.. Čtu hodně zajímavých knížek a vždycky si říkám, že tahle myšlenka by se mi hodila, jenže jí zas statečně zapomenu. Evernote mi umožňuje, aby se tak ale nestalo. 

Po školení jsem upadla do lehké depréze - fakt nikdy nebudu tak organizovaná jako Daniel a neskutečně mu to závidím, ale aspoň maličkato se z něj pokouším nasát.. 

Skaly byl s holčičkama ve Skalici - však si je taky musí užít, když je tam celý týden a maká. Holt máme už nějaký pátek lehce odloučené manželství. V neděli jsme měly mít setkání bloggerek, ale nakonec většina dala přednost pečení cukroví, úklidu a podobným nesmyslům, takže odvolávám, co jsem odvolal a nic se nekonalo. Na jednu stranu mi to bylo hodně líto, chtěla jsem se konečně face to face potkat s Ivou, na druhou stranu jsem byla ráda, že si odpočinu.

Čekal mě totiž výlet do Beskyd. Školení Eurony, kde jsem nechtěla chybět - byla tam spousta lidí z mojí skupiny a těm jsem chtěla poděkovat za to, že jsem rubín :-). Na byt a stravu jsem se vetřela k Vergelce do nového domečku.

Cesta vlakem ubíhala fajn, přestupovala jsem "jen" 4x :-). Chvílema to byl celkem adrenalin, jestli dojedeme včas a návazný spoj neujede, ale vše klaplo. A jak jsem se vzdalovala od Prahy, přibývalo sněhu. Nejprve tak nesměle - sem tam a v Rožnově už toho bylo fakt hodně a padal další! Krása!

Vergi na mě už čekala a přesunuly jsme se na oběd do pizzerie. Odsud jsem musela poslat MMS Andulce, aby viděla, jak je to v Beskydech nádherné! Po o jsme se přesunuly k Vergelkovcům, absolvovala jsem exkurzi a musím říct, že domeček mají moc hezký! Následovaly fasádnické práce a převlékání a mohly jsme se přesunout do Jánoštíka, kde mělo probíhat školení. Tam už byla Vlasta s Jirkou z GrowUp Academy - Vlasta mě požádala o rozhovor pro jejich web - ufff - takže proto ten časový předstih.

Rozhovor byl síla! Znervózňoval mě zapnutý diktafon, připadala jsem si neskutečně trapně :-D. Uvidíme, co z toho chuděra Vlasta vytvoří :-). Mezitím se zaplnil sál a holky vymyslely, že mám zůstat ukrytá na galerii, že to bude překvápko, že jsem přijela :-). Takže finální antré nebojaksetopíše bylo velkolepé - ehm.. :-) - vždycky jsem si přála sestupovat ze schodů jako hvězda. No měla jsem z toho neskutečnou prču a jen jsem se bála, abych se z těch schodů nakonec nehvězdně nezřítila. :-D

Dostala jsem další dárky - mimo jiné přenádherný náramek s rubíny! A také dárečky od lidí, od kterých mě to víc než mile překvapilo.  Hanka z toho udělala klasicky předávání Oskarů :-), tak jsem byla ráda, když si pak převzal slovo Daneš a vrátili jsme se do civilnější podoby. Během školení jsme se s Hankou přesunuly na bar, abychom probraly zásadní věci u ginu s tonikem :-). A měli jsme i kulturní vložku - omdlela nám tam slečna. Letěla jsem tedy pro led na ochlazení a ona pak říkala, že se jí to stává... no nevím, asi bych si sedla ke dveřím nebo k oknu a ne do druhé řady.. Ale průběžně se chodila nalokat čerstvého vzduchu, takže zbytek školení už proběhl v pohodě a klidu.

