Abychom nemuseli řešit hlídání a Ondra se Skalym si taky mohli s námi užít, domluvili jsme se, že budeme spát v penzionu Obora - holčičky navíc měly už loni slíbený pokoj s rozhlednou a tenkrát to nevyšlo. Tak tedy letos:-). A byly nadšené!
Abychom jen neseděli, nepili a nemluvili, nachystaly pro nás holky i zábavu. Nejprve pantomimu - měli jsme předvádět vylosovaný výrobek z Eurony. Neskutečná zábava a předváděla i Adélka a Andulka. Pak nám přišly zazpívat dětičky - nejprve Brončiny a Ivčiny. Korunu tomu nasadila Amálka, když dozpívali, uklonili se a ona povídá - to je hezké, že tleskáte, ale možná by to chtělo pizzu nebo kino :-D. No, neztratí se!
Následovalo vystoupení místního tatínka/učitele s dětmi - on si vyrábí sám různé hudební nástroje alá Austrálie, takže ač vánoční večírek v Beskydech, přenesli jsme se na chvíli k domorodcům na druhý konec světa. Úžasný zvuk, úžasný rytmus. A samozřejmě jsem si chtěla také zkusit zahrát na didgeridoo :-D Pak se odvážili i ostatní. No není to tak jednoduché, jak to vypadá.
Následoval tanec asi dvanáctiletého "robota", který se pak pokoušel nás to marně naučit, to byla taky prča a zlatým hřebem byl Eurona Star Dance. Pánové navíc dostali jiné partnerky než ty své a Andulka s Adélkou byly za porotu, já dělala paparazzi. Všichni se do tance vrhli s naprostým nadšením - zírala jsem i na Skalyho, jak s Broňkou trsali a ani neremcal, že nebude :-). Všechny páry dostaly nakonec nějakou vtipnou odměnu.
A pak už se tančilo neorganizovaně, šampaňské a slivovice tekla proudem a naše dámy šly spát asi v půl jedné, hned po ohňostroji :-).
Druhý den jsme se přesunuli k Vergelkovcům, děti už naštěstí byly navzájem otrkané z pátku, takže hned začaly zkoušet na další vystoupení.
Odpoledne jsme se ale šli aspoň trochu vyvětrat, i když byla dost zima. Nicméně ve skanzenu probíhal zrovna Vánoční jarmark a Broňa tam byla u jednoho stánku. Původně jsme to chtěli jen obejít zvenku, ale vypadalo to natolik zajímavě, že jsme neodolali a šli dovnitř. Po skanzenu chodil Mikuláš a Lucie a běhala tam spousta čertů. Ale ti čerti byli úplně příšerní! Neustále se tam rvali, přetahovali, řvali.. normálně jsem se docela i bála.
Největší úspěch však měly stánky s jídlem a pitím, frčely svařáky, horká čokoláda atd. Přece jen bylo hodně frišno.
Jak jsme toho moc nenaspali, šli jsme tentokrát spát docela brzo a časně ráno nás už zase budil papoušek Pako. Neustále pokřikoval nějaké hlášky, takže jsem si vzpomněla na Cimrmana - Hoďte na něj deku nebo ho zabiju.. :-)
Dopoledne jsme pobalili saky paky a ještě jsme chtěli dětem ukázat inverzi - takže vyjedeme nahoru na Pustevny. Autem se to celkem objíždí, není to jako lanovkou přímo vzhůru, tak mě ještě napadlo mrknout na internet na kameru. Na té bylo vidět, že není nic vidět a že to tedy nemá smysl. Otočili jsme auto a přejeli do Frenštátu na oběd a hlavně pozdravit se s našimi milými příbuznými. Už jsme se zas s nimi nějakou chvíli neviděli, tak to bylo moc příjemné. No a odsud opět tradá na Prahu - lehce v obavách, jak dojedeme, protože už po cestě do Beskyd nám auto zahlásilo chybu a omezilo rychlost. Nakonec se to během cesty zpátky zas srovnalo a dalo se jet normálně i přes svítící ikonku a v servise na nic nepřišli, jen prostě vymazali diagnostiku a je zas klid :-).
Opět moc děkuji Vergelkovcům za azyl a těšíme se na ně v Praze!
Žádné komentáře:
Okomentovat