Po skončení jsme měli jít na bowling, ale nějak se nám nechtělo opustit rozjetou konverzaci, tak jsme to nechali "na příště" :-). Když nás z baru vyhodili, pokračovali jsme u Vergelků do ranních hodin :-).  Chudák Ondra, nevstávalo se mu asi úplně lehce. :-)

To my jsem si s Vergi pospaly a po snídani mě odvezla na vlak a zas hurá do Prahy. Skaly byl naštěstí v Praze a holčičky vyzvedl, takže jsem nebyla nervózní, že nestíhám. Do kupé si ke mně přisedla taková starší paní a začala konverzovat. Já pak jen prohodila, jak je to krásné, že je tam sníh a že jsem to fotila dětem a že mě překvapuje, kolik je všude na stromě jmelí, jak to, že ho někdo nezpeněží.

Paní se ušklíbla, že na TOHLE nevěří, že ona věří jen v Boha. A pak mi začala vyprávět, jak jsou Vánoce vlastně špatně a že Panna Marie těžko mohla porodit 24.12., když otěhotněla 8.11. (nebo 12.?? to už si teď nepamatuju) a že když rodila, rozhodně nebyl sníh. A že jediný správný Bůh je Jehova. Uf.. A pak jsem se ještě dozvěděla, že má tři děti a dvě naštěstí poznaly Pravdu, ale nejstarší syn, ten ne, tak ho přejel kamion a vzal ho čert. To jsem teda kapánek třeštila oči a těšila jsem se, až paní vystoupí.. Zakončila to tak, že byla kdysi závislá na sexu a že kdyby jí Jehova nezachránil, je z ní dnes ku..a. Tak na to se už nedalo víc říct a i tohle se přihodí při cestování vlakem. :-D

Školení bylo v úterý, uzávěrka v sobotu. A Romča mi slíbila, že dotáhne na 15 %. Chybělo jí ještě fakt hodně, ale ona se prostě ROZHODLA! A ač to byl pak v sobotu lehce adrenalin, prostě to fakt dala! Stejně tak Broňa rubína - té jsem řekla, že když ho dá, dorazím za 14 dnů na vánoční večírek :-). A nakonec se to povedlo! :-) 

Lehce pikantní nádech získal ten můj výlet tím, že mi po týdnu dala Adélka notýsek, kde bylo 5 !!!! poznámek od paní učitelky, že Adélka nemá, ale opravdu nemá, v pořádku písmenka a bez nich opravdu, ale opravdu nemůže pracovat.. Naše šikulka to vyřešila tak, že si některá písmenka napsala vystříhala sama, ale stejně.. a to se jí každý den ptáme, jestli nemá něco v notýsku.. ehm.... takže bylo trošku hlučno, písmenka si srovnala a následně dostala pochvalu, že má písmenka v krásném pořádku.. No jo no, občas nám to rodičovství kapánek nevyjde :-).

Bronzový víkend jsme strávili opět rozděleně - Skaly s Adélkou odjeli do Skalice, já jela v sobotu školit s Tiinou k Plzni a Andulka odfrčela s mamkou na adventní trhy do Grazu. 

Skaly byl s Adélkou na rybách - vytáhla ho s tím, že "dneska se zaměří na oukleje" :-)) Ale mrchy nebraly. 

Já jela za Tiinou vlakem do Řevnic, pak mě nabrala do auta a díky navigaci jsme si udělaly výlet po vlastech českých :-). Ne že by mě to překvapovalo, také jsme měli podobou pomocnici (než nám jí ukradl ten tydýt).

Školení bylo v jedné malé vesničce - trošku jsme se bály pětkové hospody, ale nakonec to bylo mnohem mnohem lepší. Dorazilo asi 20 lidí, což je teda taky úspěch a odjížděly spokojené, což jsem ráda. Tiina tak s přehledem obhájila svou 21 všechny tři měsíce a získala nárok na odměnu 300 Euro. Věřím, že to vydrží i nadále, odmítám se vzdát svého rubínového titulu :-).

Andulka si to s mamkou taky užila - místo osmé večerní, dorazily až kolem 23 hodiny.. průvodce pan Žíla prostě nemohl připustit, aby minuli jakékoliv zajímavé místo :-). Andulína byla jediné dítě zájezdu a všichni byli překvapení, že neprudí, není otrávená, není nesnesitelná, že tu cestu vydrží a naopak si to užívá a všechno jí zajímá. Tak mě napadá - jsou ty děti opravdu tak hrozné, když je standardní chování tak překvapivé?